Články za rok 2015 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jan Kadubec   
Pondělí, 01 Únor 2016 22:14

Články za rok 2015

Obsah

Peníze dělají peníze aneb Refeudalizace společnosti  1
Stačí pouhé malé drcnutí                                         6
Trojí druh informací                                                 7
Padala mana, padala…                                           10
Memorování a vtloukávání blbostí do hlav dětí       15
Kde má sídlo největší teroristická organizace světa 19
Nezadržitelný pokrok                                              23
Včera u nás vy, dnes u vás my                                27
Hrrr na zlé teroristy! Hodné teroristy podporovat! 31
Alláhu Akbar                                                          34
Jak na Putina a Rusko?                                          41
Milión, dva, pět, deset? Není problém.                   43

 

 

 

Peníze dělají peníze aneb Refeudalizace společnosti
(předpona re má význam: zpět, vzad, opět, znovu)
Prý peníze dělají zase peníze. No, jak kdy a jak pro koho.
Mám stokorunu. Koupím si za ni jedno pivo a cigarety. Ta stokoruna mi žádné peníze nepřinesla. (Přinesla akorát peníze do státního rozpočtu.) Mám tisícovku. V restauraci si dám oběd, pak si třeba koupím lístek do kina či divadla a jenom tak tak mi to vyjde ještě na zakoupení jízdenky domů. Ani tisícikoruna mi nevydělala žádné peníze. Mám deset tisíc měsíčně. Zaplatím nájem, vodu, teplo, plyn, elektriku, dovolím si nějaké skrovné jídlo a možná zbude něco i na benzin do auta. Ani těch deset tisíc mi nevydělalo žádné peníze.
Mám měsíčně sto tisíc. Všechno výše uvedené si mohu bezproblémově snadno a lehce koupit a zaplatit a přesto mi ještě zůstává nevyužitých takových 70 tisíc. Co s těmi nadbytečnými penězi mám (můžu) udělat? Zde se naskýtá několik možností. Nechám si je doma v šuplíku jako jakousi rezervu či jistotu na příští měsíc. Nebo je mohu uložit v bance na úrok, což ovšem nemá smysl, neb úroky jsou nizoučké a smaže je inflace, ta dokonce během roku dokáže snížit i onu uloženou částku. Ukládat si do banky na úrok tudíž fakt nemá smysl. Další možnost je koupit si náušnici s rubínem či dokonce zlatý kroužek do nosu, či prsten s briliantem, či dokonce nějakou mazanici od postmoderního výtvarníka. Ale ani při těchto případech mi těch sto tisíc nevydělalo ani korunku! Takže můžeme suše konstatovat, že človíčkovi s měsíčním příjmem do sto tisíc jeho penízky nikdy nebudou dělat další penízky.
V naší republice jsou ovšem i lidé, kteří mají měsíčně příjem vyšší než sto tisíc, někteří dokonce i milion. Kolik je takových obyvatel statistiky neuvádějí. Domnívám se, že by jich mohlo být takových deset tisíc. Ne nadarmo se říká „horních deset tisíc“. Možná je jich i více, ale i tak by v žádném případě netvořili více než jedno procento obyvatel, spíše bych jejich počty uváděl v promilech. Tahle „elita“ národa se skutečně fakticky vůbec nezajímá o placení nějakého nájemného, benzinu, potravin… to je prostě pod jejich rozlišovacími schopnostmi. No a teprve těmto (nad)občanům peníze dělají peníze. Je to přitom velice jednoduché, to by dokázal každý človíček i silně mdlého ducha, ba i úplný idiot. Stačí se podívat do historie.
2
Takže když budu mít milion, mám spoustu možností. Mohu koupit akcie nějaké továrny či jakéhosi podniku. To se mrknu do novin zabývajících se ekonomikou a zjistím, který podnik dosahuje nejvyšších zisků, tedy podnik, který dobře prosperuje, no a nakoupím akcie toho podniku. Když jsem si koupil akcie, tak jsem se stal samozřejmě vlastníkem určité části podniku a mám nárok na přiměřený díl zisku. Ta část mého zisku je v přímé závislosti na množství mých akcií. Na Vánoce dostanu na účet odpovídající část zisku, tedy tzv. dividendy. Je to naprosto spravedlivá záležitost, vždyť přece každý si takové akcie může koupit, že? Máme přece svobodu a demokracii. Mělo by se ovšem dodat, že koupit si takové akcie je pro 90 procent obyvatel naprosto nedostupná záležitost, neboť holt nemají k dispozici milión a více.
V době tzv. reálného socialismu nějaké akcie neexistovaly, ale přesto podobný systém také fungoval. To se koncem roku ve státem vlastněném či družstevním podniku provedla účetní uzávěrka a zjistilo se, jaký zisk podnik vytvořil a ten se formou prémií rozdělil mezi zaměstnance, byl to takový třináctý či až čtrnáctý plat. V socialistické federativní republice Jugoslávie kupodivu akcie existovaly. Ovšem ty akcie vlastnili pouze zaměstnanci onoho podniku, takže to vlastně bylo stejné jako u nás, akorát se tomu jinak (zápaďácky) říkalo. Zaměstnanecké akcie jsou samozřejmě (dle mne) naprosto rozumný způsob rozdělování zisku. Všichni zaměstnanci mají pak nepochybně zájem na tom, aby podnik prosperoval, aby byl ziskový, neboť čím větší zisk, tím více si zaměstnanci mohou koncem roku přilepšit k platu.
Ovšem já jako majitel koupených akcií nějakého naprosto mi vzdáleného podniku, o kterém nemusím ani vědět, co ten podnik vyrábí či provozuje, mám zájem diametrálně odlišný. Mne zajímá pouze výše zisku bez ohledu na cokoliv jiného. Proto si také my akcionáři zvolíme, určíme, vybereme schopné manažery, kteří to dovedou. Tedy sníží mzdy zaměstnanců na nejnižší možnou míru, zvýší jejich pracovní výkon, méně výkonné zaměstnance propustí, osekají všechny dřívější totalitní a komunistické vymoženosti a podobně. Čím nižší náklady a mzdy zaměstnanců, tím vyšší bude můj zisk. Jako akcionář-majitel akcií mám tedy eminentní zájem, aby v podniku byly co nejnižší mzdy a co nejvyšší pracovní vypětí a pracovní výkon, aby výnos z akcií (dividendy) byl co nejvyšší.
Takže zisk si v době totality a zločinného komunismu rozdělili mezi sebou ti, kteří ho vytvořili. V naší době svobodného, demokratického a humanitárního kapitalismu si zisk přisvojují ti velmi majetní, ti, kteří ho nevytvořili. Jde o bezpracný zisk, který je činí ještě více a více bohatými. Těm skutečně peníze dělají peníze, ovšem na úkor pracujících. Navíc, což je ale ovšem vrcholně sprosté, jsou dividendy nezdaněné či daněné pouze minimálně. Majitelé akcií či nějakých cenných papírů, tedy příjemci bezpracného zisku, mají příjmy z akcií zdaněny nulovou sazbou (anonymní akcie, akcie na doručitele) či naprosto mizivou nepatrnou částkou. Malí drobní akcionáři u nás daní dividendy 15 procenty, ovšem velcí daní v tzv. daňových rájích, tedy nedaní vůbec. Příjmy z akcií jsou skoro nedotknutelné nějakým zdaněním, jsou nezdanitelné. Pěkně si to zařídili, zákony pro sebe výhodné odhlasovali. Vždyť v minulosti také šlechta (a církev) přece daně neplatila, ta daně vybírala!
Nedávno proběhla docela obsáhlá debata v našich sdělovadlech o majetkovém přiznání obyvatel. Když takový úředník finančního úřadu pozve k vysvětlení nějakého milionáře s tím, aby podal vysvětlení k následujícímu: „Loni jste přiznal 30 milionů, vše je v pořádku, vše řádně zdaněno, letos máte o dvacet milionů více, ale nezdaněných, vysvětlení prosím.“
-Já hraju na burze a vyhrál jsem, podrobnosti nesdělím, to je obchodní tajemství, a dle § xy se tyhle výhry nemusí danit.
-Tak jo, zapíšeme, výhry v burzovních spekulacích dle zákona nelze danit.
Marx definoval burzu jako spolek finančníků kapitalistů, kde se všichni vzájemně okrádají. Přinášejí tedy burziáni něco prospěšného pro společnost? Ani ň, ani trošku, ani to nejmenší, prostě nic.
Mzdy pracujících jsou pěkně zdaněny. Kdybychom odváděli na daních státu pouze tolik, co odváděli nevolníci v dobách feudalismu a roboty (desátek vrchnosti a další desátek církvi, tedy dvacetiprocentní zdanění), tož to by bylo něco, to je pro nás ale naprosto nedosažitelný sen.
Takový člověk-rentiér, který získal velký majetek v restitucích, si nakoupil akcie, podílové listy a cenné papíry a má vystaráno, jeho ručičky už nikdy pracovat nemusí. Může si zazpívat kdysi oblíbenou písničku: „Ručičky nebojte se, vy makat nebudete.“ Fakt se už nemusí ani v nejmenším obávat, že by se snad někdy zapojil do nějakého pracovního procesu.
Sice Čína přejala také tyto západní metody akciových společností, ale přece jen je trošku modifikovala, akcie důležitého tzv. strategického podniku musí vlastnit nejméně z 51 procent stát. Přejala to jako funkční nutné zlo. Určitě později, až se zvýší ekonomická prosperita celého státu, nebude problémem vyvlastnit akcionáře, samozřejmě za náhradu. Ale také může uzákonit, že bezpracný zisk je
3
trestným činem. Samozřejmě žádný majetek se bohatým nebude zabavovat, ať si ho užívají nadále, pouze se zamezí, ba přímo zakáže, aby ho využívali, zneužívali k bezpracným příjmům. Takové opatření bude naprosto dostačující.
Bezpracný zisk totiž byl v době tzv. reálného socialismu trestným činem. Proto bylo nutné socialismus zlikvidovat, což se západním kapitalistům, aniž by v to nějak moc doufali, skutečně podařilo. No, a když už vcelku snadno a bez nějakých velkých problémů ukončili socialismus v Sovětském svazu a v jeho satelitech, bylo také nutné skončit i s jinými, na SSSR nezávislými, socialismy. Jen proto ty země, které měly v názvu socialistická, musely být zničeny až tak do mrtě, aby se už nikdy nevzpamatovaly, neboť to by se přece mohly pokusit znovu zavést sekulární socialistický systém. Byly to tyto země: Jugoslávie, Libye, Irák, Sýrie, tedy Socialistická federativní republika Jugoslávie, Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje. Irácká republika byla ovládána socialistickou stranou Baas a v Syrské arabské republice podnes vládne socialistická strana Baas. Tyto země byly zařazeny do tzv. „osy zla“. Egyptská republika, kde plukovník Gamál Abd an-Násir (1954–1970) zavedl socialistický způsob vlády, se velice prozřetelně vzdala slůvka socialistická, už jej v oficiálních prohlášeních neuvádí. Že by proto nebyl Egypt humanitárně bombardován? Už jenom ten pojem „socialistická“ provokoval a stačil na zařazení do osy zla. Z hlediska západních akcionářů bylo bombardování a rozbití Jugoslávie jediným možným řešením. Měli obavy, že by onen docela funkční ekonomický systém mohly napodobit i jiné evropské státy, čemuž je nutné všemi možnými prostředky zabránit. Takže poslední pozůstatek socialismu v Evropě byl také zlikvidován. Bylo ovšem nutné použít bomby!
Proto byl také socialismus u nás prohlášen za zločinný a zavrženíhodný. Tomuto hledisku akcionářů, burziánů a rentiérů se nedivím. Ano, pro ně bylo nastolení socialismu tragédií, už totiž nemohli beztrestně krást a přivlastňovat si výsledky práce miliónů pracujících na svůj účet. Tyhle zločinné komunistické totalitní nedemokratické nesvobodné režimy prostě z moci úřední a za souhlasu 90 procent obyvatelstva zakázaly bezpracný zisk, ba označili jej za trestný čin. Zrušení rentiéři a ti akcionáři měli po ptákách a byli velice velmi naštvaní, a museli dokonce, což bylo pro ně přímo šílené, pracovat! Musíme tedy počítat s tím, že dnešní restituenti, rentiéři a akcionáři nedovolí návrat nějaké formy socialismu, to raději rozpoutají všezničující válku. Když to nebude naše, tak raději ať to není ničí!
Zbavit se gangsterských parazitů byl odjakživa problém, který se nějak moc nedařil vyřešit. Odstavit parazity od možností loupit bylo málem nemožné, vždyť všechny vlády, zákony, soudy, vojsko, policie apod. byly na jejich straně. Přece ale jenom nějaké úspěšné pokusy už proběhy. Už kdysi móóóc dávno třeba takoví Albigenští, husité, luteráni v Německu přece jenom jakýsi způsob likvidace parazitů nalézali, bohužel, nebyli dlouhodobě úspěšní. Úspěšná byla až Pařížská komuna z roku 1871. Komunardi se k moci dostali při svobodných volbách, tedy naprosto nenásilně. Komuny vznikly také ve všech větších městech, jako je Lyon, Toulouse, Marseille. Do svého vládnutí zavedli socialistické prvky jako např. zavedení volených a sesaditelných úředníků, zavedení sociálních opatření ve prospěch pracujících, bezplatné školství, řešení bytové politiky, spoluúčast dělníků při vedení podniku, vyhlášení rovnoprávnosti žen apod. Pařížská komuna trvala pouhých 72 dnů, tedy dva a půl měsíce a byla utopena v krvi. Karel Marx uvádí dva takové hlavní důvody neúspěchu. Komunardi nějak opomněli znárodnit státní banku a také nevěnovali větší pozornost vojenskému zabezpečení, sice měli tzv. Národní gardu, ale ta nemohla odolat spojenému útoku vojsk versailleské vlády a pruské armády. Byl zaveden teror proti komunardům, jehož výsledkem bylo 30 000 mrtvých. Poslední část komunardů byla popravena u zdi hřbitova Père Lachaise. Další tisíce lidí byly odsouzeny na galeje a nucené práce v koloniích. Detailní rozbor této první úspěšné protiburžoasní revoluce podal Karel Marx v knize Občanská válka ve Francii. Podle jeho slov komunardi „šturmovali nebe“. Zajisté pravičákům se Marxův rozbor nebude vůbec zamlouvat.
Ale první dlouhodobě úspěšný pokus zařídil až Lenin. Že se to zase tak úplně dokonale nezdařilo, za to holt Lenin nemůže, cestu a metody ovšem ukázal, stačí jenom pokračovat v jeho programu. Lenin má samozřejmě pořád co říci, patří mu budoucnost. Velká říjnová socialistická revoluce sice proběhla až 7. listopadu, ale to na její světodějné roli nic nemění. Bolševici se ujali vlády také nenásilně, normální parlamentní cestou. Velice k smíchu mi připadají ony konspirační teorie o tom, že bolševickou revoluci financoval německý císař Vilém, bratranec ruského cara. Na to stačí poukázat na fakt, že bolševici jako jedno z prvních opatření znárodnili banky (Lenin holt pečlivě četl Marxe a neudělal chybu jako komunardi), takže nějaké finance od Viléma vůbec nepotřebovali. Navíc jim přece zůstal i carský poklad - vagóny zlata. Sice nějakou nepatrnou část si přivlastnili naši legionáři a založili z toho lupu v Praze Legionářskou banku, ale to přece nehrálo nějakou důležitou roli, to byla úplně podružná záležitost. A
4
to, že švýcarští sociální demokraté zařídili a financovali Leninovi cestu ze Švýcarska do Ruska, to je pravda, tedy v podstatě mu koupili jízdenku na vlak. Že by tenhle lístek na vlak byl to nejdůležitější na vzniku revoluce?
Bolševici, zrušili šlechtu a církev jako třídu, ty byly zrušeny plošně, majetek zabaven bez náhrady ve prospěch státu. Bylo učiněno nějaké příkoří? No zajisté bylo, ovšem příkoří, které činila šlechta (a církev) po staletí vůči obyvatelstvu, bylo v zásadě odčiněno. Lenin učinil naprosto správné a logické rozhodnutí - nebudeme se pitvat v nějakých podrobnostech, zda ten či onen šlechtic byl mírný a docela slušný, každopádně přišel k majetku z vykořisťování poddaných. Nebo mu to bohatství spadlo do klína jenom tak z nebe?
Samotné naše kníže veřejně v rozhovoru s novinářem přiznalo, že jeho předkové byli lapkové. To znamená, že předkové kradli, loupili a vraždili. No a co? Zanechali mi bohatství? Zanechali. A moje bohatství je nedotknutelné, neboť soukromé vlastnictví je přece posvátné, ba přímo svaté. Zeptala se někdy naše demokratická vláda třeba církve, jakým způsobem přišla ke svému majetku? Zeptaly se naše demokratické vlády, jakým způsobem přišli předkové (nejenom) knížete ke svému majetku? Samozřejmě historikové vše detailně zdokumentovali, takže důkazy jsou běžně k dispozici, ale je zákonem zakázáno brát tato fakta na vědomí. Zjišťovat by to přece měly orgány v trestním řízení, no ne? Jenomže nemohou, ty vraždy, loupeže a podvody jsou už dávno a dávno promlčeny, takže se tím dle zákona ani zabývat nesmí. Nikdo tedy nebude zkoumat, jak kdo k bohatství přišel, tak to máme zákonem pěkně ošetřeno. Všichni ti restituenti, co získali bohatství dědictvím, jsou potomci lupičů, zlodějů a podvodníků. Skutečně platí, že za každým větším majetkem se skrývá zločin, to je fakt známý už od dob antických.
(Taková malá poznámka k restitucím: Je třeba někdy někde zaregistrována žádost potomků či příbuzných upálené čarodějnice o restituci majetku zabaveného církví?)
Mohu oprávněně konstatovat, že nastolení svobody a demokracie v roce 89 nás vrhlo o 150 let nazpět, do poloviny 19. století. Prvním krokem popřevratových vládců (hlavně Klause) bylo provést oligarchizaci společnosti, to znamená, že vše, co patří státu, se musí zprivatizovat. Přitom by bohatě dostačovalo do státních podniků vybrat schopné manažery a ponechat ve státním či družstevním vlastnictví. Do soukromých rukou se muselo předat i to nerostné bohatství, lesy a i voda. A úplně všechno je nutné zpoplatnit, jak školství, zdravotnictví, tak i přístup na silnice a mosty. Bylo přitom lhostejné, kdo se stane oligarchou, zda bývalý člen komunistické strany, nebo lidovec, nějaký antikomunista s fašistickými názory či dokonce bývalý šlechtic, ba i kriminálník právě propuštěný z basy či po převratu omilostněný zloděj. S oligarchy se totiž daleko lépe domlouvá než se se státem, státu nelze vyhrožovat, nelze ho korumpovat, oligarchy ano. S nimi se pracuje na zbídačování obyvatelstva přímo pohádkově. No a vlády, které dopustili oligarchizaci, jsou vlastně z obliga, obyvatelstvo se přece nemůže bouřit, na to nemá právo, vždyť vláda za nic nemůže, to oligarchové. No a ti se jenom usmívají. Obyvatelstvo se ale ani nějak protestovat a bouřit nemůže, vždyť cílem a smyslem oligarchizace bylo rozdělit obyvatelstvo do kast, no a kasty se mezi sebou přece nebaví, nemají žádné společné zájmy. Takovou stávku v jednom podniku nikdo další ani ze solidarity nepodpoří, takže jakékoliv stávky jsou naprosto bezzubé a neškodné a ničeho nedosáhnou. Odbory jsou naprosto paralyzovány.
Jak zbohatnout tak, abych už nemusel pracovat? Co nám doporučuje naše demokracie? Podvody, krádeže, loupeže se vyplatí, neboť to jsou ty pravé skutečné euroamerické křesťanské hodnoty. No, a když už budeš mít těch miliónků povícero, nemusíš se ničeho obávat, vše se přece dá koupit, i soudci a vyšetřovatelé, volná ruka trhu určí cenu. Obrovské bezpracné zisky se nám běžným občanům představují jako náležitá odměna za riziko podnikání, a my tomu máme věřit! Takže parazitní rentiéři se nám dávají za vzor, ty máme napodobovat a jednat tak jak oni.
Pokud tedy peníze nadále budou dělat peníze oné mizivé hrstce parazitů, tak ti budou pořád bohatší a bohatší, a nemajetní budou stále chudnout a chudnout. V takto nastaveném systému je to naprosto logické a není třeba se tomu divit. V budoucnu peníze, které „vydělaly“ peníze musí nutně patřit státu, který je použije pro rozvoj celé společnosti. Prostě, investicemi může disponovat pouze stát, nikoliv soukromníci (oligarchové). Jinak se z tohoto dnešního srabu svět nedostane. Jak to zařídit? Na to přece máme ekonomy a demokraticky zvolené zákonodárce, aby to zařídili, třeba 90% zdaněním dividend. Stačí se přitom podívat do historie, nemusí dokonce ani vymýšlet žádné nové metody a způsoby, vždyť vše již bylo dávno prověřeno praxí a fungovalo to.
Všelijací ti restituenti a akcionáři jsou ovšem pouze malé rybičky ve finančním světě. Ono totiž existují (nad)lidé, kteří disponují mnohem více než milionem, tedy spíše miliardami, a ty nějaké akcie
5
moc nezajímají. Miliardářům peníze dělají další peníze ještě mnoha jinými způsoby, více výnosnějšími. Nadarmo se neříká, že jsou to banksteři. Jsou to skuteční reální gangsteři, kteří jsou nedotknutelní. Zákony se jich netýkají, však si je taky v parlamentech prosadili. Jsou nám dáváni za vzor ctnostného jednání, odměňováni všelijakými vyznamenáními a cenami, prý jsou hodni úcty, neboť jsou to oni, kdo tak skvěle řídí státy a kontinenty, ba celý svět a to vše jenom k dobru a prospěchu obyvatel světa. Jsou to šéfové a manažeři Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, FED, centrální banky států… a samozřejmě jejich „neznámí“ majitelé.
Ti nerozhodují o osudech nějakého podniku jako akcionáři, tihle supernadlidé rozhodují o osudech států ba i celých kontinentů. Když se jim zachce, zničí kteroukoliv zemi světa a to bez bombardování, zemi totiž dokáží zadlužit až do takové míry, že se z toho už nikdy nedostane. Výsledek je v podstatě stejný, jako kdyby byla ona vyhlédnutá země plošně zbombardována do doby kamenné. Docela detailně popsal metody tohohle ničení států ekonom František Nevařil. Jeho knihy si lze stáhnout z webu nakladatelstvi tode.cz nebo na nakladatelství T+Ť.
Jakási naděje ale přece jenom existuje. Naše bílá euroamerická civilizace, která po dobu několika dlouhých staletí loupila po celém světě a barbarsky ho ničila mnohem hůř než Džingischánovy hordy, pomalu končí a bude nahrazena, doufejme, nějakým lidštějším systémem nebílých obyvatel světa. To, že Evropa nemá budoucnost, vyjádřil už před dvěma stoletími starý carský ruský generál slovy: „Evropa? Jó, to myslíte ten balkón Asie s výhledem na Atlantik?“
Za II. světové války bylo v zájmu světových finančních elit povražděno na 60 miliónů lidí. Při Norimberském tribunálu byli určeni viníci a byli potrestáni, i oběšením. Od konce oné války do dneška bylo ve světě povražděno mnohem více než jenom 60 miliónů a žádný tribunál se nekonal, nezasedal, nikdo nebyl odsouzen, všichni jsou nevinní. Poučili se z Norimberského tribunálu a už nikdy žádný tribunál k odsouzení zločinců nebude dovolen. A je to vyřešeno, všichni jsou mírotvůrci, i když vraždí ve velkém, navíc dostávají Nobelovy ceny míru. Divný svět, no ne?
V roce 1967 byl britským filosofem a veřejným činitelem Bertrandem Russelem a francouzským spisovatelem Jean-Paulem Sartrem založený tzv. Russelův tribunál, který veřejně projednával válečné zločiny páchané po celém světě. Podobný tribunál vznikl před několika lety v Indonésii a nedávno také v Itálii. Sdělovadla samozřejmě o tom mlčí, informovat o rozsáhlých zločinech proti lidskosti nemají zájem.
Takže co závěrem? Snad nějaké naprosto jasné a srozumitelné definice toho, co je demokracie a co totalita.
Demokracie je tehdy, když vládne pravice. Demokracie je pouze tehdy, pokud jsou prosazovány a prosazeny pravicové ideály a pravicové vidění světa, které je jedině správné. Vyhovuje to plně parazitům.
Totalita je tehdy, když vládne levice. Totalita je ve společnosti nastolena tehdy, jsou-li prosazovány a prosazeny levicové (socialistické) ideály a levicové vidění světa, které je samozřejmě dle pravice lživé a vadné. Vyhovuje to plně pracujícím.
Na fašismu není nic levicového, ani špetka ba ani špetička, je to čisté ultrapravicové vidění světa.
Moje povídání mohu ukončit konstatováním, že nejvíce výnosný džob pro tyhle zločinné parazity jsou války. Sociolog Petr Hampl se o nich vyjádřil takto: „Ti lidé by klidně doporučili odpálení jaderné nálože v Praze, kdyby měli naději, že na tom vydělají.“ No a války lze rozpoutat nejsnadněji náboženskými a národnostními rozepřemi. Máme se na co těšit.
***
6
Stačí pouhé malé drcnutí
Začínám věřit v Pánaboha, respektive ve spravedlnost. Bůh jest daleko a vysoko a tak než zjistí, co se tady na Zemi děje, tak to trvá delší dobu, než zajistí nápravu. V současnosti ale čas už konečně přišel.
Musím se přiznat, že nikdy by mne nenapadlo, že Evropa skončí takovým trapně ubohým způsobem. Vždycky jsem si myslel a předpokládal, že Evropu přestanou řídit tzv. elity, jejichž jediným cílem a smyslem je zisk, což samozřejmě zákonitě a nutně vede ke krachu. Aby se tomu zabránilo, bylo a je životně nutné tyto „elity zkázy“ odstranit a to buď ve volbách, kde by získala převahu marxistická levice, nebo v krajním případě revolučním odstraněním těchto parazitů. Bohužel ani volby ani revoluce se nekonaly. A tak paraziti nadále tloustnou a devadesátiprocentní většina trpí chudokrevností. Odzkoušeným a „úspěšným“ řešením je také nastolení fašismu a vyvolání války. Ale i toto řešení přichází už pozdě, neboť celosvětovou válku se rozpoutat nepodaří, neboť takové válčičky by se neúčastnila ani Asie ani Jižní Amerika. Takže takové války, pokud se ji přece jen podaří vyvolat, se zúčastní akorát EU sama se sebou. Rusko nedovolí, aby se něco odehrálo na jeho území, neboť válčení mají už dost. Však také otevřeně prohlásili, že v případě napadení odpoví jadernými zbraněmi jak na cíle v EU tak na cíle v USA. Merkelová a Obama to ví moc dobře. Vezmou na sebe odpovědnost za zničení svých zemí? Že by dokonce ztratili pud sebezáchovy? Myslím si, že až zase takoví idioti nejsou. Sice udržují vysoké napětí, ale napadnout Rusko se neodváží.
Ale stejně už je pozdě jak na vítězství levice ve volbách, tak i na nastolení fašismu a vyvolání války. Stačí, jak se ukazuje, pouhé malé drcnutí arabských a afrických uprchlíků a celá EU se rozsype jak domeček z karet. Nastane chaos, hlad, drancování, chudoba, svrab, cholera a neštovice. Bude to zajímavá doba. Vidět Evropu ve smrtelných křečích bude interesantní pohled pro obyvatele neevropských zemí. Pro nás to ovšem moc úchvatné nebude.
Co si ovšem mám potom myslet o společnosti s půl miliardou obyvatel, která nezvládne příchod několika miliónů uprchlíků ze zemí, které samotná EU pomáhala rozvrátit a po staletí v těch zemích pouze loupila?
A že někteří chtějí k nám a ani se neptají, zdali můžou, tož tomu se velice divíme. Proč? Navíc nemají děla ani kulomety. Místo abychom řekli, my jsme vám ve vašich zemích dělali po staletí jenom bordel, pojďte, však vám to nějak vynahradíme. Ptal se někdy někdo Indů, Číňanů a Afričanů, zdali do své země chtějí pustit Angličany? Ani náhodou. Angličané měli děla, tak se stejně ani nezeptali. To akorát Japonci se ostře vzpouzeli a občas bílé přivandrovalce s chutí povraždili.
Paraziti zahubili svého hostitele, ač léčba byla už dlouhou dobu známá, bohužel nikdo neměl zájem o vyléčení.
Paraziti nadále žijí v bláhové naději, že se pouze přestěhují do Číny a tam že budou pokračovat v hodování, a že i tam budou pokračovat ve svém náboženství: Ó, svatý Zisku, Tebe vzýváme, Tobě se klaníme a pouze Tebe uctíváme.
Paraziti všech zemí spojte se! Tak zní dnešní heslo elit. Ale nějak se jim to nedaří, neboť neexistuje společný zájem parazitů, tam u nich platí pouze zisk jednotlivců za jakoukoliv cenu. Jejich snaha o sjednocení s určitostí vyjde vniveč! Takže mohu zakončit slovy v úvodu, že spravedlnosti bude učiněno zadost.
***
Neználek • 24. Červen 2015 „Místo abychom řekli, my jsme vám ve vašich zemích dělali po staletí jenom bordel, pojďte, však vám to nějak vynahradíme.“ Tak vy jste jim tam dělal bordel, Kadubče? To jste pěkný lump, ale dobře že jste se přiznal. Aspoň víme, kdo může za problémy s uprchlíky. A já si dávno říkal, proč on je tak užvaněný, jestli nechce něco zamluvit, a vida, už to z něj leze.
mirror • 24. Červen 2015 Díky za zajímavou úvahu.
Sio • 25. Červen 2015 Panu Kadubcovi jistě nadiktoval ten článek jeho cit pro spravedlnost. Má to ale jedno velké ALE. Většinu lidí ten článek vyděsí a naštve. Neváhám říci, že naladí bojovně a to nejen proti imigrantům, ale i proti panu Kadubcovi a těm, co s tím souhlasí. TO BUDE VÝSLEDEK A JE JEDNO, JAK JE OBSAH SPRAVEDLIVÝ, MY JIM x ONI NÁM. Člověk se zeptá. Pokud není lhostejný k osudu svých potomků, když už je lhostejný k tomu svém, což se s věkem často vyskytuje, musí se zeptat. „Co, oni nám chtějí rozvrátit Evropu? Chtějí tady přinést rozpad a katastrofu?! Nastane chaos, hlad, drancování, chudoba, svrab, cholera a neštovice?!! No tak snad se tomu ten Kadubec ještě neraduje??? To se tedy na to podívejme!!!“ Čili, článek pomáhá roznítit lidový odpor vůči imigrantům. Pokud pan Kadubec chtěl docílit právě toho, nezbývá, než mu pogratulovat. Přilil do ohně svůj díl velmi elegantně.
***
7
Trojí druh informací
Všechny informace můžeme zhruba roztřídit na tři druhy. Jsou buď pravdivé, tedy shodné s okolní realitou, nebo lživé, neodpovídající a odporující realitě a zdravému rozumu. Dají se v zásadě celkem snadno rozpoznat. To kdysi dávno, ještě za dob císaře pána, nějaké noviny otiskly zprávičku, že ministr, hrabě C, lhal. Ministr ten samý den podal demisi. To bývaly časy, co? Ale úplně ty nehorší a nejškodlivější jsou informace založené zčásti na odpovídající realitě (pravdivé) a zčásti záměrně klamavé (lživé). Ty jsou pro myšlení a jednání člověka nejvíce nebezpečné a zhoubné. Jsou ovšem nejvíce „úspěšné“ k oblbování lidí. Ve vědě, hlavně v technických oborech a matematice, nelze používat, využívat a zneužívat lživé informace, prostě v praxi nefungují, zato v tzv. humanitních oborech, tzn. ve vědách kecavých, jsou lživé informace docela běžné. K tomu patří i manipulace s fakty, tedy „mlžení“. Řekneme pouze část pravdy, zbytek zamlčíme a vyjde nám přesně to, co chceme překroutit. Proto byl také před půl stoletím vymyšlen tzv. postmodernismus, kde lež a pravda splývá v jedno, neboť prý to nelze rozlišit, obé, tedy pravda i lež, jsou rovnocenné informace. V tomto tvrzení je samozřejmě kus pravdy, neboť jak lživé tvrzení, tak pravdivé tvrzení, jsou skutečně jenom pouhé informace. Zamlčuje se ale (jako nedůležitý a nepodstatný) obsah tvrzení. Sem lze zařadit i tak zvaný informační šum, který s oblibou používají politikové, kdy nelze říci, že je to lež, ale ani že je to pravda, je to prostě žvanění o ničem. Zajisté i informační šum je informace, která nám oznamuje, že žádnou informaci neposkytuje.
Zneužívání informací ve svůj prospěch není pouze vlastnost lidí, je to docela běžné i v přírodě. Mistrovství v klamání dosáhl třeba hmyz. Ovšem na přírodu nemůžeme klást nějaké morální zásady, na lidskou společnost samozřejmě nejenom můžeme, nýbrž musíme! Motýl zvaný smrtihlav klame svou kresbou na křídlech. Lze jeho klamání považovat za nemorální? To by přece bylo k smíchu. Přesto se najdou „filosofové“ srovnávající chování živočichů s člověkem, vždyť přece patříme také do živočišné říše. Egoismus nějaké baktérie či lišky a žraloka je prý i samozřejmou a nedílnou vlastností člověka, jak tvrdila Margaret Thatcherová. „Společnost neexistuje, existují pouze jedinci snažící se o svůj prospěch.“ Jsme tedy společností baktérií a virů? Dle neoliberálů ano. Neoliberalismus nás vrhl o mnoho tisíciletí zpět, bude tudíž velice obtížné se z této prapravěké situace dostat. Další pokračování neoliberalismu by znamenalo konečný a nevratný zánik lidstva.
Uvedu pár konkrétních příkladů (pseudo)informací ze současnosti podávané našimi sdělovadly.
Aktuálně.cz dne 2.7 uvedlo v titulku: „Nová zpráva: KLDR od roku 2000 veřejně popravila 1400 lidí.“ Vypadá to jako solidní informace. Z celého docela dlouhého článku jednoznačně vyplývalo, že Severní Korea je fuj, fuj, fuj! Někde uprostřed článku je taková krátká nenápadná větička: „Informace o počtu poprav nelze nijak ověřit z nezávislých zdrojů.“ V té zprávě se také píše, že veřejným popravám jsou povinně přítomny i děti. Pro mne nic neobvyklého, vždyť i u nás po válce byly v Praze prováděny veřejné popravy za přítomnosti dětí. Lehce lze také zjistit, že ročně se v Koreji popraví méně než stovka lidí (1400 za 15 let). Jsou ale země, kde počty popravených během jednoho roku jsou mnohem vyšší. No, já nevím, ale solidní noviny by přece neměly otiskovat „fakta“ která nelze ověřit. Je to typicky manipulativní text, jehož autorem je ČTK.
Specialista na ruské ponorky a letadla u švédských břehů je postmoderní „filosof“ Kája Dolejší. Nedávno po celý týden obšťastňoval čtenáře Britských listů hrůzostrašnou zprávou o tom, že švédská armáda zjistila v nějakém švédském fjordu ruskou ponorku, která neodpovídala na výzvy vojáků. Další den tudíž armáda přikročila k bombardování hloubkovými torpédy. Třetí den nevyplavaly žádné trosky ponorky a ani jeden ruský námořník. Po týdnu Kája oznámil, že je to ruská miniponorka, kterou je obtížné zasáhnout torpédy. Nakonec oznámil, že ponorka odplula, aniž by se rozloučila, ani neřekla nahledanou, no, ruští nevychovanci, že? Kája měl vše perfektně ozdrojováno, uvádí ZDE, ZDE, ZDE, a pokud kliknete na některé to ZDE, zjistíte, že to jsou nějaké obskurní tiskoviny typu Blesku a Reflexu. Zajímavé bylo, že švédské ministerstvo ani nepozvalo velvyslance Ruska k podání vysvětlení.
Podobně dlouhou dobu bavil čtenáře ruskými bombardéry narušující údajně švédský výsostný prostor. Několikrát dokonce musely vzlétnout anglické stíhačky a ony ruské bombardéry po nějakou dobu doprovázet. Ruští piloti s nimi také odmítli jakoukoliv komunikaci, čímž ohrozili i civilní letecký prostor. Jsou to holt barbaři, že? Ruské ministerstvo odmítlo komentovat nějaké choromyslné výmysly.
Nedá mi to, abych neocitoval ještě jedno vyjádření Karla Dolejšího: „Ruské vyhrožování a zastrašování směrem na západ - vůči Rumunsku, Polsku, Dánsku, Pobaltí, Švédsku, Norsku a Finsku - znamená konec období evropské stability po skončení studené války. Že nikoho nenapadne uvažovat
8
nad uprchlickou vlnou z východu, pokud putinský režim za přihlížení acedických Západoevropanů realizuje třeba jen některé ze svých hrozeb, je také signifikantní".
Kája má vždy skoro v každém článečku nějaké to knižní, zastaralé cizí slovo, které má zdůraznit jeho převysokou inteligenci a nesmírnou vzdělanost. Určitě má po ruce nějaký speciální slovník cizích slov, který uvádí slova zastaralá, knižní a řídce používaná, a tak do každého článečku vsune nějaké to zastaralé cizí slovo, aby se blýskl svou supervzdělaností. Podobně a se stejným cílem totéž používali popřevratoví politici. Z téhož slovníku asi vybíral Klaus a snad všichni ministři školství. Bylo to až k smíchu (nebo k pláči?). Ve sborovně dvacet vysokoškolsky vzdělaných kantorů zůstalo v údivu nad nějakým jejich novým pojmem či nějakým novotvarem. Sáhl jsem v knihovně po slovníku a ejhle - slovo knižní, zastaralé, málo používané (třeba Vopěnkou používaný pojem tutor). Alespoň jsme se zasmáli snaze ministrů školství o vzbuzení dojmu inteligenta. Výsledkem jejich snahy byl úplný opak.
Cože jsou ti acedičtí Západoevropané? Pojem acedia slovník cizích slov z roku 1981 ještě vůbec neuvádí. Zato slovník cizích slov na internetu už uvádí toto: acedia (lat.) Význam: lenost, zahálčivost, apatie, nedostatek snah realizovat svůj subjekt, svou potencionalitu
Pojem signifikantní: 1. kniž. řidč. význačný; příznačný 2. mat. stat. statisticky významný (data jsou statisticky významná, jestliže použití dané ověřovací metody vede k zamítnutí ověřované hypotézy f)
Tož tak Kája z Britských listů. Všimli jste si, že portrét Karla v Britských listech a i jinde je nějaký nezřetelný, rozmazaný? Asi se stydí ukázat tvář. Nebo je to záměrně postmoderně umělecky vytvořený portrét? U postmoderních umělců a filosofů lze jenom s velkými obtížemi poznat, zdali jde o umění a filosofii, či nejde.
***
Napodobil jsem Aktuálně.cz a také uvádím novou zprávu. Hned předem, nikoliv uprostřed textu, ale uvádím, že ji nijak nelze ověřit z nezávislých zdrojů. Zde je ona zpráva.
Stalo se: Právě včera na předměstí Berlína se mezi sebou porvali dvě skupiny imigrantů - Marťané versus Jupiterci (Jupiterťani?). Příčiny střetu nejsou známy. Po deseti minutách konflikt skočil a vítězní Jupiterani (Jupiteřané?) se rozešli do svých obydlí. Dle vyjádření očitých svědků konflikt vyvolali Marťané tím, že na Jupiteřany vytvářeli nátlak, aby se vrátili na svůj vzdálený Jupiter a neoxidovali tady. Ti si to samozřejmě nenechali líbit a začali Marťanům uřezávat hlavy, až jim všem ony hlavy odřezali.
Velmi zajímavé jsou právě ty marťanské hlavy, což vlastně dle našich měřítek ani hlavy nejsou, nýbrž to jsou pouze velké vypouklé oči na jakýchsi tykadlech. Mozek mají Marťané uložen v opancéřovaném břichu, což je ovšem vynikající technické řešení. Jupiterané jsou navíc pěkně barevní, používají gay barvy, kdežto Marťani jsou tlustí (není divu, když velký mozek mají v břichu) a tudíž neobratní ba až neohrabaní.
Jak jsem již uvedl výše, potyčka po deseti minutách skončila a na náměstí zůstalo asi dva tisíce Marťanů bez hlavy (resp. očí) a zmateně se pohybovali sem a tam. Přítomná policie pouze nezúčastněně přihlížela a potom směřovala jednotlivé zmatené imigranty z Marsu do připravených sanitek, které je odvážely do transplantačních center, kde jim jako na běžícím pásu byly přišívány hlavy (resp. vypouklé oči-tykadla).
Předměstská veřejnost je pobouřena chováním imigrantů z Marsu a Jupitera a žádá spolkovou vládu o nápravu situace. Situaci ale zkomplikovala demokratická skupinka zbytkové bílé evropské menšiny, která žádala o provedení operace dle vzoru Marťanů, tedy mozek přesunout do břicha a že jim bohatě budou postačovat tykadla. Znovu upozorňuji, že výše uvedená fakta nelze ověřit z nezávislých zdrojů.
Další zajímavá zpráva, která by šla už částečně ozdrojovat (Egon Bondy, Taylor - Biologicky časovaná bomba apod.). Nedávno jsem četl rozhovor s nějakým vynikajícím, proslulým a slavným konstruktérem-projektantem, který se chlubil tím, že kdyby dostal za úkol zkonstruovat člověka, že by to udělal daleko lépe než Pánbůh, který lidské tělo stvořil absolutně nedokonalé. Pánbůh byl mizerný konstruktér, když uplácal Adama z hlíny, já bych to udělal dokonaleji. Já bych umístil mozek do bezpečně chráněného břicha a místo hlavy bych dal po vzoru Marťanů oči. Ty by ovšem nemusely být nějak moc vyboulené, ba dokonce by stačila pouhá zasunovací a vysunovací tykadla, jakási anténa, jak už nedávno navrhoval tykadlový malíř Roman Smetana.
I sexuální pud bych vyřešil lépe, vždyť by bohatě stačilo na rozmnožování pouze takové roční, maximálně dvouleté, období říje a jinak by se člověk sexualitou vůbec nezabýval (to by Freud ovšem neměl o čem pak psát) a veškerou svou energii by mohl věnovat mozku, tedy racionalitě a žádný démon
9
sex by jimi necloumal a neodváděl od myšlení, to by lidstvo pokročilo mohutnými kroky dopředu, kupředu k zářným zítřkům a absolutní racionalitě.
Podle konstruktéra (a i Aristotelela) ideální tvar lidského těla by měla být koule, vždyť v celém vesmíru platí, že ideální tvar je koule. Evoluce tady nějak nebyla příliš nápaditá. Proč vytvořila člověka, který je vlastně pouhá zažívací trubice, k níž jsou přivěšeny rozmnožovací orgány (definice člověka od Egona Bondyho), vždyť by bylo mnohem lepší, kdyby se člověk živil fotosyntézou. Takový kulovitý člověk (člověk kulatý čili homo kulatinius) by byl samozřejmě zelený, živil by se a energii získával fotosyntézou. Mohl by se občas rozplacatit na takový lívanec, aby mohl přijat více slunečních paprsků, možná i těch ultrafialových. Navíc by byl nesmrtelný, neboť by se rozmnožoval dělením. Nesmrtelnost snadno dosažitelná. Proč to Bůh ani evoluce tak nezařídila?
Dále pokračoval konstruktér homo kulatiniuse detailním popisem svého konstruktu. Vnitřek jejich kulatého těla je protkán spletitou sítí neuronů, kde mohou mít uschováno terabity terabitů informací a bez problémů si je vzájemně předávat. Dorozumívají se totiž telepaticky, vždyť jsou všichni bratři a sestry - vznikli dělením. Vlastně dělení na on a ona by postrádalo smysl. Nepotřebují proto žádné písmo ani knihy ani počítače. Pohyb by byl zajištěn chapadlovitými výběžky. K pohybu by využívali také gravitaci. Z kopce jako koule je to jednoduché, po rovině a do kopce by pouze uvnitř přesunovali těžiště. Pohybovali by se sice pomalu, ale přece nemají jako nesmrtelní kam spěchat. Žádné kosti, klouby a natržené šlachy. Spadne-li na některého kus skály a rozdrtí ho na kaši, tělo se obnoví bez problémů, stačí jedna zachovaná buňka. Mohou se vznášet v atmosféře jako balónky či bublinky, mají uvnitř těla nějaký měchýřek, který naplní vodíkem přijímaným z ovzduší a mohou se klidně vznášet, pak zase vypouští vodík a klesají na zemi. Nejenom, že by obsadili úplně souše (i pouště, hory ba i velehory), ale zalidnili by i moře a oceány. Mohli by se ponořovat i do velkých hloubek, záleželo by pouze na tom, kolik by na hladině získali ze slunečního záření energie nutné k dosažení hloubek oceánu. I vesmír by tak mohli obsazovat, vždyť pro nás škodlivé záření by oni mohli bezpečně zužitkovávat ve svůj prospěch. Nic dokonalejšího než homo kulatinius by ani evoluce nebyla schopna vytvořit. Tímto konstatování konstruktér ukončil rozhovor.
Kdyby tuto zprávu zveřejnil Blesk, jsem si jistý, že by se našlo pár lidí, kteří by věřili, že je to pravda, že se to skutečně událo.
A co kdybych si toho pana Konstruktéra či Kreatora, který je dokonalejší a schopnější než samotný Bůh, sám vytvořil? Poslal bych onen vymyšlený článek do AHA, Blesku, Šípu, Super Blesku či umístil na webu, zajisté vždy pod jiným jménem, a v dnešní glose bych se právě na onen článek odvolával - zdroj ZDE, ZDE, ZDE. Prostě nechám zveřejnit na webu nějaký vyložený nesmysl a pak se na něj odvolávám jako na zdroj. A je to vyřešeno. Tak se mohou také různé články „ozdrojovávat“. Móda ozdrojovávání článků má jako dokázat věrohodnost uvedených vět. Zdáním odbornosti a přesným citováním zdrojů snad za každou větou, jsou proslavené mnou kdysi obdivované Britské listy. Jako zdroj informací uvádějí třeba Jana Patočku, Heideggera, Alaina Badiou, Derridu, Foucaulta, ba i profesora Zubova. Samé ZDE a ZDE a zase ZDE…
Takže závěrem malé upozornění - je potřeba dávat si na informace bacha i v případě, jsou-li ze všech možných stran „ozdrojované“.
***
10
Padala mana, padala…
Jenom jeden jediný národ na světě nemusel pracovat a měl přesto dostatek. Všechny ostatní národy si musely, a musí i dnes, v potu tváře obstarávat onu nutnou skývu chleba. Který to byl národ? Ano, je to národ vyvolený samotným Bohem, národ izraelský. Jako doklad uvedu ono čtyřicetileté putování Izraelitů pouští, která se nachází v dnešní Saudské Arábii. Ta poušť je podnes naprosto nehostinná a tudíž neobydlená. Přesto tam Izraelité celých dlouhých čtyřicet let poklidně a vcelku spokojeně žili. Proč se jim tam, kde by jiní umřeli hlady, tak moc dařilo? Naprosto jednoduché, jasné a srozumitelné vysvětlení: jejich bůh Jahve jim totiž každý den ráno seslal z nebes manu. Izraelité ji sesbírali a měli po starostech. Jedině v pátek museli nasbírat many na dva dny, protože v sobotu pracovat měli zakázáno. Kdo přesto manu sbíral i v sobotu, nebylo mu to nic platné, neboť než ji donesl do stanu, tak se prostě vypařila. Pohodový život, co? A stejně se lid bouřil a chtěl nazpět do Egypta, kde mívali plné hrnce masa, asi jim ta mana přestala časem chutnat. Ponechejme úplně bokem blábolení teologů o tom, že exodus znamená vyjití z otroctví do Svobody a mana znamená duchovní potravu. (Více o exodu z Egypta v Přílepku závěrem.)
Jaké si z tohoto základního a zásadního příběhu Bible máme vzít ponaučení? Že Bůh (Jahve) si je vyvolil a má je nejraději? A proto pro ně také zařídil, že nemusí pracovat a dobývat svou skývu chleba v potu tváře? A že my ostatní musíme? Že pouze jim padá pořád z nebe mana a nám nic? Nás asi tak moc v oblibě Bůh nemá, abychom nemuseli pracovat a přesto se měli dobře. No, je to Jeho rozhodnutí, na které má plné právo.
Ale proč je na nás tak docela nepříjemný, proč jsme mu nemilí? Vždyť se k Němu usilovně modlíme Otčenáš, i Zdrávas Maria a přebíráme růženec, klekáme, klaníme se, přijímáme svátosti (oplatek a víno), vzdáváme úctu jeho kněžím - a On nic, kašle na nás, žádnou manu (ani many) neposílá. Můžeme z toho ovšem ale vyvodit, že ten náš křesťanský Bůh, který je trojjediný - bůh Otec, bůh Syn a bůh Duch svatý, nemá své věřící vyznavače nějak v oblibě, nemá je prostě rád a žádnou manu jim nesesílá jako Jahve. Ba naopak, chce po svých vyznavačích, aby Mu oni posílali manu. U nás, tedy v Česku, chce po nás pole, lesy, louky, jezera, domy a miliardy, což Mu samozřejmě darujeme, i když jsme většinově atheisté a nehlásíme se k Němu. Kdyby to chtěl pouze po svých vyznavačích, nic bych proti tomu neměl, ale proč to chce i po atheistech? Co my s tím máme co společného? Nebo je ten křesťanský Bůh nějaký jinačí než ten židovský? Všichni teologové se ovšem shodují v tom, že se jedná o stejného Boha, o boha Abrahámova. Dokonce téhož Boha uctívají i muslimové, ve své jazyce Ho nazývají Alláh. Židé téhož boha ve svém jazyku nazývají Jahve. Jsou to ovšem pouze jiná jména téhož. Jak je ale vidět, každý Bůh z těch tří monoteistických náboženství je jiný, i když teologové tvrdí, že je to pořád ten sám, stejný (tedy bůh Abrahámův) jak pro židy, tak pro křesťany a i pro muslimy. Přitom každý z nich chce po svých ovečkách něco jiného. Zase ale musíme uznat, že je pouze na božím rozhodnutí, že někomu dává a jinému bere, do toho Mu nemáme co kecat.
K tomu bych jenom tak mimochodem přidal ještě třeba alternativní vysvětlování holocaustu. Kdyby Jahve chtěl, klidně mohl zabránit holocaustu. Proč to neudělal? Prý to byli pouze podřadní židé, co se živili prací jak ostatní obyvatelé, samý švec, krejčí, drobný obchodníček, učitelé, lékaři… Je v tom kus pravdy, neboť těch nahoře se to fakt netýkalo. Vyplývá z toho, že ani Jahve dokonce nemiluje všechny své vyvolené děti, nýbrž si z nich vybírá pouze ty nejlepší z nejlepších, kteří jsou mu nejvíce sympatičtí (a bohatí). Možná si Jahve uvědomil, že živit manou celý národ, tedy spousty lidí, je docela složité a obtížné a únavné a vyžaduje to hodně námahy. Na Sinajské poušti jich bylo pouhých pár stovek, tak to šlo, ale dnes, když jsou jich milióny? Tak si vybral pouze pár jednotlivců, kde to bude mít snazší. No, proč by si nevybíral, no ne? Zase je to pouze jeho záležitost.
A ještě přidám jednu perličku: To jednou kancléř přinesl Franz Josefovi k podpisu lejstro ke jmenování arcibiskupa olomouckého. Císař se jenom tak bokem zeptal: „Doufám, že to není žid?“ Kancléř velice stručně odpověděl: „Vaše výsosti, ano, je.“ Císaři ovšem nezbylo nic jiného, než podepsat. Katolická hierarchie se na tom jmenování dohodla, takže císař s povzdechem podepsal. To až náš současný president se postavil na zadní a jmenování profesorů i přes nátlak nepodepsal. Katolická církev by klidně jmenovala arcibiskupem i mohamedána, pokud by to přineslo nějaký ty many (money). A arcibiskup olomoucký? Proč takovou funkci nebrat, vždyť tam také mana hojně padá s hůry.
Padá mana ještě i dnes? Ano, nepochybně že padá, ovšem zase padá jenom pouze několika vybraným jedincům (prý je to pouhých tři sta rodin). Tedy nepadá už nějakému národu, nýbrž pouze vyvoleným osobnostem. Vyvolil si je ale jaký Bůh? Jahve? Alláh? Či ten náš katolický (křesťanský)? Takže mana
11
skutečně, reálně, fakticky, doopravdicky padá z nebes (či ze vzduchu) i dnes stejně jako padala i v minulých staletích. Mana dnes samozřejmě padá v jiné formě. Mana padá dnes ve formě úroků, tedy lichvy.
A tak se chystám provést takový menší pokus o vyvolání boží přízně. Jak to udělat, abych se dostal mezi vyvolené? Co musím provést, abych mezi ně patřil? Tak mne napadlo - a co kdybych se nechal obřezat (v mém věku je to stejně už jedno, i kdyby mi to uřízli celé) a usilovně budu přebírat modlitební řemínky. Tfilin si upevním jak na čelo, tak i na ruku a budu se jako opilec klanět na všechny strany, dokonce i vkleče. Tak bych se mohl dostat přece jenom do boží přízně. Jakou bych asi dostal radu? Bůh by mi sdělil, že si mám založit banku, neboť mana nebeská, to jsou dnes úroky.
Takže jsem banku založil. Sice jsem neměl žádný kapitál, to ale není podstatné, podstatné je, že mám známé a kamarády a tak jsme zákonem požadovanou sumu složili. Ale nejpodstatnější je, že mám i kamarády na odpovědných místech. Takže jsem založil banku dle všech státních a vládních příkazů, nařízení, vyhlášek atp. Vše naprosto transparentně. Po převratu přece stejným způsobem bylo u nás založeno na stovky takových bank zvaných kampeličky. Majitelé banky se napakovali a s lupem odpluli za hranice, takže úplně všechny zkrachovaly. Kupodivu, zavřený nebyl nikdo a ukradené vklady důvěřivých střadatelů (dostanete třicetiprocentní úrok!) nebyly nikdy uhrazeny ani vráceny. Přece volná ruka trhu působí i na bankovní sektor. I když se někteří přece jenom dostali před soud, ten je shledal nevinnými a čistými jako lilie. O takový krátkodobý zisk (lup) jsem ovšem neměl zájem, potřeboval jsem něco dlouhodobějšího.
Svoji banku jsem označil geniálním logem. Nazval jsem ji NBR = Nejlepší banka republiky. Později, po pár letech, jsem ji přejmenoval na NBS = Nejlepší banka světa. Aby to bylo důvěryhodné, pronajal jsem si v začátcích jakousi zastrčenou kancelář (malinký kamrlík, kde ukládaly uklízečky své nářadí) na nějaké dobré adrese známé solidní banky. V kanceláři se zdržovala pouze sekretářka, která na všechny dotazy reagovala pouze jednou jedinou větou: „Ředitel banky a jeho náměstci jsou právě na poradě bankovní rady, kdy se vrátí, mi není známo.“ Za pronášení této věty dostala minimální mzdu, s čímž byla naprosto spokojená.
Během pár měsíců jsme koupili slušnou budovu na dobrém místě a založili oddělení půjček pro podnikatele. Půjčovali jsme každému, kdo přišel a to bez jakýchkoliv formalit. Zákazníci byli naprosto spokojeni a vedení našeho oddělení také. Šéf oddělení měl totiž manželku vlastnící exekutorskou firmu. Často si někdo půjčil pouhou tisícovku a nesplácel a jeho dluh tak vyskočil na pět tisíc. No, co s tím? Prodali jsme tedy dluh pět tisíc exekutorské firmě za dva tisíce. No a firma zajisté vymáhala celých pět tisíc (plus další úroky a exekutorské náklady) - těch rodinných domků, co firma najednou vlastnila, bylo nepočítaně. Všechno fungovalo k naprosté spokojenosti všech.
Stejně nerozumím tomu, že si lidé půjčují peníze a přitom nemají na splácení, přece mohou používat starý osvědčený způsob z minulosti. To jsem kdysi dávno potřeboval zaplatit fakturu na 40 tisíc a neměl jsem tolik k dispozici. Tož jsem zašel za kamarádem Edíkem zdali by nepůjčil A on že jo, mám to mít doma v šuplíku nebo u tebe, vždyť to je jedno. Za půl roku jsem to vrátil a jako výraz díků přinesl sedmičku kvalitní kořalky, kterou jsme ovšem hned společně vypili. Bylo to něco jako úrok či úplatek?
A dokonce muslimský bůh Alláh pod přísnými tresty zakázal lichvu jako zločin. Úroky a lichva jsou tedy v muslimském světě zakázány. Jak tedy funguje muslimské peněžnictví? Do banky přijde muslimský podnikatel a požaduje půjčku na třeba deset miliónů. Bankéři prohlédnou projekt a odsouhlasí jej s podmínkou, že podnikatel dostane na ruku pouze polovinu, tj. pět miliónů, a zbytek, tedy dalších pět miliónů bude investovat banka. Zajisté žádné úroky nepadají v úvahu, ale domluví se, že polovina budoucího zisku bude patřit podnikateli a polovina zisku bance. Záleží na domluvě a na kvalitě projektu kolik procent zisku připadne bance, zda dvacet, třicet či jenom deset. Když projekt zkrachuje, tak tratí i banka, proto půjčuje pouze na solidní projekty, na něco pofiderního nedá ani rijálek. O úroku nepadlo ani slovíčko, zákon o nepřípustnosti úroků byl plně dodržen. Kupodivu jim to bezproblémově funguje.
To naše oddělení půjček bylo takové nedůležité podřadné oddělení, které sice řádně fungovalo, ale nebylo to to pravé ořechové. Bylo proto potřeba podnikání rozšířit. Moji kamarádi a i já osobně máme spoustu známých v parlamentu, ba i ve vládě. Takže jsme počkali na dobu, kdy má parlament letní prázdniny, ale kdy ještě pořád bylo ve vládě tolik ministrů, aby byli usnášeníschopní a podali jsme žádost, o to, abychom mohli emitovat peníze, tedy tisknout je. Kamarádi ve vládě tento zákon odsouhlasili. Novináři byli také na prázdninách, takže o tomto zákonu skoro nikdo nevěděl. No a rozjeli jsme podnikání ve velkém. Samozřejmě dle zákona! Nic protizákonného jsme nikdy neudělali. Nastala
12
nám krásně kouzelná činnost. Státy, chcete půjčit? Který ministr financí kterékoliv země by nechtěl, že? Monopolisté a korporace také potřebují velké půjčky. Zajisté na úrok. No a potom už to jede plynule samo, jenom půjčuju a inkasuju úroky. Žádné papírové bankovky nemusím tisknout, nač taky, stačí naklepat sumy na klávesnici počítače a poslat na příslušná místa.
Manažeři mého podniku jsou lidé nadmíru dobře placeni, musí přece reprezentovat banku, to nemohou být jenom tak nějací hadrníci („Koupím hadry, kosti, kůže“ - v mém mládí jsem takovou větu častokrát slyšel), takže si z prestižních důvodů kupují okatě jachty či tryskáče. Na takové předměty já kašlu, takové věci ať si kupují moji podřízení. Banku nadále pořád řídím z domova z obýváku. Moje osobní přítomnost v bance není nutná ani potřebná. Nevidím jeden jediný důvod, proč bych měl být osobně přítomen na zasedáních bankovní rady, copak moji zaměstnanci musí vědět, jestli jsem mladý či starý, tlustý či hubený, holohlavý či vlasatý, s brýlemi či bez nich…? Co koho po tom, no ne?
Moje banka v podstatě nemůže nikdy zkrachovat, státy mohou klidně zkrachovat, ale já nikoliv!
Úplně nejvíce se mi líbí ministři financí kterékoliv vlády. Ono totiž ministři financí málem všech států světa to dělají stejně jako ti nejubožejší lidé silně mdlého ducha. Skutečně je mezi námi docela dost lidí takového slabšího ducha, ba můžeme tvrdit, že přímo blbých. Zalíbí se jim nějaká věc nepotřebná, zbytečná a zatouží si ji koupit. Nemají ale peníze. To jim nevadí, přece si mohou půjčit, nabídek na půjčení peněz okamžitě a bez problémů je spousta, tak si půjčí, ovšem nemají zanedlouho na splácení úroků, tak si vezmou další půjčku a splatí úroky, jenže na splácení druhé půjčky také nemají, vezmou si další půjčku atd. atd. No a logicky přijde časem exekuce a přijdou o vše, i o rodný dům, stanou se bezdomovci. Jsou to skutečně lidé příliš mdlého ducha.
Ale úplně totéž dělají přece naši geniální politici, sice nezadluží sebe, ale zadluží nás všechny obyvatele. Nejlepším byl ministr financí Kalousek, ten v rámci obsluhy dluhu, což znamená pouze starost o placení úroků, osekal všemožné státní výdaje, ušetřil na důchodcích, zavedl platby ve zdravotnictví a školství apod. a přesto se nerozpakoval půjčovat si z naší banky další sumy, no a státní dluh za dobu svého úřadování zdvojnásobil, byli jsme tím velice potěšeni a navrhli ho na vyznamenání, které také fakt dostal.
Současní ministři hořekují, že dluhy musí splácet a že nemají z čeho. Ale máte přece půdu, lesy, hory, jezera, ostrovy, pláže a nějaký pořád ještě státní majetek - tím to splatíte, jak je vidět v Řecku a na Ukrajině. A když budu vlastnit spousty ostrovů v subtropickém pásmu, no co více si mohu přát? V minulých dobách území a majetek ztrácely státy po prohrané válce, dnes je ztratí po půjčkách. Ještě pár let a bude mi patřit komplet celý svět.
Nepřipomíná vám to něco? Ano, je to přesný popis vzniku a fungování FED a MMF a SB.
FED je soukromá banka, je úplně stejná, jako ta fiktivní mnou založená. A to je celý dnešní finanční systém, ač se zdá být šíleně složitý, a ekonomové to ještě více zesložiťují, princip je naprosto jednoduchý, takový, jak jsem jej popsal výše. Vůbec to není o ekonomii, je to pouhá zlodějna a loupení posvěcené zákonem.
Anglický ekonom Richard Price napsal v roce 1772 toto: „Peníze, které vynášejí úroky z úroků, rostou z počátku pomalu, protože se však tempo růstu neustále zrychluje, dosáhne po nějaké době takové rychlosti, že se to vymyká všem představám. Pence půjčená při narození našeho Vykupitele na pětiprocentní úroky z úroků, by už dnes vzrostla na větší sumu, než by představovalo 150 miliónů zeměkoulí udělaných z ryzího zlata. Půjčena na jednoduchý úrok, vzrostla by však za tutéž dobu jen na 7 šilinků a čtyři a půl pence. Až dosud zlepšovala naše vláda své finance raději tímto druhým způsobem, než aby použila prvního.“
Karel Marx se mu ovšem jízlivě vysmál slovy: „Fantastické nápady dr. Price, které daleko předčí fantazie alchymistů a kterým vážně věřil ministr financí Pitt a udělal z nich sloupy svého finančního hospodářství. Jak pěkný teoretický úvod k anglickému státnímu dluhu. Pitt bere tuto mystifikaci dr. Price naprosto vážně. Není možné nažvanit na několika řádcích víc nehoráznějších nesmyslů. Proto nemusí být stát nikdy v nesnázích, neboť velmi malými úsporami může splatit sebevětší dluh, jak to vyžaduje jeho zájem.“
Jenomže v tomto případě se Marx mýlil, vždyť právě FED a Mezinárodní měnový fond a Světová banka se přesně řídí Priceovou metodou a jeho vědeckým postupem! Jedná se sice o banky, nikoliv o státy. Ale státy dnes hrají pouze podružnou úlohu. (Více podrobností lze nalézt v článku „Vyklepáno z knih: Slavný Kapitál“ z 12. října 2013 na OM).
Jeden bloger ze Slovenska k tomu dodal velice zajímavý diskuzní příspěvek. Uvádím ho celý: Price mal pravdu, dal som si do Excelu vzorec 1*1.05*1.05*1.05 a tak 2000 krat 1.05, za kazdy rok od
13
narodenia Spasitela. To je jedno ci dolar, penca alebo rubel, za 2000 rokov sa pomocou zlozeneho 5% uroku vytvorí cifra so 42 nulami. Zjednodusene takto. Dnes jeden dolar, o 2000 rokov s 5% urokom to bude 2 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000. Takze postupnost ide takto: milion, miliarda, bilion, biliarda, trilion, triliarda, kvadrilion, kvadriliarda, kvintilion, kvintiliarda a dalej neviem. Spolu je to 2 miliardy kvintiliard nasobok z povodneho jedineho dolara alebo pence. Urcite to bude ekvivalent zlatej gule s rozmermi Slnecnej sustave aj dnes. PRICE MAL PRAVDU a Marx nemal Excel a nechcelo sa mu to po Pricovi skontrolovat a zistit, ze to je matematicka pravda. Este raz som sa pohral, pri cene zlata 1600 usd za tr. unciu je to za 2000 rokov kocka zlata s hranou asi 130 milionov kilometrov, 130 milionov krat 130 milionov krat 130 milionov kilometrov velka zlata kocka. Takze mal pravdu Price.
No, není to vynikající příspěvek?
Mohu tedy závěrem konstatovat, že pokud bude nadále ještě pár desetiletí fungovat neoliberalismus, tak tomu majiteli FEDu (a tudíž i majiteli všech ostatních bank) bude patřit kompletně celý svět. Skutečně si to tak Jahve přeje? Nebo si někdo naivně myslí, že vláda USA zruší FED (a MMF a SB) a majitele pověsí za zločinné spiknutí proti obyvatelům světa? Ani náhodou! Jak píše Kundera: „Zlo nebude potrestáno, vše bude akorát zapomenuto.“
Existovaly civilizace založené na obchodování - Féničané, Kartágo, Mohendžodáro, Harappa…, ale i civilizace založené na loupení a válkách - antický Řím, Mongolové, Aztékové, Anglie, dnes USA. Bez možnosti loupení zanikají. Ernest Gellner je nazývá „zubařskými státy“. A je lhostejné, zdali loupí za pomocí zbraní nebo dluhem-úroky.
***
Přílepek (O Mojžíšovi, maně, Jahvem a národu vyvoleném)
Předpokládám, že všichni obyvatelé ČR a i Evropy, i když jsou třeba atheisté, znají onen proslavený příběh exodu Židů z Egypta pod vedením a velením přeslavného vojevůdce Mojžíše. Takže se na ten příběh podívejme trošičku podrobněji. Když je v současné době považován jako normální jiný, tzv. alternativní, pohled na SSSR, Beneše, Husa a nacistické Německo, tož proč by nemohl být také alternativní pohled na historii hebrejského exodu? Tedy pokusím se také o alternativní výklad.
Mojžíšův příběh autoři umístili do doby kolem roku 1400 před naším letopočtem. Příběh (a nejenom Mojžíšův) sepisovali ale až kolem 400 před n. l. tedy o tisíc let později, takže se nedivme, že nějaké chybičky a nepřesnosti se přece jen vloudily. Zkuste třeba dnes popisovat příběh prvních Přemyslovců či knížete Sáma! Pokud vynecháme onen nesmyslný výmysl, že Jahve Izraelity živil manou, tak se musíme nutně ptát, čím se tedy skutečně živili? A kolik jich bylo? Prý z Egypta uprchlo na půl milionu Izraelitů. A že jich skutečně bylo moc, dokazuje jiný příběh v onom příběhu, kdy soukmenovci povraždili na 20 tisíc vyznavačů Zlatého telete, svých vlastních příslušníků kmene. Pěkný masakr, co? Samozřejmě ten půl milionu uprchlíků je také vyložený nesmysl, to by o tom určitě zanechaly zprávu egyptské dokumenty, ty ovšem o nějakém exodu Izraelitů naprosto mlčí. Ale že jich bylo na tisíce a snad i desetitisíce se bere jako ale samozřejmost. To když ministerský předseda Jicchak Rabin (či to byl Jicchak Šamir?) pronesl, že jich mohlo být maximálně tak čtyři pět stovek, tak kvůli tomu málem musel podat demisi. Přitom je to ale logické. Jenom si představme tu situaci. My, kteří jsme byli na „vojně“ víme, že taková kasárna s tisícovkou vojáků, tož to není žádná sranda, těm se musí třikrát denně dát najíst, musí se zabezpečit jejich ošacení a i ubytování. Takže pro jenom takovou tisícovku lidí zabezpečit základní věci není jen tak snadné. I když vezmeme v úvahu, že Jahve jim stravu zajistil manou, musíme se ptát, zda jim dal jim také ošacení, obutí, ubytování? Padaly z nebe i stany a uniformy a boty a dřevo na uvaření obědu či večeře? Proč by ostatně nepadaly, no ne? Vždyť Jahve se o své milované postaral po všech stránkách. Už z tohoto triviálního důvodu nebylo možné, aby desetitisíce utečenců z Egypta na poušti přežilo bez pomoci Pánaboha.
A co když to bylo takto? Když Izraelité utíkali Egypta, určitě si sebou nebrali nábytek. Co když si vzali sebou státní poklad? Tedy zlato. To mohli kdykoliv a kdekoliv bez problémů vyměnit za potraviny a věci potřebné k životu. Jaký mne vede důvod k tomu ukradenému zlatému státnímu pokladu? Proč to uvádím jako možnost? Vždyť to přece není nic tak moc neobvyklého, viz naši legionáři. On totiž Mojžíš byl vysoce postavená osobnost tehdejšího Egypta. Bible uvádí, že několikráte bez ohlášení navštívil faraona a vyhrožoval mu. Co to znamená? Že Mojžíš byl veleknězem egyptského náboženství. K faraonovi se jenom tak nějaký bezvýznamný človíček nikdy nemohl dostat, a navíc mu vyhrožovat! Mojžíš tedy patřil mezi nejvlivnější osoby říše, tudíž pro něj nebylo problémem při odchodu vzít sebou státní poklad uložený v jeho svatyni.
14
Mojžíš navíc nebyl Izraelita. Z čeho tak usuzuju? No právě z textů Starého zákona. Jsou tam uvedeny například tyto skutečnosti: Mojžíš neuměl jazyk Izraelitů, jeho řeči k lidu překládal brácha Áron. Dále - po rozmluvě s Jahvem, měl Mojžíš na čele rohy (viz Michelangelův Mojžíš), což ovšem znamená, že to byl velekněz egyptského býka Ápise. Další podrobnost - Mojžíš se docela úspěšně vyhýbal po celý život obřízce, a mám takový dojem, že obřezán nikdy nebyl, že to vyhýbání se obřízce úspěšně zvládl. To vyhýbání se obřízce je detailně popisováno v Talmudu, ale nikde není napsáno, že se tomuto (barbarskému) obřadu podvolil. Píše se, že v nějaké hospodě ho prý chtěl Jahve zabít (v obyčejné vesnické hospodě!), nepíše se ale proč. Mojžíš nařídil své ženě Zipoře (Zippora, Cippora?), aby obřezala jejich dva syny a předkožky hodila Hospodinovi pod nohy. Tím si Hospodina usmířil. Sám se ovšem v tomto příběhu obřezat nenechal. Takže můžeme suše konstatovat, že Mojžíš se nikdy nenechal obřezat, Chápu ho, a jsem s ním zajedno. Ostatně ani Michelangelův David nemá obřízku! Slavný král izraelský a bez obřízky? To přece kardinálové či papežská kurie či nějaký znalec Bible nemohl Michel Angela upozornit na tu zásadní chybu?
S tou obřízkou je stejně nějaké podivné. Kdyby Bůh chtěl, aby jeho příznivci byli obřezaní, tak by to přece zařídil, aby se to stalo už v lůně matčině. A tvrdit, že obřezáním čerstvě narozeného chlapečka napravují lidé chybu Jahveho, to je přece rouhání! Ale obřízka má nezanedbatelný vliv na psychiku člověka, což potvrdí každý fyziolog. Že by právě to bylo příčinou té jakési „židovské výjimečnosti“?
Takže Mojžíš umřel neobřezaný ve věku 120 let a to v plné síle a mužnosti. To ale také jaksi odporuje přirozenosti - nebyl spíše v plné síle a mužnosti zavražděn? Ono 40 let bloudit pouští a do země zaslíbené ne a ne se dostat, ač pokusy nějaké byly, třeba u Kadeše dostali Izraelité pořádný výprask, a byli zahnáni nazpět do pouště, byl to absolutně neúspěšný člověk! To až Jozue uskutečnil dobytí země zaslíbené, ostatně skutečně nezvykle barbarským způsobem!
A ještě jedna důležitá záležitost. Mojžíš je pouhá mytologická postava, ve skutečnosti neexistoval, stejně jako Jozue či král David a Šalamoun. Totiž žádné dokumenty, doklady se nenalezly ani v egyptských papyrech ani v klínovém písmu. Čistý výmysl, něco jako náš praotec Čech. Musíme ovšem uznat, že autoři, pisatelé tohoto příběhu (docela obsáhlého románu) byli docela nápadití a vynikající spisovatelé. Náš Kosmas ani Alois Jirásek nedosahují jejich kvalit. Tož tak je to s tím exodem z Egypta a Mojžíšem, je to úplně stejné jako příchod praotce Čecha na horu Říp.
PS: František Polívka ve svém popisu rostlin cizích zemí uvádí: jedlý lišejník zvaný Sphaerothallia seu Lecanora esculenta Evers., který se dosud ve stepích severní Afriky, Arabie, Malé Asie a Persie hojně vyskytuje a po větších deštích úžasně rychle se množí, tak že pokryje půdu až 15 cm vysoko. Nastane-li pak počasí suché a větrné, odtrhují větry tento lišejník od jeho podkladu a zanášejí jej často i do vzdálených krajin, tak že se v těch krajinách potom zdá, jako by byl lišejník „spadl s nebe“. V lidových rčeních je mana symbolem něčeho vynikajícího, nesmírně chutného, lahodného (srov. „je to mana nebeská“).
***
15
Memorování a vtloukávání blbostí do hlav dětí
Motto: Když není autority, kdo rozdělí mezi děti hrst oříšků? (Shakespeare)
Nedávno proběhla v Britských listech diskuze o našem školství. Musím přiznat, že mne to nijak nenadchlo a už vůbec skoro ničím nezaujalo. Připadlo mi to, jakoby o škole mluvili „odborníci“, kteří nikdy v životě nestáli ve třídě před dvaceti či třiceti žáky. Ty jejich nápady jak to vylepšit a zdokonalit a ty jejich návody, jak mají kantoři učit, jasně dokládají, že nikdy neučili. Taková spousta obecných frází o ničem se hned tak nevidí. Třeba toto: Škola málo podporuje samostatnost, tvořivost, odvahu, vlastní názory a sebevědomí dětí. Škola často ignoruje přirozenou zvědavost a touhu objevovat, nerozvíjí tvůrčí vlohy dítěte. Je nutné analyzovat skutečnost a vybírat to, co je podstatné. Řešením je pustit rodiče co nejvíce ke všemu, i k obsahu a formě výuky školy.
Moc hezké řečnění, že? Ale naprosto k ničemu!
Nejdříve si musíme ujasnit, co je cílem a smyslem vyučování na základní škole a co na vysoké škole. Ve většině příspěvků to rozlišení vůbec nevidím, třeba hned v příspěvku pana šéfredaktora, který píše: Obávám se, že podstatou tohoto problému je idiocie českého školství. Žáky a studenty nutí v českých školách učitelé nesmyslně, aby memorovali množství encyklopedických informací, na základě mylné představy, že je podstatou inteligence, když má člověk v mozku co největší množství faktů. Ve skutečnosti je podstatou inteligence schopnost analyzovat skutečnost a vybírat to, co je podstatné. To však nikdo žáky v českých školách neučí…
Jistěže, na vysoké se má analyzovat skutečnost a vybírat to, co je podstatné, s tím naprostý souhlas! Tak třeba o téhle věci existuje tahle teorie, ale taky tato, nebo i jiná, co studenti myslíte, je některá vadná, či můžeme vymyslet ještě i nějakou další? Tohle žádat ano, to patří na vysokou školu, ale nikoliv na základku! Na základce jsou věci skutečně dané a nezpochybnitelné, tam si nelze vybírat dle chuti, rozmarů, vrtochů a nálady žáků! Však proto se také nazývá základní škola, kde se učí základní nezpochybnitelné poznatky, o jejichž pravdivosti se nedá pochybovat! Vysoká škola je úplně o něčem jiném než škola základní a střední.
Takže jak to vidím já, spíše, jak jsem to viděl dříve. Učil jsem na nižším stupni základních škol málem čtyřicet roků, takže samozřejmě jsem „stará struktura“. Sice, díky bohu, už deset let jsem mimo školství, takže bych do toho neměl co mluvit, ale nejmladší vnouček má letos základku za sebou, a tak občas jsem se přece jenom něco dovídal o současném školství.
Byl jsem placený za to, abych děti naučil číst, psát a počítat. Nestalo se mi nikdy, že by na konci školního roku u prvňáčků nějaký žák neuměl číst nebo neuměl alespoň přečíst delší větu slabikováním. A měl jsem z toho radost a takové zadostiučinění, že moje práce nebyla zbytečná. Nestalo se mi, aby neuměli prvňáčci sečítat a odčítat do dvaceti jak když „bičem mrská“. V dalších ročnících šlo o měkké a tvrdé slabiky, o vyjmenovaná slova, skloňování, shodu podmětu s přísudkem a psaní i a y v přídavných jménech apod. A samozřejmě v matematice násobení a dělení. Jsem naprosto přesvědčený o tom, že toto naučit je otázkou memorování, drilu, neustálého opakování tak dlouho, až to v mozku dítěte zůstane zautomatizované. Dítě to prostě ví, aniž by o tom přemýšlelo. Osm krát devět – no přece nebude na prstech počítat jednou devět, podruhé devět, potřetí… Muži pracovali, ženy pracovaly, automaticky ví, co je podmět, atd. atd.
Dle diskutujících na Bl jsem trápil děti memorováním a zatěžoval je zbytečnými a nepotřebnými informacemi! Ale moji bývalí žáci neudělají nikdy tak strašné pravopisné chyby jako například dnešní novináři, a to nejen na Aktuálně! (Tam by snad nějakého učitele důchodce mohli zaměstnat jako opravovatele hrubých pravopisných chyb – za čtyři hrubky u mne bývala pětka!) Moji bývalí žáci si určitě dokáží sečíst dvě dvojciferná čísla, aniž by tomu potřebovali kalkulačku. A určitě bez zaváhání řeknou, že Afrika je kontinent a ne stát, jak nedávno vážně v televizi tvrdila kandidátka na prezidentku USA. Taky by určitě ani o půlnoci vzbuzení neřekli, že Ukrajina leží v jižní Americe.
Takže dobře, já jsem ubližoval čtyřicet let dětem tím, že jsem je nutil biflovat se nějaké nepotřebné blbosti? Ještě se na světě nenašel takový geniální učitel, který by naučil děti výše uvedené bez memorování, biflování a drilu, stejně jako ještě nikdo nikoho nenaučil plavat mimo vodu.
No, pokud je učitel nějaký suchar, a toto memorování a neustálé opakování je nudné, nezáživné, prostě suchopárné, tak pro děti to jistě musí být trápení. Ale přece od toho je učitel, aby to udělal pro děti zajímavé a poutavé, pokud to nedokáže, ve školství nemá co dělat. Pokud jsme se my (tedy celá třída) ve vyučovací hodině alespoň jednou hlasitě nezasmáli, považoval jsem takovou hodinu za málo podařenou. Na základní škole je obrovská spousta učitelů (tedy spíše učitelek), na jejichž hodiny se žáci
16
těší, takových učitelů znám spousty. Zajisté znám i ty odměřené a přespříliš komisní kantory beze smyslu pro humor. Dle mne by si měli hledat jiné povolání, na práci s dětmi se prostě nehodí. Ale zase, vždyť přece v životě se děti nebudou setkávat pouze s lidmi velice příjemnými, nýbrž i s lidmi ne moc sympatickými, takže když jsou ve sborovně z dvaceti kantorů dva či tři nějak komisní, upjatí, odměření či příliš chladní, tak by to zase nějaký velký průšvih být neměl.
Někdy slýchám, a dokonce někdy i čtu, vážně míněné návrhy, že by bylo výborným řešením ponechat pouze jedno i, třeba y s tečkou, zrušit mě a mně, sjednotit s a z (ponecháme s nebo z?)… A vůbec, lze přece úplně zrušit dokonce výuku čtení a psaní. Nač to je, když si můžeme posílat hlasové zprávy a když nám kterýkoliv text přečte profesionál? Umět psát a číst je naprostá zbytečnost. Stejně tak lze zrušit matematiku. Nač to je? Akorát na trápení žáků. Kliknu, zadám (hlasem, nikoliv písmem) úkol a během sekundy mám odpověď podanou příjemným hláskem nějaké blondýny. Školy by se vůbec mohly úplně zrušit. Taky řešení – učitelé, tato kasta znepříjemňovatelů života dětem a rodičům, by zmizeli jako pára nad hrncem a svět by byl hned mnohem krásnější, že? Nadává se na školu, ale když nějaký pán (dělal také na těch proslavených testech pro maturitní zkoušky, to jméno se mi nechce hledat) napíše na Aktuálně článek, že školy by bylo potřebné zrušit, neboť děti se z televize doví mnohem více informací než ze školy, tak jsem byl v šoku. Jak je možné, že takového „odborníka“ zaměstnává a platí ministerstvo školství? U nás ovšem je možné všechno.
Můj nejmladší vnouček, co letos ukončil školní docházku, neumí číst. Přitom jeho starší sourozenci bývali napomínáni, aby četli pomaleji, že čtou moc rychle. Vnouček holt měl smůlu, začal se učit číst nejmodernější metodou přebranou od našeho zámořského bratra – metodou globálního čtení. Ta metoda byla vymyšlena koncem 19. století pro děti negramotných přistěhovalců a cílem nebylo naučit číst souvislý text, nýbrž jenom poznávat slova jako: (toto je) nádraží, hospoda, restaurace, obchod s obuví, východ, prodejna zeleniny, nápis na konzervě atp. Autoři této metody ale jasně napsali, že je to záměrně, že nebylo jejich cílem naučit číst třeba noviny či knihy! No a naši milovníci USA a vynikající odborníci tuto metodu doporučili školám a vydali metodické příručky jak na to. Můj kamarád je inženýr a jeho dcerka dopadla stejně jako můj vnouček, samozřejmě to dáváme za vinu škole! Oba jsme zuřili nad tím kreténstvím. Říkal jsem snaše – posílej mi vnoučka na půl hodiny denně (o poschodí níž), za půl roku bude umět perfekt číst. To nesmím, protože učitelka výslovně zakázala slabikování. Proboha! Metoda slabikování je od dob Marie Terezie málem propracovaná k dokonalosti, naučí se číst i těžký dyslektik, no jo, moderní je ze zámoří.
A teď citace z tisku: Učebnice založená na genetické či hláskové metodě čtení získala druhé místo v kategorii učebnice pro první stupeň základních škol. Cenu ve Frankfurtu nad Mohanem slavnostně převzal Jiří Fraus, šéf nakladatelství Fraus, které sadu výukových materiálů vydalo. Podle Frause porota ve svém verdiktu vyzdvihla, že genetická metoda od začátku klade důraz na to, co žák čte a píše.
No jistě, takové děti se budou umět perfektně orientovat ve světě, přesně budou vědět, kde je nějaká vinotéka, diskotéka, kde je k dostání marjánka, kde je to či ono. Ale to má být cílem výuky čtení? V tomto případě se mohu docela oprávněně domnívat, že nenaučit číst delší texty je záměrným úmyslem vládnoucích elit, neboť je pro ně výhodné mít negramotné obyvatelstvo.
Abych se ale vrátil k mému životnímu povolání – vypadá to, že to byl obrovský omyl, že jsem měl dělat něco úplně jiného. Ale co? Já nic jiného neumím, než učit malé děti gramotě. Vlastně celý život jsem tomu zasvětil, a přiznám se, že jsem to dělal s chutí a nadšením, i když sem nepochybně udělal i spoustu chyb.
Měl jsem ve třídách spousty docela šikovných dětí, třeba jeden z nich mi vysvětloval, že ve slově klíč se musí napsat tvrdé y protože je to příbuzné se slovem zamykat. Hezké zdůvodnění, no ne? Nebo – křižáci dobyli opevněné město – ve slově dobyli musí být měkké i, protože se tam přece navzájem bili a tloukli. Taky hezké, že? Musím tedy silně protestovat proti větám té paní, co chce zachovat anonymitu, aby si to u kantorky nerozházela. Píše, že její dítě nesmí si dělat vlastní úsudek, …kde bohužel není hlavním kritériem zdravé a uvědomělé dítě se schopností samostatně myslet. Co se od dětí očekává, je opakování toho, co vymysleli jiní, ale hlavně proboha žádný vlastní názor.
Jak tomu mám rozumět? Když mi dítě bude tvrdit, že dvakrát dvě je pět, tak to dítě mám pochválit za vlastní osobitý a originální názor a samostatné myšlení a vlastní úsudek? Když teda někdy opravím špatně napsané i, tak to chci zkrotit dítě? Nebo že se má chovat ve škole slušně, to je šikana? To skutečně musím dítě …zlomit, pokud nepřijme násilně vnucenou autoritu všech učitelů a taky neomylnost učiva je ztraceno. Co to proboha je neomylnost učiva? Jestliže je paní přesvědčená, že ve státních školách se učí omyly, a dokonce násilným autoritativním způsobem, má přece možnost posílat dítě do nějaké
17
církevní školy, kde se učí jen a jen a pouze pravdy pravdoucí. Pokud ovšem rodiče jsou přesvědčení, že státní škola učí nesmysly, že jejich potomek nemusí znát pravopis a základy literatury a matematiky, no prosím, potom má na výběr nepřeberné množství oborů. Uvedu některé dnes docela běžné: kreacionistická biologie popírající evoluci, parapsychologie a psychotronika, homeopatie, scientologie, kryptozoologie, ufologie, okultismus, astrologie, alchymie, psychoanalýza, alternativní medicína vedoucí až k poškozování pacientů, teorie o duté či ploché zemi… takových pseudověd či pavěd a podobných hovadin je neúrekom. No a když vidíme, že se udělují různé pocty a medaile známým osobnostem, kteří se na šíření nebo podpoře pseudověd podílejí, tak je mi z toho docela smutno. Ovšem úplně nejvíce jsem rozčarovaný a znechucený z oboru teologie a zjevení, tedy z univerzitních fakult, kde se udělují tituly prof. a dr. za vědecký přínos o neexistující skutečnosti.
Co na takové naše školství ale asi tak říkají muslimští, indičtí či čínští vědci? Klepou si určitě po čele!
No a když v televizi vidím a slyším (ex)ministra kultury Uhdeho, že z osnov pro základní školy je nutné vyhodit Bezruče (a asi dát místo něho vhodnou říkanku Kalouska: Odboráři na trakaři… a místo K. H. Borovského dát hesla-rýmovačky ODS na předvolebních plakátech), tak potom se už vůbec ničemu není potřeba podivovat. A když takoví lidé s velice velmi širokým odborným rozhledem rozhodují o školství, lze být něčím v našem školství překvapen?
Jakýpak sebevědomý osobitý úsudek může mít žák základní školy či i gymnázia na fyzikální zákony jako třeba Mendělejovu tabulku prvků či vzorečky chemických sloučenin? Jistě, výjimečně můžeme potkat studenta, který má v malíčku Einsteina, Diraca či Heisenberga, a může na to mít osobitý názor, ale to skutečně pouze výjimečně, já osobně jsem se v životě s takovým studentem nesetkal. Jakýpak osobitý úsudek (tedy objev) může v chemii vymyslet dítě? Kdyby ovšem ano, tak to je na Nobelovu cenu za vědecký přínos! Tady musíme rozlišovat mezi jednotlivými předměty (obory), je velice nepravděpodobné, aby nějaký žák či student přinesl něco objevného do vědeckých oborů (to by ho okamžitě přetáhli do ústavu vědeckého).
Učitelé prý nerozvíjejí tvůrčí vlohy dítěte. No to bych chtěl vidět, jak nějaký kantor rozvíjí tvůrčí vlohy dítěte, když probírají třeba Pythagorovu větu (součet čtverců nad odvěsnami pravoúhlého trojúhelníka je roven čtverci nad přeponou). Ale zasmát se v té hodině můžeme. Pýthagorás, dle legendy, z radosti nad objevem obětoval bohům stovku volů, a od té doby se všichni volové na světě třesou strachem, když někdo přijde na geniální myšlenku (jméno autora toho výroku mi bohužel vypadlo z paměti).
Nebo jak chce kantor se žáky analyzovat skutečnost a vybírat to, co je podstatné když třeba probírají Newtona, Pascala či Koperníka? Tedy budeme to analyzovat a vybereme to, co je podstatné. Zajisté při analýze a při neformální diskuzi s dětmi přijdeme k tomu, že většina dětí tohle v životě nebude potřebovat. Takže vybereme jenom to podstatné, samozřejmě. Co teda vybereme? Že učit se to nemá smysl! Tam je tvůrčí vloha žáků vyjádřena větou – nač se to učíme, vždyť to v životě nikdy nebudeme potřebovat.
Tedy na základní škole se učí pouhé základy, které platí jak v USA, tak v Rusku, Indii ba i Číně a Indonésii, a určitě budou platit i na Marsu a Jupiteru!
Z internetových textů se dovídám vážně míněné „pravdy“ o tom, že ve školách se učí bludy, že budeme muset přepisovat biologii, fyziku, astronomii… a také historii – tu ano, ta se ostatně přepisuje po každém převratu.
Nedá se nic dělat, ale tady je potřebné, ba přímo nutné, určit centrálně a direktivně, co se má dítě naučit a co vyhodit z osnov jako zbytečnosti. A kdo to udělá? Kdo rozhodne?
Ale do oboru věd zvaných kecavých, tam může i žáček první třídy základní školy přinést něco objevného a originálního, to beru. Proto jsem vždycky navrhoval, aby se ty tzv. výchovy (hudební, výtvarná, tělesná, pracovní…) vůbec neznámkovaly (já vždycky dával automaticky za jedna). Ale např. udělala výuka tzv. tvůrčího psaní z někoho spisovatele? Ani náhodou!
Také jsem byl zásadně proti domácím úkolům. Přitom na začátku školního roku dostali rodiče ode mne zprávu, že dítě má každý den domácí úlohu, která musí probíhat následovně: rodič či oba rodiče si sednou s dítětem a nejméně 15 minut spolu čtou nějakou pohádku či cokoliv, třeba noviny, to byla dle mne domácí úloha, jak se sluší a patří.
Musím popsat příběh mého kolegy Pavla S., který býval typický jedničkář, ale na vyznamenání nikdy nedosáhl, neb měl vždycky trojku z tělocviku. Byl fakticky docela neobratný. Ale, říkal si, já té učitelce ukážu, stanu se mistrem sportu. A taky jo, stal se mistrem ČR ve střelbě z pistole. Bývali jsme docela
18
dobrými přáteli. (A o něm se traduje také legenda, že ve své kanceláři střílel mouchy na stěně a chlubil se, že se nestalo, aby se netrefil.)
A ještě k výtvarnu. Když má dítě v šesti či deseti letech namalovat kolečko (kruh) a ono místo toho namaluje čtvereček, tak určitě něco není v pořádku. Když namaluje sluníčko zelené a trávu žlutočervenou, tak je určitě barvoslepé, anebo se učí u nějakého mistra expresionismu – no, ostatně, proč ne, že? Když ale Pavlík M. v hodině jazyka českého, kdy jsme se učili poznávat druhy slov (jednička patřila k podstatným jménům) namaloval onu jedničku, jak je vidět na přiloženém obrázku, tak to je naprosto v pořádku. Čurající a kakající jednička – originální pojetí umění sedmiletého žáčka, ten obrázek mám schovaný skoro 40 let. Kam se hrabou postmodernisté!
Ovšem vnucovat komukoliv, že tenhle obraz je hodnotný a tento druhý je k ničemu, to fakt nelze, někdo obdivuje Picassa, kterého může jiný nesnášet. Podobně v hudbě. Tam jsem používal soubor gramofonových desek Umění poslouchat hudbu od vynikajícího Ilji Hurníka, to je přímo dokonalé, děti naslouchaly s nábožným vytržením. Moji žáci, kdyby náhodou, což je ale velice nepravděpodobné, slyšeli v rádiu či televizi třeba začátek Vltavy, Pochod vojáka, Pochod dřevěných panáčků, Labuť, Slon, Pstruh… určitě by skladbu poznali a možná by si při tom, stejně jak kdysi ve třídě, i pobrukovali melodii či klepali do rytmu. Zde také proti gustu žádný dišputát, tam ať si každý vybere dle svého vkusu, někdo rád Wagnera, jiný Belliniho, já bych dal přednost např. Musorgskému či Borodinovi.
Když jsem začínal, dostal jsem třídu, kde bylo 38 žáků, v tehdejší době to ovšem nebylo nic neobvyklého. Ideální třída je tak do 15 žáků, dá se i při dvaceti, ale třicet je už přece jen moc. A když jsem četl na Bl článek Štěpána Chába: „Namísto toho, aby se mu ulehčila práce, už jen tím že bude mít k ruce dva tři asistenty, ve třídě nanejvýš deset dětí a nebudou na něj ze všech stran neustále útočit věci, které s výukou absolutně nesouvisí… současný školní systém nutně musí generovat, a také generuje, velké množství učitelů-deprivantů, protože bez deprivantů by podobně založený kolos zvládnout nešel…“, tak jsem šel do kolen. To jsme tak bohatý stát, aby na deset žáků byli čtyři dospělí? To si určitě vzpomněl na dobu Rakouska Uherska, kdy na šedesát žáků býval jeden učitel a jeden tzv. podučitel. Vylepšil to ale, co?
Jsem zásadně proti tomu, aby ve vyučovací hodině byl přítomen nějaký asistent! Ono bohatě stačí, když přijde opravovat řemeslník třeba topení – a je po hodině! Ono je to moc hezké, zrušit ty tzv. zvláštní či pomocné školy – ale ty následky! Takoví dva tři žáci s mentální retardací ve třídě dokáží zmařit a docela zhatit veškerou snahu učitele a trpí tím ostatní žáci. Takové návrhy podávají právě ti, co nikdy nestáli za katedrou. Ať si to zkusí, ať mají v hodině třeba i tři asistentky, takové vyučování nestojí za nic! A těm dětem, co patří do pomocné školy, to spíše škodí a už vůbec nerozvine jejich omezený vzdělávací potenciál. A ještě ten návrh pustit rodiče co nejvíce ke všemu, i k obsahu a formě výuky školy. No to je přímo geniální, podobné tomu, abych třeba já mluvil automechanikovi do toho, jak má opravovat motor!
Takže dnes se blbosti do hlav žáčků už nevtloukají ani na té základce – výsledky jsou vidět – vysokoškolští absolventi mají problémy s i a y a mě a mně, se s a z… a kdyby jenom s pravopisem!
Závěr? Celý život jsem učil špatně, nutil jsem děti memorovat (místo analyzování skutečnosti), udržoval jsem kázeň (místo svobody) a vtloukal dětem do hlav blbosti. Ach jo!
***
19
Kde má sídlo největší teroristická organizace světa
Kde sídlí hlavní štáb největších teroristů světa
Kde sídlí vedení a velení všech nejvýznamnějších teroristů světa
Všichni obyvatelé světa dobře vědí, kde sídlí vedení a velení, tedy hlavní štáb, těch nejhlavnějších teroristů světa. Podívejte se na přiloženou fotografii jejich sídla. Je to v podstatě taková nevelká nenápadná budova, kterou by i ten nejposlednější terorista vyhodil do povětří za pomocí obyčejné vlečky hnojiva přivezené běžným traktorem před onu rezidenci. Proč se o to ještě nikdy nikdo nepokusil?
Jde tedy o budovu Fedu. Kdo a co je to ten Fed?
„Je to Federální rezervní systém (neformálně Fed), což je centrální bankovní systém Spojených států amerických. Fed je soukromá instituce skládající se z 12 nezávislých regionálních soukromých bank, které se nacházejí ve velkých městech USA a působí jako fiskální agenti pro americké ministerstvo financí; každá má vlastní správní radu o devíti členech. Fed vznikl podepsáním Zákona o federálních rezervách pár dnů před vánočními svátky, 23. prosince 1913, prezidentem Woodrowem Wilsonem. Samotné znění zákona vzešlo z tajného setkání zástupců amerického ministerstva financí a několika vlivných bankéřů té doby v listopadu 1910 na ostrově Jekyll Island v americké Georgii. Hlavní rys zákona bylo získání pověření tisknout peníze a poskytovat je americké vládě na úvěr. A to i přes to, že dle ústavy Spojených států amerických má výhradní právo tisknout americkou měnu pouze ministerstvo financí. Fed je tedy soukromý podnik a je ovládán neprůhlednou tajuplnou úzkou skupinkou lidí. Není ničím a nikým kontrolován a funguje fakticky jako nezávislý orgán. Kongresmani Ron Paul a Alan Greyson prosadili audit, který provedl Všeobecný úřad pro kontrolu rozpočtu (Government Accountability Office). Fed nebyl nikdy ve své stoleté historii důkladně auditován. Audit zjistil, že Fed v letech 2007-2010 rozdal v bezúročných půjčkách americkým i zahraničním bankám a korporacím přes 16×1012 dolarů (113 % HDP USA), a to bez vědomí Kongresu. Podle Alana Graysona se má jednat dokonce o 26 bilionů dolarů (184 % HDP). Mezi příjemci je mnoho významných finančních institucí a korporací, převážně ze Spojených států, ale i z jiných zemí jako Švýcarsko, Skotsko, Velká Británie, Německo, Japonsko a další. V případě amerických bank a institucí navíc došlo ke střetu zájmů, kdy Fed vyřizování této obrovské transakce „outsourcoval“ a lidé ji realizující současně působili v podnicích, kterým byly tyto bezplatné půjčky poskytnuty. Fed od prosince 2008 ve snaze podpořit ekonomiku drží svou základní úrokovou sazbu na rekordně nízké úrovni 0 až 0,25 procenta.“ (V citaci byl použit překlad z článku Federal Reserve System na anglické Wikipedii.)
Takže víme, že americké dolary netiskne ministerstvo financí USA, nýbrž soukromá banka. Také z toho logicky vyplývá, že veškeré světové finanční transakce prováděné v dolarech řídí neprůhledná tajuplná úzká skupinka lidí. A dělá to tak už více než sto let - přesně od roku 1913. A nikomu to nepřijde nějaké divné. Presidenti a ministerští předsedové a ministři financí všech zemí světa to berou jako normální stav, který není potřeba měnit! Za celé století, za celých sto let, žádný politik ani žádný ekonom nenapsal větu, že takový stav není normální a že je to zločinné spolčení. Asi jim to docela vyhovovalo a asi vyhovuje i teď.
Teprve poslední roky se o této situaci začíná otevřeněji mluvit. Země jako Rusko, Čína, Indie, Brazílie atd. atd., se odmítají podřizovat jakési „neznámé“ soukromé firmě (Fedu), která tiskne dolary. Jenomže poslat Fed do pryč, není tak jednoduché, neboť v dolarech je veden skoro všechen světový obchod a všechny finanční transakce se také provádějí v dolarech. Jak se tedy soukromé firmy Fedu zbavit? Americký kongres a president by mohl sice snadno Fed zrušit, stačilo by to odhlasovat, ale samozřejmě to neudělá! No a jiný stát, ať třeba sebesilnější vojensky a i ekonomicky, na to nemá právo. Takže jak na to? Řešení by bylo velice jednoduché - přestat používat dolar a používat vlastní národní měnu. Jenomže to má zásadní zádrhel - jak jsem už uvedl, všechny obchodní a finanční transakce ve světě se provádějí v dolarech. Takže přestat používat dolar je v nedohlednu. Reálné to bude, až se většina států světa přidá k nedávno založené bance BRICS, která vlastně bude konkurovat Fedu a bude to samozřejmě státní banka, nikoliv nějaká soukromá firma! A bude používat všechny měny a dokonce v zanedbatelné míře i ten dolar a euro. Euro se ani nenamáhá popírat, že je pevně svázáno s dolarem, že dolar a euro je vlastně jedno a totéž. O nějakém euru jako samostatné měně nelze mluvit. EU je stejně americká kolonie, takže i euro je pouze jiný název pro dolar.
Ruští, čínští a vůbec východní ekonomové jsou velice učenliví a všechny fígle, které používá Fed, mají podrobně prozkoumány a pečlivě prostudovány. Když Fed proti nám používá takové či onaké metody boje, tož my budeme bojovat stejným způsobem. Když soukromá firma tiskne ničím nekryté
20
dolary, tak my budeme taky tisknout, ale naši měnu, a bude to tisknout naše ministerstvo financí pod přísným dohledem vlády. Když oni vyrábějí jednu finanční bublinu za druhou, tak my taky záměrně nějaké uděláme, Fedu třeba naschvál. Naše ruská, čínská, indická, brazilská… měna nemusí být kryta zlatem, stejně jako zlatem není krytý dolar, ale musí být také zabezpečena armádou, stejně jako je armádou zabezpečen dolar. Jejich tisk dolarů chrání ovšem nejmocnější armáda světa, která, ač je to k nevíře, od roku 1945 nevyhrála jednu jedinou válku. Nějaké ty loupežné agrese se jim sice zdařily, to zase jo. Je to podobné středověkým karatelským výpravám. Neposloucháš? Neposíláš daně? Neplatíš tribut? Zkroutíme ti ruce, případně zakroutíme krkem, jak pronesl president USA.
Takže když my budeme chtít tisknout naši měnu, bude naprosto nutné, aby ji podpořila a zabezpečila také mocná armáda, třeba i naše spojené armády. Znamená to tedy zbrojit a zbrojit a zbrojit! Sice vůbec nemusíme kopírovat jejich zbraně a jejich válečné vybavení, můžeme, a naši inženýři to dokáží, vymyslet a vyrábět mnohem lacinější a účinnější protizbraně. Takže když soukromá firma (Fed a spol.) je chráněna armádou, tak to znamená co? Armádu přece má pod dohledem vláda, tedy stát. Jak může vláda vojensky ochraňovat soukromníka? Kde to jsme?!
Přenesme se k nám domů, do Česka. Představme si, že by naše vláda vyslala naši armádu na ochranu soukromé firmy pana Bakaly. Podnikatel Bakala podniká dle platných zákonů a ochranu tedy zasluhuje. Že ukradl 40 tisíc bytů? Kdepak! Nic neukradl! Vše nabyl dle platných zákonů. (43 tisíc bytů znamená přes 200 milionu na nájemném měsíčně, to je 2,5 miliardy ročně.) No a soukromé vlastnictví musíme chránit všemi možnými prostředky, tedy i armádou. Na uklidnění případných sociálních bouří, musíme být připraveni použít nejen policii, ale i armádu, tak je nastaven náš politický systém. Takže oligarchové nemusí mít nižádné obavy, stát jim zajistí bezpečnost a klid v dalším podobném podnikání. Co můžeme udělat třeba v naší malé zemičce, se kterou docela v malém měřítku mává (oproti Fedu, který mává celým světem) takový Bakala a katolická církev? To jsme skutečně úplně bezmocní?
Prozatím nasazovat armádu není potřebné, stačí mít poslušné soudy a prokuraturu, což máme. Uvedu pár příkladů: David Rath, ukradl prý 8 milionů, což je ale zatím neprokázané, které ovšem nikde nikomu nechybí. Dostal zatím nepravomocně osm a půl roku. Alexandr Novák z ODS prokazatelně ukradl 43 milionů, dostal čtyři roky, odseděl si pouze dva a musel pět miliónů vrátit, zůstalo mu tedy 38 miliónů. Tož to bych za takovou sumu si i já šel sednout třeba i na Mírov na ty čtyři roky. Mému bývalému kamarádovi Zdenkovi Š. policie a soud prokázaly krádež 150 miliónů v lesích ČR (neplatil dělníkům půl roku mzdy a vytěžené dřevo ve velkém „načerno“ prodával do ciziny). Dostal taky jak Rath osm a půl roku. Odvolal se a přišla do toho Klausova amnestie. Ani nešel sedět, ani nemusel nic vracet, ani doplatit mzdu. To je co? Ukradl dvacetkrát více než Rath, měl by tedy jít sedět na 160 let, no ne? U Bakaly (a nejen u něho) jde o krádeže v řádu miliard, kolik by takoví konůpci měli dostat? Ve vězení by tedy měli pobýt několik tisíc let! Někteří podnikatelé (dle mne většina!) si zajisté takovýhle systém velice pochvalují. Bodejť by ho nechválili. Zde neodolám a musím ocitovat vyjádření dvou našich v podstatě „vládních“ ekonomů.
Markétka Šichtařová pronesla: Kapitalismus a tržní hospodářství je nejlepší systém, jaký známe. To, že se dnes plácáme od roku 2008 od krize ke krizi, není způsobeno tím, že by nefungoval kapitalismus a volný trh, ale je to způsobeno tím, že evropsko-americká civilizace se snažila tento volný trh zregulovat. A tato regulace nás dostala do současných problémů.
Tomáš Klvaňa je zase přesvědčen, že: Bankéře a korporace není nutné démonizovat. Proč by proboha bojovali proti 99 procentům společnosti? V zájmu bank a korporací je, aby občané měli co nejvíce peněz a utráceli je právě za jejich služby a produkty. Zachraňuje-li se někde banka, děje se tak v zájmu peněz, které v ní mají lidé uložené, ne v zájmu nějakých tučných bankéřů. Zachraňuje-li se někde nějaká korporace, opět se tak děje v zájmu záchrany pracovních míst. Postmarxisté si samozřejmě vymýšlejí různé narativy, které jim diktuje jejich mysl svázaná spikleneckými teoriemi, jsou však velmi vzdáleny realitě.
Nejenom tito dva známí ekonomové, ale většina oficiálně uznávaných ekonomů, je hojně citována v tisku, v televizi a v odborných publikacích. Jsou to zastánci současného stavu, který považují za ten úplně nejlepší a nejvhodnější pro celé lidstvo. No, proč by to nepropagovali, vždyť je to dobře a hojně živí a to i přesto, že i když patří mezi tu nejnižší sortu zaměstnanců bankovního sektoru, jsou oproti jiným velmi dobře honorováni, proč by dnešní systém nevychvalovali, pobírají za to přece solidní mzdu.
Jenomže realita je docela pochmurná.
No ale vraťme se k Fedu, neboť tam to všechno začíná a tam to také zanedlouho všechno skončí.
21
Fed přirovnal radikální ekonom František Nevařil k obrovskému vysavači, který za pomoci svých filiálek v Londýnské City, Wall Streetu v New York City, MMF, SB… vysává veškeré bohatství světa do rukou několika neznámých tajemných a absolutně zvrhlých jedinců. A to jsou ti praví skuteční teroristé.
Jak můžeme dovolit, aby FED mával celým světem, aby terorizoval nejen státy, ale celý svět? Veškeré nesváry, spory, rozbroje a nenávisti prýští pouze od pár jednotlivců - soukromých podnikatelů, kteří vlastní FED! Původce zla je naprosto jasně definován - je to pouze ten mimostátní a mimovládní soukromý podnik FED, který je úhlavním nepřítelem lidstva. Přece běžní obyvatelé USA a vůbec obou Amerik a běžní obyvatelé Evropy, Ruska, Číny, Indie, Pákistánu… mezi sebou nemají vůbec nějaké problémy ve spolunažívání, proč by mezi nimi mělo dojít k nějakému nepřátelství a vzájemné nenávisti? K tomu není sebemenší důvod. Proč by měly proti sobě vystupovat ba dokonce válčit státy, když zločincem je soukromník? Co s tím? Jak se zbavit toho loupežníka a lupiče a zloděje, když ho ale ochraňuje vláda a parlament USA? Tam je příčina a důvody v současnosti probíhajících válek a šílených destrukcí funkčních států. Samozřejmě jde o finance. Války jsou pro některé kruhy podnikatelů vynikající džob, na nich se dá překrásně vydělávat.
Jsem docela přesvědčený, že ti tzv. teroristé by vojensko-průmyslovému komplexu ani nějak moc nevadili, kdyby si ovšem objednávali zbraně a výbušniny u těch správných podnikatelů. Oni používají jako výbušninu vlečku hnojiva, my používáme drony a rakety Tomahawk či Patriot. I v tom je vidět naše vyšší civilizovanost a jejich barbarství. Přitom je to pouze rozdíl v ceně. Jsou to barbaři, nenechají vydělat vojensko-průmyslovému komplexu. Co má takový zbrojařský průmysl za zisky z nějakého hnojiva pro zemědělce? Ti burani asi nemají ani finance. Kdyby si kupovali ty rakety u nás, tož to by vůbec nevadilo, svedlo by se na bůhvíco, ale bylo to výnosné. Redaktoři všelijakých sdělovadel by určitě vymysleli nějaké solidní odůvodnění, že třeba bojují za svobodu, lásku a pravdu, křesťanské či muslimské náboženské ideály a podobných hovadin by vymysleli do aleluja. Takoví teroristé by se stali bojovníky za výše uvedené atributy ovšem pouze v případě, že by kupovali výbušniny a zbraně u těch správných lidí. Takhle akorát nějací zoufalí sebevražední atentátníci vystřílejí nějakou redakci, nastražená bombička zabije pár účastníků marathónu, vykolejí vlak či vyhodí vagón v metru či zdemolují nějakou budovu. No a co? My u nich zase postřílíme svatebčany či pohřební průvod, zbombardujeme spoustu budov i s jejich obyvateli - i v tom jsme mnohem úspěšnější než oni. Samozřejmě tzv. hybridní války jsou ještě výnosnější než válka s teroristy. Tam se zničí nejenom spousta vojenského materiálu, ale i budov a infrastruktury. Zabíjení lidé se nepočítají. Přepychové zisky pro někoho, no ne?
Kdo vlastně s kým a proti komu a čemu bojuje? Proč? Jaké to má cíle a smysl? Většinou to nikdo neví ba ani netuší, proč se válčí. Skutečně je to lhostejné. Dneska už po sobě budou střílet tak leda nezaměstnaní z obou stran, nějak je zaměstnat bude nutné. Ptal se někdy někdo mého dědy, jestli chce válčit s Italy? Jestli má chuť střílet obyvatele Itálie? Ani náhodou! Císařpán vydal rozkaz a děda narukoval na frontu. Dnes je situace malinko jiná. Existuje spousta obyvatel (v kterémkoliv státu) bez práce a žijící málem o hladu. No, a když přijde náborář, že potřebuje žoldáka za tolik a tolik měsíčně, tak volba je jasná - beru to. Vůbec se neptá kam a kde a koho má střílet, bude poslušen rozkazu nadřízeného - no za ty prachy, proč ne, že? Stejné to bylo ve středověku, kde měl člověk na výběr - buď chcípnout hladem, nebo se nechat naverbovat, tam byla přece větší šance na přežití. Takže válčit dnes budou akorát nezaměstnaní jednoho státu proti nezaměstnaným tzv. nepřátelského státu.
Všechen zbrojní průmysl by měl být státní. Nelze přece připustit, aby na vraždění lidí vydělávali soukromníci, nějací zvrhlí jednotlivci, jedinci. OSN by mělo mít rozhodující slovo, ale když je absolutně nefunkční? Co s tím? Vznikne nějaký jiný zastřešující orgán pro všechny státy? Asi těžko. No a k čemu je to OSN, když jeho členy jsou Palau, Marshallovy ostrovy a podobné ministátečky, co ty mají co mluvit do světových záležitostí? Řešením by bylo snad počítat počty hlasů dle počtu obyvatel - stát s deseti miliony bude mít jeden hlas, stát s padesáti miliony pět hlasů, stát se sto miliony deset, no a stát s miliardou hlasů sto. Zajisté je to neuskutečnitelná snová záležitost, ale je nějaký jiný způsob jak zařídit aby OSN bylo funkční?
No a závěrem se vraťme ještě do USA. USA jsou nejdemokratičtější zemí na světě, to je bez diskuzí. U nich se pílí a talentem může vypracovat nemajetný proletář na miliardáře a obyčejný člověk z lidu se klidně může stát presidentem. Sice se to ještě nikdy v historii USA nestalo a presidenty se pořád stávají lidé z okruhu miliardářů, ale ta svoboda a šance, že se to může stát a že se může stát presidentem i
22
chudák z předměstské favely, ghetta a slumu tu pořád existuje, kdežto v ostatních nedemokratických státech světa taková šance neexistuje.
Tak se jenom tak zhruba podívejme na presidentské volby v USA. O tom, kdo bude presidentem, rozhoduje předvolební kampaň, ve které zvítězí ten, kdo do té šaškárny vloží více financí. Totéž platí i pro Czechii a pro všechny tzv. demokratické státy. Není žádným tajemstvím, že hlavním sponzorem jak presidentských tak senátorských voleb jsou banky a jim podřízené všelijaké korporace. Tyhle banky financují volební kampaně jak Republikánské strany, tak Demokratické strany. (V USA existují pouze dvě politické strany!) Je tudíž naprosto jasné, že si vyberou ty správné chlapíky, kteří jim budou vděční za sponzorské dary na volební kampaň. Myslím si dokonce, že by se nic moc nestalo, kdyby FED přímo jmenoval kongresmany ba i presidenta. To akorát obyvatelstvo USA by přišlo o veselou šou, o to trapné divadélko klaunů a šašků při volebním klání. Tedy finance v plné míře zaručují svobodný výběr kandidátů na zákonodárce. O čem je potom řeč? O demokracii? O svobodě? O Lásce a Pravdě? O křesťansko-židovských hodnotách?
Proto se také může stát, že bezproblémově vládnou rodinné klany, například dynastie Bushů a dynastie Clintonových. (Bush mladší byl přece znám, že svou inteligencí velice silně pokulhával pod průměrem.) Je to úplně stejné jako dynastie Kimů v Severní Koreji. Vždyť já v tom nevidím nižádný rozdíl. V Severní Koreji se alespoň nepřetvařují, že u nich probíhají jakési svobodné demokratické volby. Tam nic nepředstírají, je to přece syn, či vnuk, zakladatele státu, má tedy plné právo pokračovat ve šlépějích svého otce či děda. Syn dnešního Kima bude mít naprosto absolutně nezpochybnitelné právo stát se budoucím presidentem. No a co? Vždyť ještě i dnes v zaostalé, barbarské a středověké Británii se královský trůn dědí, tak jaképak divení!
A dynastie Kennedyových, no to bylo něco! Jejich klan mocně zbohatl v době prohibice pašováním alkoholu, byli to tedy bez diskuze zločinci velkého formátu. Existuje konspirační teorie, že prý byl John zastřelen proto, že se pokusil zrušit právo Fedu na tisk dolarů a chtěl prý zařídit, aby byl tisk zase pod dohledem vlády, jak býval před rokem 1913. Tomu se mi ovšem nechce nějak moc věřit, vždyť určitě věděl, že by to Kongresem neprošlo, když lautr všichni kongresmani jsou „voleni“ Fedem.
Fakt musí být na planetě Zemi polovina lidí chudých a hladových? Jaké jsou příčiny tohoto stavu? A komu to vyhovuje? Kdo má z takového stavu potěšení a radost? Jsou to psychicky silně vadní jedinci, sadisté. No a kde se nacházejí, jsem se pokusil popsat.
***
23
Nezadržitelný pokrok
Málem pravidelně chodívám na podvečerní procházku k lesu. Minule jsem se na delší dobu zastavil a sledoval, jak čtyři kombajny a dva traktory s vlečkou sklízely lán obilí. Tak jsem to chvíli pozoroval a začal porovnávat s mým mládím, tedy s dobou před více než půl stoletím. Neuvěřitelný pokrok. Tehdy otec kosil a máti pokosené obilí odebírala, no a já chodil do nejbližší studánky s konvičkou pro vodu. Samozřejmě vedro jak letos. Další dny se pokosené obilí vázalo povříslem do snopů a skládalo do tzv. mandelů (15 snopů), pak se vše svezlo do stodoly a čekalo se, kdy na nás přijde řada s obecní mlátičkou. Problémy nastávaly, když pršelo, to se snopy musely rozložit, usušit a znovu skládat. Když pršelo delší dobu, obilky v klasech začaly klíčit. Nebylo to žádná pohoda, nýbrž dřina, dřina a dřina, tedy těžká tělesná námaha a nejistý výsledek. V době žní pracovali na polích všichni obyvatelé vesnice včetně dětí. Zajímavý byl fakt, že v době nárazových prací jako např. sběr brambor či řepy, byly děti běžně uvolňovány z povinné školní docházky. I malé děti si v podstatě na sebe vydělaly, pomáhat na poli a v hospodářství od útlého dětství bylo samozřejmostí. Zaměstnávat děti je dnes trestným činem, v době mého mládí to bylo naprosto normální.
Válečnou a poválečnou dobu jsem prožíval jako malé dítě, takže zajisté nemohu mluvit o nějakých ideologických záležitostech, mohu mluvit akorát třeba o tom, že jsem měl k dispozici dvoje tepláky, jedny sváteční do školy a druhé na lítačku, kde bylo více záplat než samotných tepláků. Na obutí bývaly plátěné pogumované tenisky, které chrlily Baťovy závody. Po roku 1948 se přejmenovaly na Svit Gottwaldov. Ale i v těch baťovských a potom svitovských se chodilo docela dobře, nic jiného jsem taky neznal. Chodit na boso bylo naprosto normální třeba i do školy. Sice mé tehdejší politické názory jaksi jako dítě nemohu popsat, ani dokonce toho pozdějšího pionýra, ale mohu popsat třeba to, jak jsme bydleli. Jistě, dům jsme měli veliký, na dnešní poměry obrovský, ale co to znamenalo? Na obývání byly pouhé tři pokoje, kde spolu nažívali děda s babičkou, rodiče a nás pět dětí. Topilo se pouze v kuchyni, pamatuju ještě kachlovou pec. Vepředu bývala tzv. parádní jizba, kde bylo uloženo sváteční oblečení, peřiny apod. Do té místnosti se nějak moc nechodilo, proč taky. No a dále byly chlévy, tam bylo mnohem více prostoru než plochy k obývání, a vzadu stodola, půda prostorná jak na obilí, tak na seno a slámu. No a na dvoře hnojiště, spousta slepic a jiné drůbeže a také dřevěný suchý záchod. Za domem byla velká zahrada s ovocnými stromy, takže místa bylo dostatek ba až nadbytek.
Dny v týdnu utíkaly monotónně, ráno pokrmit a vyházet hnůj, přes den se šlo na pole a večer se zase postarat o dobytek. To akorát v neděli ráno se provedla hygienická očista, všichni se oblekli do svátečních šatů a šlo se do kostela na mši svatou. Kostel byl takový civilizační prvek, všichni se umyli, aby nesmrděli od hnoje jak po celý týden a ve sváteční náladě odcházeli na náboženské obřady. Jinak by se snad ani nemyli. Mše byla sloužena latinsky, takže nikdo nechápal, o čem je řeč, ale ta vznešenost rituálu byla velice působivá. V kostele po levé straně sedávaly a postávaly ženy a pravá strana byla vyhrazena po muže. Otec s kamarády většinou zvládli pivo v místní hospodě, a když se lidi z pobožnosti vraceli, přidali se k nim. Odpoledne se příbuzní navzájem navštěvovali a probírali všechno možné. Televize ani rádio samozřejmě ještě nebyly k dispozici. No a k večeru se zase převlékli do pracovního a šlo se poklízet dobytek a vyhazovat hnůj. Sváteční neděle skončila.
Mužské a ženské práce byly striktně rozděleny, bylo to naprosto racionální řešení, kdepak nějaké podceňování žen či jakási nerovnoprávnost. Ty si dělej svou práci a já zase svou, nepleťme se jeden druhému do jeho činnosti. A fungovalo to bezvadně a naprosto bezproblémově. Prý to nebyla rovnoprávnost, tvrdí kdejaký dnešní intoš. Třeba vzpomínám na takové charakteristické drobnosti. Všichni sedíme u stolu a jíme, jenom otec nic. Máti se ptá: „A proč nejíš?“ „Nemám lžičku.“ Máti vstala, vzala z kredence lžičku a přinesla. Nebo máti u sporáku pronesla: „Není dřevo.“ Otec odložil noviny a přinesl. Jindy zase máti vyslovila, že není cibule, či nejsou brambory, či není voda v kýblu, no a otec se bez jakýchkoliv námitek zvedl a přinesl žádané. Jako děti jsme rodičům samozřejmě vykaly, to prostě byl úzus. A je docela humorné až absurdní, že já rodičům vykal a moje děti i vnoučci normálně už běžně tykaly. Tyknout rodičům mi připadalo absolutně nepřijatelné.
Do naší vesnice po válce byla zavedena autobusová doprava, což znamenalo, že dvakrát denně přijížděl autobus po štěrkové silnici, kdepak nějaká asfaltka. Jako děti jsme v příkopě u silnice čekali na příjezd autobusu a převelice se divili, že to jede samo, podivovali jsme se, že autobus jede, aniž by ho táhly krávy či koně, to bylo pro nás neuvěřitelné a přímo neskutečné. Kouřilo to, smrdělo, jelo to samo, je to jasné, ten vynález přišel přímo z Pekla. Znali jsme hlavně kravské potahy, koně si mohli dovolit chovat pouze větší bohatší sedláci, ti mohli také mít sekačku taženou koňmi. Nějaké složitější
24
mechanické stroje byly k vidění pouze u velkostatkářů či na církevních statcích a ti se v podhorských vesničkách nevyskytovali, ti hospodařili v úrodných nížinách. A samozřejmě, že takové 15 hektarové hospodářství a větší, tož to už rodina sama nezvládala a musela zaměstnávat pacholky a děvečky. Kombajn by si žádný malorolník nemohl dovolit, vždyť na těch uzoučkých políčkách by kombajn byl stejně k nepotřebě.
Samozřejmě v každé vesnici žila také početná vesnická chudoba, tedy majitelé jenom několika arů či nevlastnící žádné pole. Ti na tom skutečně byli velice bídně, žili tzv. „z ruky do huby“, dosti často hladověli. Občas si je pozval větší sedlák na výpomoc a občas se jim podařilo sehnat nějakou práci ve městě. Známe to z prvorepublikové literatury, pokud ji tedy vůbec čteme. President Masaryk sice těmto spisovatelům zabývajícím se sociálnem uděloval státní vyznamenání, ale že by něco udělal pro zmírnění chudoby, to jaksi neudělal, pro zlepšení životních podmínek chudiny nehnul ani prstem. O demokracii sice mluvil neustále, ale hladový člověk se holt demokracie nenají. Historikové o tomto vesnickém světě nepíší, to raději udělají kariéru na knize o historických erbech šlechtických rodů, ale popsat život 80 % obyvatel v zemědělství nedokáží. Neumí to? Spíše nechtějí a nemají zájem.
Život vesničanů v době mého dětství se od středověkých poměrů vůbec nelišil. To kdyby přišel na návštěvu nějaký člověk ze 14. století, tak by se cítil jak doma, tedy jak v tom 14. století, nic se nezměnilo, podmínky k životu byly úplně stejné. Ale mělo to i své výhody a přednosti. Ti lidé byli naprosto soběstační a naprosto svobodní a na nikom závislí, nikdo jim nemohl nic nařizovat a rozkazovat. Jednou za rok zaplatili státu daně (to se většinou prodal dvouletý býček) a to bylo vše, jinak od státu a úřadů měli pokoj. Nebyli v podstatě nikomu podřízení, byli absolutně svobodní, co si udělali, to měli. Hospodařili naprosto ekologicky, tam nezůstal sebemenší odpad, vše bylo zužitkováno. Že měli pouze suché záchody, že nevěděli co je to vodovod (jedna studna pro pět až deset rodin), že ani ti nejbohatší sedláci nevěděli co je to ústřední topení, to jim nějak moc nevadilo. Zato na podzim si v duchu řekli: bude nějaké obilí (mouka), nějaké brambory, řepa, zelí, luštěniny, mák, zelenina, ovoce, na dvoře slepice (vajíčka), vychová se snad i prasátko, je mléko, tvaroh… přežijeme i když bude třeba válka či nějaká krize. Proto se také pohrdlivě dívali na učitele a na všelijaké úředníky a státní zaměstnance a označovali je hanlivým termínem „pozlacená bída“. Vždyť ti lidé jsou závislí na mzdě od státu, a co v případě když stát na mzdy nebude mít a nepošle? Umřou hlady, vždyť nemají ani kousek pole, zato my přežijeme.
No a do tohoto světa přišel únor 1948 a s ním naprosto zásadní změna - kolektivizace zemědělství.
Samozřejmě, že vůbec nebyla žádná ochota stát se členem JZD, vždyť to potom budeme na tom stejně jako námezdní dělníci v továrně. A navíc budeme společně pracovat s těma nemajetnýma nefachčenkama? No a že teď měli chodit pravidelně do práce v JZD jako dělníci do továrny, tož už jenom z tohoto důvodu byla obrovská nechuť do „kolchozu“ vstoupit. Ne, do JZD jedině přes moji mrtvolu.
Takže vstupovali do JZD tzv. „dobrovolně násilně“. Předepsané dodávky státu byly neúměrně zvyšovány, takže těm zemědělcům skoro nic nezůstávalo. Kolem roku 1958, tedy během deseti let po únoru 48, byla kolektivizace zemědělství úspěšně dokončena. No a život na vesnicích se diametrálně změnil, a to k lepšímu! Během těch deseti let zmizely kravské a koňské potahy, které nahradily traktory, kosy na sečení obilí se odložily, neboť nebyly k potřebě, nahradily je kombajny, ze dvorů zmizela hnojiště, chlévy se upravily na obytné místnosti. Vesnice se začala vyrovnávat v životní úrovni městu a o dvacet let později byla na většině vesnic životní úroveň dokonce vyšší než ve městech. A když se tihle vesničané dostali do města a dostali byt v paneláku (králíkárně), byl to pro ně neskutečný fantastický přepych.
Výnosy obilí bývaly tehdy tak průměrně 15 metráků z hektaru, 20 metráků z hektaru byla nadmíru vynikající úroda, to byli všichni nadšení, a to přitom pracovala celá dědina. Dnes jsou výnosy čtyřikrát až pětkrát vyšší a zvládne to deset lidí! Ať se propaganda snaží všemožně očerňovat zemědělská družstva (a musím uznat, že se jim docela daří překroutit fakta, viz třeba televize, filmy a škola), už za deset, dvacet let si družstevníci nemohli vynachválit takové rapidní zlepšení životních podmínek. Lze tento úspěch vůbec někdy v historii zopakovat? Snad až zase klesneme na úroveň doby středověku. Napíše některé dnešní dítě za 50 let své vzpomínky na dětství a budou to vzpomínky k lepšímu tak jako u mne? Toť otázka.
Komunisté za prvních dvacet let vládnutí zjistili, že lidí je dost a práce pro všechny není i když se rychlým tempem rozvíjel průmysl a naše země se stala průmyslově vyspělou (patřila do první dvacítky průmyslově vyspělých zemí), pořád nebylo možné zaměstnat efektivně všechny obyvatele. Právo na práci sice bylo v ústavě zakotveno, jenže spousta pracovních míst byla zbytečná, neproduktivní ba až
25
škodlivá. Pracovní místa se prostě vymýšlela. Bylo nutností provést nějakou změnu. A tak i zemědělská družstva se měnila. Vedení zjistilo, že zaměstnává spousty lidí a zbytečně, nemá pro ně odpovídající práci, plno lidí se jen tak poflakovalo, zřizovaly se všelijaké placené k ničemu nepotřebné funkce. Už tehdy jsem pronášel, že některým pracovníkům by měla být zasílána výplata domů a měli by mít zákaz vstupu na pracoviště, protože nic v práci nevytvořili, na co sáhli, to pokazili a zničili a navíc ještě co se jim hodilo, to ukradli. Situace byla skutečně až neúnosná. Vyřešilo se to zřízením tzv. přidružené výroby. V podstatě to bylo něco jako dnešní živnostníci - stolařství vyrábělo díly pro nábytek, fungovala výroba škvárobetonových tvárnic, lisování všelijakých součástek z plechu nejen pro potřeby průmyslu, pokrývači, díly na ústřední topení, a Čuba ve Slušovicích zařídil dokonce i počítačovou techniku a obchodoval s cizinou, atd. atp. V některých zemědělských družstvech, a bylo jich už skutečně nepočítaně, se přidružená výroba stala mnohem významnější než samotná zemědělská výroba a stala se tak hlavní náplní činností a samotná rostlinná a živočišná výroba se vlastně stala pouhou přidruženou výrobou, která se prováděla jen tak jakoby bokem, vždyť vyspělá technika to dovolovala a umožňovala.
Kdepak nějaké rovnostářství v platech, jak neustále tvrdí někteří intoši. V přidružené výrobě byli placeni dle výkonu, takže někteří měli skutečně dvakrát ba až třikrát vyšší plat než já jako kantor. Samozřejmě mne to štvalo, ale dnes musím uznat, že to bylo naprosto správné a spravedlivé. No a před koncem socialismu bylo dovoleno a dokonce podporováno podnikání ala Slušovice s ing. Čubou, ten byl dáván za vzor, tedy obchodování s cizinou i kapitalistickou. Takových JZD-podniků byla po republice rozeseta spousta. Ovšem než se pořádně rozjeli, než začali úspěšně konkurovat západním kapitalistickým podobným podnikům, přišel převrat a konec nadějného pokračování.
Nadbytek lidí se dříve řešil také zavedením volných sobot nějak kolem roku 1967. Po dvaceti letech existence socialistického zřízení místo šestidenního pracovního týdne byl zaveden pouze pětidenní pracovní týden. A bez snížení platů! Já jsem byl nadšený, na pivo jsem mohl zajít už v pátek. Nadšený jsem nebyl pouze já, vždyť ze 48 hodinového týdne udělali 40 hodinový. No kdo by se neradoval? Jsem si naprosto jistý, že kdyby se pokračovalo v tehdy nastoupené cestě, že by už byly zavedeny volné pátky, a dnes už pouze čtyřhodinová pracovní doba, neboť tehdy se budoval svět pro lidi a ne pro oligarchy, podvodníky a zloděje jako dnes. No a máme, co jsme chtěli. Z plné potravinové soběstačnosti jsme to dotáhli na poloviční.
Sdělovací prostředky a hanebná inteligence vtlouká do hlav obyvatel, že největší zásluhu na pádu socialismu měli Chartisté (dosazené figurky Západem), kteří měli tuhle životní filosofii. Odmítali paternalistický stát, který by se o ně staral, vždyť důležitější je svoboda a o sebe se přece úplně nejlépe postará každý sám, stát se o lidi nemá co starat, copak jsme malé děti? A skutečně se uměli o sebe postarat už i tehdy a umí to i dnes. Chartisté se o sebe postarali moc výhodně. I když byla zákonem nařízena pracovní povinnost, tak oni třeba pracovali v plně automatizovaných plynových kotelnách, kde mohli chodit do práce ve vázance či s motýlkem, na různých meteorologických stanicích zapisovali tepotu a množství srážek, v maringotkách při konzumaci vína a jiného alkoholu odhadovali průtoky vody v potoku… A ještě se tím chlubí v televizi a vyprávějí, jak strašně moc úpěli pod jhem zločinného komunismu a jak obtížně se protloukali životem pod dohledem estébáků.
Většina obyvatel se tehdy na tahle individua dívala jako na lidi štítící se práce, nefachčenky, prostě to byli příživníci. Pracující vstávali ráno v pět, aby byli na šest v práci, a aby v „nesvobodě“ makali v továrnách, na stavbách a na polích. No a po převratu si ti „svobodní“ přivlastnili úplně všechno, co tito „nesvobodní“ vytvořili svou prací pod bičem komunistů. Měli na to přivlastnění morální právo, neboť pouze oni jediní byli svobodní a demokratičtí a bojovali za lásku a pravdu, kdežto ostatní jenom bez protestů makali a chodili k volbám.
Přemoudřelí pravicoví ekonomové se vysmívají neschopnosti komunistů vládnout a ekonomicky prosperovat, jenom prý všechno nařizovali, přikazovali, diktovali, regulovali, poroučeli, což je naprosto špatně, neboť vše se má ponechat volné ruce trhu. Třeba ten šílený komunistický nápad s plnou zaměstnaností byl prý skutečně choromyslný, neboť makanti mají makat a ne se válet. Osmihodinová pracovní doba? Je to zvrhlé řešení, přece pracovní doba má být 12 až 14 hodin, aby nemysleli na blbosti ti neinteligentní podlidé. Vysmívají se tehdejšímu heslu „Ani zrno nazmar!“ neboť přece s obilím se může klidně topit ve spalovnách. Prostě cokoliv komunisti dělali, dělali vždycky jenom špatně a zvrhle.
Také bylo velice špatné, že lidi vybízeli pořád pracovat, přitom je přece mohli propustit, aby byli nezaměstnaní a pobírali minimální dávky. Zaměstnávali běžně i cikány, dokonce je k práci nutili, což bylo svinstvo a násilí na nich činěné odporující lidským právům. Když neposílali děti do školy, nedostávali dětské přídavky, to též porušovalo lidská práva. Lidé z manuálně namáhavých zaměstnání
26
mohli odcházet do důchodu dříve, někteří třeba už i 55 letech, což zase porušovalo rovnost lidí. Takové uvažování mi připadá jako myšlenkové pochody (nejenom) poslankyně Langšádlové, které by se daly charakterizovat asi takto: Langšáglová doporučuje: „Jen mu dej pořádně přes hubu!“ „No jo, ale on mi to může vrátit!“ „Neboj, on nemůže, to by porušil Listinu lidských práv!“
A docela mne rozčilují řeči o tom, že nezaměstnaní zneužívají dávky, že by bylo vhodnější dávat jim pouze poukázky na potraviny. Tak dobře, dejme tomu, že ze stovky nezaměstnaných lidí pobírají dva tři lidé podporu v nezaměstnanosti neoprávněně. Ale ze stovky podnikatelů jsou pouze dva tři, kteří nezneužívají podnikání ve svůj osobní prospěch. Tak kdo je tu příživník a podvodník? Jsem naprosto přesvědčen o tom, že marxisté měli pravdu, když se ptali: „A jakým způsobem ten či onen boháč přišel k tak velkému majetku?“ Samozřejmě, když to získá jeden amorální dravec, na pracující už moc nezůstane.
Technika neuvěřitelně rychle kráčí dopředu. Trošku se vyznám ve „výrobě“ knih, novin a časopisů. Ještě donedávna to bylo pracné sázení kovových písmenek - sazeči museli umět číst zrcadlově. Těžkopádné mohutné tiskařské lisy, pořád to byla metoda okoukaná od Gutenberga a docela málo zdokonalená ač třeba v mnohém vylepšená. Teprve koncem socialismu, v devadesátých letech, nastala převratná revoluce, kdy mohu napsat cokoliv do počítače a na laserové tiskárně bez problémů vytisknout. Podobné technické inovace zasahují do všech sfér ekonomiky, takže nová průmyslová odvětví nebudou v krátké budoucnosti vyžadovat pracovní sílu. Dnes už není cílem zefektivnit práci lidí, nýbrž úplně je odstranit z pracovního procesu. A zase naléhavě vyvstává problém, co s nadbytečnými lidmi?
Vůbec nesdílím obavy superintelektuálů a superfilosofů o tom, že lidé se bez práce budou nudit a že ztratí smysl života. Tak to totiž ti nepracující inotoši předpokládají. Copak smysl života je v práci pro kapitalistu, pro nějakého feudála, či biskupa, kardinála a imána? Nemyslím si to! Znám a stýkám se s některými svými žáky, už jim táhne na padesátku, kteří ještě nikdy ve svém životě nezavadili o práci, a vůbec nevypadají na to, že by se nudili či ztratili smysl života, spíš naopak, čiší z nich radost a optimismus. Nepracují? No a co? Určitá vrstva společnosti v historické době nikdy nepracovala a žila v přepychu. Copak se ti trubci společnosti jako králové, feudálové, rentiéři, církevní hodnostáři někdy nudili a ztráceli smysl života? Copak nějaká hraběnka či manželka rentiéra někdy pracovala? Ti společenští trubci práci vlastně ani z dálky nikdy nespatřili! A žili většinou radostně.
Ze všech stran slyšíme a vidíme, jak se odsuzují cikáni za to, že nepracují. Je na nich vidět, že se nudí a nemají smysl života? Já si myslím, že se chovají naprosto racionálně. Nikdy (tedy skoro nikdy) nepracovali pro blaho svého pána, nikdy neobětovali pro kapitalistu či dříve pro nějakého feudála svůj život, své zdraví v dolech a slévárnách, v továrnách apod., prostě pro ně odmítli pracovat. No není to absolutně racionální jednání? Jejich racionalita ještě vyniká i z toho, že ať žijí v Evropě už tisíc let, bezproblémově se bez křesťanského boha obešli. Ještě jsem neviděl, že by Romové houfně navštěvovali katolické (evangelické) kostely a modlili se, ateismus jim plně vyhovuje a dostačuje. V Evropě už žijí málem tisíciletí a nepodařilo se přesvědčit je o víře. Že by ta jejich racionalita byla pozůstatkem z jejich dávné minulosti? Cikáni jsou totiž (dle některých teorií) potomci harappské civilizace, která byla nejvyspělejší a nejideálnější společností, která se kdy objevila na zeměkouli - mírumilovná (neznala zbraně), rovnostářská (domy ve městě uniformní, něco jak naše paneláky), atheistická (nenašel se žádný kultovní předmět), kulturně vyspělá a i technicky (splachovací záchody a koupelny i v poschodí), to žádná jiná civilizace nedokázala. Před třemi tisíci lety byli vyvražděni a někteří se zachránili útěkem do džungle a tak přežili do dnešních dnů, nebylo jim nikdy dovoleno, aby pokračovali ve své kultuře. Takže bych se vůbec chování a jednání cikánů nepodivoval a přirovnal bych to k vyjádření nějakého amerického generála při osvobození koncentračního tábora, kde se s nechutí a odporem podivoval, jak mohli židovští vězni tak hluboce klesnout, že už nebyli skoro ani lidé.
Na Aktuálně.cz jsem nedávno četl, že: „Kapitalismus byl na Západě minimálně jedno století zdrojem neslýchaného pokroku pro většinu společnosti - ekonomického, vzdělanostního, kulturního i morálního.“ Doporučoval bych k přečtení knihu Postavení dělnické třídy v Anglii od Bedřicha Engelse a hned uvidíme, jaký to byl neslýchaný pokrok.
***
27
Včera u nás vy, dnes u vás my
Všichni velice dobře víme, že v minulých pěti staletích si evropské mocnosti rozparcelovaly celý svět do sfér svého vlivu. Jednalo se hlavně o Britské království, Francii, Itálii a Španělsko s Portugalskem. Na Německo toho moc nezbylo, protože „sjednocení“ německých knížectví provedl až Bismarck, který si také moc smutně postěžoval slovy: „Anglie má kolonie, Francie má kolonie, Itálie má kolonie a nám, Němcům, zůstalo pouze modré nebe nad hlavou.“ Samozřejmě, že už sjednocenému Německu se taková situace moc nezamlouvala, chtělo také alespoň nějaké ty kolonie. Ovšem na jejich přání ostatní mocnosti vůbec nereagovaly. Jak to řešit? No jak vždycky - válkou. Po první válce ale nezískali Němci žádné kolonie. Hitler chtěl napravit dřívější neúspěchy a rozhodl, že Německo bude mít kolonii větší než má Anglie, tedy měl v úmyslu kolonizovat Rusko (SSSR), měl v úmyslu přinést do „zaostalého, barbarského a nevzdělaného Ruska“ evropské hodnoty. Jak to dopadlo, víme.
Občas čtu „moudra“ všelijakých publicistů o tom, že evropské velmoci svým kolonialismem pomáhaly pozvednout životní úroveň oněch „primitivních“ národů, vždyť jim tam stavěly železnice a i školy a dokonce zaváděly evropské způsoby řízení států. Na to se dá odpovědět, že železnice jsme tam stavěli proto, abychom mohli z oněch zemí snadněji odvážet uloupené, a školy proto, abychom z vybraných ochotných domorodců mohli vychovat dobré, loajální a věrné úředníky, dozorce, policisty a vojáky. Na zřizování a na chod škol měla monopol církev - jak katolická, tak různé protestantské sekty. Církev se vždy velice ochotně a ráda podílela na kolonizaci.
Tak třeba Indie po vyhnání britských kolonizátorů převzala metody řízení státu a celý právní systém od Angličanů, výsledkem je, že skoro polovina obyvatel hladoví a nemá střechu nad hlavou. Přitom pár jedinců je přímo neskutečně bohatých, vlastní daleko větší bohatství než dřívější mahárádžové. Počty obyvatel Indie jsou srovnatelné s Čínou - oba státy mají málem po miliardě a půl obyvatel, tedy každý z nich má třikrát více obyvatel než celá EU, a kdyby Angličané neoddělili od Indie Pákistán, byla by Indie nejlidnatějším státem světa. Čína evropský způsob řízení státu odmítla a i přes excesy Mao Ce-tunga u nich nehladoví nikdo. Po zrušení císařství si zkusili v Číně za Sunjatsena (1866-1925) zavést demokracii západního střihu. Ale nějak se tam ta demokracie a svoboda neujala. Vznikl u nich neuvěřitelný bordel, anarchie a člověk člověku byl vlkem, něco jak u nás dnes, což se čínské mentalitě příčilo. Číňané s demokracií mají pouze silně negativní zkušenosti a je tudíž velice nepravděpodobné, že by demokracii evropského stylu znovu někdy vůbec zavedli. (V Číně říkají: Chceš demokracii a svobodu? Tož si kup turistický výlet do svobodné a demokratické Indie, hned tě přejdou roupy.) No a Indové také už přemýšlejí jak dál s tou demokracií, neb se jim zdá, že to u nich nějak moc dobře nefunguje.
Samozřejmě že ne pouze Čína a Indie byly evropskými koloniemi, koloniemi byl v podstatě celý tehdejší svět, tedy kompletně Afrika, Indonésie a celý muslimský svět. Takže musíme uznat jako fakt, že první jsme přišli do jejich zemí my a teprve až dnes oni přicházejí k nám. Že by se stejnými úmysly, jaké jsme měli tehdy my? Tedy loupit a ničit? Můj přítel Edík namítl: „Já jsem k nim nikdy nešel!“ Jo, má pravdu. On ne. Ani já ne. Ani většina dnešních i dřívějších obyvatel Evropy ne. Ale naši vládcové se svými žoldáky ano! Navíc je pravdou, že veškerý lup z kolonií skončil v sejfech královských rodů, šlechty, církve a později kapitalistů. Na prostý lid Anglie, Francie, Španělska, Belgie, Nizozemí a Itálie toho moc nezbylo.
Takže nás běžné obyvatele by odplata ani nemusela nějak zajímat, že? Proč by po nás chtěli nějaké vyrovnání? Ať to chtějí po těch, co tam kradli, no ne? Ale přece víme, že morální je vrátit to, co bylo ukradeno. Nebo to už zase neplatí? A není morální, když jsem sousedovi zdemoloval třeba auto či dům, že je mou povinností to uhradit? Já se domnívám, že to jsou právě ty křesťanské hodnoty, na nichž „stojí“ Evropa. Nebo se mýlím a je to jinak? Když něco ukradnu či zničím sousedovi, tak to nemusím vrátit nebo uhradit? Co jsou tedy potom ty křesťanské evropské hodnoty? Musíme samozřejmě předpokládat, že jak jsme se chovali my k nim, tak se budou chovat oni k nám. Co nechceš, aby ti činili jiní, nečiň ty jim. Nebo ještě ona slavná Kantova morální maxima: Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.
Podívejme se pouze na pár příkladů chování nás Evropanů v koloniích. Nebudu brát v úvahu kolonie USA v jižní Americe, v zadním to dvorku USA (tam to bylo snad ještě horší a drastičtější než naše způsoby). Je to přece jenom dosti vzdálené, a že by z jižní Ameriky hrozila Evropě nějaká imigrační vlna, je nepravděpodobné. Ale z Afriky a z muslimského světa už k nám imigranti přicházejí. Můžeme být moc rádi, že z Asie je těch imigrantů vcelku zanedbatelné množství.
28
Nejdříve, a zatím pouze teoreticky, co by po nás tak třeba chtěli imigranti z Indie a Číny. Vlastně ani by nechtěli, pouze by u nás provedli to, co my kdysi u nich. To jest, skoupili by veškeré potraviny a odvezli a zařídili, aby nebyl možný dovoz. Co by nastalo? No hlad a během dvou let hladomor. No přesně to jsme u nich prováděli my, respektive Angličané. Nejlépe to ozřejmí citace z Wikipedie: V roce 1800 představoval podíl indických produktů na světovém trhu čtyřnásobek britského a čínský podíl byl ještě větší. O století později činil poměr britského a indického podílu na světovém trhu 8:1. Na indický trh zavedla Východoindická společnost evropská pravidla hry - cla, ochranářské bariéry, státní dotace a v neposlední řadě brutální násilí. Podobný scénář se později s fatálními následky odehrál při britské invazi na čínský trh během dvou opiových válek. Brazílii potkal obdobný osud v rámci ekonomické destrukce spáchané Brity. V Indii existovala účinná opatření, která předcházela vypuknutí hladomorů. Při prvním hladomoru v roce 1770 zemřelo 10 milionů lidí. To byla třetina populace Bengálska. Je to více, než kolik Židů zabil Hitler za celou druhou světovou válku. Hladomor z roku 1770 byl horší než epidemie černého moru, která postihla Evropu ve 14. století. Za vlády Mughalů byly daně 10 až 15 procent z úrody. Poté co do země vstoupila Východoindická společnost a uzavřela s Mughaly nevýhodné smlouvy, daně stouply na 50 procent z úrody. Britští vládci věděli dlouho dopředu, že hladomor se blíží, příznaky byly jasné, protože lidé umírali hlady. Jejich reakcí bylo zvýšení daně z půdy na 60 procent. Zatímco Bengálci hynuli po milionech jako mouchy, Britové závratně bohatli. Byly to roky 1770, 1783, 1866, 1873, 1892, 1897 a 1944. Ve všech těchto letech umíraly miliony obyvatel Bengálska v důsledku strašlivých hladomorů. V posledním hladomoru v roce 1944 zemřely 3 miliony lidí. Když se zeptali Winstona Churchilla na záležitosti hladovějící Indie, jeho odpověď byla tato: „Hladomor nebo ne, Indové se vždy množí jako králíci.“ Když pak dostal z Indie telegram popisující katastrofu hladomoru a miliony mrtvých, odpověděl zpět: „A proč tedy ještě nezemřel Ghándí?“
Jenom si představme, že by Indové dnes rozhodovali o evropských potravinách, odvezli by veškerou rostlinnou a živočišnou produkci (jak obilí, tak maso) a v takovém množství, že by u nás nic nezůstalo. Vůbec by jim nevadilo tu odváženou produkci vyhazovat třeba z lodí do moře, jenom aby udrželi či zvýšili ceny oněch produktů na světovém trhu. Dělali by nám totéž, co my tehdy jim.
Podobně by Číňané donutili vedení EU, že v celé Evropě mohou prodávat bez jakýchkoliv omezení opium a i jiná narkotika. To by bylo radosti, že? Líbilo by se nám to? Asi těžko, co? Buďme tedy rádi, že k nám Indové a Číňané prozatím neemigrují. No a když přece někdy Číňané ve větším množství přijdou, tak by nás měli zaplavit opiem, jak před více než 100 lety my je. No a co? Lze pouze doufat, že to budou provádět v menším měřítku než my u nich, neboť pokud by to dělali stejně jako my u nich, tož celá EU by byl jeden narkoman vedle druhého. Čína to tehdy ustála za cenu drastického opatření, že za sebemenší dávku narkotika u kohokoliv je trest smrti. Platné nařízení podnes. My bychom to ovšem neustáli, naše svoboda a demokracie by přece nemohla něco zakazovat.
Čína byla po tři století neuvěřitelně ponižována a docela tvrdě vykořisťována. A co když ona nás bude po tři století ponižovat? Budeme se zlobit? A bude nám to milé? Britové zbombardovali v Pekingu císařský palác, to je jakoby nám někdo z Vltavy rozbombardoval Hradčany či vyhodil do povětří Buckinghamský palác.
V indickém slavném Tádž Mahalu, což je zřejmě nejkrásnější mauzoleum na světě, vysoce civilizovaní a kulturní britští vojáci nožem vydlabávali diamanty a drahé kameny z výzdoby stěn. Předpokládám tudíž, že naše vláda a ani obyvatelstvo nebude protestovat, když imigranti budou nožem loupat na stěnách kaple v Karlštejně nějaké ty drahé kameny podobně, jako Jeníček s Mařenkou loupali perníček. Indové ovšem protestovali a dosti často se bouřili, ovšem britská armáda vždy úspěšně zakročila. Aby to zapůsobilo na masy, tož vůdce vzpour přivázali k hlavním děl a před shromážděným davem vystřelili. A na památku si to fotili. Skutečně velice působivé, co? Na Cejlonu (dnešní Srí Lanka) naši katoličtí duchovní (misionáři) před zraky buddhistických mnichů spálili proslavenou relikvii Buddhův zub, roztloukly zbytky v moždíři a vysypali do řeky. A co kdyby nám zase oni před zraky kardinálů a papeže spálili třeba slavné Turínské plátno a popel vhodili do řeky? No ale nemohli bychom se hněvat ani divit. Při budování železnice používali Britové pálené cihly z Mohendžodára na traťové náspy. Takže bychom se neměli divit, když indičtí podnikatelé budou u nás při budování třeba nějaké silnice využívat materiál z Pompejí. Přitom to indické město bylo o dva tisíce let starší než Pompeje.
Co tam jsme se nadělali zhovadilostí, to je přímo neskutečné. A nejenom tam. Třeba ještě něco málo o britském ministrovi války lordu Kitchenerovi, velkém vojenském géniovi. Byl to on, co se zapsal do historie jako tvůrce systému koncentračních táborů. Také svedl vítěznou proslavenou bitvu u Ummdurmánu, kde na hlavu porazil a rozdrtil povstalecké súdánské vojsko. Súdánští muži bránili svoji
29
zemi s oštěpy, luky a šípy, veliký vojevůdce Kitchener použil kulomety. Na straně vlastenců bylo povražděno 20 tisíc lidí, na straně kolonizátorů obsluhující kulomety ztráty v podstatě žádné. Za tento hrdinský čin mu byl udělen titul lorda a jako národnímu hrdinovi mu byl postaven bronzový pomník v nadživotní velikosti.
Co si asi pomyslí dnešní imigranti z Eritreje a Súdánu, když půjdou kolem pomníku lorda Kitchenera? Asi toto: „Kolikže nechal postřílet našich během půl hodiny? Tak nějak podobně bychom tedy měli jednat i my. Popřemýšlejme, jak povraždit 20 tisíc bělochů během půl hodiny. Někde na stadionu? Někde na nějaké demonstraci pro to či ono? Vlak? Metro? A koncentrační tábory vymyšlené a provozované Brity můžeme také napodobit. Naženeme bílé do nějaké čtvrti a neprodyšně ji uzavřeme, nikdo se nedostane ven ani nikdo dovnitř, myslím, že za dva měsíce už budeme moci odvolat strážní službu. Kolikže u nás v takových zařízeních bylo umučeno lidí?“ Takhle imigranti mohou přemýšlet. A v Eritreji, Etiopii a Súdánu jsou to většinou křesťané. Jsem si jistý, že i křesťané takto mohou přemýšlet.
Největší zvrhlou zhovadilostí se ovšem vyznačoval belgický král Leopold II. v Kongu. Kongo bylo více než dvacet let jeho osobní kolonií (1885 až 1908). Během jeho vlády počet obyvatel klesl na polovinu. Některé odhady uvádějí až 20 miliónů povražděných. Pěkná genocida, co? Ale je celkem ticho po pěšině, jako by se nic nestalo. Onen vznešený a ušlechtilý král Leopold II. měl navíc zvrhlou zálibu v tom, že za sebemenší neposlušnost nařídil trest useknutí rukou. Král Leopold má stejně jako lord Kitchener postaven bronzový pomník v nadživotní velikosti umístěný poblíž Parlamentu EU v Bruselu. Představme si, jaképak asi pocity budou mít imigranti z Konga, když budou procházet kolem toho pomníku. Jaké myšlenkové pochody to v nich vyvolá? Jó, to je ten král Leopold, co našemu dědovi nařídil nechat useknout obě ruce. Vždyť to není zase tak dávno, i mému dědečkovi nechal useknout obě ruce král Leopold. Samozřejmě se to v širokých rodinách probírá i dnes, na takové věci se nezapomíná. No, když oni sekali ruce nám, tož my máme právo taky sekat ruce jim (bělochům). A ten pomník je poblíž Parlamentu EU, takže neměli bychom začít s tím sekáním rukou od těch senátorů?
Pravdoláskaři by sice tvrdili v novinách i v televizi, že když jsme sekali ruce my jim, bylo to v rámci humanity a křesťanského milosrdenství, když ovšem budou sekat ruce oni nám, tak je to barbarství. Ti nekultivovaní imigranti z Konga chtějí sekat ruce deseti tisícům Belgičanů, kteří jsou přece nevinní! Nevinní? A ti v Kongu byli vinni čím? Že byli černí? Nebo už přece jenom poddaní krále Leopolda uhradili ty usekané ruce? Samozřejmě vláda Konga by mohla zaslat důkladné seznamy jak povražděných, tak těch bezrukých, dokonce i s fotografiemi. No, měli by přece poskytnout nějakou náhradu, že? Bylo by to křesťanské řešení. No a když to nevyrovnají, tak přece imigranti mají právo odčinit to stejným způsobem.
Jen tak mimochodem bych chtěl upozornit, že bývalý polský president Bronisław Komorowski, který svůj původ odvozuje od polské vyšší šlechty, je příbuzný s rodem krále Leopolda. Lze se potom podivovat polské politice?
Tak mne napadlo, že místo kácení pomníků těchto dvou masových vrahů a zvrhlých zločinců, by bylo vhodnější nad těmi pomníky postavit bronzovou šibenici a pověsit onu sochu za krk, nikoliv konopnou oprátkou, nýbrž ocelovým lanem samozřejmě, ať se pěkně houpají ve větru. To by mohli klidně realizovat společnými silami jak muslimové, tak afričtí křesťané.
A co s dnešními ještě žijícími Leopoldy a Kitchenery? Postavit jim pomníky je ještě brzo, ještě jsou u vlády, co s nimi? Trest smrti si přece sami zrušili, spíše oni se pojistili, proto trest oběšením zrušili, aniž by se svých obyvatel ptali. Nelze přece dovolit opakování Norimberského tribunálu. Ale přece jenom v Kuala Lumpur podobný tribunál nedávno proběhl. Pětičlenný tribunál jednomyslně rozhodl, že se bývalý US prezident a bývalý britský premiér dopustili zločinů proti míru a lidskosti, a také porušili mezinárodní právo, když nařídili invazi do Iráku v květnu 2003. Bush a Blair jsou shledáni vinnými podle stejného zákona, který byl použit na nacisty po skončení druhé světové války. Jsou tedy mezinárodními (válečnými) zločinci. Když se Bush nebo Blair objeví na území kteréhokoliv státu, je povinnost vyplývající z mezinárodního práva zadržet tyto mezinárodní válečné zločince a předat je soudnímu systému. Kualalumpurský tribunál pro válečné zločiny chystá zvláštní slyšení ohledně spojení mezi mučením v irácké válce a dalšími bývalými činiteli americké administrativy včetně ex-viceprezidenta Dicka Cheneyho, bývalého ministra obrany Donalda Rumsfelda a ex-generálního prokurátora Alberta Gonzalese. (Určitě k nim přibydou jak Sarkozy, tak Cameron, Krvavá Madla či expresident Havel a další podobní váleční zločinci.) Ale není zatím žádná síla, která by jejich rozsudek mohla vykonat. Takže si budeme muset asi počkat až na dobu, kdy budeme věšet za krk jejich bronzové pomníky, teprve potom dojde na vykonání jejich rozsudků.
30
A co když přece jen nebudeme muset tak dlouho čekat, co když imigranti nám budou lynčovat naše presidenty a ministerské předsedy stejně, jako my u nich - Lumumba, Kaddáfí, Saddám, atd. atd. No nevím, máme se těšit na to, jak mávají se Sarkozym a Cameronem nabodnutými na železné trubce k pobavení a potěšení davů? A jak budou věšet na náměstí před budovou parlamentu vedení EU? Neměli bychom se tedy vůbec podivovat, kdyby něco takového u nás dělali. No a co? Vždyť je to normální. Co jsme dělali my u nich, to oni budou dělat u nás. Co je na tom divného? Co my jim, to oni nám. Vždyť to je křesťanské. Nebo to křesťanské není? My jsme plundrovali jejich nejenom nerostné bohatství, a oni prý budou plundrovat jenom náš sociální systém. Když se imigranti zajdou podívat do britských, francouzských, italských, německých muzeí, určitě budou také udiveni a budou požadovat, aby pod každým artefaktem byla cedulka tohohle znění: Tohle jsme ukradli v Laosu, tohle v Kambodži, Číně, Koreji, Indonésii, tohle v Íránu, tohle v Kongu, tohle v Eritreji (Habeši), Egyptě, Řecku atd. atd. atd. Možná za pár let tam ty cedulky už budou umístěny. Možná by se našla i nějaká umělecká věc, kde by mohla být i cedulka - tohle jsme dostali darem, to by se ovšem týkalo tak 0,01 %, vše ostatní bylo fakticky ukradené. Navíc, my jsme k nim přicházeli vždycky po zuby ozbrojeni, pušky, kanóny, kulomety, oni k nám přicházejí dnes beze zbraní. Že se nám to nelíbí? Ale cožpak jim se to včera líbilo? Co jsme udělali my jim, to oni právem udělají dnes nám, budeme si šul nul. Jistěže, můžeme se dnes proti tomu exodu bránit, vždyť oni se včera také bránili. Byli úspěšní? No nebyli! A těch mrtvých, těch povražděných, stačí si přečíst statistiky o dobru kolonialismu!
Prý evropská správa nad koloniemi byla zavedena pro jejich dobro a blaho, prý oni neumí, ba nejsou ani schopni si sami vládnout a my, jako civilizačně na mnohem vyšší úrovni, jim přinášíme jen dobro a dobro a dobro. Zkoušeli v praxi tuto teorii všude, kam přišli. V devadesátých letech se jim málem podařilo zkolonizovat i Rusko (bývalý Sovětský svaz). Prý Číňané, Indové, Vietnamci a další si neumí sami vládnout, proto jim musíme vládnout MY - nadřazená bílá rasa. Jenomže jich je moc a tak perfektně vyzbrojené Angličany, Francouze a Američany vyhnali i za cenu obrovských lidských ztrát, a kupodivu si vládnou sami a docela se jim daří. Takže teorie intošů o tom, že neevropské národy si neumí a nedokáží sami vládnout, je absolutně vadná a navíc otevřeně rasistická. Platí to samozřejmě i pro arabské a africké státy, copak si špatně vládli za Saddáma, Kaddáfího, v Íránu dříve za Mosadeka a dnes za Chameneího?
A ať se to intošům třeba i nelíbí, je nepopíratelným faktem, že naše evropská bílá civilizace byla a je podnes založena na loupení, to je její nejpodstatnější charakteristický rys, a to samozřejmě národy postižené naší láskou a péčí velice dobře ví. Takže ty přínosy kolonialismu si i my zažijeme na vlastní oči a na vlastní kůži, neboť ti imigranti nebudou rozlišovat, a ani dříve nerozlišovali, zdali jejich kolonizátoři, tedy okupanti, jsou Angličané, Nizozemci, Belgičané či Francouzi, takové nuance nerozeznávali - prostě to byli bílí Evropané, takže když k nám dnes přijdou, tak to určitě také nebudou rozlišovat.
Zajisté v knihách o historii kolonialismu (dnes neokolonialismu) najdeme tisíce a tisíce podobných faktů o zvrhlostech bílé rasy. Existují tisíce a tisíce knih a tisíce a tisíce dokumentů, a ty není a ani nebude nějak snadné zničit. Člověku-čtenáři je z toho moc smutno. Celé dějiny jsou o napravování křivd novými a většími křivdami.
Takže jsem ukázal (teoreticky), jak by dopadla Evropa, kdyby fungovala spravedlnost.
No a co závěrem? Závěrem bychom mohli položit otázku všem evropským honoracím a vůbec všem euroamerickým „elitám“ A tu otázku perfektně zformuloval V. V. Putin v nedávném projevu v OSN, zní takto:
Místo triumfu demokracie a pokroku - násilí, chudoba, sociální katastrofa, a lidská práva včetně práva na život - znehodnocené. Rád bych se zeptal těch, kteří vytvořili takovou situaci: Uvědomujete si alespoň teď, co jste udělali? Ale obávám se, že tato otázka zůstane viset ve vzduchu, protože se dodnes nezřekli politiky založené na sebejistotě, na přesvědčení o své výjimečnosti a beztrestnosti.
31
Hrrr na zlé teroristy! Hodné teroristy podporovat!
O tom, jak to bylo s tím 11. zářím 2001, máme všichni jasno. Devatenáct mladíků ze Saúdské Arábie ozbrojených pouze noži vtrhlo na letiště a zmocnilo se čtyř Boeingů. Pět muslimů stačilo na jeden Boeing a na ten poslední stačili pouze čtyři (asi došli lidi). Na koupení pistolí patrně neměli finance, takže si zakoupili pouze nože. No co, byli to nuzní vysokoškolští studenti. Ovšem na chlast vždycky měli, to vymetli kdejaký bar, takže na zakoupení pořádné bouchačky jim prachy nezbývaly. Ále, nože stačí, řekli si, a začali realizovat svůj plán.
Se dvěma Boeingy narazili na Dvojčata, která se zřítila. Další, třetí mrakodrap, kde v podzemí byly uloženy zlaté rezervy mnoha bank, se zřítil strachy. Se třetím Boeingem se saudskoarabští únosci trefili přímo do budovy Pentagonu a přesně do té části, kde vedli Cheney a Rumsfeld vojensko-válečné účetnictví, kteréžto po nárazu shořelo. Se čtvrtým uneseným Boeingem měli v úmyslu narazit do Bílého domu, což se jim nezdařilo, neb hrdinní pasažéři únosce zneškodnili. Teroristé ovšem ještě sebevražedně stačili Boeing nasměřovat k zemi. Je o tom moc krásný film, lze si ho v domácím kině pustit z internetu. Celý film jsem sice neviděl, pouze ukázky (trailer), ale byl jsem nadšený hrdinstvím obyčejných cestujících, kteří vlastně uchránili svým postojem a vlasteneckou chrabrostí od zničení a demolice Bílý dům a tudíž i presidenta a jeho poradce. Čest jejich památce, myslím tím ony cestující, nikoli obyvatele Bílého domu.
Teroristé ozbrojeni noži a vražednými Boeingy dostali povolení k startu kolem 8 hodiny ranní (přesně v 7,59, v 8,10, v 8,13 a v 8,20). V čase 9.02 naráží Boeing do první věže. A poslední Boeing padá k zemi v polích v Pensylvánii až v 10,03 hod. To znamená, že teroristi byli ve vzduchu celou hodinu ba i více! Za takovou dobu by třeba Severní Korea byla schopna poslat čtyři rakety s atomovou náloží bezproblémově na území USA. A takové rakety prý letí mnohem rychleji než Boeingy, takže by to klidně zvládli do půl hodiny. Zjistili by američtí vojáci, že k nim letí ty korejské rakety? Možná jo, možná se už poučili. Nebo jsou nepoučitelní?
Počet obětí teroristických útoků dosáhl 2.977 lidí, přičemž 19 sebevražedných únosců není do seznamu zahrnutých. Vyšetřování vedené FBI bylo uzavřeno s tím, že jsou jasné a nezvratné důkazy spojující Al Kaidu a Usámu bin Ládina s útoky. FBI se podařilo rychle identifikovat všechny únosce, včetně vedoucího skupiny Mohameda Atty, jehož zavazadlo objevené na Bostonském letišti obsahovalo mimo jiné i seznam členů skupiny. U zříceného mrakodrapu byl také nalezen Attův cestovní pas. Asi ho Mohamed vyhodil z okna Boeingu těsně před nárazem, aby všem pochybovačům bylo jasné, že to on, Atta, je tím hrdinou. Dne 27. srpna byly zveřejněny fotky všech 19 únosců spolu s informacemi o nich. (Této zprávě FBI může věřit pouze člověk velice velmi mdlého ducha hraničícího s debilitou.)
Vladimir Putin zaslal okamžitě kondolenci presidentu Bushovi. (Wikipedie uvádí, že Putin velmi obratně využil tragédii na osobní projev sympatií či spoluúčastnosti.) Pro anglickou královnu Alžbětu II. byly útoky neuvěřitelným a totálním šokem a pro papeže Jana Pavla II. nevýslovným hororem. Pro českého prezidenta Václava Havla to bylo hrozným varováním pro civilizaci, které nás vyzývá mobilizovat a převzít zodpovědnost za tento svět. Francouzský prezident Jacques Chirac přesvědčoval, že Francouzi plně soucítí s americkým lidem. Britský premiér Tony Blair zase poukázal na tento masový terorismus jako na nové zlo v dnešním světě. Reakce dalších světových vůdců vyjadřovaly velmi podobné pocity. Pouze v iráckém rozhlase (tehdy ještě vládl Saddám) se objevila vyjádření, která útoky označila za operaci století, kterou si USA zasloužily kvůli svým zločinům proti lidskosti. Vítaným důsledkem se stalo i naplnění cílů NATO novým smyslem. Severoatlantická aliance se opět semkla, tentokrát proti terorismu a snažila se poprvé v historii uplatnit článek 5 o pomoci spojenců napadenému členovi paktu. Nechápu, proč se tedy americká armáda společně s NATO nevrhla na Saudskou Arábii (kde se vylíhli tihle teroristi), nýbrž se vrhla na Afghánistán a pak na Irák a Libyi. Copak generálové měli nějaké špatné mapy a vtrhli jinam, než kam měli?
No a od té doby (už celých 15 let!) všechny státy světa bojují proti terorismu. Docela neúspěšně! A to i přesto, že jsou na kontě tohoto boje už milióny mrtvých a zmrzačených. Holt boje musí pokračovat až do vítězného konce. Na konečný počet povražděných si tedy ještě budeme muset nějaký ten rok počkat.
Teroristický útok na Dvojčata a Pentagon mi připomíná některé teroristické činy v nedávné minulosti. Tak třeba atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu, který byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu (sedm kulí). Stejně jako při atentátu na Dvojčata, identifikovaly osnovatele i aktéry spiknutí tajné služby CK Rakouska-Uherska (Habsburské říše) velmi rychle, v řádu dnů. Je to obdivuhodné, neboť tehdejší tajné služby neměly žádné odposlouchávající
32
přístroje, ani mobily a ani přístup k internetu a přesto tak velmi brzy odhalily ony členy teroristického spiknutí, kteří byli ovšem také členy tajných služeb. Tajné služby odhalily ve svých řadách teroristy, to je něco, co? Osnovatelé i aktéři-teroristi dostali většinou trest smrti zastřelením a mladší dvaceti let pouhých 20 let. Jeden z nich (Gavrilo Princip) si odseděl trest u nás v Česku, ovšem brzy umřel ve vězení, tak si toho věznění moc neužil, zato ale nemusel rukovat na frontu. Zajímavé je, že i tehdy ti mládenci byli studenti.
Důsledkem sarajevského teroristického činu bylo vypuknutí celosvětového vraždění. Celkový počet obětí 1. světové války, vojenských i civilních, byl kolem 37 milionů: 16 milionů mrtvých a 21 milionů zraněných. Celkový počet mrtvých zahrnuje 9,7 milionů vojáků a 6,8 milionů civilistů. Státy Dohody (též Spojenci) ztratily kolem 5,7 milionu vojáků, zatímco Centrální mocnosti jen okolo 4 milionů vojáků. Působivá statistika, že? Líbí se mi, že do statistiky obětí byli zařazeni i lidé zmrzačení válkou, což ve statistikách II. světové války už bývá vynecháváno, počty zmrzačených se prostě dnes už neuvádí.
Dalším podobným teroristickým činem byl útok na poštu (vysílačku) v Gliwicích. Německé komando tajných služeb převlečené do polských uniforem postřílelo věrné poctivé říšské Němce-poštovní úředníky. Nenašel jsem ve Wikipedii přesný počet zavražděných a ani kdo vydal příkaz k útoku. Holt tajné služby jsou tajné a nelze je odtajnit a už vůbec ne trestat. Domnívám se, že těch obětí mohlo být tak kolem dvaceti či třiceti. Führer vědomě nechal obětovat své věrné poddané jenom proto, aby měl důvod k rozpoutání II. války. Celkové ztráty na životech způsobené druhou světovou válkou představují více než 72 milionů lidí. Civilní oběti z toho představují asi 47 milionů, zranění (zmrzačení) se oproti I. válce nepočítají. Přesná čísla stejně není možné zjistit - milion sem, milion tam, to v boji za pravdu a humanitu přece není důležité.
No a protože terorismus je rozšířený po celém světě, nemůžu vynechat ani Asii. Nejznámější teroristický útok se odehrál poblíže Mukdenu v Mandžusku. Čínští teroristé poškodili koleje na japonské železniční trati, která byla důležitá pro průmysl a hospodářství. Použili asi jenom kladivo, dle mne tak tříkilové, protože poškození koleje bylo přímo miniaturní, nepatrné, vždyť za necelou půlhodinku už mohl projet další vlak. To kdyby použili metodu našich cikánů a odšroubovali ony matice držící koleje na pražcích, nadělali by větší škodu. Prý nepoužili kladivo, nýbrž nějakou výbušninu (semtex ještě neměli). Na internetu je vidět fotografii poškozené kolejnice, ta fotka ovšem byla uveřejněna až po válce. O tomto hrůzném aktu čínských teroristů referovaly snad všechny noviny světa a všechna rádia tímto stylem: „Na vlak zaútočili čínští bandité. Japonský poddůstojník oznámil, že jeho hlídka zažila bombový přepad a vzápětí na ně teroristé zahájili kulometnou palbu.“ Tak byla veřejnost médii pěkně zmasírovaná a připravená na odvetu.
No a Japonsko mohlo ve jménu spravedlnosti vyhlásit válku Číně. Oficiální vysvětlení Japonců bylo, že se přece jenom brání útokům čínského vojska. Velká Británie a Spojené státy americké japonské agresi v podstatě jen přihlížely. Čínsko-japonská válka trvala od 7. července 1937 do 9. září 1945. Druhá světová válka tedy začala a i skončila v Číně! Ztráty na čínské straně: 1 320 000 zabitých vojáků, 1 797 000 zraněných, 120 000 ztraceno v boji. Komunisté: 500 000 zraněných a zabitých vojáků. Zemřelo také 17 000 000 až 22 000 000 čínských civilistů. Celkem tedy více než 30 miliónů Číňanů! Ztráty na japonské straně: 1 055 000 zabito, 1 172 200 zraněno. Čína ztratila skoro desetkrát více obyvatel než Japonsko. To přece nelze ze strany Číny jenom tak lehce zapomenout. (Všechny číselné údaje v článku jsou převzaty z Wikipedie.)
Teroristický útok v Mukdenu byl jako přes kopírák zopakován v Tonkinském zálivu. Dne 4. srpna 1964 severovietnamské lodi bez příčiny zaútočily na americká plavidla v mezinárodních vodách Tonkinského zálivu. Různé mediální zdroje, to už byla i televize, včetně periodik Time, Life a Newsweek uveřejňovaly v srpnu různé články o incidentu. Time například napsal: „Skrz temnotu, ze západu a jihu… vetřelci opovážlivě vpadli… nejméně šest z nich… začali střílet na torpédoborce automatickými zbraněmi.“
Představme si obrovský torpédoborec, který je celý oplátován velice silnými ocelovými pláty. No a někdo na něj začne střílet ze samopalu a kulometu. Jakou udělá škodu? Akorát možná poruší barvu na plátech. To je něco, jako kdybych já bosou nohou kopal do betonové zdi. Novináři popisovali tento teroristický útok všemi zářivými barvami. Protože byl proveden v noci, nebyla žádná dokumentace, ani toho, že ze své dřevěné džunky přiložili k boku torpédoborce žebřík a měli v úmyslu obsadit palubu. Škoda že neměli tehdy fotoaparáty na noční vidění. No novináři se předháněli, kdo to popíše lépe, květnatěji a drastičtěji a bude tak zvýšen prodej jeho novin. Nelenil ani president Johnson a pronesl ohnivý projev k americkému lidu, ve kterém vykresloval událost, která ukazovala Hanoj, resp. Ho Či
33
Mina jako agresora-teroristu a která stavěla USA do role bránící se strany. Takže veřejnost byla připravena k válce.
Jenomže je tady háček, ba docela velký hák!
Až v roce 2005, kdy došlo k odtajnění materiálů Národního bezpečnostního úřadu, vyšlo najevo, že žádný střet se neodehrál. Ve zprávě je doslova uvedeno: „V tu noc neproběhl žádný útok.“ Johnson i McNamara bez pochyb věděli, že se žádný útok toho dne neodehrál a Johnson ve svém projevu vědomě lhal. Na dotaz admirála torpédoborce, co se v noci stalo, odpověděl, že celá noc byla naprosto klidná. Tu zprávu samozřejmě president četl. Stačily ovšem zprávy z novin a presidentův projev a teroristickému činu uvěřil snad celý svět. Ačkoliv se v Tonkingském zálivu žádný teror čin nestal, přesto byla schválena Rezoluce, která se stala právním podkladem pro zapojení USA do války proti Severnímu Vietnamu a zároveň dala americkému prezidentovi plnou moc asistovat kdekoliv v Jihovýchodní Asii v boji proti „komunistické agresi“. To je přece perfektní, co? To se jen tak kdekomu nepodaří.
A začala dvacet let trvající válka (1955 až 1975). Američané poprvé použili proti rostlinným porostům (ale i obyvatelům) defoliant Agent Orange a použity byly i další chemické látky, např. kyselina dimethylarsinová (Agent Blue) na zničení úrod rýže, a samozřejmě umírali i zasažení lidé. První chemická válka ve velkém měřítku a nikdo nikdy nebyl odsouzen. No a výsledky této dvacetileté války, ve které se prvních deset let angažovala Francie a Británie a druhých deset let USA, jsou následující. Celkový počet povražděných převyšuje 4 milióny, z toho polovina civilistů. Dále spousta mrtvých v Laosu a Kambodži. Počty zraněných (zmrzačených) se neuvádějí, takže těchto obětí můžeme odhadovat na 10 až 15 miliónů. Pěkný výsledek pro válečné jestřáby, že? A těch bomb a válečného materiálu co se použilo! Vojensko-průmyslový komplex si radostí mnul ruce a byl nadmíru spokojený s dosaženými finančními zisky.
Teroristé ovšem nefungují pouze v Číně (Mukden), Vietnamu (Tonking) a v muslimských zemích, ale i v Evropě. To v letech 1956 až 1989 operovali v Itálii a (západním) Německu tak zvané Rudé brigády. V Itálii se nazývaly Brigate Rosse a v Německu RAF, což značí Frakce Rudé armády - Rote-Armee-Fraktion, která byla známější pod jménem skupina „Baader-Meinhofová“. V obou zemích pěkně řádili, provedli spoustu bombových útoků na nádražích a v nákupních střediscích, celkem běžně prováděli únosy letadel a podobně. V Itálii unesli v roce 1972 Idalga Macchiariniho, vedoucího pracovníka firmy Sit-Siemens, následovaly únosy dalších čelních představitelů velkých italských firem, později se Rudé brigády začaly specializovat na únosy soudců. Jejich nejslavnější teroristický kousek byl únos italského premiéra Alda Mora, kterého v roce 1978 zavraždili. (Useknutý malíček premiéra poslali do italského Parlamentu poštou. A to ho drželi v zajetí v obyčejném bytě v paneláku!) Samozřejmě v Německu se teroristé snažili také docela úspěšně - unesli a popravili prezidenta Asociace německých průmyslníků Hannse-Martina Schleyera, zavraždili německého generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka a následovala vražda prezidenta Dresdner Bank. K poslední vraždě došlo 1. února 1985, kdy byl zavražděn německý průmyslník Zimmermann. Během 28 let jejího boje proti státu zůstalo na obou stranách pomyslné barikády celkem 67 mrtvých a 230 zraněných osob.
Rudé brigády vydávaly častá prohlášení, která všechny noviny ochotně tiskla. Mluvilo se tam o boji proti imperialismu, kapitalismu a fašistoidnímu státu. Mně to tehdy připadalo, jakoby opisovaly nějaké teze od Lva Trockého. Však také oficiální vysvětlování jejich teroristické činnosti bylo, že je řídí a podporuje finančně Sovětský svaz. Bylo to jasné - to Sověti rozpoutali ten teror. Už ten název Rudé brigády to dokladoval. Pracovníci CIA jásali nadšením, jak se jim vše daří, jak celý svět věří, že Sovětský svaz podporuje terorismus.
Německá policie nezahálela a teroristy pečlivě sledovala a až po docela dlouhé době pochytala. (Ať mi nikdo netvrdí, že německá policie byla tak neschopná, že jí trvalo roky (28 let!), než pochytala zločince, kteří vraždí, vždyť takové věci by policie měla vyřídit v rozmezí týdnů a ne let! Asi to nebylo v jejím zájmu.) 9. května 1976 byla ve své cele nalezena oběšená Meinhofová, prý spáchala sebevraždu. To jí nemohli raději podávat nějaké léky jako Miloševičovi? Bylo by to takové jakoby čistší. Také Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Jan-Carl Raspe, a Irmgard Möllerová spáchali sebevraždu oběšením ve stejný den ráno v sedm hodin. Vypadá to, jakoby se domluvili na hodině společné sebevraždy.
Po převratu, po odtajnění archivů KGB a tajných služeb v socialistických státech, se nenašel jeden jediný doklad o nějaké spolupráci těchto služeb s Rudými brigádami, takže prosazovaná a všeobecně přijímaná dřívější teze o podpoře ze strany SSSR padla. Naopak se provalilo, že budování sítě Gladio zahájila v roce 1951 italská tajná služba SIFAR (později přejmenovaná na SID a ještě později na SISMI).
34
Bližší spolupráce s CIA začala už v roce 1956. Německé a ani italské archivy o operaci Gladio prozatím otevřeny nejsou. Budou vůbec někdy uvolněny?
No a závěrem ještě poslední ukázka, jak funguje dle úplně stejného receptu vytváření teroristů. Zde budu ovšem pouze teoretizovat, tedy co by kdyby. Sestřelení malajského Boeingu nad Ukrajinou má podobné rysy jako výše uvedené ukázky (asi je v CIA nějaký velitel zatížený na Boeingy). Čím začít na Ukrajině? Majdan? Odstřelovači a upalování v Oděse? To je málo. To se mydlí Ukrajinci mezi sebou, to není pro svět zajímavé. Musí přijít něco pořádného, co otřese světem. Takže bude potřebné sestřelit civilní malajsijský Boeing s cizinci, to bude působivé! Postup další realizace byl jasný jak facka. Sundali to separatisté, tedy jsou to teroristi. Do té doby byli pouze opolčenci-separatisté, od pádu letadla to byli definitivně teroristé. Tento teroristický čin musí být náležitě potrestán, proto pošleme armádu už ne proti spoluobčanům, nýbrž proti teroristům. Tak učinil Porošenko. Jenomže ti tzv. teroristé se ubránili, což by ale nějak moc ani nevadilo, vždyť přece můžeme požádat o pomoc NATO, ale ne do boje proti separatistům, ale už proti teroristům. Tu pomoc ocení celý svět. Pomoc NATO bude oprávněná před celým světem. No a před vojsky NATO by se separatisté, teď teroristé, těžko ubránili. Během týdne by teroristé byli převálcováni. Potom by pro výstrahu na náměstí v Doněcku pověsili vůdce teroristů a do půl roku by byla v Doněcku vojenská základna USA, tedy vlastně NATO, a USA by už měly základnu v Sevastopolu na Krymu. No a Putin by se mohl pouze bezradně na to NATO dívat. Nebo by muselo zasáhnout Rusko? Možná se i s takovým scénářem počítalo. No a válčička v Evropě by byla natotata. Jenomže to CIA s Boeingem na Ukrajině jaksi nevyšlo. Navíc je Putin předběhl s Krymem, a tudíž bylo jasné, že akce se nezdařila a Západ ztratil o Ukrajinu zájem. (Tak co, je to dobrá nebo pitomá konspirační teorie?)
Připadá mi docela primitivní a legrační, že CIA (a vůbec všechny tajné služby USA) používají pořád dokola stejné metody, vždyť to prohlédne i imbecil. Všechny převraty probíhají dle stejného mustru. Naučili se to ve státech jižní Ameriky, tam operace jako Gladio bývaly naprosto běžné až normální a dařilo se jim tam cílů snadno dosáhnout. No, nebyl internet a gramotnost v těch státech byla hluboko pod úrovní, takže tam to bylo docela nenáročné a přitom velmi účinné. Ovšem v Evropě je to přece jen o něco složitější a obtížnější, brzo se na to přijde a veřejnost je dostatečně informována. Copak v CIA fakt nemají nějaké inovativní zaměstnance?
Zničení Jugoslávie zdůvodnili tím, že nařkli Srby z terorismu. Vpád do Afganistánu naivně zdůvodnili přítomností bin Ládina. Vpád do Iráku zdůvodnili lživým nařčením o zbraních hromadného ničení a vyhazováním nemluvňat z inkubátorů. A v Libyi se už ani neobtěžovali vymýšlet nějaký teroristický čin, stačilo označit Kaddáfího za teroristu, vše ostatní zařídila televize a tisk, a už to jelo. V Sýrii se pokusili obvinit Asada z použití nervového plynu. Dokonce, aniž by dočkali výsledku šetření o plynovém útoku, vystřelili na Damašek dvě (čtyři?) rakety, což měl být signál pro vojska NATO v Itálii a Francii zahájit útok. Něco jako výstřel z Aurory. Jenomže Rusové rakety sundali, což byl průšvih, s tím CIA nepočítalo. Oznámit veřejně, že to sestřelili Rusové, jaksi nešlo, vždyť to by byl začátek války mezi USA a Ruskem (podobně jako s ponorkou Kursk). Tak to svedli na Izrael, který se okamžitě ohradil, že on, tedy stát Izrael žádné rakety nevypustil. Za dvě hodiny (asi až se k Netanhuovi dovolal Obama) Izrael prohlásil, že ano, že on ty rakety vystřelil, ale že to bylo při běžných manévrech izraelské armády a že jejich rakety zasáhly přesně stanovené cíle a bezpečně a řízeně spadly do moře. Tím byl malér zažehnán a nastalo ticho po pěšině. Netanjahu to vzal na sebe. Dobrej, no ne? Americký křižník zatím nenápadně odplul ze Středozemního moře.
V podstatě je naprosto lhostejné, zdali shodili Dvojčata saudskoarabští muslimové nebo Cheney, Bush a Wolfowitz, důležité jsou důsledky. Dnes oficiální verzi nevěří v Americe skoro nikdo, přesto ovšem nelze přiznat, že to celé byl podvod. Válka by vypukla stejně, i kdyby nebyl atentát v Sarajevu, i kdyby nebylo přepadení vysílače v Gliwicích, incidentů v Tonkinu a Mukdenu…
Odtajnění tajných materiálů o události 1.9.2001 bude až v roce 2031, tedy po třiceti letech, jak říká zákon. Samozřejmě tajné služby mohou prohlásit, že některé části jsou tajné nafurt, na nekonečně dlouho, neb by ohrozily bezpečnost státu. Myslím, že většině z nás to už může být v roce 2031 naprosto ukradené. Otázka tedy zní: Kdo ty teroristy vytváří a udržuje při životě? A kdo je bude vytvářet zítra a pozítří?
No já nevím, ale vzhlížet k USA jako k baště svobody a demokracie a lidských práv, to mohou snad akorát ti, kteří jsou silně zainteresováni na vraždách, mučení a loupení. Je snad jiné vysvětlení oné lásky k USA?
***
35
Alláhu Akbar
Minulý týden jsem se jen tak procházel po naší zahradě a kontroloval, zdali jsou stromy v pořádku a na svém místě. A protože jsem nedávno četl cosi o islámu, tak mi přišlo na mysl, jakže zní ta formulace, kterou stačí pronést a člověk se tím pádem stane muslimem? Napínal jsem mozkové závity, aby si vzpomněly a doopravdy se ta věta vynořila. Z radosti že je mozek ještě funkční, jsem bezmyšlenkovitě a docela nahlas tu větu pronesl. Zní takto: „Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho Prorokem.“ No jo, ale pak jsem si uvědomil, že pronesením té věty jsem se stal muslimem. Fakt jsem nebyl ani opivený a ani ovíněný. Od té chvíle jsem se ale stal muslimem. No co, stejně z těch tří abrahámovských náboženstev je islám pro mne nejpřijatelnější. Neobsahuje totiž ve svém učení žádné takové iracionální nesmysly jako judaismus a křesťanství. Islám je docela racionální.
Doma jsem zapnul internet a nechal vyhledat onu formulaci. Zní takto: „Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi.“ V překladu do češtiny to je takto: „Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“ Jiná internetová stránka zase uvádí onu formulaci trošku jinak: „Ašhadu An La Illáha-il-l-Láh.“ (Dosvědčuji, že není boha kromě Boha.) „Ašhadu Anna Muhammadan Rasúlu-l-láh.“ (Dosvědčuji, že Muhammad je Prorokem Božím.) Dokonce teď, když to píšu, jsem to znovu hlasitě zopakoval (přečetl) i arabsky, takže jsem vlastně dvojnásobným muslimem. Pro vstup či pro přijetí do lůna islámské víry nejsou potřebné žádné složité ceremonie, stačí prohlásit onu výše uvedenou větu, což jsem, procházejíc se po naší zahradě a i doma v pokoji, hlasitě pronesl a jsem tedy muslimem. Z radosti jsem ještě přímo vykřikl: „Allahu Akbar!“
„Bůh je veliký“ se arabsky řekne Alláhu Akbar. Samozřejmě že křesťané i judaisté tvrdí úplně totéž. Zkuste si říci ono tvrzení německy, anglicky, francouzsky, rusky, česky, irsky, maďarsky… Marně jsem hledal na internetu, jak by to znělo čínsky, tibetsky či bengálsky, ale určitě i u nich pro to mají slova-pojmy. Tedy věta „Bůh je veliký“ je taková běžná docela banální všem známá věta, dokonce ani u ateistů nevzbuzuje pohoršení. Ale pokud se pronese v arabštině, vyvolá to u mnoha lidí asociaci na islámské teroristy uřezávající hlavy nevinným. Pokud totéž někdo pronese finsky či švédsky, tak nás vůbec nenapadne představa nějakého finského ani švédského teroristy (třeba Breivika). Připadá mi to nějak divné. Slova „Bůh je veliký“ pronesená arabsky, vyvolávají hrůzu a děs, kdežto tatáž slova pronesená česky či německy jsou znakem věrného poctivého morálně vyspělého věřícího křesťana. Občas pobývám v Bavorsku, spolkové to zemi Německa, a tam i já běžně zdravím „Grüß Gott,“ což značí „Pozdrav Pán Bůh.“ Staré hornické „Zdař Bůh“ se běžně používalo i v dobách tzv. komunismu. Tedy používat v mluvě pojem Bůh je docela běžné a široce rozšířené. Akorát snad v Číně a Indii nevykřikují Alláh Akbar, ale místo toho mohou vykřikovat Mao Akbar či Marx Akbar, Lenin Akbar a v Indii třeba Šiva, Višnu, Brahma Akbar či Buddha Akbar. Nebo ne? No vlastně proč ne? Mao je veliký, Lenin je veliký, Havel je veliký, Obama Akbar, Alexander Akbar, Karel Akbar, Petr Akbar…
To moji rodiče mne jako desetidenní miminko zanesli do kostela, kde kněz v jakémsi podivném šaškovském (antickém) úboru na moji hlavičku vylil trošku vody a pronesl: „Křtím tě ve jménu Boha Otce, Syna a Ducha svatého.“ Potom ještě kněz prováděl všelijaké obřady, prostě pěkné divadýlko. Muslimové se bez takového divadelního představení obejdou, to racionální muslimové neprovádějí. No a tak jsem se stal katolíkem, chodil jsem do kostela i do hodin náboženství, ovšem dělat ministranta mne vůbec ani nenapadlo. A u nás v podhůří se zdravívalo větou „Pochválen buď Ježíš Kristus.“ To mne moc štvalo, takový dlouhatánský pozdrav, jak kdyby se nemohlo pozdravit slovem Ahoj, Nazdar či Dobrý den. O něco později se zase zdravívalo slovy „Čest práci“. K tomu mám jeden zážitek, to jsem s kolegou, taky studentem, zašel na záchod a on tam močil s. (soudruh) profesor M a tak jsme pozdravili „Čest práci,“ načež nás s. prof. poučil, že na záchodě se takový pozdrav nepoužívá.
A uvedu ještě jeden nezapomenutelný zážitek z roku 1947. Tehdy bylo veliké sucho a tak se neurodilo na polích skoro nic, hrozil tudíž hlad. I všichni obyvatelé naší vesničky se shromáždili před kostelem, živnostníci se svými prapory, na nichž měli vyobrazeného svého svatého patrona, a samozřejmě i my děti. V průvodu (v procesí) jsme se vydali k jednotlivým kapličkám. U každé kapličky jsme všichni poklekli, zazpívali jsme nábožné chorály ku poctě Boha a úpěnlivě prosili (pan farář samozřejmě prosil latinsky), aby zapršelo. Ale ono nezapršelo. Bůh nás holt chtěl potrestat za spáchané hříchy a byl neoblomný a nedovolil, aby zapršelo. Skutečně hrozil hlad. Západní státy nám nemohly poslat nějaké obilí, neboť dva roky po válce také neměly nějaké zásoby a i v takovém Německu měla většina obyvatel docela hlad. Situaci zachránil ateista Stalin, který nám poslal dostačující počet vagónů obilí.
36
V patnácti letech, kdy jsem dostal občanský průkaz, jsem písemně vlastní rukou sepsal a podal prohlášení, že „souhlasím s vědeckým světovým názorem.“ Na tom nemám podnes co měnit. A tím jsem se zase stal ne-křesťanem a ne-katolíkem. Zavrhl jsem víru, jsem tedy apostata, odpadlík. Bylo to docela snadné a jednoduché. To císař Julián, zvaný Apostata (Imperátor a náš pán vládl v lech 360 až do 26. června 363, kdy byl zabit v boji s Peršany) zrušil svůj křest a příslušnost k církvi překrásným obřadem či hépeningem nebo performancí. Škoda, že to nikdo nepřenesl na filmové plátno. To se před nastoupenými legiemi svlékl do naha a postavil se pod železný rošt. Nad ním zařízli pohanští kněží býčka a krev stékala na jeho tělo. Tímto obřadem smyl ze sebe křest a i jeho vojáci se pomazali krví a zrušili taky křest. Vrátili se ke starým osvědčeným antickým bohům. Je velká škoda, že Julián zemřel tak mlád, kdyby vládl po několik desetiletí, tož to bychom nějaké křesťanství vůbec neznali. Kdoví, kam by se pak ubírala Evropa, ale je jisté, že bez církve katolické by to bylo v každém případě lepší, čestnější a ušlechtilejší.
Cestu k bohu (či k Bohu) jsem nikdy nehledal, to jsem si raději četl populární vědecká pojednání o astronomii a o kvantové fyzice. Matematiku jsem přímo miloval, neboť tam je vše naprosto logické, tam platí buď ano, nebo ne, nic mezi tím, žádným žvaněním nelze nic okecat, nelze používat dvojsmyslná vyjádření apod. Matematika je prostě dokonalost sama. Nějaká mystika mi byla naprosto vzdálená, i když třeba Mistra Eckharta (1260-1327) mám dosud v oblibě. Ale to když se potřebuju dostat do nějakého vytržení či přímo transu, tak si pustím na Youtube Ference Liszta v podání Valentiny Lisitsy, Káti (Chatija) Buniatišvili, či Borise Berezovského nebo i György Cziffry a Horowitze. To mi bohatě dostačuje, abych se povznesl až do nebeských výšin. Vůbec netoužím po nějakém mystickém zření podstat.
***
No a pojďme tedy k tomu islámu. Papež Wojtyla pronesl, že židé jsou našimi staršími bratry a muslimové našimi mladšími bratry. Tak se na to tvrzení podívejme trošičku podrobněji. Existují tři tzv. monoteistická náboženství - křesťanství, judaismus a islám. Říká se jim také abrahámovská, neboť všechna se odvolávají na praotce Abraháma, mají prostě jednoho „zakladatele“. Abrahám se prý narodil v mezopotámském městě Uru cca 2000 let před naším letopočtem nebo v sumerském městě Ur. Tedy naši starší bratři židé mají historii starou už více než 4 tisíce let. My křesťané počítáme za svého zakladatele Ježíše Krista, který se prý narodil v roce 1 a zemřel ukřižováním v roce v roce 33 našeho letopočtu. Jak u Abraháma, tak u Ježíše jsem použil slůvko „prý“. Je to proto, že neexistují nižádné doklady o jejich existenci. V podstatě jsou to mytologické postavy. Zato u našich mladších bratrů, u muslimů, doklady o životě a reálné existenci Mohameda jsou nepopíratelné. Narodil se 22. dubna 570 (571?) v Mekce a zemřel 8. června 632 v Medíně ve věku 62 let.
Patriarcha Abrahám měl nejstaršího syna Izmaela s Hagar. Později mu Sára porodila ve svých devadesáti letech druhého syna Izáka. Samotný Abrahám zemřel ve svých 175 letech v Hebronu. Arabové považují Izmaela za zakladatele svého národa. Židé zase považují Izáka za zakladatele svého národa. Je tudíž naprosto logické, že Arabové se považují za starší národ než národ Židů. Prvorozený syn má přece vždycky přednost před druhorozeným. Takže bychom měli změnit papežovo prohlášení na to, že Arabové jsou našimi nejstaršími bratry, Židé jsou o něco mladší bratři a my křesťané jsme nejmladší bratři, něco jako prapravnuci, no ne?
Arabové se ovšem s bratry Židy nějak moc nebratříčkují. Tvrdí, že jejich mladší bratři Židé jsou velice velmi neúspěšní a neschopní, proto je nemají taky v nějaké oblibě. Jsou to impotentní nekňubové a budižkničemové, vždyť co v běhu historie dokázali a vytvořili? Jenom pouze jakýsi miniaturní státeček, něco menšího než Morava, kde v nejužším pásu od moře k protější hranici je pouhých 40 kilometrů, což se klidně za jeden den dá projít pěšky. Cožpak se takovému útvaru dá říkat stát? Však také vždycky to byla kolonie buď Egypta, jindy zase Persie a antická Římská říše to měla jako protektorát. No a císař Hadrián v roce 135 státeček Izrael úplně zrušil a Židům zakázal pod trestem smrti vstup do své bývalé země. Zajímavé je, že Hadriánův výnos (nařízení) dodnes nikdo nezrušil. Ani tak miniaturní státeček nedokázali udržet a dodnes se nedokázali vypořádat se svými sousedy a to přitom ve Starém zákonu mají detailní návody jak vyhladit nepřátele do posledního, jak každého kdo močí proti zdi nenechat na živu, jak nemluvňatům rozbíjet hlavičky o zeď, a podobných takových návodů tam je mnoho, vždyť ty návody mají ve svaté knize, přikázal jim to Jahve. Sice to dosti často prováděli, ale s jakým výsledkem? Nulovým! (Jan Špaček vybral ze svaté knihy z Bible, kterou nadiktoval Bůh, všechny návody na vraždění, vyšlo mu to na třicet stránek - k dispozici na Osel.cz, ale vybrat z Koránu návody na vraždění také lze, ovšem těch je tam jen tak na půl stránky.)
37
My Arabové jsme vytvořili říši mnohem větší, než byla antická Říše římská. To chce někdo srovnávat státeček Izrael s našimi úspěchy? To je stejné jakoby srovnával komára se slonem. A kolik je vyznavačů judaismu? Odhadem prý celkem na třicet milionů, ani se pořádně neumí spočítat, což je oproti nám směšně malé množství. A kolik máme vyznavačů my muslimové? Miliardu a půl! Naši muslimskou víru přijali nejenom všichni Arabové, nýbrž i jiné národy, třeba skoro všichni v Indonésii, úplně všichni v Íránu, tedy Peršané, a samozřejmě i Egypťané a spousta afrických národů. A je nás dokonce o něco víc než Číňanů! My muslimové jsme bezesporu nejúspěšnější společenství v historii světa. Židé jsou neúspěšní proto, že nedodržují příkazy Boha Abrahámova, kdežto my muslimové je dodržujeme! Muslimský svět pojímá zhruba 1,6 miliardy lidí, tedy asi jednu čtvrtinu světové populace, což z islámu činí po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa. Indonésie je stát s největším počtem muslimů; asi 205 milionů. Následují Pákistán se 178 miliony, Indie se 177 miliony, Bangladéš se 148 miliony, Egypt s 80 miliony, a Írán, Turecko a Nigérie s muslimskou populací 75 milionů v každé z těchto zemí. Zajímavou perličku jsem se dověděl od jedné cestovatelky, která tvrdí, že do Malajsie s 28 milióny obyvatel, z nichž polovina vyznává islám, mají židé oficiálně zakázán vstup na území státu, jestli je to ale fakt skutečnost, nemohu potvrdit. Ateisté ale kupodivu přístup mají bez problémů, alespoň tak to tvrdí zmíněná turistka. Zato ale z oficiálních pramenů mám informaci, že židovská komunita v Íránu má svého poslance v íránském parlamentu (madžlis), stejně tak zoroastrismus a křesťanství jsou oficiálně uznávaná a chráněná náboženství a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.
***
No a podívejme se ještě také velice stručně i na křesťany, neb se furt se mluví o křesťanských kořenech Evropy. Křesťanství do Evropy přicválalo až kolem 10. století, tedy nic moc dlouhá historie a kořeny jsou tedy spíše pouhé nedomrlé kořínky. A hned ve svých začátcích se křesťané rozdělili na tři vzájemně nepřátelská uskupení - na katolíky, na pravoslavné a na protestanty. No a protestanti (evangelíci), se dělili a dělili jak měňavky, až vznikla obrovská spousta sekt a sektiček, například jsou to luteráni, kalvinisté, anglikáni (mají místo papeže britského krále či královnu), baptisté (odmítající křest dětí), unitáři (popírající nauku o boží Trojici), metodisté (s Armádou spásy), presbyteriáni, puritáni, mennonité, letniční, církev adventistů sedmého dne, u nás třeba Jednota bratrská a Českobratrská církev evangelická. A mnoho a mnoho dalších - nejvíce v USA.
A samozřejmě se mezi sebou neustále „mydlili“, tedy navzájem se vyvražďovali. Vyjmenuji pár příkladů: Vyvraždění Albigenských, odkud pochází onen slavný výrok papežského legáta, který při obléhání města pronesl: „Zabijte je všechny, však Pánbůh si je probere.“ Vzpoury husitů u nás a luteránů v Německu byly vzhledem k tehdejšímu počtu obyvatel přímo genocidní. Třicetiletá náboženská válka mezi katolíky a protestanty zredukovala (vyvraždila) v některých oblastech až dvě třetiny obyvatelstva. Bartolomějská noc ve Francii měla také docela dost povražděných hugenotů. Vedla se také snad neustálá válka proti pravoslavným (Rusům). Katolíci se častokrát spojili dokonce s muslimy při vyvražďování oněch „pravých křesťanů“. A ještě nedávno katolíci bombardovali pravoslavné v Srbsku a zařídili v Evropě vznik prvního čistě muslimského pseudostátu Kosovo. Církev anglikánská před pár lety označila irské katolíky za teroristy. Stříleli je jako králíky a docela novými účinnějšími způsoby mučili, a žádná katolická země v Evropě se Irů nezastala! To mírumilovné křesťanství vedlo neustále války a to nejenom mezi sebou, vraždilo „pohany“ snad po celém světě. Indiánskou civilizaci mají také na svém účtu. Šířili a dodnes šíří zmar a zkázu všude kde se objeví. Ve jménu Boha lásky a milosrdenství permanentně válčili a vraždili. Filosofové, teologové a historikové píší o náboženských válkách, kde se prý bojovalo o správný výklad víry. Ale kdeže! Šlo o pouhé loupení a sadistické zabíjení a mučení.
Ale církev katolická a vlastně všechny křesťanské církve měly nedávno namále a mohly zaniknout beze stopy. Ne, nechtěl to zařídit nějaký novodobý Julián Apostata, nýbrž Adolf Hitler. Ovšem nejdříve chtěl zlikvidovat všechny příznivce a vyznavače mojžíšovského vyznání. Tedy jako první by zmizel z povrchu zemského judaismus. Všichni vyznavači by skončili v Auschwitz (vyletěli by komínem) a samozřejmě veškeré nejen písemné památky by skončily také v ohni, všechny knihovny by byly dokonale pročištěny a veškeré zmínky o judaismu by zmizely. Jedno abrahámovské náboženství by skončilo v nicotě, za pár let by nikdo ve světě nevěděl, že něco takového vůbec existovalo. Judaismus by byl tedy po dokončení holokaustu vymazán úplně.
No ale potom by přišlo na řadu křesťanství, které by skončilo stejně. Takže křesťanství (jak katolické, pravoslavné tak i protestantské) by zmizelo z dějin světa. Vítězný fašismus by nechal slavnostně oběsit papeže na Svatopeterském náměstí, jak pronesl při večeři ke svým přátelům Vůdce. Ze tří
38
abrahámovských náboženstev by zůstal pouze islám. O likvidaci islámu se Führer nezmiňoval, kdoví, co s ním zamýšlel.
Těch pár Čechů, kteří by možná přežili na Sibiři, by si sice mohli matně vzpomínat na prvorepublikovou církev katolickou, ale je nepravděpodobné, že by zanechali písemné vzpomínky na křesťanství, neboť negermánské kmeny by měly přísný zákaz učení se čtení a psaní. Scházelo docela málo a všude by místo Jana Nepomuckého a křížů byli samí pěkně urostlí Sigfridové a Brunhildy. Místo nebe germánská Walhala a všude jenom statní Nibelungové a Valkýry. Z rozhlasu a televize by se neustále linula heroická hudba Richarda Wagnera. Večerní ulice měst by zpestřovaly pochodňové průvody, prostě Ukrajina ve velkém v celé Evropě.
Ještěže existoval ateistický komunistický Sovětský svaz, který uchránil jak judaismus, tak křesťanství před odchodem do nicoty. Náš Duka, Lobkowicz (Jeho Excelence Msgre. František Václav Lobkowicz, O. Praem, celým jménem František z Assisi Karel Bedřich Klement Jaroslav Alois Leopold Gerhard Telesfor Odilio Jan Bosco Pavel Marie Václav Lobkowicz * 5. ledna 1948, Plzeň) a všichni ti katoličtí a židovští rusofóbní žurnálisti a intoši by měli být tedy ateistickým Sovětům a Stalinovi vděčni za záchranu, no ne? O Halíka nemám obavu, ten by kázal v mešitě či by se živil jako propagandista svastiky, ten by Stalinovi být vděčný nemusel.
***
A ještě odstaveček k tomu muslimskému exodu do země zaslíbené, do Evropy. Proudí k nám masově muslimové z Indonésie, Malajsie, Pákistánu, Bangladéše či Indie? Vůbec ne. Přicházejí akorát ze zemí, kde nastolila vláda USA a země EU trvalou svobodu a demokracii. Sýrie má 20 miliónů obyvatel, Libye pouhých 6 miliónů, Irák má (měl) 30 milionů, Afghánistán také 30 milionů, celkem tedy tyto země mají takových 80 miliónů obyvatel. A to je mizivé procento z muslimského světa, který čítá více než miliardu a půl! Já být šéfem NATO, tak bych jim tam v tom muslimském světě všude nastolil trvalou svobodu a demokracii a pokřesťanštil bych je. Copak na to NATO v čele s USA nemá vojenské prostředky? My Češi se přidáme a také pomůžeme, tak jaképak obavy! Jdeme nato NATO! Proč chce šéf NATO nastolit trvalou svobodu a demokracii jenom pouze v Rusku? Není to příliš malý cíl? Jsme malí, slabí? Dosti těchto řečí! No, a když už budeme v Pákistánu, Indii a Indonésii nastolovat trvalou svobodu a demokracii, tak můžeme bokem vzít i Čínu, no ne? Jo, a proč vlastně utíkají ze svých domovů k nám? No protože nechtějí žít v trvalé svobodě a v demokracii! To je přece jasné.
Stejně jako křesťanství, se i islám hned po svém vzniku rozdělil na sunity (většina) a na šíity (což je akorát Írán a půlka Iráku, plus pár v Sýrii). Dělili se ze stejného důvodu jako křesťané, šlo pouze o prachy, kdo a kde bude vybírat daně, tedy kdo kterému území bude vládnout. A zajisté vznikla i spousta sekt a sektiček, no úplně stejně jako u nás. Nebudu je z internetu vypisovat, každý si to může nalézt sám. Nejraději z nich mám súfisty, takové ty islámské mystiky, kteří se hudbou a tancem dostávají do nadpozemského transu (dervišové). Pak i takové ty neurčité a nepříliš jasné muslimy jakými jsou Kurdové, kteří zase zakládají nejen na Mohamedovi, ale berou v úvahu i Zarathuštru (kurdsky Zardašt). Typickými znaky tohoto náboženského komplexu je úcta k ohni, slunci a vůbec světlu. Jejich náboženské obřady jsou přístupné mužům a ženám společně. K nim patří i Jezídi, kteří v současné době žijí převážně v iráckém Kurdistánu. Takže proč ne? Taky bych nejraději viděl, aby místo nějakého nesrozumitelného boha bylo uctíváno Slunce, které je skutečně dárcem života. Tedy Slunce jako Bůh, no proč ne? Klidně bych se k nim přidal. Navíc i sympaťák Saladin, který uštědřil pořádný výprask křižákům a vyhnal je z Jeruzaléma, byl Kurd.
A ještě malý dodatek: Saddám v Iráku, Kaddáfí v Libyi, Assad v Sýrii (totéž v Číně a Rusku) řídili státy, v nichž existovala spousta různých druhů náboženstev, což zaručovala ústava. Ale ústava také nařizovala, že kdokoliv naruší náboženskou snášenlivost, půjde do vězení či do pracovního tábora na převychování. Takže ve školách v jedné třídě se sešli jak sunité, tak šíité, křesťané, židé, zarathuštriánci, jezídi, ba i ateisté a všichni pospolu bezproblémově nažívali. Našim demokratům takový politický systém ovšem nevyhovoval a tak musel být zbombardován, humanitárně, samozřejmě.
***
I když všelijaké ty teologické a filosofické subtilnosti hrají v životě i v historii naprosto nulovou roli, vždy totiž zásadně rozhodují hmotné poměry, tak přece jenom závěrem něco i o té „teologii“.
„Mimo mne nebudeš míti žádné jiné bohy,“ nařizuje židům Jahve. Přebral to i Mohamed, takže muslimové mají taky pouze jednoho boha, toho samého co židé. Zato křesťané to krásně zamotali a dosáhli vrcholu absurdity, když nařídili svým ovečkám, že budou míti bohy tři (Otec, Syn a Duch svatý), kteří budou jedním. Nebo též jinak, že budeme mít boha taky jenom jednoho a stejného jako židé a
39
muslimové, ale který se skládá ze tří bohů. Svatá Trojice! To je právě ta mystika lidským rozumem nepochopitelná. „Věřím, protože je to absurdní,“ pronesl prý Tertullián. Kdyby to bylo pochopitelné rozumem, tak bych přece nevěřil, nýbrž jenom chápal. Věřte ve tři bohy, kteří jsou pouze jeden - no, pěkný surrealismus, že? Či jenom postmoderní filosofie? A takových dadaisticko-surrealistických teologických pojednání o tom že tři jsou jedna a jedna že jsou tři, je úplně neskutečné množství, jsou o tom tuny a tuny přesložitých vznešených blábolů. Jsou to ale samé nesmyslné ptákoviny. Dal jsem si kdysi dávno práci s tím, že jsem vybral z křesťanské nauky právě ty rozumu odporující ptákoviny a vyšla mi z toho dokonce kniha o 180 stránkách. Nazývá se „Ptákoviny jako fundament civilizace“ a lze to nalézt a stáhnout z mého webu. Takže ty nesmysly opisovat nebudu, a je jich skutečně požehnaně. Dalo by se říci, že jsou to složitá pojednání o ničem, nebo také usilovná snaha zdůvodnit existenci čehosi neexistujícího. Usilovná snaha rozumově, racionálně zdůvodnit iracionálno. A musím uznat, že někdy jsou ty konstrukce ničeho docela obdivuhodné, ta myšlenková námaha je občas dokonce přímo skvělá, viz např. Augustin, Anselm, Abélard, Duns Scotus, Tomáš Aq, Mikuláš Kusánský…
A samozřejmě najdeme v křesťanských textech a i v samotné Bibli spoustu překrásné literatury a vynikající poezie. Osobně mám velice rád z Bible knihu Kazatel-Ekklésiastés (marnost nad marnost, vše je honba za větrem) a také knihy Paralipomenon, což jsou jakoby historické zápisy, které ovšem nikde ničím a nikým nejsou potvrzeny a zdokumentovány, takže je to vlastně vymyšlená historie a tím pádem překrásný román s mnoha a mnoha kouzelnými zápletkami, fakt se to dobře čte. Také Chasidské příběhy od Martina Bubera jsou překrásnou literaturou, kam se hrabou dadaisti a poetisti a surrealisti a postmodernisti… Životopisy svatých představují fantastickou poezii. Pokud srovnáme islámské haddísy, což jsou zase životní příběhy výroky a činy Mohameda, tak naše texty o svatých jsou literárně mnohem kvalitnější.
Také židovský Talmud je pěkné čtení, tam nikdy nevíte, zdali to rabíni myslí vážně či si jenom dělají srandu. Běžně diskutují s Bohem, častokrát mu odporují, posílají ho do pryč (starej se o věci nebeské a do našich lidských záležitostí se nepleť), fakt moc pěkná literatura a poezie, vyloženě dadaistické hříčky, přitom žádné spekulace o tom jaký je Bůh a jaké má vlastnosti, čímž se liší od katolických teologů. Podobně i muslimští duchovní přišli k názoru, že Alláh je lidskému rozumu nepochopitelný - co by mělo potom za smysl „filosofovat“ o tom, jaký ten Alláh je? Proto v islámu platí zákaz jakýchkoliv spekulací o tom, jaký je Bůh či jaké má vlastnosti. Nechápu, proč třeba profesor Hořejší či Grygar nepřestoupí k islámu, tam by jim Bůh byl zachován a neměli by žádné problémy s dogmaty, nemuseli by nijak kličkovat a trapně se „vykrúcat“ při vysvětlování nesmyslů, pošetilostí a přímo hloupostí, a navíc islám nemá s vědou nižádné problémy. Alláh sice stvořil svět, ale je na nás lidech zkoumat jaký ten svět je a jak funguje, to je záležitost lidí a ne Alláha. Dokonce súfisté přišli k názoru, že existuje tolik individuálních cest k Bohu, kolik je hledajících Boha. Konečným nejvyšším stádiem je poznání a následné rozprostření se v Bohu. To ovšem súfisté zažívají pouze v transu či při požití nějakých narkotik. No a není to u nás podobné?
Většina křesťanů Bibli nečetla, pouze výklady, troufám si tvrdit, že 90 % věřících Bibli nepřečetla. Znám desítky věřících a ani jeden z nich svatou knihu nečetl. Muslimové jsou na tom stejně, taky 90 % nečetlo Korán, znají pouze výklady přednášejících z madrásy. Navíc ještě donedávna u katolíků platil zákaz čtení Bible, neboť čtenář by mohl přijít na nějaké ty nesrovnalosti, což by u něho mohlo narušit jednotnou oficiální nauku o víře, řádnou správnost víry, proto bylo nařízeno číst pouze ony „správné“ výklady, nikoliv samotný text. Všichni víme, že v Desateru Bůh dal přikázání „Nezabiješ“. Ale při čtení Bible hned na prvních stránkách nařizuje bůh Abramovi, aby na jeho poctu podřízl svého syna Izáka a oběť spálil na hranici, neboť vůně oběti je Bohu milá a příjemná. No a Abram poslechl. Přece už to musí vyvolat jakési pochybnosti.
A ještě něco o posmrtném životě. V judaismu se o posmrtném životě moc nemluví, což je mi docela sympatické, neb nač mluvit o něčem co není. (Umírajícího rabiho chtěl potěšit jiný rabín a říká mu: „Rabi, ještě dnes budeš stolovat s Abrahámem.“ Umírající rabi odpověděl: „Věř, že raději bych nejedl.“) Samozřejmě že i v judaismu jsou různé „sekty“, tedy všelijaké ortodoxní ba až ultra ortodoxní rabínské školy, které píší o posmrtném životě. Ani v judaismu ani v islámu nemají papeže, který by dbal a rozhodoval o čistotě učení, takže rabíni i muslimští kazatelé mají naprostou volnost při výkladu a klidně bez problémů mohou vyprávět různé fantasie ba i fantasmagorie, jako třeba že v nebi tekou řeky vína a o kus dále řeky mléka, na stromech rostou kebaby a klobásy.
Věčný posmrtný život tedy mohu trávit buď jako neustále totálně ožralý či jako nemluvně pijící mléko. Každý si může vybrat. Dokonce se může i neustále sexovat dle chuti a nálady, a podobné hovadiny.
40
Takový výběr posmrtného života věčného je přece pro nemajetné a hladové vynikající představa. I mně by se takový posmrtný život líbil. Ale křesťané nemají v nebi v posmrtném životě věčném na vybranou, mohou pouze furt a furt zřít do tváře boha. Taková představa života nebeského - brrr, brrr, ani sexování, ani víno, ani klobásy a ani mléko! Pouze neustále miliony a miliony a miliardy a miliardy miliard let jenom pouze hledět do tváře Boha, vždyť to musí být nevýslovné utrpení. Křesťanské Nebe splývá naprosto s Peklem, není rozdíl mezi Nebem a Peklem.
***
A závěrem jeden odstaveček úplně mimo(?) téma. To v Číně nikdy nikoho nenapadlo, že existuje nějaký bůh. Císař ano, ten existuje, a má osud nás poddaných ve svých rukou, ale nějaký neviditelný bůh mimo zemi, nějaký mimozemšťan, který rozhoduje o našich osudech, to jim prostě nikdy ani na mysl nepřišlo. To je fakt nikdy nenapadlo, i když nám Evropanům to připadá divné a dokonce zvrácené - oni neznají Boha, to jsou ale barbaři nevzdělaní! Neznali sice žádného nadrozumového iracionálního boha, ale to jim nebránilo, aby uctívali draka. Nebo Draka? Číňané a mnoho dalších východních asijských národů žádného nadpřirozeného boha nemá, ale přece jenom potřebovali se občas nějak bavit, a tak vymysleli draka (úplně stejného jako je drak v našich pohádkách), vyrobili si ho z papíru, drak chrlil oheň a vzbuzoval jakoby hrůzu, všichni i malé děti z toho měli švandu, báli se a upřímně se z toho radovali. Bylo kladně hodnoceno, kdo vyrobil strašidelnějšího draka chrlícího oheň (papírový drak a chrlící oheň, přece to byla vynikající technologická záležitost, to jenom tak každý nedokázal).
Z našeho dnešního hlediska vlastně provozovali a provozují vynikající performanci, tedy umění na vysoké úrovni, všichni z toho měli nejenom srandu ale i vynikající umělecký zážitek. Tož takovou „transcendenci“ mají Číňané ve veliké oblibě. Škoda, že jsem se nenarodil jako Číňan, od malička bych se bál a zároveň obdivoval papírového draka a hýbal bych s ním hůlkami doprava doleva… Každopádně by to bylo inteligentnější než mávat fáborky na I. máje či mávat nějakýma přiblblýma vlajkama. No jo, neměl jsem to štěstí narodit se jako Číňan.
Samozřejmě obyvatelé věděli a mají to písemně v konfuciánských spisech, že císaře, pokud se nestará o blaho lidu, lze svrhnout, a taky to dost často prováděli. U nás podobný postup nebyl možný - jak svrhnout boha který na zemi není, který je na nebesích? To nejde! Tím se naše tzv. mentalita liší od Asiatů. Musím suše konstatovat, že je mi mnohem bližší asijský způsob nazírání na svět než tento náš současný euroamerický.
***
41
Jak na Putina a Rusko?
Jak izolovat Putina, který má v úmyslu rozšířit svoji militaristickou totalitní říši až k Lisabonu? Snadno a jednoduše! Inspiroval jsem se Čínou, kde už před mnoha staletími proti nájezdům barbarů postavili zeď. Dosahuje výšky až deseti metrů a táhne se se všemi odbočkami až do neuvěřitelných 21.196 kilometrů délky. To je víc než vzdálenost z Prahy do brazilského Rio de Janeira a zpátky! (Praha - Rio De Janeiro 9. 802 km)
Když tedy takovou zeď postavili Číňané bez pomoci bagrů a všelijakých zemních strojů, tak proč bychom my dnes nemohli proti strašlivým hrozbám z Ruska postavit také zeď? Samozřejmě mnohem vyšší, nejméně tak patnáct až dvacet metrů vysokou. Můj nápad se stavbou zdi není nijak originální, takové podobné zdi už postavili nedávno Izraelci proti Palestincům a také Američané na hranici s Mexikem proti mesticům z jihu. Budeme třetí v pořadí a zajisté musíme být lepší než stát Izrael a USA, neboť my v Evropské unii máme půl miliardy obyvatel oproti Izraeli se směšnými pěti milióny a USA s jejich 320 miliony obyvatel. A jsme také mnohem bohatší, takže si můžeme dovolit kvalitnější, dokonalejší a impozantnější zeď. No ne?
V organizačním zajištění stavby bychom mohli také napodobit Číňany. Na stavbu zdi totiž posílali lautr všechny trestance, takže u nich věznice zely prázdnotou. V Číně byl v době budování obranné zdi také zrušen trest smrti. Bylo to před náma o mnoho staletí dříve. U nás trest smrti byl zrušen teprve od převratu, tedy je to jenom takových 25 let. Číňané uvažovali asi takhle: nač popravovat zločince, když mohou být přece užiteční na stavbě. S trestanci a odsouzenci k smrti se na stavbě nějak moc nemazlili, ti mohli být rádi, že dostanou skrovné jídlo a zůstanou na živu. Proč bychom tedy i u nás, myslím tím v celé Evropě, nemohli vyprázdnit věznice a poslat odsouzené na zednické práce? Bachaři by sice přišli o práci, ale ti by si klidně a bez problémů mohli najít novou práci ve školství. Samozřejmě na stavbu zdi se v Číně hlásili i dobrovolníci, byla to docela slušně placená práce. Podobně přece i v Egyptě budovali pyramidy. Kdo se upsal na brigádu při stavbě pyramidy, toho rodina byla po dobu brigády osvobozena od placení daní. A po skončení pracovního poměru si domů přinesl ještě slušný peníz. Takže zájemců bylo dokonce nadbytek, ne na každého se dostalo. Napodobit Egypťany a Číňany by mohla i EU, přece všichni nezaměstnaní by dostali možnost přihlásit se na práci. No a v tom případě by se klidně mohla zrušit podpora v nezaměstnanosti a v EU by nebyl jeden jediný človíček bez možnosti pracovat. Dosáhli bychom ideálního stavu společnosti bez nezaměstnaných a bez vězněných. I prostitutky by na staveništi nalezly zajímavé zaměstnání a dobře placený kšeft, vydělaly by mnohem více než v Praze. Vydělají penízky a hned je utratí, no a kola ekonomiky se mohou roztáčet. To by bylo řešení a ne tisknutí bankovek, o které se stejně podělí pouze úzký okruh bankéřů. A ti utratí ony miliardy za mazanice moderních a postmoderních umělců, nakoupí si superluxusní originální zbytečnosti všeličehos, ale tím se ekonomika nerozhýbá!
Teď o tom, na kterých místech by ta zeď stála. Začal bych od severu, tedy začátek by byl v severní části Finska, táhla by se středem Evropy (Evropa je přece od španělských oceánských břehů až po Ural, střed Evropy je v Bělorusku a ne u nás) až po Turecko. A souvisle, ne jenom místy jak v Číně. Tak to berme popořadě. Finská hranice s putinovským Ruskem je jasná. Problémy se zdí by mohly nastávat v zimě, kdy by závěje sněhu mohly zavát i tu dvacet metrů vysokou zeď a kde by potom mohli bez problémů Eskymáci z Ruska se svými sobími stády přecházet přes zeď, aniž by zjistili, že ji překračují. Totéž by se týkalo finských Laponců, kteří by zase se svými stády sobů mohli přecházet do totalitního Ruska.
Jak to vyřešit? Jednoduché a snadné řešení - zeď by byla vytápěná a tudíž by se závěje netvořily, hned by roztály. Energii na vytápění by dodávalo Německo ze svých slunečních kolektorů, případně bychom mohli i my přispět energií z Temelína. Takže finskou zeď máme vyřešenu. Až na jednu drobnůstku. Nemůžeme tam totiž posílat trestance, ti by brzo pomrzli a byla by to škoda pracovních sil. Využívat je jenom na nějakou krátkou dobu by bylo neekonomické. Dobrovolní brigádníci by se tam také nehlásili. Takže co s tím? Zase jednoduché řešení. Stavbu zadáme ruským firmám, ty to snadno zvládnou, ty umí i v mrazech betonovat. No proč nevyužít ruských firem? Vždyť cement na stavbu izraelské zdi dodávali palestinští podnikatelé, tak co.
Se Švédskem má Rusko pouze mořskou hranici, takže stavba zdi nepřipadá v úvahu. Ale švédská armáda v rámci své oblíbené hry na hledání ruské ponorky, by mohla vhodit pár torpéd do hlubin a vyhodit do povětří (vlastně do vody) ony roury, kterými k nám proudí ruská ropa a plyn. No a tím pádem
42
bude EU zcela nezávislá na jakýchsi troubách. No není to překrásný výhled do budoucnosti? Naprostá energetická nezávislost - co více si můžeme přát?
Dále by stavba zdi pokračovala na hranicích Estonska, Lotyšska a Litvy s ruským státem. Tam problém nevidím. Tam už dokonce presidentka Dalia Grybauskaitė nařídila stavět plot. Ovšem jejich vláda ještě nenalezla finance na nákup pletiva. Určitě by ze stavby zdi (místo plotku) měli obyvatelé těchto tří pobaltských států radost, mohli by se dokonce vrátit z ciziny a pracovat doma.
Následuje Polsko. S Polskem, jako ostatně vždycky v historii, budou problémy. Zde se naskýtají dokonce problémy tři - jeden s Bílou Rusí, druhý s Kaliningradem a třetí s Ukrajinou. Takže nejdříve co s Lukašenkem a Běloruskem. S Lukašenkem by to šlo domluvit snadno, třeba jeho synovi a příbuzným dát nějakou funkci v MMF či SB a je to vyřešené, baťko bude souhlasit i s případnou unií s Polskem. Potom by se zeď posunula o něco východněji. Sice o takové území by EU ani neměla nějaký enormní zájem, ale Poláci jo. Ostatně jsou tam samé močály, ani našemu praotci Čechovi se tam nelíbilo, takové spousty komárů, a tak přišel na horu Říp, kde se mu zalíbilo, vyhnal (nebo pobil) usedlé keltské a germánské obyvatelstvo a zůstalo mu strdí a mléko a i území. Česko by ale v Bílé Rusi mohlo vybudovat alespoň nějaký památník na Praotce Čecha, podobný jako je Komenského v Naardenu. Druhým polským problémem bude Kaliningrad. Co s ním? Postavit zeď či alespoň nějaké oplocení? Toho nebude zapotřebí, neboť nikým nevolená EU komise v Bruselu vydá pouhé nařízení, že území Kaliningradu se oficiálně změní na „skanzen Ruska“, kam budou nařízeny povinné exkurze školní mládeže z celé EU. Také nikým nevolená kulturně ideová úderka, pracuje v ní i jeden náš český zasloužilý novinář, která má za úkol ruské dezinformace převádět na eu-informace, bude do školských zařízení dodávat ideově správné pokyny pro učitele a profesory. Z jejich rozpočtu budou placeny i ony exkurze a ideově prověření průvodci. Problém tedy moudře vyřešen.
No a zbývá už jenom Ukrajina, kde je to prozatím docela složité, ale během několika málo let se to vyřeší ke spokojenosti všech. Tam nějaké větší neřešitelné problémy nevidím. Poláci si vezmou Lvov a okolí a Maďaři s Rumuny si taky něco vezmou. Slováci asi nebudou chtít Podkarpatskou Rus, ale když se tam udělá referendum, nebude jim nic jiného zbývat, než ji k sobě připojit. Putin sice Novorosii také nechce, ale když bude zeď, bude si ji muset vzít a všechno poničené a zbombardované dát do pořádku. EU na obnovu stejně nemá finance a ani chuť. Tomu, co zbude, bude velet Saakašvili. Otázkou je, zdali se to ještě bude jmenovat Ukrajina (Ukrajinka? Ukrajinečka?) či jenom Saakašviliho knížectví? A Poláci budou rozšířením svého území nadšením úplně bez sebe a s chutí a radostí se pustí do stavění zdi. Mají spoustu koňských a kravských potahů, takže dovoz materiálu na stavbu bude dobře zajištěn. Takže ani tam problém se zdí nebude.
S Maďarskem je to v pohodě, tam už mají žiletkový drátěný plot. Orbánův plot je ovšem v delší perspektivě k ničemu, neboť obyčejnými kleštěmi se lze snadno prostříhat. To kdyby tam zavedl elektrický proud, to by bylo o něco obtížnější, ale stačí mít gumové rukavice. Orbán to stejně nedomyslel, vždyť mohl imigranty posílat Merkelové, ta je zvala, a nějaké autobusy a vlaky bychom mu i my pronajali, mohl ušetřit ve státním rozpočtu. Raději to pletivo měl darovat našemu Dukovi, do jeho lesů chodí i neznabozi, ateisté i darwinisté se scientology, co ti v katolickém lese mají co pohledávat, no ne?
Pohodové to bude také s Rumunskem a Bulharskem, ti musí postavit za peníze EU zeď na mořském pobřeží, aby se k nim Rusáci na nafukovacích gumových člunech nedostali a neinfiltrovali se do EU. No a u Turecka bude zeď ukončena, dál totiž nebude nutné, aby pokračovala. Naši mladší turečtí muslimští bratři nás ochrání před barbarskými pravoslavnými hordami, mají s nimi navíc spoustu zkušeností. Ač dnes se to zdá k nevíře, ale v historii jsme my katoličtí Evropané vždycky úspěšně spolupracovali s tureckými muslimy v boji proti pravoslavným heretikům. Turci (Osmanská říše) byli přece vždycky našimi věrnými spojenci v našem spravedlivém boji proti východním nepravostem. Kolikrát jenom se naši katolíci spojili s bratry muslimy, aby ty pravoslavné buď vyvraždili, nebo přivedli ke správné víře a k uctívání papeže. A oni ne a ne aby se pokatoličtili a zřekli se zvrácených pravoslavných hodnot, které totálně odporují našim kladným, vznešeným a ušlechtilým katolickým hodnotám. Tvrdošíjně a tvrdohlavě se jich drží a nechtějí a ani nemají v úmyslu se těchto zvrácených zvrhlých nekatolických, i když křesťanských, hodnot zříci. Vždycky zbývalo jedině humanitární násilné přesvědčování. Ale ani násilné humanitární misie u pravoslavných nezabíraly, jenom se podívejte na ruské dějiny.
43
Zbývá tudíž jediné řešení - oddělit se tou vysokou zdí. Určitě se pravdoláskařům podaří naverbovat mladé dvacetileté až třicetileté islámské přistěhovalce, aby hromadně vstupovali do žoldnéřských praporů hlídat zeď proti Putinovi, budou ostatně dobře placeni, tak proč by to nevzali.
Ruští oligarchové mohou bezproblémově prchat přes Turecko do Saudské Arábie a i do Izraele, spřátelené to země a potom mohou svou finanční hotovost u nás klidně investovat. Horší to bude s umělcema. Pussy Riot by možná zeď i přelezly k potěšení strážců, ti jim rádi shodí provazový žebřík. Ale co například ten nahatý umělec - přitloukl by si hřebíkem šourek i ke zdi? Nebo by tu přitlučení nechal až na Václavské náměstí pod koněm? Je tedy v našem životním zájmu s Tureckem spolupráci prohloubit. (Osobně si myslím, že Turecko čeká osud Ukrajiny, taky bude rozkouskované. Jenom aby nakonec nepřišli i o Dardanely a Bospor.)
Zeď tedy plně naplní svůj účel. A co je hlavní? Zloduch Putin by nás už neotravoval a presstituti v tisku a televizi by se konečně přestali o něho zajímat a ani v televizi by toho démona už nemuseli ukazovat a mohli by konečně v klidu a pohodě psát a v televizi ukazovat obrazově, jak si kníže po odchodu z pětadvacetiletého působení v politice užívá důchodu. Obyvatelstvo naší vlasti to určitě přivítá s nadšením a velikou radostí.
***
Milión, dva, pět, deset? Není problém.
V letošním roce (2015) přišel do EU více než milion tzv. imigrantů, většinou muslimů ze států námi rozvrácených. Že jdou k nám je naprosto logické a pochopitelné, kam jinam by totiž měli jít? Existuje tam u nich nějaký stát ještě nerozvrácený? Pro EU skutečně není a ani nebude problém uživit těch pár milionů běženců. Vždyť máme jenom kolem třiceti milionů nezaměstnaných, spousty bezdomovců a uživíme je bez problémů. Zatím se u nás v EU hladem neumírá. No, a pokud nebudou stačit finance, sníží se důchodcům důchody, stejně si žijí nad poměry, a bude to vyřešené. My důchodci se uskrovníme, bude nás hřát u srdce pocit, že nezištně pomáháme státu v péči o imigranty. Takoví tři důchodci se bezproblémově složí na živobytí a bydlení pro jednoho imigranta. Musí se jim ale snížit důchod o jednu třetinu. V některých státech jako Řecko, Španělsko a Pobaltské republiky to už provedli a nikdo z důchodců neprotestoval. Tak proč by protestovali u nás? Je to vyzkoušené a funguje to. Pokud by to nestačilo, tak i jenom dva důchodci uživí a zajistí ubytování pro jednoho imigranta, ale to bychom jim museli snížit důchody na pouhou polovinu. Podnikatelům (a úředníkům) se na zisky nesmí sahat, neboť to by se snížil či úplně zastavil ekonomický růst a to nelze připustit. Dělníkům v průmyslu snižovat mzdy nějak moc nejde, a když tak velice opatrně, neboť by se mohli bouřit a začít stávkovat. Důchodci stávkovat mohou, ba dokonce mohou na protest držet i hladovku, tam to demokracii a ekonomickému růstu vadit nebude. (Co jenom za nemorální svoloč se dostala po převratu v roce 89 k moci ve všech postkomunistických zemích. Co dobrého udělali za těch 25 let vládnutí pro obyvatele a pro republiku? Nic! Jenom neustále škodili a kradli. Dříve se jim říkalo zemští škůdci.)
Vraťme se ale k imigrantům. Kdo a proč jejich státy zbombardoval, zničil, zdemoloval a úplně rozvrátil? Přece to ti bombometčíci nedělali jen tak z plezíru. Na těch demoličních akcích někdo velice vydělal, neboť války byly a jsou vždycky velmi výnosné pro jejich strůjce. Válka je velmi dobrý byznys. Kdo ty země bombardoval a rozvrátil, to všichni dobře víme, takže v první řadě by se o ty imigranty měl postarat ten, kdo to způsobil a kdo na tom vydělal obrovské sumy peněz. Bylo by to logické, že? Ale předpokládat u vládnoucích nějaké záblesky logiky je naivní. O imigranty ale v podstatě ani tak moc nejde, jde o to, kdo na tom vydělal a kdo má zájem vydělávat dále, tedy dál válčit. Samozřejmě jsou to zbrojařské firmy, tzv. vojensko-průmyslový komplex. Ten vyrábí zbraně a bomby a má eminentní zájem, aby ty jeho výrobky někdo kupoval. No a kdo je kupuje? Vlády jednotlivých států. Ty
44
nakoupí ony už vyrobené zbraně. Za pár let by stejně zastaraly a nikdo by je nekupoval, proto je nutné vyprázdnit sklady, aby mohly být zaplněny lepšími zbraněmi a lepšími bombami. Proto silně tlačí na vlády, aby nakupovaly. Vlády snad všech zemí, jsou pěkně zadlužené. Co teď? No banky půjčí. Tedy není problém nakupovat. Nikomu nevadí, že dluhy rostou a bobtnají a bobtnají, až jsou nesplatitelné. Státy už dokonce nejsou schopny nejen splácet dluh, ale ani úroky z dluhů. Takže musí snížit výdaje státu, zpoplatnit zdravotnictví a školství, snížit mzdy a důchody, prostě osekat všechny státní výdaje. Ani to ale nestačí. Zrušit všechny dluhy lze snadno nějakým válečným konfliktem většího rozsahu. No a vlády budou z obliga. Vojensko-průmyslový komplex jásá, vždyť to je jeho cílem.
Zde mi nějak nepasuje neustálé omílání toho, že armáda USA má nejdokonalejší výzbroj ze všech existujících armád světa. Já jsem naopak přesvědčen, že hrubě zaostávají dokonce i za naší armádou. USA mají neschopné a absolutně nedokonalé radary a družice. Nepředložili totiž žádné snímky sestřelení letadla nad Ukrajinou, ani nad Sýrií Tureckem, žádné družicové snímky ruských divizí na Donbasu, žádné fotografie či videa kolon cisteren ze Sýrie a Iráku, žádná videa z pouličních kamer při útoku na Pentagon, atd. atp. Mají vůbec k dispozici takovou techniku? Vypadá to, že nemají, tedy asi jí vůbec nedisponují. Jak jinak si to vysvětlit? Proč si třeba u nás nenakoupí alespoň pouliční kamerový systém?
Strašení nějakým islámem je docela nesmyslné. Záměrně jsme vytvořili v křesťanské Evropě muslimský stát Kosovo a naše vláda jako jedna z prvních ten stát uznala! A jsou s tím nějaké problémy? Dokonce tam USA mají vojenskou základnu. A jak se tam americkým vojákům líbí! Přitom je jich tam spousta a kosovští muslimové křesťanským vojákům žádné hlavy neřežou, tak co. Jaképak obavy? A určitě se v Kosovu obyvatelé řídí muslimským zákonodárstvím (šaríou), tak proč máme mít jakési obavy, že podobnými či stejnými zákony se budou řídit i imigranti, kteří se usídlí u nás? Vždyť to je pravá demokracie! Na Ukrajině řádí fašistické bojůvky a taky nám to nevadí, ba dokonce je podporujeme a oslavujeme jako ryzí demokraty a jsme navýsost spokojeni s průběhem demokratizace prováděné Jaceňukem a Porošenkem. Úspěchy muslimských Krymských Tatarů na Ukrajině v boji proti putinovskému Rusku a Krymu udělaly také velkou radost našim havloidům, neboť tak srdnatě se musí bojovat za demokracii a svobodu, hučí do nás neustále v televizi.
Tedy když se některé městské čtvrti a nějaké kraje či země budou řídit právem šaría, tak to musíme brát jako vyšší formu demokracie, vždyť proces demokracie se neustále vyvíjí a zdokonaluje a nějaké menší nedostatky okamžitě napravuje, jak nám tvrdí myslitelské elity. Dokonce bychom měli muslimské náboženství podporovat finančně stejně jako kterékoliv jiné náboženství a nenechávat jenom Saudskou Arábii, aby je podporovala pouze ona sama. Nechápu proto, proč je vyvolávána taková nenávist vůči islámu a muslimům. Samozřejmě že teroristy je nutné vyhladit. Ovšem nejenom teroristy islámské, nýbrž i teroristy jakéhokoliv jiného náboženství, stejně tak teroristy ateistické a i buddhistické. Tady souhlasím s trestem smrti pro každého teroristu, žádné doživotí bych nedával.
Vždyť přece s tolerancí k jiným máme bohaté zkušenosti z minulosti. Tak třeba nám vůbec nevadily synagogy v každém městečku, proč by teda měly vadit minarety v každém městečku dnes? Nebo také bývaly naprosto běžné židovské čtvrti, dříve se jim říkalo ghetta. Ovšem ta ghetta samotní židé vyžadovali, odmítali bydlet s gójimama, sami se separovali, ne že by byli donucováni. Dnešní muslimské městské čtvrti nejsou tedy nic nového a překvapujícího. Židé ve svých čtvrtích žili dle svých předpisů. Řídili se dle židovského náboženského práva, včetně biblického práva (613 přikázání tzv. micvot) a pozdějšího talmudského a rabínského práva, jakož i zvyků a tradic. Halacha řídí nejen čistě náboženské (např. liturgické) praktiky a věrouku, ale také četné aspekty každodenního života, majetkové, civilní i trestní právo. (Halacha znamená chodit, kráčet - jít určitým způsobem.) No a šaría je systém islámského náboženského práva odvozený z náboženských zásad islámu, zejména z Koránu a Hadís. V doslovném významu se jedná o prošlapanou cestu nebo stezku ke zdroji vody. Šaría dává věřícímu návod, jak žít podle islámu. Šaría se tedy tradičně zabývá běžnými záležitostmi života včetně politiky, ekonomie, bankovnictví, obchodu, smluv, rodiny, sexuality, hygieny a sociálních věcí.
No a nejsou halacha a šaríja málem totožné? Je to tedy semitský způsob řízení společnosti. (Židé a Arabové jsou Semité, bratři.) Samozřejmě ve svých ghettech měli židé i školy zvané ješiva. Muslimové zase provádějí školení v madrasách. Obojí má stejný smysl a význam. Do mešit a synagog se chodí modlit a uctívat stejného boha jako katolíci. Lze tedy proti jejich způsobům vyznání víry něco namítat a zavrhovat je? To bychom museli zavrhnout i křesťanství s jeho kostely a kláštery a také judaismus.
Sluníčkáři tvrdí, že muslimští přistěhovalci budou pro naši civilizaci přínosem. Můžeme porovnat s židovským přínosem. Židé se u nás objevují kolem desátého století a to hlavně jako obchodníci s otroky.
45
Praha byla takovým centrem tohoto obchodu. Postupně se usazovali ve městech. Jaký byl jejich přínos k naší státnosti a kultuře? Řekl bych, že až do napoleonských válek byl nulový. Nic nového ve filosofii, nic ani ve vědě a nic ani v umění nepřinesli. Známé osobnosti jako např. Gabirol, Hallévi, Maimonides, Luria byli sice vynikající myslitelé, ovšem pouze v rámci židovského náboženství, nám křesťanům neměli v podstatě co říci, nás však také neoslovovali, pro nás nepsali. Teprve až se tzv. emancipovali a vyšli z ghett (po VFR, tedy po Velké francouzské revoluci), nastal rozkvět jejich schopností - bývali nejlepšími lékaři těch dob, vynikajícími právníky, originálními vědátory a i umělci. Těch Nobelových cen co jenom získali! Karel Hoff píše ve svých Dějinách filosofie: „Židovský národ je jedním z nejdiskutovanějších národů lidských dějin. Národ spíše proklínaný, možná trpěný, ale jen výjimečně milovaný.“
Ale na ten nejdůležitější přínos židovství jsem málem zapomněl. Židé naši kulturu obohatili v oboru bankovnictví - vynalezli totiž lichvu. To byl skutečně světodějný vynález. Ještě před stoletím či dvěma stoletími královské výnosy udržovaly lichvu jaksi v přijatelných a nepřekročitelných mezích. Dnešní demokracie a liberalismus dávají lichvě volný průběh a následky vidíme na vlastní oči. Lichva nejenom ničí jedince, ale může zničit celý svět, pokud nebude držena na uzdě. Ovšem bez lichvy, tedy bez půjčování na úrok a na dluh, by euroamerická civilizace nedosáhla výsledků, které právě za pomoci lichvy dosáhla. Vždyť tímto způsobem se snadno ovládaly jiné země ba až kontinenty, z toho jsme bohatli a bohatneme podnes. Zadlužujeme státy mimo náš okruh a vysáváme jejich bohatství jakoby obrovským vysavačem. Nezdá se, že by tomu někdo učinil přítrž.
Že by to přece jenom změnili muslimové? To by byl jejich obrovský přínos k rozvoji civilizace. Muslimové nás mohou právě obohatit o jejich formu bankovnictví. Uvidíme pak v praxi, co je lepší, zdali lichva nebo islámské bankovnictví odpovídající pravidlům šaríja. Vypsal jsem z Wikipedie: Islámské bankovnictví, na rozdíl od toho evropského, nepřetrhalo nebo nezastřelo vazby na tradiční morální, sociální a náboženské zásady, na první místo staví dobré mravy společnosti. Pro islámské finančníky platí, že veškeré finanční operace bank, ale i jiných prostředníků, musí být realizovány ze 100 % z vlastních rezerv. Není dovoleno používat peníze jako „potenciální“ kapitál, neboť islámské principy uznávají pouze aktuální cenu peněz, nikoliv tu budoucí. Každá islámská banka má výbor složený ze zástupců bankovních úředníků a duchovních, kteří posuzují, zda jednotlivé obchody odpovídají liteře šaría. Každý výbor si formuluje vlastní názor na přijatelnost konkrétního obchodu, což v praxi znamená, že konkrétní obchod může být jednou obchodní bankou schválen, ovšem druhou bankou posouzen jako neakceptovatelný. Islámské finanční právo varuje před bohatstvím, získaným nepoctivým způsobem bez vynaložení nějaké činnosti nebo na úkor ostatních. Finanční systém je založen na principu obchodování, tedy upřednostňuje obchod před půjčováním peněz. Půjčování na úrok není v souladu s islámským právem a bezúročné půjčky se uplatňují ve zcela specifických případech, například v oblasti charity. Při poskytování islámských finančních služeb není akceptovatelné, aby riziko ztráty nesla pouze jedna strana, zatímco druhá strana by pouze inkasovala zisk. Princip sdílení zisku a ztráty je vytvoření jakéhosi finančního partnerství mezi věřitelem a dlužníkem (i v případě, že jednou ze stran je banka).
To se samozřejmě našim bankéřům nebude vůbec líbit a zavedení takového bankovnictví u nás je v nedohlednu. Ale když bude v Evropě většinová populace muslimská, tak proč ne? Až muslimové vyjdou ze svých ghett, tedy až jim to bude dovoleno a umožněno, tak stejně jako u židů se i u nich s určitostí projeví zatím netušené schopnosti. Ovšem VFR a Robespierre zatím nejsou v dohledu, takže zatím muslimové zůstávají v ghettech.
A ještě pár odstavečků na mnou oblíbené téma, tedy něco málo o náboženství.
Náboženství bylo vždy brzdou pokroku, tvrdili už osvícenci dávno před Marxem. Je lhostejné, jde-li o náboženství dle Koránu, Bible či Talmudu. Každé náboženství podporuje válku a je úzce spjato se zločinem a kořistnictvím, které je jeho nedílnou a neoddělitelnou součástí. Každá víra má v základech zafixován zločin a okrádání. Liberalismus má veškeré rysy a znaky náboženství, hlásá ušlechtilé zásady jako humanismus, lidskost, svobodu, rovnost, demokracii, právo… ale v praxi provádí pravý opak. Cožpak to není hlavní rys každého náboženství? A demokracie je také vlastně přímo rigidní náboženství, neboť co se skrývá za ideály demokracie, za těmi krásnými slovy a překrásnými ideály? Realita přímo opačná! Dokonce dnes přecházíme do vyššího stádia demokracie a svobody, do tedy super demokracie a super svobody dle Orwella čili do neoliberalismu.
V Číně je společnost většinově ateistická, existuje tam sice pár procent muslimů (Ujgurové), mizivé množství křesťanů, nějaké procento tibetských lámaistů a budhistů, což je tak asi všechno. Členové
46
tělovýchovné sekty Fa lung svými tělesnými cviky (připomínají mi moje studentská gymnastická prostná cvičení) dosahují transcendentních hodnot svobody, demokracie, lidských práv a liberalismu. Samozřejmě sekta byla logicky zakázána a vyznavači posláni na vesnice do zemědělské výroby na převýchovu.
Zakázat plošně všechna náboženství jaksi není možné, i když by to bylo žádoucí, lze však postupovat dle vzoru Číny a vzít si od nich návod, nebo recept si lze vzít i dokonce od sekulárních „diktátorských“ režimů Saddáma, Assada, Kaddáfího… To jest, ať si provádějí jakékoliv obřady k poctě svého boha, ale běda, budou-li se plést do politiky. Líbilo se mi vyjádření Václava Klause, kterého jinak nemusím, když katolickou církev přirovnal ke spolku rybářů či myslivců - ať se starají o duše svých oveček, v tom jim nikdo nebrání, ale ať nechtějí finance po státu a neotravují nekatolíky.
Kdo povraždil více lidí? Křesťan Bush má na svědomí nejméně šest milionů povražděných, a přikázal mu to křesťanský Bůh přímo v Oválné pracovně. Anebo povraždili více ti muslimští uřezávači hlav, tedy teroristé, jimž to přikázal Alláh? Spočítat si to může každý sám. Co je horší a šílenější - uřezaná hlava teroristou nebo roztrhaná těla rozstřílená z dronů na kousíčky? Rozšmelcovaná tak, že oběti nelze ani pohřbít, tak jsou ta těla rozmašírovaná. Kdo je potom větší a hrůznější terorista?
Fakt se musí povraždit tolik obyvatel světa jenom proto, aby pár jedinců mělo zisky? Nebo jde o nějaký vyšší princip, o nějaký transcendentní cíl? Je to Božské Nařízení? Kdo ale potom rozhodne, který Bůh to myslí s lidmi dobře? Vždyť všichni bohové nařizují zabíjet nevěřící psy, což je každý, kdo nevyznává jejich pojetí boha. Úmysly boha jsou tedy co? Jsou čím? Kterého Boha mám vzývat a kterému bohu se mám klanět? Jsem na rozpacích a nevím to. Poradí Filosofie (láska k moudrosti), Teologie (věda o bohu), Theosofie (láska k bohu) a jiné naprosto zbytečné vědy? Čím tyto vědy přispěly k zlepšení podmínek života lidí? Ničím! Filosofie a teologie kdejakou vyloženou hovadinu opentlí krásnými ale naprosto bezobsažnými barevnými fáborky, kterým máme věřit. Vždyť jsou k smíchu stejně jako všichni ti postmoderní filosofové a Patočkovi následovníci a nohsledi. Výjimku tvoří sociologie, věda o sociálních podmínkách. Zde bych se zmínil o tolik zavrhovaném Marxovi. Marx byl více sociolog než filosof, jeho dílo a hlavně Kapitál, to jsou vlastně sociologické studie. Kapitál je sociologie, kde autor uvádí nezpochybnitelná reálná fakta a nikoliv bezobsažné filosofické plácání o ničem. Marx se dokonce filosofii sarkasticky vysmíval, hlavně to odnášel pseudofilosof Hegel.
Dnes už přece nejde o nějakou ideologii, komunismus byl dávno poražen a zničen, tedy boj či válka proti komunismu to není. Takže se vtlouká do hlav obyvatel, že je to náboženská válka proti islámu. Tak jako vždycky, loupežení se zdůvodňovalo náboženskými vyššími principy a šlo přitom jen a jen o loupení a kořistění.
Vlády chrlí zákony o tom či onom, ale reálnou moc mají oligarchové (a korporace), ty skutečně, reálně ovlivňují a určují životy lidí, to v rukách oligarchů jsou naše životy, vůbec ne v rukách vlád. Vlády pouze stínují, že vládnou, reálnou moc vykonávají oligarchové a samozřejmě k svému prospěchu, nikoliv ku prospěchu obyvatel. Moc pěkně je to vidět na Ukrajině, tam to alespoň nikdo nezakrývá a nemaskuje vládou lidu. U nás například i církev katolická má mnohem větší moc než parlament a vůle lidu, taktéž oligarcha Bakala a podobní mají větší moc než vláda. A parlament nemá žádný nástroj k tomu, aby je umravnila a poslala tam, kam patří, tedy do vězení a na nucené práce.
Pěkně a naprosto realisticky to vyjádřila Jelena Larinová: Za celou migrační operací stojí nejmocnější profesionální nadnárodní zločinecké struktury, které jsou úzce svázané s globálními politickými elitami. Ve světě se vytvořila mohutná aliance kriminálních, a přitom plně legálních skupin, struktur a organizací spojených se zpravodajskými komunitami, finančníky a nejvýznamnějšími médii. Mají přístup do nejvyšších politických kruhů Západu. Uskupení této aliance jsou klíčovými pilíři globální kriminální ekonomiky, která skrze bankovní a finanční sféru přímo spolupracuje s legální ekonomikou.
***