Články za rok 2016 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jan Kadubec   
Sobota, 07 Leden 2017 17:17

Články za rok 2016

Vycházelo na OutsiderMedia

Obsah

 

Strana 1 - ROH PP: Zaveďme Domy útěchy! - 8. ledna 2016

Strana 2 - Obrana kancléřky Merkelové - 15. ledna 2016

Strana 4 - Čulíkoviny aneb Názory té správné elity - 29. ledna 2016

Strana 7 - Hodina náboženství: Judaismus - 17. února 2016

Strana 11 - Hodina náboženství – křesťanství - 11. března 2016

Strana 17 - Hodina náboženství: Hinduismus - 15. dubna 2016

Strana 26 - Proč je potřebné zničit EU? - 22. dubna 2016

Strana 27 - Posedlost humanismem a válčením - 11. června 2016

Strana 29 - Rodina je základní buňkou státu - 26. června 2016

Strana 38 - Bude 30 miliard moc? Mravenců je mnohem víc! - 22. červenec 2016

Strana 42 - K srpnu 1968 - 18. srpna 2016

Strana 45 - Bude i potřetí Evropa dobyta cizími etniky? - 9. září 2016

Strana 49 - Pravý důvod Brexitu - 6. října 2016

Strana 50 - Zemědělské dotace - 18. prosince 2016

Strana 51 - Patafyzika a kvarky - 23. září 2016

Strana 58 - PF 2017 - 25. prosince 2016

 

 

 

ROH PP: Zaveďme Domy útěchy!

Revoluční odborové hnutí pražských prostitutek (ROH PP) vydalo následující prohlášení

Všem lidem na světě je známo, že sex je lidská potřeba srovnatelná s hlavní lidskou potřebou, tj. potravou. Tyto dva nejhlavnější pudy - pud rozmnožovací a pud zachování života, by neměly být nikomu odepřeny. Mělo by to být uvedeno v listině lidských práv na prvním místě. Samozřejmě tomu tak není, spousta obyvatel světa umírá hladem a spoustě dalších je odepřeno uspokojování základního lidského pudu, tedy sexu.

Vzorem jsou nám USA, které každému třetímu obyvateli své země zajišťují potravinové lístky a tím pádem tam u nich demokraticky vyřešily problémy s hladověním svých občanů. Jsou světlým a zářným vzorem pro ostatní státy světa. Podobně my z ROH PP se snažíme vypořádat s druhou lidskou potřebou tak, aby byla dostupná všem a aby zmizelo ze světa sexuální strádání. Však i katolická církev, ale i protestantské církve, se zasazovaly po několik století na zavedení veřejných domů. Zřizovaly je už v době středověku, vždyť to bylo vždycky ziskové podnikání. Nazývaly je nikoliv realisticky slovem bordely, nýbrž, jak je jejich zvykem, byly to Domy lásky a něhy. Název bordel používal pouze plebs a nevzdělaná lůza.

Poslední dobou se v rámci stěhování národů, tedy s imigranty, situace se sexem vyostřila. Podle listu Die Welt obětí sexuálních útoků během jedné noci se stalo na 90 žen. Členové německé vlády odsoudili rozsáhlé sexuální útoky a nařídili posílit počty uniformovaných i neuniformovaných policistů a zvýšit počty hlídacích kamer na ulicích.

Samozřejmě takové řešení je stupidní. Ovšem co jiného také očekávat od vlád? Ty všude na světě jakékoliv problémy jinak než násilím řešit neumí. Kancléřka Merkelová místo aby přistavila autobusy pro nadržené mládence a rozdávala jim poukázky na sex do vykřičených uliček lásky v Hamburku a kdekoliv v jiných městech, kde je dostatek pracovnic poskytující útěchu, používá policii. Cožpak kancléřka nikdy neprožila strázně sexuálního hladovění? Vždyť to je naprosto srovnatelné s potravinovým hladověním, obojí navíc ovlivňuje zdravotní stav individua.

Je pravděpodobné, že imigranti nebudou míti finance na zaplacení půlhodinové (či jenom pouze čtvrthodinové?) útěchy a tak po vzoru USA bude vláda zdarma přidělovat místo potravinových poukázek, poukázky sexuální. Nebo poukázky útěšné? Název ponecháme na invenci ministrů, ti naše podniky často navštěvují, takže mají přehled. Všude na viditelných místech by měly být rozmístěny výrazné značky (něco jako dopravní značení) - Dům útěchy, červená šipka a 200 metrů.

V tomto případě by byla spokojenost po všech stránkách. Policie by neměla nic na práci, ministerstvo vnitra by ušetřilo za zbytečné šmírování a za nákup dalších pouličních kamer.

Nám, jako pracovnicím potěchy a úlevy by poukázky proplácel stát, určitě se na to fondy na ministerstvu financí najdou, ostatně tam se většinou stejně finance vyhazují na úplné blbosti, přispět může i ministerstvo vnitra z ušetřených peněz.

Náš návrh, tedy návrh ROH PP je mnohem racionálnější než pitomé vládní nařízení na provádění sexuálních kurzů pro migranty. Zavedlo je Norsko již v roce 2011 a na podzim 2015 byly doporučeny i dánským parlamentem a jak to nyní vypadá, tak něco podobného bude čekat migranty i v Německu. Česká vláda se snad k takové hovadině nepřidá, nebo jo?

Podle nepotvrzených zpráv se proslýchá, že do naší akce by se chtěly zapojit i Jihočeské matky v čele Džamilou. Dobře, ať jihočeské matky vypomůžou, ale proč to chtějí mít jako neziskové organizace placené? Tuto jejich aktivitu odsuzujeme, neboť by nám kazily kšefty. Ovšem jako nezisková organizace, tedy zadarmo, tož to by nám nevadilo. Sexpoukázky jim stát stejně nemůže proplácet, to by byla přece nekalá konkurence! Protimonopolní úřad by musel stejně tak jak tak zasáhnout.

Imigrantští mládenci homosexuální orientace by se mohli hlásit u pana profesora Karlovy univerzity Putny, tam katolické buzny budou poskytovat útěchu v rámci katolické charity, tedy zadara. Vida, k čemu bude Karlova univerzita prospěšná.

Předpokládáme, že vlády zemí postižných stěhováním národů se naším návrhem budou seriózně zabývat a přijmou a zavedou to do svých legislativ.

Podepsány členky ROH PP

***

 

 

 

Obrana kancléřky Merkelové

Připadá mi docela zvláštní, že ze všech stran, jak z ortodoxní levice, tak z ortodoxní pravice, se line úplně stejná kritika kancléřky. To ona zavinila tu vlnu imigrantů zaplavující Německo, protože je pozvala. Všichni mají obavy, že ona to doma nezvládne a přidělí imigranty i státům nedotčeným imigrací, do kterých ovšem běženci ani jít nechtějí. Tak proč ty předčasné obavy? Že by si to ti uprchlíci rozmysleli a chtěli by k nám do Česka, Slovenska, Polska, Maďarska, ba že by chtěli až na Ukrajinu a do pobaltských států? Jsem přesvědčen, že jejich obavy jsou liché, běženci prostě nemají zájem o tyto země. Akorát na Ukrajinu se přesunují isilovci a vytvářejí tam bojová seskupení. Už se těším, jak americká armáda bude likvidovat tyto skupiny ISIL na Ukrajině přesnými chirurgickými zásahy bombardérů. Může jim pomoci Štětina, bude jim ukazovat, kam mají ty chirurgické údery zasadit, vždyť zná Ukrajinu doslova jak své boty. Ale jak známe taktiku Američanů, tak určitě to budou spíše kobercové nálety případně práškování jako ve Vietnamu.

Desítka zmatených imigrantů nasedla omylem do jiného vlaku a ocitla se na našem území. Chovanec je okamžitě umístil do vězení. Po propuštění se klidně odebrali do Němec. Copak masově utíkají do Francie či Španělska? Ani náhodou, ani omylem. A do Anglie se pokoušejí dostat pouze ti, co tam už mají příbuzné. Tak jaképak obavy o osud Evropy? Německo tu vlnu bezproblémově zvládne, vždyť má nejnižší počty nezaměstnaných (5,3 %), takže nějaký ten milionek nezaměstnaných navíc nic neznamená. Nepředpokládám, že by imigranti byli celí žhaví chodit do nějakého zaměstnání pravidelně denně, ti nemají ani tušení o nějaké pravidelné pracovní době v továrnách. Zvýší se sice počet nepracujících, ale asi tak na úroveň Francie (10,3 %) či na celoevropský průměr EU (10,8 %). No a to je katastrofické? Dokonce by se nic moc nestalo, kdyby se v Německu zvýšila nezaměstnanost na úroveň Španělska (26,1 %) či Řecka (27,5 %), to už by byl menší problém, ale snadno řešitelný, jak nám předvádí Španělé a Řekové. Takže ani o osud Německa bych neměl žádné obavy. Nechápu, proč se tedy útočí na kancléřku ze států, kterých se migrační vlna vůbec netýká. Copak do jejich zemí se usilovně tlačí tisíce a tisíce uprchlíků? Že se budou tlačit zítra? Velice nepravděpodobné! Copak migranti by chtěli rozšiřovat řady bezdomovců? Samozřejmě Německo to bude stát nějaké ty penízky, to jo, ale je to přece nejbohatší evropská země, bez problémů to zvládne, vždyť má spoustu finančních a zlatých rezerv.

Pořád mi vrtá hlavou, proč ta světová elita, která řídí osudy světa, vybrala právě Německo coby cíl imigrantů. Kancléřka Merkelová, pokud je mi známo, nepodpořila demolici Iráku ani Libye, ba ani nevykřikovala, že Asad musí odejít. Že by to byl trest za tyto její postoje? Ovšem rozbití Jugoslávie zůstane už trvale na kontu Německa. Německo má další nesmazatelnou vinu na rozmlácení Jugoslávie.

Obyčejný človíček, do kteréžto množiny se řadím i já, ale uvažuje jinak než ony supererelity. Expresident Sarkozy, expresident Bush a expremiér Tony Blair společně rukou nerozdílnou nechali oběsit (zavraždit) Saddáma, zařídili zlynčování Kaddáfího a chtěli totéž provést s Assadem, také zařídili naprosté zdemolování všech tří těchto funkčních států. Je tedy naprosto logické, že by se postarat o uprchlíky měla hlavně Francie, Anglie a USA. Tito tři váleční zločinci a zločinné vlády jejich zemí se k tomu ovšem nemají, dělají jakoby nic, jakoby s uprchlickou vlnou neměli nic společného. Zde se naskýtá ba přímo se vnucuje „konspirační“ teorie, že použili něco málo z těch všech ukradených financí a zlata na podplacení kancléřky, aby ona vzala jejich hříchy na sebe. Všimněte si, jak všichni tito tři gangsteři mlčí a vůbec se nevyjadřují k imigrantům. Je to k podivu, přece do těch zemí s dobrými a šlechetnými (ušlechtilými) úmysly přinesli trvalou svobodu a ještě trvalejší demokracii a na věčné časy tam nastolili lidská práva a co hlavně - osvobodili je od krvavých diktátorů. Neměli by to tedy Tony a Sarko aspoň říci těm imigrantům? Pronášet nějaké projevy na náměstích pro shromážděné imigranty by přece byly působivé. Imigranti možná ani neví, jaké dobro jim způsobili tito tři pacholci. No a kdyby náhodou položil někdo otázku, kde jsou ty finance jak Saddáma tak Kaddáfího, bez zaváhání by odpověděli, že to si vzali jako úhradu za náklady na osvobození, tedy právem jim to náleží.

Proč tedy důsledky má nést Německo, které je pod okupační správou už 70 let? (NDR byla pouze 40 let.) Možná se v Sarkovi hnulo svědomí (silně pochybuji, vždyť on neví, co to svědomí vůbec je), a slíbil či už dokonce věnoval z těch libyjských tun zlata nějakou menší částku kancléřce jako přátelský dáreček k narozeninám. Tak absurdní, jak se to na první pohled zdá, to ale zase není, vždyť i Pinochet byl také dosazen USA a našetřil si 15 tun zlata (prý třetinu byl nucen před smrtí vrátit státu). A Francouzi si příště stejně zvolí za presidenta právě Sarkoziho. Možná kancléřce něco přihodil i Tony, ale George Walker určitě nedal nic, Američané jsou skrblíci, ten jí snad akorát tak vzkázal: Pánbůh ti to, Angelo, vynahradí. Oznámil vůbec někdy někdo kolik toho zlata a dolarů měl Kaddáfího stát v depozitech evropských bank? A dovíme se to vůbec někdy? Zveřejní tu částku alespoň Holande a Cameron? Určitě to ví, ale neřeknou, že? Takový min. předseda VB Cameron je absolvent prestižní anglické univerzity, u nás za komunistů by ho nepřipustili ani k maturitě, je to snad jeden z nejvíce primitivních ministerských předsedů v Evropě od konce II. světové války.

Třetí možností může být snaha USA poškodit ekonomiku Německa podobným způsobem, jakým poškodili ekonomiku Ruska. U Německa místo sankcí to budou imigranti. Ono to vyjde nastejno. Což by ale mohlo mít dalekosáhlé důsledky, neboť krachne-li německá ekonomika, krachne celá eurozóna, vzniknou nepokoje a z celé EU se stane Ukrajina. Že by právě to bylo cílem USA? Brzy se dovíme, zdali ano či ne.

Napětí v Evropě zvyšují teroristické útoky a vůbec terorismus jako takový. Není potřeba opakovat pochybnosti o pádu Dvojčat, o podivnostech při teroristických útocích v Londýně, Španělsku a v Paříži. Kupodivu, vždycky při dopadení teroristů jsou všichni mrtví, takže nemohou být postaveni před soud. I Usámu raději rozstříleli, než by mu řekli: Starý pane, prosím, nasedněte do naší helikoptéry, zavezeme vás k soudu. Dokonce i za vlády Hitlera proběhl řádný veřejný soudní proces se žháři budovy říšského sněmu (Dimitrov). Dnes autoři teror útoků jsou pravidelně preventivně postříleni, a mrtví před soud nemohou předstoupit. To je ovšem jenom taková nedůležitá zajímavůstka.

Moc se musím usmívat také nad fantastickými úvahami o tom, že obyvatelstvo EU se promíchá s černými Afričany a vznikne hnědá rasa a ta bude vyznávat islám. Když kdysi dávno u nás řádili Džingischánovi Mongolové, také určitě zanechali nějaké ty geny i v Česku. Takže vylepšování genetických vloh u bílé rasy není přece ku škodě, no ne? A takový několik století trvající obchod s otroky, kdy muslimové ve velkém nakupovali slovanské otroky (z dětí pak vychovali vynikající janičáry), taktéž vylepšil genetický fond Arabů. Však se jenom podívejte na fotografii obličeje nějakého arabského muslima a porovnejte s obličejem třeba nějakého Moraváka, vždyť nelze poznat, který je který. Podobné je to s dovozem služebnictva z kolonií pro anglickou a francouzskou panskou rasu.

Spousta intošů má obavy ze zániku křesťanské víry a katolického boha, pilíře to EU, a nahrazení křesťanských hodnot islámem. Žádná tragédie by to nebyla. Když křesťanský bůh nařídil presidentovi USA: „Běž a oběs presidenta toho či onoho státu“, tak když něco podobného nařídí Alláh nějakému muslimskému potentátovi, tož v tom přeci není vůbec žádný rozdíl, vyšlo by nastejno, všechna náboženství už jsou taková.

Další nesmyslné intošské úvahy porovnávají konec, tedy zánik říše římské s dnešním stavem EU a prorokují tentýž osud Evropě. Že stejně jako germánské a slovanské hordy zničily slavnou antickou říši, tak stejným způsobem zničí Evropu hordy islámské. Je vidět (a v televizi i slyšet), že autoři takovýchto prohlášení vůbec nečetli knihu Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona (1737-1794), což je už dílo klasické, vyšlo v roce 1788. Český překlad vydalo nakl. Odeon v roce 1983 v nákladu 22 000 ks. Vázaná s přebalem stála 41 Kč. Je to vynikající kniha a čte se jako román.

Dovíme se tam, že žádné germánské ani slovanské hordy nezpůsobily zánik oné slavné říše, nýbrž to bylo křesťanství. Germánské a slovanské kmeny přišly do úplně rozpadlé nefunkční říše už silně zapáchající mrtvolným a hnilobným rozkladem. Tedy nebyly to ani germánské ani slovanské kmeny, nýbrž křesťané, kdo způsobil konec říše římské! Pokud by tihle odborníci tvrdili, že i EU je v rozkladu účinkem a vlivem křesťanských „neoliberálních hodnot“, nikoliv muslimskými imigranty, tak by to přirovnání sedělo. Bylo by tedy vhodnější přijmout realitu, tedy skutečnost, že EU likvidují dnešní křesťané a nikoliv muslimové. Poslední císař Romulus vládl v letech 475 - 476 a na trůnu seděl celkem 10 měsíců. Že by kancléřka asistovala u zániku EU podobně jako Romulus? Že by kancléřku čekal podobný úděl? Pak nastalo pět století temna a obrovského úpadku. Evropa byla tehdy snad nejubožejší a nejbídnější krajinou světa.

Ale zde je potřeba upřesnění - týkalo se to pouze západní Evropy. Římská říše byla rozdělena na Západořímskou s centrem v Římě a na Východořímskou s centrem v Konstantinopoli. Východní část tedy prosperovala dál na vysoké civilizační úrovni. Konstantinopol bylo tehdy největší, nejbohatší a nejlidnatější město na světě. Tedy polovina říše římské celkem v klidu přežila a docela prosperovala až do 2. dubna 1452, kdy přitáhla osmanská armáda před Konstantinopol, což znamenalo konec i byzantské říše. Východní část tedy přežila o tisíc let déle než západní. (Konstantinopolis byla až v roce 1930 oficiálně přejmenována na Istanbul.)

Konstantinopol s obtížemi a těžkostmi přežila i nájezd křižáků v roce 1204 (IV. křížová výprava). „Nikdo by nečekal, že se křižáci, západní křesťané, otočí a místo proti muslimům ohrožujícím Svatou zemi vytáhnou na východní křesťany a brutálně vydrancují a zmasakrují křesťanské obyvatelstvo. Konstantinopol byla z poloviny srovnána se zemí, vše, co mělo hodnotu, bylo ukradeno nebo bylo v plamenech. Plenění trvalo 3 dny. Odhaduje se, že křižáci a Benátčané ukradli majetek a cennosti v hodnotě 400 000 stříbrných marek, byla to největší zaznamenaná kořist v historii, což jen svědčilo o bohatství a velikosti Konstantinopole.“ (citace z Wiky) Konstantinopol se již nikdy z tohoto šíleného plundrování nevzpamatovala, takže snadné dobytí města muslimy bylo už jenom logickým vyústěním.

Zajímavé zjištění - křesťané zničili nejenom Západořímskou říši, ale i Východořímskou. Křesťané jsou holt frajeři, co? Zničit takové dvě velké říše, to se jen tak kdekomu nepodaří. Je to pekelná cháska, ti křesťané, co?

No a závěrem ještě velice stručně o rozdílech mezi východním a západním pojetím křesťanství. (Americké křesťanství patří spíše do oboru psychopatologie než víry.)

V západním křesťanství se kněz nesmí oženit, má nařízený celibát. Prý aby po knězi nemohl nikdo jiný dědit než církev. Ovšem není to spíše než otázka ekonomická, otázka homosexuality?

Východní pop musel být ženatý a mít děti, jinak nemohl být popem.

Naprosto odlišné symboly víry. Západní část křesťanství má kříž a na něm visí zmučená mrtvola, vzývat mrtvolu je poněkud morbidní dekadentní zvrhlost, no ne?

Kdežto východ má ikony, kde z portrétu Krista (Pantokrata) přímo sálá nadzemská krása, vznešenost a spiritualita. Prohlédněte si ty ikony a srovnejte s umučenou mrtvolou na kříži. To je nebe a dudy.

Definitivně se východní a západní křesťané rozešli už v roce 1054 kvůli spojce i. Navzájem se prokleli a poslali do pekel. Rozkol trvá dodnes. O čem ta ptákovina byla? Duch svatý vychází z Otce i Syna. Východ trvá na tom, že vychází pouze z Otce, protože o žádném i v evangeliích není zmínka. Trošku srozumitelněji: Duch svatý vychází pouze z Otce a jde přes Syna až k nám lidem. Západ tvrdí, že vychází jak z Otce, tak i ze Syna, tedy z Otce může vycházet úplně jiný Duch svatý, než který vychází ze Syna. Jsou tedy dva různí Duchové svatí. Když může být Bůh Trojicí, proč by nemohl být Duch svatý Dvojicí, no ne? Taková kravina (říká se tomu učeně „filioque“) způsobila vzájemnou nenávist až za hrob!

Takže římská říše už neexistuje, ale má nástupce. Na západě se přestěhovalo centrum z Říma do Bruselu a na východě z Konstantinopole do Moskvy.

Takže udělejme zase analogii.

Západní, tedy EU s Bruselem, se rozpadne a dopadne stejně jako kdysi Západořímská říše. Kancléřka sehraje roli posledního císaře jako kdysi Romulus.

Východní, tedy Rusko s Moskvou, přetrvá stejně, jako přetrvala Východořímská s Konstantinopolí. Dokonce nastala analogická situace i s vypleněním Konstantinopole a s vydrancováním Ruska za Jelcina po zhroucení SSSR. A zase to byli západní křesťané, kteří ten masakr provedli na východních křesťanech.

Pak že se historie neopakuje.

Východ zase zachrání Evropu tak jako vždycky? Proč by to ovšem dělal? Z nějaké solidarity? Jako odměnu za to, co Západ činí Východu? Ty po mně kamenem já po tobě chlebem? Východ se na nás vykašle!

Zakončím výrokem Edwarda Gibbona: Historie je ostatně jen sotva něco víc než soupis zločinů, šíleností a neštěstí lidstva.

***

 

 

 

Čulíkoviny aneb Názory té správné elity

Závěrem měsíce vždycky zkompletuji několik stránek výroků našich politiků, komentátorů, blogerů a pro mne zajímavých tvrzení z různých webů. Úvodem jsem většinou dával perličky vyslovené Jefimem Fištejnem, Fendrychem, Romancovem, Kolářem, Klvaňou a podobnými experty. Samozřejmě jsem nevynechal ani Britské listy vedené Janem Čulíkem, protože názory tam zveřejňované souzní s názory výše uvedených odborníků.

Kdysi dávno Blisty moje články zveřejňovaly bez problémů, později mi šéfredaktor oznámil, že moje texty neodpovídají realitě, takže spolupráce skončila. Zajímavé je, že skončila s příspěvky i řada dalších autorů. Zůstal akorát Čulík s Karlem Dolejším a přidal se k nim Bob Kartouz. Moc se divím, proč přispívá do BL Daniel Veselý, který má výborné analytické články, copak nevidí, jakým směrem se onen web ubírá? Kdysi velmi čtené a populární Britské listy změnily linii na jednostrannou propagaci politiky USA, NATO, neoliberalismu a rusofobie. No proč ne, aj tak sa muože. Ta změna se udála přesně v době, kdy Madeleine Albrightová navštívila Čulíka v jeho pracovně v Glasgowě. Jak byl na to setkání hrd! Však také hned na svém webu zveřejnil i fotografii přátelského srdečného setkání s Krvavou Madlou či s Balkánskou řeznicí. Jedna návštěva a jak radikálně změnila jeho postoje.

A protože v perličkách za leden by výroky z Blistů zabraly celou první „čestnou“ stránku, rozhodl jsem se zveřejnit je zvlášť a někdy i s komentářem. Tak nejdříve Jan Čulík, který nevybíravými slovy dehonestuje Parlamentní listy slovy: „Rekordně nejobscénnější jsou ovšem Parlamentní listy. Hanba všem, kdo se neštítí pro tento hnusně nelidský, odporný server psát, nebo mu poskytovat jakákoliv vyjádření či informace.“ Když nevyhovují jeho světonázoru, tak je přece nemusí číst. Pro mne jsou Parlamentní listy jedny z nejlepších webových stránek u nás. Taktéž se velice inteligentně zdvořile vyjádřil o webu Novinky.cz: „Nedostává se mi slov k tomu, abych vyjádřil své ohromení nad tupostí Václava Klause mladšího. Novinky dál poškozují Českou republiku, znovu publikují manipulativní nesmysly Klause mladšího.“

Titulky některých článků v BL také ohromují svou nestranností: „Babišoviny dezinformují českou veřejnost o uprchlické krizi“ „Zemanovy výroky vyvolávají po světě zděšení“ „Miloš Zeman a jeho blbosti se stávají nejslavnějším vývozem České republiky“

Čulíkoviny tedy informují nezávisle a fundovaně! Čulíkoviny nahrazují Jefima Fištejna a Štětinu, ti se vcelku odmlčeli, Čulík převzal po nich štafetu. Bloger v diskusním příspěvku to vyjádřil pregnantně: „Hlavní novinářskou cenu Josefa Goebbelse za minulý měsíc získal Jan Čulík. Blahopřejeme! Na příští měsíc je nominován Fendrych a Novák, případně Lipold, který z nich vyhraje?“

Čulík absolvoval (za komunistů) filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Studium ukončil doktorátem ze srovnávací anglicko-české fonetiky a pak okamžitě emigroval. Ostatně, uhradil našemu státu náklady na svá studia? Jako čestný a morálně vysoce poctivý člověk by měl tak učinit alespoň dodatečně. Tak tento intelektuál-bohemista přednáší a působí jako Senior Lecturer in Czech Studies na University of Glasgow ve Skotsku a soustřeďuje se na šíření základních informací o české kultuře a České republice. Tento profesor české literatury v cizině prý propaguje Českou republiku, vždyť to je nonsens! Jakým způsobem propaguje Českou republiku, dokladují jeho věty: „Už jsem tu několikrát litoval českého národního obrození, které v době, jež netušila nic o globalizaci, proměnila češtinu na úkor mezinárodního jazyka němčiny ve výlučný nástroj komunikace v české kotlině, a izolovala tak českou veřejnou debatu od zahraničí, takže v exotické češtině, jíž mluví jen pár milionů lidí, mohou potrhlíci v médiích tvrdit bez korekce mezinárodním kontextem jakékoliv nesmysly a média jim to publikují a lidi jim to nekriticky žerou. Což by nedělali, kdyby měli přístup k širším informacím, než jsou jen bludy většinou šířené v češtině. Znovu se ukazuje, že čeští obrozenci udělali české společnosti v první polovině devatenáctého století obrovskou medvědí službu. Uzavřeli totiž českou společnost do jazykového ghetta, v němž místní šílený diskurs ovládli blázni a vedou netušící společnost ke katastrofě.“ No neměl by dostat Řád Bílého lva za propagaci takových osvíceností? Kníže by ho určitě ometálovalo. Zeman nikoliv.

Jan Čulík nás upozorňuje, že „Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že příchod imigrantů povede k stimulaci ekonomiky. Jen v mezinárodním kadlubu kultur, jako jsou Spojené státy, nebo Londýn, kde žijí vedle sebe lidé z více než 100 zemí světa, vznikají nové, nosné myšlenky. Češi neustále a důsledně mluví jen mezi sebou. Není důvodem toho, že za poslední čtvrtstoletí česká literatura, kultura ani ekonomika nevytvořila skoro nic původního, co by se dokázalo globálně prosadit, právě její sebestředná izolace? Česká společnost by ve svém vlastním zájmu měla vítat cizí vlivy, aby se tím ubránila jinak nevyhnutelné degeneraci.“ (Mohl klidně použít havlovsko-knížecí elitou oblíbený pojem zaprděnost a zaprděná česká kotlina.)

Čulík v Blistech napsal také článek o tom, že je potřeba vytvářet příběhy, aby obyvatelstvo citově pochopilo, o co vůbec jde. Takže v BL si můžeme přečíst srdcervoucí příběhy vzbuzující soucit s imigranty. Dle mne jsou to pouhé literární fikce, kterými chce zapůsobit na city. Ale nějak se mu to nedaří, fiktivní literární příběhy i s dokumentárními fotografiemi (vždyť existuje Photoshop) dneska nikoho neoslovují, literární výmysly vydávané za realitu, dnes nikoho nedojmou. Ostatně, imigrantů zanedlouho budou dva milióny, takže bude-li Čulík vyprávět příběh každého z nich, neboť každý imigrant má svůj originální neopakovatelný příběh žádnému jinému nepodobný, tak může ty vyprávěnky otiskovat stovky let. Dopřejme mu tu zábavu a přejme, aby mu to tak dlouho vydrželo.

Šéfredaktor ovšem potřebuje finance na provoz a tak oznamuje: „Prosíme, přispějte. Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci. Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat…“ Jelikož racionálně a kriticky vnímat fakta dle Britských listů nemíním, tak ani příspěvek už několik let neposílám.

Nejvíce ovšem exceluje Karel Dolejší. Takže nějaké citace jeho mouder.

„Ruské vyhrožování a zastrašování směrem na západ - vůči Rumunsku, Polsku, Dánsku, Pobaltí, Švédsku, Norsku a Finsku - znamená konec období evropské stability po skončení studené války.“

Nedávno vyděsil nejenom mne, nýbrž i všechny čtenáře Britských listů hrůzostrašnou zprávou o tom, že švédská armáda zjistila v nějakém švédském fjordu ruskou ponorku, která neodpovídala na výzvy vojáků. Další den tudíž armáda přikročila k bombardování hloubkovými torpédy. Třetí den nevyplavaly žádné trosky ponorky a ani jeden ruský námořník. Zničením ruské ponorky byla odvrácena válka. Ó, jakou jsem měl radost.

Podobně dlouhou dobu bavil čtenáře ruskými bombardéry narušující údajně švédský výsostný prostor. Několikrát dokonce musely vzlétnout anglické stíhačky a ony ruské bombardéry po nějakou dobu doprovázet. Ruští piloti s nimi také odmítli jakoukoliv komunikaci, čímž ohrozili i civilní letecký prostor. Jsou to holt barbaři, že? Kupodivu anglické stíhačky nesestřelily ani jeden ruský bombardér a taktéž uchránily svět před válečnou katastrofou. Ruské ministerstvo odmítlo komentovat takové choromyslné výmysly. O Švédsko ani tak moc nejde, švédská armáda si s Rusákama přece poradí sama, horší a podstatnější je, že Putin ohrožuje i Česko, chce totiž obsadit Karlovy Vary a dokonce i smíchovské vlakové nádraží. To bude teprve tragédie, co?

„Jak do zmíněného kontextu zapadá Česká republika? Se svou dvoukolejnou zahraniční politikou, v níž se ani brav nevyzná.“ Brav se v ní sice nevyzná, ale Kája Dolejší se vyzná dokonale, neboť on je přece nadbrav.

„Že nikoho nenapadne uvažovat nad uprchlickou vlnou z východu, pokud putinský režim za přihlížení acedických Západoevropanů realizuje třeba jen některé ze svých hrozeb, je také signifikantní.“

Holt nenapadne je tak uvažovat, je přece „signifikantní, že Západoevropané jsou acedičtí.“ (Slovník cizích slov uvádí: signifikantní: kniž. řidč. význačný; příznačný. Acedia (lat.) Význam: lenost, zahálčivost, apatie)

„Je velmi legrační představa, že sbírka tmářů a ignorantů kolem Miloše Zemana bude radit "hloupým" západním politikům. Přitom kapacita ČR podílet se na jakémkoliv širším mezinárodním přístupu k bezpečnostním otázkám prudce klesá s každým dalším kbelíkem vysočinských mouder, který na hlavu domácího i mezinárodního publika rozšafně vylévá Miloš Zeman.“ Docela poetické, že?

„Poté, co ozbrojená provokace válkychtivých íránských Revolučních gard (Pasdaránů) proti dvěma americkým hlídkovým plavidlům skončila ponižujícím zacházením se zajatci, včetně nasazení hidžábu jediné ženě na palubě, pokud bude mít Írán jadernou bombu v pondělí - například protože ji dostane letecky z KLDR, kde se Íránci zúčastnili pozorování nejméně jednoho pokusného jaderného výbuchu - Saúdská Arábie bude mít svoji už ve středu. Dlouhá a pokračující historie íránské podpory bosenských islamistů, včetně událostí velmi nedávných, ukazují, že v Teheránu nemají v úmyslu dát pokoj ani Evropě, natožpak Spojeným státům.“

Jak jednoduchý je svět K. Dolejšího. Na světě jsou tři darebácké státy. Prvním a největším darebáckým státem dle Dolejšího je Putinovo Rusko, které destabilizuje Evropu tím, že financuje protidemokratické strany. U nás třeba platí Zemana a komunisty a určitě platí i Okamuru s Konvičkou. V jiných evropských státech jsou na výplatní pásce Kremlu třeba tyto strany a jednotlivci: na Slovensku Fico, v Maďarsku Viktor Orbán, v Řecku Alexis Tsipras a Syriza, ve Velké Británii Jeremy Corbyn a šéf UKIP Nigel Farage, ve Španělsku Podemos, ve Francii Marine Le Pen, v Německu Pegida, v Itálii Beppe Grillo a jeho nestandardní Hnutí pěti hvězd a další a další. Kupodivu Putin neplatí Kaczyńskiho, a když jo, tak to dělá tajně. Kruciš, to musí stát peněz! Platí to Putin ze svého nebo má na to nějaké tajné fondy? To nám Kája ještě neprozradil, asi to řekne až příště. Jaké má řešení? Všechny tyto strany a hnutí demokraticky zakázat a jejich představitele demokraticky pozavírat. A těch agentů co Putin v EU má! Ostatně, jakou činností se ti agenti zabývají? No právě tou nejdůležitější, lákají totiž spořádané občany ke vstupu do oněch protidemokratických stran a hnutí, to je jejich hlavní náplň práce a činnosti. Agenti se dnes už nepídí po nějakých průmyslových novinkách, vždyť dnes si lze na internetu najít ty úplně nejprogresivnější průmyslové inovace zadarmo a snadno. Ani umístění vojenských jednotek a jaderných bomb už není tajností. Takže ti agenti fakt mají na práci pouze ideologické působení. Nejnebezpečnější jsou ruští agenti působící v Parlamentních listech. Zakázat je, neb ohrožují naši bezpečnost!

Druhým darebáckým státem je Írán. Už jenom fakt, že na Prahu jsou namířeny íránské rakety, je útokem na naši svobodu a suverenitu. Kdyby byly namířeny na Moskvu, tož to by nějak nevadilo, ale na matičku Pragu? Je to také šíitský Írán, který vraždí sunnity, přitom ti sunnité jsou ISILovci prosazující ten správný směr islámu v Sýrii a i jinde. No a potom třetím darebáckým státem je Severní Korea, která dodá atom bomby letadlem Íránu. Proč Kája vynechává Čínu, je mi záhadou. Rusko je ďáblovo, USA jsou boží. Obama je neschopný slaboch a zbabělý president, už dávno měl vtrhnout do Ruska a řádně ho zdemokratizovat. Že se Sýrii nedaří zdemokratizovat, je zásluha Obamy. Kdyby byl presidentem McCain či Madlénka Albrightová, to už by jak Rusko, Írán, Korea, tak i Sýrie byly dávno zdemokratizovány do doby kamenné a už mohl být ve světě nastolen pořádek a spravedlnost a zákon práva a hlavně demokracie a svoboda. Tož tak Kája.

„V syrském městě Dúma byly uzavřeny školy kvůli kazetovým bombám zřejmě z ruských letadel.“ Kája mohl také klidně napsat, že kazetové bomby shazovala zřejmě uruguayská letadla, výsledná informace by byla totožná.

„Putinské Rusko směřuje do ekonomické černé díry, což mu sice nebrání pokračovat v šíleném zbrojení. Rusku ve výhledu 12 - 18 měsíců hrozí opravdu vážné ekonomické problémy. Při jinak stejných cenách ropy a zemního plynu do konce roku 2016 spotřebuje rezervní fond a bude si muset vybrat, zda tisknout peníze, nebo se ucházet o půjčky v zahraničí.“ Holt, proti gustu žádný dišputát.

„Proč se Moskva snaží svrhnout Angelu Merkelovou. Ruské elity slabé protivníky nikdy nešetří. Scénář je navíc předem připravený, ohraný a lze jej použít naprosto rutinně. V protinorské dehonestační kampani se osvědčil. Děti a dospívající spolehlivě budí intenzívní emoce. Na faktech rozvášněným davům už nesejde. Pokud by kancléřka padla, Kreml může doufat, že v létě budou sankce zrušeny. Možná již má v kapse podporu Francie. Bez Merkelové by měl dobrou šanci. Merkelová ustoupila Putinovi v Minsku a v důsledku podruhé, když dovolila SPD v rámci trvající Ostpolitik projekt plynovodu Nordstream 2. Nic z toho jí ovšem nezískalo ani tu nejmenší náklonnost Kremlu, protože ten myslí v logice her s nulovým součtem a každý ústupek považuje za známku slabosti strany, kterou tím považuje za poraženou. Každou další slabost vítá a obratně využívá. Po nějakém sentimentu nebo zásluhách tu není ani památky. Jde čistě o mocenskou konstelaci.“ Tento politologický rozbor je skutečně hoden nadprůměrně honorovaného redaktora Britských listů.

Kája také píše vojensko-válečnické odborné úvahy, ač má modrou knížku, rozumí detailně vojenským záležitostem. Jeho vojenské a válečné teorie jsou geniálně nadčasové. Třeba uvádí počty bodáků a polních lopatek, které vlastní jednotlivé armády a dle toho potom predikuje vítězství ve válečném střetu buď té či oné strany. Neopomene ovšem nikdy dodat, že Putinovi vojáci mají jak polní lopatky tak bodáky zrezivělé, no, co byste chtěli po opilých mužicích, že? Ještěže naši vojáci jsou očkováni proti tetanu. Jenom se podivuji, proč ještě neodešel předávat své válečné taktiky a strategie bojovníkům za svobodu a demokracii na Ukrajině, hlavně praporu Azov. Vždyť kdyby se řídili jeho radami, už dávno by vyhnali ruské putinovské vojáky-zelené mužíčky bojující za návrat totalitního komunismu ze země ba dokonce i z povrchu zemského. Nabídl se Porošenkovi za válečného manažera? Proč tam neodešel jako dobrovolník bojovník za svobodu a demokracii?

Zdání odbornosti a přesné citování zdrojů je snad Kájův koníček. Má každý článek perfektně ozdrojován, samé ZDE, ZDE, ZDE, a pokud kliknete na některé to ZDE, zjistíte, že to jsou nějaké obskurní anglické či německé tiskoviny typu našeho Blesku, AHA a Reflexu. Běžná praxe těchto odborníků je, že anonymně či pod pseudonymem nechají na nějakém webu zveřejnit nějaký vyložený nesmysl a pak se na něj odvolávají jako na zdroj. To se potom vědecky ozdrojovává, co?

Dolejší se cítí být také superfilosofem, zajisté postmoderním. Jako politolog překonává i Jefima Fištejna, ale jako filosof překonává dokonce i samotného Junga (Carl Gustav Jung 1875-1961). Kája má vždy skoro v každém článečku nějaké to knižní, zastaralé cizí slovo, které má zdůraznit jeho převysokou inteligenci a nesmírnou vzdělanost. Určitě má po ruce nějaký speciální slovník cizích slov, který uvádí slova zastaralá, knižní a málo používaná, a tak do každého článečku vsune nějaké to zastaralé cizí slovo, aby se blýskl svou supervzdělaností. Podobně a se stejným cílem totéž používali i popřevratoví politici. Z téhož slovníku asi vybíral Klaus a snad všichni ministři školství. Bylo to až k smíchu (nebo k pláči?). Ve sborovně dvacet vysokoškolsky vzdělaných kantorů zůstalo v údivu nad nějakým jejich novým pojmem či nějakým novotvarem. Sáhl jsem v knihovně po slovníku a ejhle - slovo knižní, zastaralé, málo používané. Alespoň jsme se zasmáli snaze ministrů školství o vzbuzení dojmu inteligenta. Výsledkem jejich snahy byl úplný opak.

Kája ve svých rádobyfilosofických statích předvádí bezduché naprosto bezobsažné prázdno omotané zmatenými větami a citacemi všemožných postmoderních pseudofilosofů, prostě je to text vždycky signifikantně acedický. Ovšem když do svého článku zaplete nějaké delší věty od Junga a přidá pár zastaralých, knižních a málo používaných cizích slov, to člověk zírá a hledá nějaký smysl textu, ovšem žádný smysl nenachází, že by smysl jeho článků byl nesmysl? Asi to je věrnější konstatování. Prý byl jeden čas squatterem, takže není divu, že od svých spolubydlících nasál spoustu super intelektuálských moudrostí.

Od Boba Kartouze jsem nenalezl ani jednu perličku hodnou zaznamenání, má totiž dar mnohomluvnosti o ničem. Čeká ho skvělá budoucnost. Pokud vleze do nějaké politické strany, má kariéru zajištěnu. Mluvit hodinové proslovy o ničem, to je dar boží a politická přednost. Jeho heslo zní: Proto mluvím tak dlouho, abych nic neřekl.

***

 

 

 

Hodina náboženství - judaismus

První (úvodní) hodina náboženství pro žáky základní školy (10 až 15 let)

„Dobrý den žáci a žákyně.“ Ticho mlčení. „Na pozdrav je slušností odpovědět, tak ještě jednou: Dobrý den žáci a žákyně.“ Sborová odpověď: „Dobrý den.“ „Tak si sedněte.“

V dnešní úvodní hodině si povíme něco o tom, kolik je ve světě různých náboženstev a kterou víru obyvatelé té či oné země vyznávají. Těch nejdůležitějších a nejhlavnějších je pouze pět, plus jedno zaniklé amerických indiánů, tedy celkem šest. Napíšeme si je na tabuli. Nejznámější u nás v Evropě jsou tři - je to 1. judaismus, 2. křesťanství a 3. islám. V Indii je to 4. hinduismus a 5. buddhismus. U indiánů to býval kult Slunce. Samozřejmě je jich daleko více, ale ta nejsou příliš rozšířená, jejich vyznavačů je pomálu. Zbude-li nám čas, tak se i o nich zmíníme.

Co je to vůbec náboženství? Je to víra v nějakou nadpřirozenou, nadzemskou či mimozemskou bytost či sílu, která prý vytvořila či stvořila z ničeho jak celý svět, tedy vesmír, tak i naše slunce a i naši zemi a dokonce i člověka - Adama a Evu, tedy naše prapraprarodiče. Ta nadpřirozená síla určuje a řídí veškeré dění a i činy člověka. Té nadpřirozené bytosti či síle se říká Bůh. Boha ještě nikdy nikdo neviděl ani nevyfotil, ale prý k některým lidem promlouvá a radí jim, ale taky ho nevidí, pouze slyší, prý má medový a velice příjemný hlas, ale nahrát jeho promluvy na mikrofon se ještě také nikdy nezdařilo. No a i když ho někteří sice neviděli, ale slyšeli a uměli psát, tak ty věty pronášené bohem zapsali. Těm zapisovatelům se říká proroci či svatí lidé a těm zápiskům svatá Bible.

Stručně k jednotlivým vírám.

Nejstarší je judaismus, tím také začneme. Je to náboženství vyznávané židovským národem v Izraeli. Židů žije v Izraeli na 8 miliónů, ale jsou také roztroušeni po celém světě, takže dohromady jich může být prý kolem 30 milionů. Izrael je malinkatá země velikostí jako u nás Morava.

Prý kdysi dávno, před dvěma tisící lety před naším letopočtem, tedy dnes už je to skoro čtyři tisíce let, žil na Sinajské poušti (ukázat na mapě) pastevec Abrahám s manželkou Sárou a s druhou manželkou Hagar. Bydleli ve stanech a měli velké stádo ovcí, koz a velbloudů a neustále se se svými stády stěhovali na místa, kde rostla tráva, neboť v pouštích bývá trávy velice málo a vzácně. Těm pastevcům se říká beduíni. Abrahám měl se Sárou syna Izáka a s Hagar syna Izmaela. Jenomže ta první manželka Sára nějak nesnášela druhou manželku Hagar a tak přesvědčila Abraháma, aby ji vyhnal do pouště. Abrahám poslechl a Hagar s malým Izmaelem vyhnal, což ale znamenalo jejich jistou smrt. V poušti je pouze písek a žádná voda. Myslím si, že to vůbec od Abraháma nebylo správné. Nešťastná Hagar sedmkrát oběhla pahorky Marva a Safá než nalezla vodu pro svého synka. Dodnes muslimové na její počest také sedmkrát obcházejí při slavnostech ty dva pahorky. Potom se jí podařilo najít nějaké jiné beduíny, kteří ji mezi sebe přijali, takže se zachránili. Izmael vyrostl, měl děti a ty děti měly další děti a tak dále, no a z rodu Izmaela vznikl velký národ Arabů. Z potomků syna Izáka zase vznikl národ Židů.

A právě s tím praotcem Abrahámem mluvil bůh. Říkal mu přibližně toto: „Tebe, Abraháme, jsem si vyvolil, protože jsi nejlepší ze všech lidí. Také tvoje potomky budu mít v oblibě a budu jim dávat přednost před všemi ostatními národy. Zařídím, abyste se velmi rozmnožili, aby vás bylo více než zrníček písku na břehu moře. Také zařídím, abyste vytvořili velikou říši, která bude sahat od řeky Eufratu až po Středozemní moře. A všechny ostatní národy světa vám budou sloužit, otročit. Já jsem tvůj bůh a jmenuji se Jahve. Pouze mně se budeš klanět a pouze mne budeš vzývat a uctívat, nebudeš se klanět jiným bohům, jako jsou třeba bohové egyptští, sumerští či perští.“ Tuto řeč pronesl bůh k Abrahámovi před dvěma tisíci lety před naším letopočtem. Ovšem písaři to zapsali až kolem roku 300 před naším letopočtem. Možná ti dřívější neuměli psát a tak si to pouze navzájem povídali, otec synovi, syn vnukovi atd. po celou dobu těch více než 1.500 let.

Tato slova pánaboha jsou zapsána ve svaté knize v Bibli dokonce mnohokrát, takže přesné znění onoho slibu si tam můžeme přečíst. Hlavně v prvních pěti knihách Bible, což jsou tyto knihy: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium. Jinak se jim také říká Pět knih Mojžíšových, čili Tóra. Genesis znamená počátky, Exodus znamená odchod (z Egypta), Levitikus jsou předpisy o tom, co a jak mají provádět kněží, Numeri je kniha o počtech příslušníků židovského národa v průběhu historie a Deuteronomium je kniha historická, popisující příběhy židovského národa od Abraháma, přes Mojžíše, krále Davida a Šalamouna až po stavbu chrámu v Jeruzalému.

Praotec Abrahám po vyhnání Hagar do pouště udělal ještě jeden, dle mne také velice nemorální, skutek. Bůh Jahve mu totiž přikázal, aby svého syna Izáka podřízl a jeho tělo spálil na hranici dřeva. Znamená to, že bůh Jahve má rád krev a je mu příjemné čichat vůni pečeného lidského masa. Tož takového boha bych já nikdy nechtěl! Abrahám ovšem poslechl a šel obětovat syna Izáka na horu Moria. Asi si myslel, že to musí udělat, když mu toho Jahve tolik nasliboval. Ale to obětování dopadlo dobře. Abrahám sice už měl svázaného syna na hranici dřeva a už se rozmáchl nožem na podříznutí, vtom ale přiletěl anděl a ruku mu zadržel, řka, že Jahve si to rozmyslel a už nechce krvavou oběť. Abrahám ale řekl andělovi, že mu nevěří a že chce, aby mu to řekl přímo Jahve. Takže Jahvemu nezbývalo než sestoupit z nebes a potvrdit mu, že všechno co slíbil, nadále platí a že obětování syna už nevyžaduje. Kdyby tak Abrahám věděl, že svůj slib Jahve ale nesplní, přece žádnou velkou říši od Eufratu po moře Židé nikdy nevytvořili a jako zrníček písku jich také není, jejich zemička je malinkatá a i lidí je docela málo. Co by udělal? Asi by boha poslal někam do pryč.

Jméno boha Jahve se v semitském jazyku napíše bez samohlásek, tedy pouze JHW. Předpokládá se, že samohlásky si každý čtenář doplní sám, tedy JaHWe. Sekta Jehovistů nesprávně doplňuje samohlásky takto: JeHoWa.

Na judaismu se mi moc líbí vztah vyznavačů k jejich bohu, tedy k Jahvemu. Běžně s ním rozmlouvají, častokrát mu odporují, hádají se s ním, dělají si srandu, prostě jako by to byl jejich kamarád, dokonce mu napíší psaníčka s prosbou o to či ono a zastrčí ten dopis mezi kameny posvátné zdi, která jediná zůstala z rozbořeného chrámu. Nám to připadá tak trošku k smíchu, neboť hlasitě mluví k bohu či rozprávějí s bohem, kterého ale ovšem nevidí, kývají se u toho, rozhazují rukama, kymácejí se z boku na bok, jakoby byli opilí či nadrogovaní ve stavu extáze. Takto s bohem rozprávějí ale jenom tzv. ortodoxní rabíni s dlouhým plnovousem a na hlavě mají jakýsi široký černý klobouk.

Židé měli kdysi dávno, před dvěma tisíci lety velký chrám v Jeruzalémě, ale ten jim zbořili římští legionáři pod vedením Tita v roce 70 n. l., zůstala viditelná pouze Západní zeď, nazývaná někdy jako Zeď nářků. Ze zbořeniště chrámu se pak po sedm staletí stalo městské smetiště, a až v roce 715 nechal postavit na tom místě chalífa Umájad al-Wálid mešitu Al-Aksá, která tam stojí podnes. Ten úplně původní první chrám nechal postavit král Šalamoun na místě, kde měl Abrahám obětovat syna Izáka, tedy na hoře zvané Moria. Také tam nocoval Jákob, když měl svůj sen, ve kterém viděl, jak po žebříku do nebe vystupovali a zase sestupovali proslavení králové a vojevůdci tehdejších časů. „Proč jsi také nelezl nahoru do nebe,“ ptá se Jákoba bůh. „Ále, vždyť všichni vystupovali a zase sestupovali, to by čekalo i mne.“ Jahve odpověděl: „Tebe bych si v nebi ponechal.“ Jákob silně zaváhal, že? No a v tom se Jákob probudil.

Hora Moria, či také Chrámová hora, nebo i Vznešená svatyně, je spíše takový menší kopec uprostřed Jeruzaléma, kde král Šalomoun (prý 970-931 př. n. l.) nechal postavit první chrám, který ovšem srovnal se zemí babylonský král Nebukadnezar II. v roce 586 př. n. l. Nižádná archeologická památka po prvním chrámu nebyla nalezena, ani základy, prostě nic, takže jsou docela oprávněné domněnky o neexistenci takového chrámu. Po návratu z babylonského zajetí byl postaven druhý chrám, který později už skutečně reálně zvelebil Herodes - to je ten, který také nařídil to slavné vraždění neviňátek. Ovšem zase o pár desetiletí později, v roce 70 n. l. toto slavné architektonické dílo nechal zbořit Titus.

Všeobecně přijímanou tezí mezi židy téměř všech denominací je, že Mesiáš přijde a postaví na Chrámové hoře Třetí Chrám. Z náboženského hlediska je tak Chrámová hora místem, kde se Bůh setkával s člověkem, kde se nebesa setkávala se zemí. Podle Talmudu Šechina nikdy neopustila Západní zeď. (Šechina jest dle Talmudu manželkou Jahveho, či také jeho stín.) Takže bude zbořena mešita Al-Aksá a postaven třetí chrám? Toť otázka. Šejch Raed Saláh, vůdce islámského hnutí v Izraeli, v roce 2007 prohlásil: „Po tisící připomínáme, že celá mešita Al-Aksá, včetně všeho co je nad ní i pod ní, je pouze a jedině muslimským majetkem a nikdo nemá právo ani na jediné zrnko písku z ní.“ Bude tedy problém vyřešen v blízké budoucnosti nebo nebude? Přijde Mesiáš? (Mesiáš znamená mocný král, velký vojevůdce, osvoboditel či spasitel.)

Protože nemají chrám, tak se židé chodí modlit do synagog, většinou v sobotu, kdy mají zákaz jakékoliv tělesné činnosti. Dokonce smí v sobotu ujít jenom předepsaný počet kroků, pokud ujdou více kroků, tak poruší zákony sabatu. Sobota je pro židy podobná naší neděli, kdy my také odpočíváme a nepracujeme, tedy většinou nepracujeme. Připadá mi, že si tu sobotu vybrali za svátek schválně a záměrně. Vždycky všude totiž bylo nařízeno slavit neděli, kdy se nepracovalo. Když si tedy vybrali sobotu, tak vlastně měli v týdnu sváteční dny dva, kdy nepracovali. Dobrý nápad, no ne? Je jenom málo zemí, kde by nestály synagogy. U nás v Evropě je to pouze Albánie a Kosovo, ale nejsem si tím úplně jistý. V Kosovu nedávno všechny synagogy podpálili a srovnali se zemí, možná na nějakou třeba i zapomněli.

Je samozřejmě nutné se zmínit i o základním svatém textu, tedy o Bibli a Talmudu. Tóru nadiktoval Mojžíšovi samotný Jahve. Mluvil k němu z hořícího keře, mluvil dlouho a dlouho, keř ne a ne shořet, a Mojžíš všechna boží slova zapsal. Podobně i Mohamed zapsal slova (zapamatoval si je, protože nebyl moc gramotný), která mu nadiktoval archanděl Gabriel. Talmud zase sepisovali učení rabíni, protože byl potřebný správný výklad oněch Mojžíšových vět. Naprosto zásadní a nejdůležitější je pasáž a vyvolenosti židovského národa, jak jsem uvedl na začátku. Tak neomaleně otevřeně to prohlásili pouze brahmáni v hinduismu a Adolf Hitler. Zajisté o své vyvolenosti je přesvědčeno každé náboženství, ba i ta nejmenší sektička, ale nedává to tak příliš okatě najevo jako židé. Ovšem vyvolených je pouze to jedno procento, plus méně vyvolených přisluhovačů tak deset procent a ostatní mají pouze naději, že budou patřit také mezi ně. Copak běžný žid v potu tváře získávající svůj chléb vezdejší je vyvolený? Voliči Dolfiho patřili také mezi vyvolené nadlidi, bylo jim akorát slíbeno, že dostanou zdarma statek na Ukrajině a stovku otroků k tomu. Tedy také dostali pouze naději.

Už hned v první knize zvané Genesis (počátky) jsou kouzelné příběhy. Bůh, který to nadiktoval, byl vynikající dadaista ba i znamenitý surrealista. Tak třeba hned na začátku se popisuje stvoření světa během sedmi dnů z ničeho. Na počátku nebylo nic, pouze duch se vznášel nad vodami. Takže ne že nebylo nic, byla přece voda, dále byl duch svatý vznášející se nad vodami a do třetice tam byl přeci ještě i bůh. Myslím si, že ty dny stvoření stojí za přečtení.

První den stvoření: Země byla bez tvaru a pustá, temnoty byly nad propastí, a Duch Boží se vznášel nad vodami. Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Bůh řekl: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer.

Druhý den: A bylo jitro, den druhý. Řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer.

Třetí den: A bylo jitro, den třetí. Řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer.

Čtvrtý den: A bylo jitro, den čtvrtý. Řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ Bůh stvořil veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“ Byl večer.

Pátý den: A bylo jitro, den pátý. Řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. Byl večer.

Šestý den: A bylo jitro, den šestý. Řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

Sedmý den: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl konal. (Tak překládají Kraličtí.) Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si. (Ex 31,17)

Židovští učenci přesně určili datum onoho stvoření světa a vyšlo jim, že se to stalo 7. října 3.761 před naším letopočtem. Připočteme-li k tomu roky našeho letopočtu, tedy 2.016, vyjde nám, že svět byl stvořen před 5.777 roky. Tedy svět, země a vesmír a i člověk byl stvořen před málem šesti tisíci lety! A někteří lidi tomu věří ještě i dnes! Byzantští, tedy pravoslavní, učenci také vypočítali přesné datum stvoření a vyšlo jim, že to stalo nikoliv 7. října, nýbrž 1. září. No jo, kdo z nich udělal chybu ve výpočtu?

Je pro mne docela nepochopitelné, když docela známý a uznávaný vědec dostane otázku: „Vy jste přece objevil kosti neandertálce a datoval jste je do doby před 120 tisíci lety, jak se to slučuje s vaší vírou, že Jahve stvořil svět před 6 tisíci lety?“ Odpověď: „Pletete vědu, kde jsou jasná a nezpochybnitelná fakta, a víru, víra přece není věda, to nelze slučovat. Já věřím, že Jahve stvořil svět před 6 tisíci lety, ale vědecká fakta o neandertálcích přece nelze zpochybňovat.“ Ani po tomto vysvětlení to nechápu. Holt jsem atheista.

Bůh stvořil světlo první den, ale slunce, měsíc a hvězdy až čtvrtý den. To mi taky nějak nesedí, ale věřícím to nevadí. Nu což. Říci, že je to blbost nelze, přece bůh se nemýlí, bůh má vždycky pravdu, to pouze my s naším nedostatečným a mdlým rozumem tomu nerozumíme a nechápeme to, proto nastupují vykladači, kteří to uvedou na pravou míru a srozumitelně ve přesložitých souvětích nám to vysvětlí.

Živočichy tvořil dva dny, čtvrtý a pátý den. Proč to neudělal během jednoho dne? Asi to bylo dost obtížné i pro pánaboha. Když už tedy na zemi bůh stvořil flóru i faunu, tak se rostlinstvo ptalo: „Ó, veliký Stvořiteli, a proč jsi nás stvořil?“ Stvořitel odpověděl: „Máte před sebou veliký a vznešený úkol, budete totiž potravou pro vyšší formy života, což je smysl vašeho bytí. Prostě budete krmivem pro silnější, což vás musí naplňovat blaženstvím.“

Také zvířátka se ptala: „Ó, Veliký Vládce a Tvůrce Všehomíru, nač a proč jsi nás stvořil?“ Tvůrce všeho odpověděl: „Ušlechtilým a důstojným smyslem vašeho života a bytí je obětování se, budete totiž pokrmem pro silnější tvory.“

I člověk se také ptal: „Ó, Vznešený, proč jsi nás stvořil?“ Odpověď zněla: „Máte před sebou krásný a velkolepý úkol, budete těžce pracovat a umírat vysílením pro nadlidi, kteří na moji počest provádějí nábožné obřady a shromažďují zlato. Zlato se mi totiž velice moc líbí a majitele zlata mám nejraději. Oblibuji také krev, slzy a pot, což očekávám od chudých. Přinášíte tím velkolepou, velebnou a ušlechtilou oběť k mé poctě. Máte svobodnou vůli a samozřejmě se můžete bránit a vzpouzet, vaše odporování bude ovšem k ničemu, prostě silnějším se neubráníte a ať děláte co děláte, nemáte zkrátka šanci. Raději se pokorně odevzdejte předem určenému osudu a nevzpouzejte se svému údělu. Bohaté jsem stvořil proto, že mám v oblibě barvu zlata, a chudé proto, aby toho zlata měli bohatí co nejvíce. Doufám, že už chápete, proč jsem to tak ve světě zařídil. Howgh, domluvil jsem.“

Jak vidět, Stvořitel vše důkladně promyslel a důsledně zrealizoval.

Talmudisté jsou ovšem také vynikající dadaisté a srandisté. Několikrát jsem je srovnával s čínskými dadaisty, tedy s taoisty, ti jsou samozřejmě také vynikající, ba talmudisty vysoko převyšují, neboť mají radost ze života a jejich nespoutaná veselost mně vždycky dodá chuti do života, kdežto talmudisté jsou přespříliš vážní a radost ze života postrádají, neboť jejich hlavní náplní je zdůvodňování vyvolenosti židovského národa. I když musím uznat, že občas mají docela pěkné hlody. Třeba když tvrdí docela vážně, že andělé při oddělování vod od souše odmítli Jahvemu pomáhat, vykašlali se na pomoc, ať si to Jahve udělá sám. Nebo když Jahve stvořil z hlíny Adama, tak poručil andělům, aby se jeho výtvoru poklonili, asi se domníval, že je to vynikající umělecké dílo. Anděl Lucifer (Světlonoš) odmítl slovy: „Já, syn ohně, se mám klanět synu hlíny? Nikdy!“ A bůh na to neřekl nic, ani Lucifera nesvrhl do bezedné propasti, to udělal až později.

K příběhu o stvoření Evy z Adamova žebra přidali vysvětlení genetici. Tvrdí, že to bylo docela snadná záležitost, stačilo prý v tom Adamovu žebru prostě zrušit v genu chromozom Y, což bylo pro Jahveho hračkou. A všimli jste si, že od té doby, tedy od stvoření Evy, máme my muži o jedno žebro méně? Akorát nevím, zdali nám schází na levé nebo na pravé straně hrudníku. Také je velice zajímavé, že Eva nemá pupek, nenarodila se, nýbrž byla stvořena. Kontroloval jsem to a moje žena pupek určitě měla.

Když čteme, tedy když budeme číst, Bibli, tak jsme přímo uchváceni vynikajícím literárním stylem, kdy to všechno napsané nám připadá naprosto realistické, skutečné, jakoby se to odehrávalo přímo před našima očima. Fakt je to mimořádně mistrovsky sepsané a samozřejmě také mimořádně mistrovsky vymyšlené. Ale také ve světové literatuře nenajdeme knihu, ve které by byla taková spousta povražděných lidí. V žádném románu, ani v Homérově Ilias, kde se deset let neustále válčí o Tróju, není tolik mrtvých. V Bibli jsou docela běžné masakry tisíců lidí najednou. Dosti často je to přímo nechutné až odporné, třeba to šílené vraždění v knize Jozue.

A co závěrem o judaismu?

Snad něco o tom, proč jsem přesvědčený, že žádný Abrahám a žádný král David ani král Šalamoun neexistovali, ba ani žádná velká židovská říše neexistovala. Všechno vlastně vymysleli pisatelé, spisovatelé a učení rabíni, žijící až ve čtvrtém až druhém století před n.l. Uvedu pro toto moje tvrzení pár nějakých důvodů. Zajisté by se dalo snést takových důvodů na celou tlustou knihu. A takových knih je spousta, jenom si je najít a přečíst.

V době kdy podle autorů Bible (zapisovatelů slov Jahveho) žil praotec Abrahám či král David a Šalamoun a prosperovala slavná Izraelská říše, reálně existovala říše egyptská, sumerská, perská, řecká (Athény a Sparta), a to všechno byly vysoce vyspělé civilizace, ve kterých jejich tehdejší vzdělanci zapisovali veškeré dění v tehdejším světě, zapisovali smlouvy se sousedními a i se vzdálenějšími státy, zapsali, co pronesl velvyslanec té či oné země, zapisovali dokonce i takové malichernosti a podrobnosti, kdo kdy a kolik odevzdal obilí a kolik zaplatil daní, svatební smlouvy, kupní smlouvy apod. a tyhle všechny zápisy se zachovaly a můžeme si je dnes i přečíst. Takže si můžeme udělat docela přesný obrázek o tom, jak tehdejší svět vypadal. A kupodivu v těch zápisech nenalézáme ani jednu jedinou zmínku o Izraeli a o nějakém židovském národu. Řecké rukopisy, v nichž řečtí historikové popisují obchodní aktivity třeba Féničanů, není ale o židovských ani Ň! Přitom Féničané měli být dle Bible sousedi Izraele.

Také slavný Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.) když byl na návštěvě v Egyptě a rozmlouval s tamějšími kněžími a ty rozhovory zapsal, se nikde nezmiňuje o nějakém izraelském státu. A že by Platón nenavštívil tak slavnou židovskou říši? Vždyť to měl kousek, klidně by tam mohl zajít pěšky a prohlédnout si majestátnost a slávu izraelské země. Neudělal to. V Platonových zápiscích je ovšem zmínka, že mu kněz vyprávěl o zaniklé Atlantidě. Je to ojedinělá zmínka, nikdo jiný se o nějaké Atlantidě nezmiňoval, ani egyptští kněží to nezapsali. Platón také zapsal, že uslyšel od egyptského kněze takové otcovské poučení: „Vždyť vy Řekové jste ještě takové děti.“ Tím mu dal jemně najevo starobylost říše egyptské. Mám takový dojem, že Platon asi neporozuměl překladu vět egyptského kněze s tím, že jejich egyptská civilizace je až tak moc stará, že je nejstarší civilizací na světě a mnohem starší než třeba už zaniklá bývalá slavná civilizace na ostrově Kréta. Prostě veliký Platón to spletl a zaměnil Krétu za Atlantidu. Kdyby se našel kousíček hliníkového plíšku či centimetrový úlomek umělé hmoty prokazatelně pocházející z doby kdy prý existovala ona bájná Atlantida, tak uvěřím v její existenci. Zatím se nic takového nenalezlo.

Podobné je to i s historií Izraele, také se žádné archeologické doklady nenalezly a ani písemné zápisy v okolních říších a veleříších se nenalezly. Kdyby se našla nějaká zmínčička třeba v početných zachovalých knihovnách v klínovém písmu, tak by to moje přesvědčení bylo nahlodáno.

Z toho všeho výše uvedeného můžeme klidně vyvodit, že židovská historie, jak ji podává Bible, je pouhý výmysl moc hezky napsaný. Ale copak považujeme pohádky Boženy Němcové za pravdivé? Ty jsou také moc krásně sepsané. Je mi naprosto nepochopitelné, jak lze věřit pohádkám.

Judaismus je vymyšlené náboženství od a po zet (od Abraháma po Zeď nářků) a je naprosto nemorální a rasistické, neboť oficiálně hlásá nadřazenost jednoho národa (židovského) nad všemi ostatními národy a prosazuje tento názor jako legitimní a legální, totiž že na to má právo dané přímo od boha. Vždyť je to přímo zvrácenost. A zakázat jej se nikdo ani nepokouší! Není to ovšem nic moc divného, vždyť i můj otec se ještě narodil za císaře, který své panování odvozoval z pověření boha. A anglická královna podnes vládne z pověření boha. A americká vláda ještě i dnes poslouchá a řídí se radami boha. Takže vlastně není se čemu divit.

***

Příští hodina bude o křesťanství.

 

 

 

Hodina náboženství - křesťanství

Povídání o křesťanství začneme u judaismu, tedy tam, kde jsme minule skončili. Křesťanství totiž vzniklo jako nepatrná sekta (odnož) judaismu. Ale nejdříve si musíme něco málo říci o tehdejším světě, tedy o světě na přelomu věků. Co je to přelom věků? Letopočty, tedy jednotlivé roky, se počítají na dobu před naším letopočtem a na dobu už našeho letopočtu. Zde se nabízí jako samozřejmost rok nula. Jenomže rok nula neexistuje. Existuje jeden rok před naším letopočtem a hned následující je první rok už našeho letopočtu. V roce 1 se údajně narodil Ježíš Kristus, proto se někdy také používají výrazy - doba před narozením Krista a doba po narození Krista, což je ovšem docela nemilé pro Číňany, Indy, Araby a vůbec pro ne-křesťany, což je dnes 5 miliard lidí. A o této době, o přelomu věků, si krátce něco povíme, přitom jedno století před naším letopočtem a jedno století už našeho letopočtu nehraje žádnou roli. Století sem století tam. Přesná data si každý může najít na internetu.

V těchto stoletích existovala proslavená antická Římská říše. (Antikou nazýváme řecko-římskou etapu starověku.) Toto římské impérium bylo největší a nejrozsáhlejší státní zřízení tehdejší doby na světě. Předpokládá se, že mělo až 60 milionů obyvatel, což v té době bylo ohromující číslo. Součástí tohoto římského impéria byly tak zvané provincie. Klidně je můžeme nazývat koloniemi. Byla to Hispánie - dnešní Španělsko, Galie - dnešní Francie, plus velký kus Anglie. Germánii, tedy dnešní Německo, se jim ale nepodařilo zkolonizovat. Ani další území severněji od Dunaje nebyly v římském područí, tehdy ty země obývali Keltové, bylo to území i dnešního Česka a Slovenska. Zato jim patřil celý sever Afriky zvaný Maghreb, tj. dnešní Maroko, Alžírsko, Tunis, Libye a Egypt. Koloniemi byl také východ, tedy tehdejší i dnešní Sýrie, Anatolie - dnešní Turecko, a také Irák a Írán, což byla tehdy Persie.

Velikou předností římského impéria byla absolutně tolerantní náboženská politika. Byla to naprosto racionální politika - věřte si v co chcete, ale běda, když nebudete platit daně. Nikdy a nikde žádné provincii, žádnému společenství či nějakému kmenu nevnucovali svoje náboženství. Dokonce by se dalo říci, že ke každému náboženství v říši měli respekt. Každému nabídli, aby svého boha zobrazili ve zlatě a umístili na Forum Romanum, což bylo nejenom centrum Říma nýbrž centrum celé říše. To byla přece veliká pocta. Byly tam sochy všech bohů ze všech provincií. Jediný národ, který tam neměl sochu svého boha, byl národ židovský. Rabíni to zdůvodňovali tím, že jejich bůh je neviditelný, což samozřejmě u všech obyvatel vzbuzovalo velikánské udivení a podivení.

Samozřejmě z provincií nepřetržitě plynulo do Říma obrovské bohatství. Kolonie byly plundrovány, drancovány a silně ožebračovány. Třeba obilí dovážené z těch zemí na lodích, bylo mnohem lacinější, proto se nevyplatilo pěstovat je doma na Apeninském poloostrově, tedy v dnešní Itálii. Bohatství světa se soustřeďovalo v Římu. Občas se obyvatelé v některých provinciích vzpouzeli a požadovali samostatnost, tedy neplatit daně Římu, nýbrž si je ponechávat ve své zemi. To samozřejmě nelze dovolit a každá vzpoura byla brutálně potlačena vojenskou silou - legiemi. Úplně stejně to později, v 18. a 19. století, dělala Velká Británie ve svých koloniích. Velká Británie byla úplně stejná imperiální říše a v dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace, ovšem doba trvání Commonwealthu (dvě století) byla mnohem kratší než trvání říše římské (šest století). Římská říše zmizela z dějin světa a také z Anglie se stal bezvýznamný a nicotný státeček. Žádná impéria holt netrvají věčně, zmizí jak dým v povětří, jak pára nad hrncem. Totéž čeká USA.

No a můžeme se začít podrobněji věnovat miniaturní římské kolonii, tedy království izraelskému. Byla to docela příjemná krajina k pobývání, subtropy u moře, bohatí Římané si tam nechávali stavět rezidence. Tento jakoby samostatný státní útvar býval nejčastěji přímou součástí Egypta, jindy zase kolonií Babyloňanů či Peršanů. Samozřejmě se jim nadvláda Římanů vůbec nelíbila a tak Sanhedrin, jejich jakoby parlament, rozhodl o povstání. Hlavním řečníkem a propagátorem vzbouření (národně osvobozeneckého boje) byl vysoký krasavec rabi Akiva. I když někteří „poslanci“ upozorňovali: „Akivo neblbni, vzpomeň jaký nám před půl stoletím, v roce 70, udělali Římané masakr a srovnali nám se zemí Chrám, neubráníme se ani dnes, bude to přece sebevražda.“

Akiva se ovšem nedal a argumentoval: „Přece už známe jejich válečnou taktiku, máme nedobytné pevnosti, Jeruzalém má trojité hradby, nejenom že se ubráníme, my zvítězíme, Bůh je s námi. A vrchní generál Bar Kochba, ten Syn Hvězdy, je pravý Mesiáš, porazí je a zařídí našemu království hranice až k Eufratu.“

Bůh s nimi nebyl! Povstání bylo rozdrceno, důsledky hrůzné, konsekvence nedozírné. Povražděných byla spousta obyvatel, ostatní prodáni do otroctví a samotným Židům byl pod trestem smrti zakázán vstup na jejich bývalé území. Samotný rabi Akiva byl umučen za použití železných kartáčů. Tímto způsobem ho Římané „okartáčovali“ či také „ošmirglovali“, tedy svlékli z kůže, samozřejmě na náměstí a za přihlížení davů. Vyslali tím také zprávu do světa - zkuste někdo vyvolat povstání, dopadnete jak Akiva. Vynikající historik Josef Flávius, sám účastník povstání, velitel jedné pevnosti, která dlouho odolávala legionářům, v průběhu války, už jako zajatec, se přidal na stranu Římanů, proto ho dodnes židovští rabíni nemají v oblibě, neboť je pro ně kolaborantem, dožil v poklidu v Římě a sepisoval paměti. Je to vynikající čtení a historicky objektivní, spolehlivě pravdivé a přeložené také do češtiny.

Definitivní konec izraelské říše se odehrál v letech 132 až 135 našeho letopočtu. Římští legionáři použili docela zvláštní metodu - nijak nespěchali, pouze nějakou tu pevnost oblehli, takže ani myš se nedostala dovnitř a ani ven. Pokud do pevnosti vedl akvadukt, tož ho zničili, zastavili přívod vody, no a čekali a čekali, až obránci snědli všechny zásoby. Občas jim dovnitř mrskli nějakou zvířecí zdechlinu v silném rozkladu - hle první biologická válka. Mezitím prováděli nájezdy na okolní vesnice a města, zabavovali prostě potraviny, chudáci zemědělci, nezůstala jim ani slepice a navíc byli využíváni na zemní práce jako otroci.

Sen o velké říši, která bude vládnout světu, se rozplynul a židovský stát přestal existovat. Od té doby se datuje tzv. diaspora, což je rozptýlení či dlouhodobý pobyt náboženské nebo etnické skupiny v cizím prostředí. Co dělat? Máme nadále očekávat příchod Mesiáše - velkého vojevůdce a válečníka a krále? Někteří židé ještě i dnes věří, že Mesiáš přece jenom přijde. Rabíni jim to ani nevymlouvají, ať mají ti chudí duchem a i chudí finančně nějakou naději, ať se mají čím utěšovat. Jiní se už vzdali této naděje a uvažují asi takto: Bůh nám slíbil, že budeme vládnout světu a že nás bude jak zrníček písku na břehu mořském. Svůj slib nesplnil, Jahve nás opustil. Ale copak není nějaká druhá odlišná možnost jak to samé udělat jiným způsobem? Když ovládneme svět finančně, nebude to dokonce lepší a výhodnější než vojenské řešení? Chodí vůbec třeba Rothschildové do synagogy? Stejně mám takový dojem, že judaismus se udržuje už jenom jaksi z tradice, spíše jako jakýsi folklór.

Vraťme se k přelomu věků a do Jeruzaléma, kde budeme hledat počátek křesťanství.

V první řadě půjde o nám všem dobře známou postavu viditelnou ještě pořád i dnes snad všude kolem nás, o Ježíše Krista, který byl právě v Jeruzalémě ukřižován na popravčím místě zvaném Golgota. Takže stručně, jasně a srozumitelně základní data o jeho životě: Narozen roku 1 n. l. v Betlému, žil ale v Nazaretu, což byly takové větší vesnice a zemřel roku 33 n. l. Matkou byla židovská dívka Marie, která porodila, aniž uvedla otce. Celsus, řecky Kelsos, uvedl ve svém spise z roku 178 n. l. nazvaném „Pravdivé slovo“, že otcem byl římský legionář Panthera. Jeho otčím Josef byl živnostníček zaměstnávající pouze sebe sama, tesař. S Marií měl další děti, tři kluky a dvě holky. Ježíš, jako nemanželské dítě, to neměl asi nějak lehké a tak brzo opustil rodinu a toulal se po Galileji, v podstatě žebral, nepracoval, takový tehdejší hipísák. Našel k sobě dvanáct kumpánů, plus nějaká děvčata lehčích mravů a toulali se od vesnice k vesnici a jakékoliv práci se zásadně vyhýbali, v dobách nouze je živila děvčata. Opovrhoval judaismem a okatě porušoval náboženské předpisy, neslavil sobotu (sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu). Ježíš prováděl různé zázraky, třeba měnil vodu ve víno (tento trik znají i dnešní výrobci vína), uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, chodil po vodě, pěti chleby a dvěma rybičkami nasytil pět tisíc lidí, později sedmi chleby nasytil dokonce sedm tisíc lidí, ženy a děti nepočítaje. Takové nasycení dvěma rybičkami a pěti chleby shromáždění pěti a podruhé sedmi tisíc lidí je samozřejmě blbost, ale teologové to vysvětlují, že přece nešlo o hmotný pokrm, tedy o nějakou rybičku a chleba, nýbrž nasytil ty lačné davy pokrmem duchovním, tedy měl k nim nějaké kázání. Jak teologové vysvětlují jeho chůzi po hladině moře a jeho proměnu vody ve víno, to jsem nezjistil, ale určitě na to mají také nějaké duchaplné vysvětlení. Nemíním se ovšem po tom nějak pídit, je mi to lhostejné. Nikdy nemluvil s bohem Jahvem jako Abrahám a Mojžíš. Kazatelskou činnost začal až ve třiceti letech, kázal pouhé tři roky. Když poprvé přišel do Jeruzaléma, byl davy vítán, ale za tři dny byl odsouzen k smrti. Byl pochován do jeskyňky vybudované v pískovcové skále, což bývalo tehdejším zvykem. Vchod do jeskyňky byl zatarasen větším kamenem, aby se dovnitř nedostala divoká zvěř. Po třech dnech obživl, tedy vstal z mrtvých, se svými kamarády (říká se jim apoštolové) a kamarádkami pobýval na zemi ještě celých čtyřicet dnů a pak se vznesl do nebe.

To je tak asi vše, co o něm víme. A navíc jsou to údaje sepsané až za padesát a více let po jeho smrti, tedy nějak kolem roku 80 až 150 našeho letopočtu. Sepsali je autoři Marek, Matouš, Lukáš a Jan, kteří prý zaznamenali vyprávění starců-pamětníků. Jiné doklady neexistují, snad ještě tzv. apokryfní evangelia. Proto také existují oprávněné názory, že Ježíš nikdy neexistoval, že všechno je to pouhá legenda. No a legendám můžeme věřit, ale nemůžeme potvrdit jejich pravdivost. Ti čtyři evangelisté, tedy Marek, Matouš, Lukáš a Jan, co sepsali ta slavná čtyři evangelia, samozřejmě neměli možnost ověřit od starců uvedené příběhy. Tak některé proberme. Ježíš uzdravoval nemocné, což lze připustit, byl to takový lidový léčitel, jakých jsou i dnes spousty, ale že křísil už mrtvé, tož to připustit nemůžeme. Nejprve vzkřísil k životu zemřelou holčičku Jairovu a potom vzkřísil k životu tři dny mrtvého a už zapáchajícího Lazara. Vyšli spolu z hrobky držíce se za ruce a usmívajíce se. To je už ale jaksi až moc mimo realitu. Dokonce v jednom apokryfním vyprávění je právě na Lazarovi a třídenním společném pobytu v hrobce dokazována Ježíšova homosexualita. Silně mimo realitu je také jeho samotné zmrtvýchvstání po třech dnech. Docela se mi líbí názor muslimů, kteří vysvětlují, že žádné ukřižování a žádná smrt Ježíše se nestala, že Římané usmrtili ukřižováním pouze jeho dvojníka, kdežto skutečný Ježíš stál opodál, pozoroval to a smál se tomu. Dle mne je to docela rozumný náhled.

Také v jednom apokryfu je docela originální pohled na smrt Ježíše. Copak boha lze zabít, zavraždit, umučit? Přece bůh je nesmrtelný! Na kříži trpěla pouze lidská část Ježíše, kdežto božské podstaty se ono utrpení vůbec netýkalo, taktéž smrt postihla pouze lidskou část nikoliv božskou. V textu se dočteme, že Ježíšova smrt byla pouze fiktivní, že nezemřel doopravdy, vždyť v ty tři dny co byl zdánlivě mrtev, navštívil podsvětí a vyvedl z něho deset tisíc zemřelých nazpět do světa živých. Peklo tehdy ještě neznali. Deset tisíc lidí, to je přece spousta, to už je celé město. Kde se usídlili? Kupodivu ani jeden z těch vysvobozených z podsvětí nepodal svědectví o tom, jaké to v tom podsvětí bylo, jakým způsobem Ježíš vybíral, koho vyvede na zemi a koho ne. To ale apokryfní evangelisté neřešili. Škoda, že tehdejší biskupové tento apokryf nepřidali do kánonu NZ, tedy k evangeliím, bylo by jich tak pět a potom by výklady byly mnohem zajímavější. To pravoslavní berou apokryfy na milost a nějak moc je nezakazují. Také byzantské legendy by přispěly k širšímu pohledu na tehdejší dobu. (Kniha Byzantské legendy vyšla v ruštině roku 1972 v Leningradě, v češtině již roku 1980 v osmi tisíci výtiscích za cenu 32 Kč. Přepychové čtení.)

Katoličtí teologové vysvětlují, že ukřižování a smrt Ježíše si přál samotný otec Jahve. Prý tím Ježíš vezme všechny hříchy světa na sebe. Beránek Boží snímá hříchy světa. To mi jaksi nesedí, když totiž provedu nějakou neplechu (hřích), tak Ježíš to vezme na sebe a já jsem bez viny?

V egyptském náboženství mají také příběh o oživení mrtvoly. To jeden jejich bůh rozsekal na kousíčky svého spoluboha a rozházel je po celé egyptské zemi. Jeho manželka sesbírala ty kousky (nenašla pouze jeden - šourek) a poskládala a oživila, takže zase nic neobvyklého to v té době zase nebylo. Ale egyptští kněží měli docela kouzelné vysvětlení. Bůh Sutech každý podvečer rozseká boha Usira (řecky Osiris) a nastane noc. Manželka Eset zase každé ráno Usira oživí a nastane den. No není to pěkné vysvětlení?

No a ještě se podívejme na jeho narození. To židovskou dívku Marii navštívil archanděl Gabriel a sdělil jí, že Jahve si ji vybral, aby mu donosila a porodila syna. Pro Marii to byla velká pocta, takže samozřejmě souhlasila. Ten archanděl Gabriel je docela zajímavý anděl, je to takový posel, poslíček či pošťák pánaboha, podobně jako v antické mytologii je posel bohů Hermés (latinsky Merkur). To právě archanděl Gabriel o pár století později nadiktoval Mohamedovi Korán a kdysi pradávno zadržel ruku Abrahámovi, když chtěl podřezat svého syna.

O narození boha i bohyně mají pěkný příběh i staří Řekové. Hlavní jejich bůh Zeus dostal nějaké bolení hlavy, až mu praskla lebka a vyskočila bohyně Athéna v plné zbroji, tedy porodil bohyni. Zeus byl ovšem i veliký záletník a zamiloval se do Semelé, což byla obyčejná lidská ženská. Byla přespříliš zvědavá a neustále žádala Dia, aby se jí zjevil ve své skutečné podobě. Marně jí to Zeus vymlouval. No a když ustavičně žadonila, tak jí vyhověl a ukázal se jí ve své božské ohnivé podstatě. Samozřejmě Semelé vmžiku shořela, ale jelikož byla těhotná a to děťátko mělo za otce boha, tak dítěti oheň neuškodil, vždyť bylo polobohem, že? Diovi nezbývalo nic jiného, než si malého ještě nedonošeného syna Dionýsia zašít do stehna a donosit ho místo Semelé. Řekové a vůbec všichni Helénové měli v oblibě tyto báje, jsou to ostatně vynikající literární příběhy - pohádky, a velice často si ze svých bohů dělali srandu. Při čtení antických prozaických děl a divadelních her jsem se vždycky pěkně chechtal. Když si představíme, jak obecenstvo při divadelním představení v amfiteátru burácelo smíchem, tak je jasné, jak „věřili“ ve své bohy. Je to prostě skvělá literatura. Antičtí a egyptští bohové jsou naprosto odlišní od židovského boha Jahveho, to je jak nebe a dudy.

Srandu s oživováním mrtvých si udělali i čeští středověcí anonymové ze 14. století v divadelní hře Mastičkář. Dějištěm je středověké tržiště, kde Mastičkář, rozloží krám a začne tam vychvalovat své léčebné masti. Přijdou tři Marie (Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra Lazara), které shánějí masti k balzamování mrtvého Kristova těla. Mastičkář před jejich očima vzkřísí Abrahámova syna Izáka tím, že ho poleje výkaly. V dalším ději se objevuje Ježíš jako zahradník a Marie Magdalská mu šlape po záhonu, tak ji za trest praští rýčem po hlavě. Jiná verze praví, že ji kopne do, no jak to říci, no přímo do rozkroku. Škoda, že se celá hra nedochovala v úplnosti.

K fakty nedoloženému příběhu (k legendě) o Ježíši Kristovi se časem přidávala další a další legendární, vybájená a neskutečná vyprávění. Dokonce se přidávají i v současné době, vizme různá zázračná uzdravení, svatořečení, zjevení Panenky Marie, léčivá voda ze studánek, poutě ke svatým místům… Takže ty legendy se rozrostly do neuvěřitelných rozměrů a neskutečného množství popsaných stránek, že se v tom ani čert nevyzná. Doporučuji ale číst, jsou tam moc hezké příběhy, přímo fantastické pohádky. Klidně to můžeme zařadit do tzv. „krásné“ literatury, ale nikoliv do literatury faktu.

Historickým reáliím také neodpovídá ono ukřižování. Židovský Sanhedrin v té době neměl právo hrdelní, tedy nikoho nemohl odsoudit k smrti. Židé proto museli Jehošuu předvést protektorovi Pilátovi a u něho poníženě požadovat, aby nad ním vynesl rozsudek smrti z důvodu, že se rouhá židovskému náboženství. Pilátus delegaci rabínů hrubým způsobem vyrazil (byli biti holemi), neboť v římském státu je svoboda jakéhokoliv vyznání. Židé přišli znova s jiným obviněním, že totiž Jehošua připravoval povstání proti Římu. No a to už musel Pilát řešit. Přiveďte svědky. Zajisté se našli „svědkové“, kteří potvrdili, že Jehošua byl vůdcem vzpoury. V evangeliu se zachovala dvě taková svědectví. V prvním Jehošua nabádá, aby jeho přívrženci prodali vše, co mají a nakoupili meče. V druhém svědectví zase Jehošua posílá sedmdesát poslů do okolí, aby oznámili, že hodina se přiblížila, že vzpoura brzy začne, ať se připraví. Pilátovi tedy předložili „jasné“ důkazy a tak musel nařídit trest smrti, jinak by měl problémy s nadřízenými. Trest smrti ukřižováním byl udělován protistátním živlům. Židé praktikovali ukamenování. Byl tedy Jehošua vinen či nevinen? Pilát rozhodl dobře či špatně?

Teď ještě rozeberme jeho jméno - Ježíš Kristus. Jméno Ježíš je počeštěné židovské jméno Ješua či Jehošua, což bylo běžné a časté jméno, podobně jako u nás Josef. Ale slovo Kristus není žádné jméno či příjmení, je to titul - tedy Mesiáš. Hebrejsky to zní mašiach a přeloženo do řečtiny je to christos a počeštěné tedy Kristus.

Všechno to, co jsme si doteď vyprávěli, je pouze židovská záležitost, tedy naprosto okrajová záležitost judaismu. Pohany, tedy obyvatele žijící mimo Izrael (Helénové) tohle ale vůbec nezajímalo, vždyť ta vyprávění neměla nějakou literární úroveň, bylo to příliš primitivní a už vůbec ne nějak vtipné, to příběhy antických bohů měly řádově vyšší literární úroveň.

A tady přichází na scénu historie svatý Pavel z Tarsu, pravý skutečný zakladatel křesťanství. V Novém zákoně si můžeme přečíst jeho čtrnáct dopisů (tzv. epištol). Je to docela obtížné čtení, samé složitosti a nábožensko-filosofické zamotaniny. Klidně bych to přirovnal k nějakému současnému postmodernistickému textu, kde jsou vedle sebe věty navzájem si odporující a kde si každý čtenář může vybrat pro sebe cokoliv dle libosti, jeden si vybere, že je to černé, druhý že je to bílé a další že je to strakaté. Pokud ocitujeme jeho nějakou větu, můžeme za její pomocí zdůvodnit cokoliv. No, naprostá postmoderna. Má to ovšem racionální zdůvodnění. Z těch čtrnácti epištol totiž biblická věda Pavlovi přiklepla pouhých pět dopisů a to ještě s výhradami. Zbylých devět esejů pochází z rabínských škol (přímo dílen) existujících v Sýrii, dokonce se dokladuje, že ten či onen odstavec pochází z té či oné falšovatelské dílny. No a tady jsme u prvního „geniálního“ podvodu. Zde teprve začíná ideologie, kde za pomoci vybrané věty lze zdůvodnit cokoliv je potřebné. Tvrdím třeba, že věc se má tak a tak a zdůvodním to svatým Pavlem, jiný tvrdí opak a také to zdůvodní svatým Pavlem. A církev z toho žila celé dva tisíce let a vlastně ještě i žije podnes. Marxismus je oproti tomu úplně slaboučký čajíček, vykladači, propagandisté a školitelé marxismu jsou (byli) ve srovnání s teology úplní žabaři. Pokud ovšem čteme pouze Pavlovy dopisy, tedy pouze těch pět, zjistíme, že Pavel je vynikající básník, ba někdy až málem ateista, když třeba nabádá: „Nevěřte dětinským nesmyslným bájím.“ Pavla mám docela v oblibě.

Co bylo cílem oněch rabínských falšovatelských dílen, když už židovský stát přestal existovat? Z okrajové a nevýznamné židovské sekty vyrobit sektu významnou a důležitou. Rabíni použili trockistickou metodu - rozšířit nové učení po celém světě. Církev katolická - z řeckého slova „katholikos“, což doslovně znamená všeobecná nebo univerzální, nebo také rozšířená po celém světě. A skutečně těm pohádkám věří málem dvě miliardy obyvatel světa. Dvě miliardy obyvatel světa jsou krásně oblbnuty vyloženými nesmysly.

Samozřejmě prvními biskupy se stali židovští rabíni. Z rabínů se stávali biskupové z ryze prospěchářských důvodů. Ono už tehdy bylo známo, že z chudých lidí se dá vytáhnout více peněz než od oligarchů. Když nějaký oligarcha či pár oligarchů daruje milion, je to sice působivé a v televizi ukazují, jaký je to lidumil a filantrop. Ale když každý chudý třeba dnes v Česku daruje jednu korunu, výběrčí si přijde na deset milionů. Když od chudých vytáhne desetikorunu, přijde si na sto milionů. Když stokorunu, tak mu připluje miliarda. Však také biskupové neuvěřitelně bohatli a jednotlivé diecéze získaly docela velké majetky.

Zajímavý na tehdejším šíření víry byl fakt, že v každém okrsku (či už diecézi) kazatelé mluvili různě, protože používali a využívali každý jiné prameny o životě Krista, a těch bylo fakt neúrekom. Škoda, že se jich zachovalo pouze malé množství, jsou to tzv. apokryfy. Vítězná církev ale teprve až kolem čtvrtého století ujednotila závazný kánon Nového zákona, to jest pouhá čtyři evangelia a 21 dopisů (epištoly), Skutky apoštolské a Knihu zjevení, vše ostatní, a byly toho spousty, bylo zakázáno, původní prameny byly důsledně ničeny.

Ale až do toho čtvrtého století ti kazatelé nevěděli, že některé texty jsou nevhodné a tak dle nich řečnili na náměstích a na všelijakých prostranstvích, všude kde se jen dalo. Dokonce byly i ženy prorokyně. Každý kázal dle jiného evangelia a citoval jiné dopisy. Podobně jako dnes řeční Okamura či blahé paměti Sládek a jim podobní, tak i tehdy výřeční kazatelé zažívali úspěchy. Také se scházeli po hospodských sálech, kde si nejenom vyslechli novou zvěst, ale kde se také konaly hostiny, lépe řečeno žranice a pijatiky. No, a pokud se děly opilecké výtržnosti a rušení nočního klidu, tož to tehdejší policie musela zakročit. I biskupové si stěžovali, že to takhle dál nejde, ať podřízení udělají pořádek a žranice a chlastačky omezí, viz třeba nabádání svatého Ambrože.

Často se stávalo, že přívrženci nějakého kazatele či biskupa v jednom městě nesnášeli přívržence kazatele v jiném městě a navzájem vyvolávali všelijaké rvačky, potyčky a pouliční nepokoje, něco jako fanoušci Sparty, Slávie a Baníku dnes. Stejně tak jednotliví biskupové řešili své rozepře originálním způsobem - házeli po sobě židličkami, trhali si navzájem vousy, rozbíjeli si nosy, no jejich společná zasedání bylo něco jako parlament dnešní Ukrajiny. Situaci bych také připodobnil k ruské bolševické revoluci, kde se všichni zaklínali Marxovým učením, ale přitom každý jinak: Lenin (zrušení společenských tříd, elektrifikace), Bucharin (rolníci, obohacujte se), Tomskij (průmysl jedině ve spolupráci a pomoci Západu), Trockij (vývoz revoluce do celého světa) a podobně, až Stalin to ujednotil (budovat socialismus pouze v jednom státě, tedy jenom v SSSR).

Tak vznikaly legendy o pronásledování křesťanů, tehdy ještě tzv. Kristovců. Zajisté protistátní živlové byli trestáni na hrdle vždy a všude a po celá tisíciletí až podnes. Bylo to, a je i dnes, ovšem dle platných zákonů, které vládnoucí vrstva vnutila společnosti. Tehdy ale žádné náboženství nebylo pronásledováno, jsou to fakt pouze pouhé legendy a docela čtivé. Třeba V Efezu, což bylo tehdy velkoměsto, vyvolal svatý Pavel z Tarsu pouliční bouře s ničením obrazů, písemností a soch bohyně Artemis. Evangelisté docela realisticky popisují, jak původce nepokojů Pavla hledala policie a jak mu přátelé pomohli a v noci ho spustili v koši z hradeb, čímž unikl trestu. Sice ony nepokoje proběhly až 150 let po jeho smrti, ale evangelistům to nevadilo, takové detaily autoři evangelií nepovažovali za důležité.

Kristovci samozřejmě žádné kostely ani synagogy neměli k dispozici. Svatostánky se svými kněžími a kněžkami, které tam byly, byly pouze pohanské, tedy k poctě antických bohů, a navštěvovala je pouze městská smetánka (chrámy s příslušenstvím plnily také funkci bankovních domů), pro chudinu a pro otroky v podstatě nepřístupné. Chudých obyvatel a bezprávných otroků bylo přibližně stejné procento, jaké je i dnes, to znamená takových 80 %.

Sjednotit výklady víry nařídil až Konstantin roku 313. Císař, ač pohan, v rouchu purpurovém předsedal synodu biskupů a měl pouze krátkou řeč: „Máte tři dny na to ujednotit se, jinak vás pošlu do vyhnanství.“ Biskupové se tedy pod nátlakem domluvili a roku 313 n. l. se stalo křesťanství oficiálním náboženstvím Římské říše. Vládnoucí vrstva společnosti byla k nerozeznání od náboženských pohlavárů, splývaly navzájem.

Nač a proč by teď už křesťané stavěli chrámy? Obsadili ty již existující pohanské, porozbíjeli sochy antických bohů a výzdobu zničili a nahradili Kristem, Marií, anděly a svatými. Byla to církev vítězná. Ovšem římské impérium spělo k zániku. Velkou měrou přispěli k zániku právě křesťané a tak sami byli koncem pátého století také na pokraji zániku a upadnutím do bezvýznamnosti. Zmátořili se, až se stěhování národů trošku uklidnilo a kmeny se trvale usídlily na jednotlivých místech, tedy tak od 7. století. Ale v 10. století už byli suverénně nejsilnější politickou silou a zdálo se, že celý svět (Evropa) církvi leží u nohou. Však také už v desátém století se chtěl papež stát takovým císařem všech evropských státečků a knížectví, císařem všech císařů a králů.

No a začínají boje o tzv. investituru. Papež požaduje právo odvolávat a jmenovat světské panovníky, což se hrubě nelíbilo císaři Jindřichu IV. Papež ho roku 1076 sesadil a exkomunikoval. Jindřich nutně potřeboval smír a tak v kruté zimě vykonal kajícnou cestu pěšky k papežovi do Itálie, oblečen pouze v poustevnické roucho a bos přešel přes Alpy a poté dle legendy čekal tři dny před hradem Canossa, než mu papež udělil rozhřešení. O pár let později, v roce 1084, ovšem Jindřich vojenskou silou dobyl Řím. Papež byl donucen vzdát se snu o světovládě. Bylo znovu nastoleno spojenectví trůnu s oltářem, které trvá dodnes.

No a závěrem něco málo o theologii.

Co je to vůbec ta theologie? Dle Wikipedie je to „věda zabývající se náboženskou vírou, jejími zdroji a předměty“. Theos = bůh, logos = slovo. Jsou to tedy slova či řeči o bohu. V teologii logické myšlení a racionalita neplatí, proto tam mohou normálně fungovat vedle sebe nesmysly, zázraky, navzájem se vylučující tvrzení, prostě všelijaké kraviny. Teologie je tedy spekulativní věda, která sebe samu prohlásila za posvátné vědění. Co to může být za vědu, kde se tvrdí vzájemně se vylučující a popírající se výroky? A těm „vědcům“ to nevadí, naopak jsou tomu rádi a mohou psát a psát a psát, neboť dle nich rozpory a protiklady se setkávají a navzájem se ruší právě v bohu. O pravdu jim opravdu nejde. Je to podobné všelijakým těm havlologům, klausologům, turkologům, tibetologům, sinologům, ba i Synologům (co řeční o Božím Synu).

A k čemu ti teologové přišli? Samozřejmě k závěrům velmi různým, také se dá říci k „jednotě v různosti“. Třeba k tomu, že bůh jako důstojný stařeček s bílým plnovousem je pouze pro blbé a nevzdělané a pro takové věřící to tak může zůstat, tam nic není potřeba měnit, kdežto pro nás, pro intelektuální elitu, je bůh nejenom neviditelný, ale i nehmotný, dokonce někteří modernisté hlásají, že boha si každý člověk tvoří teprve ve své duši, dle nich je bůh tedy ryze osobní záležitost.

Hned v začátcích křesťanství museli teologové (bývalí rabíni) řešit problém, zda odmítnout židovský Starý zákon a židovského boha Jahveho. Kristovci většinově odmítali spojení s judaismem, vždyť máme nového boha - Ježíše Krista a Nový zákon, nač starého boha. Starý zákon je plný krve a násilí, kdežto naše evangelia hlásají mír, vzájemnou lásku a spolupráci. Židovský Jahve je krvelačný, je to dokonce vyslanec Pekla. Navíc Židé v té době skutečně nebyli oblíbení, i velice mírný císař Cladius je vyhnal z Říma. Samozřejmě většina svůj názor neprosadila, většina se přece vždycky mýlí, jak nám hlásají i dnešní sluníčkáři. Není ovšem divu, vždyť biskupové v té době bývali většinou Židé, kteří hned poznali výhody takového spojení Starého zákona s Novým zákonem - obrovské spousty vět, z nichž bude možné vybírat právě ty potřebné pro jakoukoliv situaci.

Jenomže nastal další problém. To budeme mít bohy dva? Jahve a Ježíš? To přece nejde! Celkem logicky to vysvětlil Areios (latinsky Arius, 256 - 336): Bůh je nestvořený a nezplozený, což jsou charakteristické znaky božství. Božský Syn nemůže být pravým Bohem, protože byl zplozen. Syn je něco jiného než Bůh. Existuje čas, kdy Syn nebyl, není tedy souvěčný s Otcem. Otec ho adoptoval jako svého Syna, přiblížil ho k sobě. Třetím stvořením je Duch svatý, který je výtvorem Božského Logu. Duch svatý vstoupil do člověka Ježíše a zaujal v něm místo duše. Árius byl ovšem označen za kacíře i když jeho názory byly většinově přijímány až málem do sedmého století n. l. To jsou začátky té slavné Trojice Boží. Přespříliš složitými a krkolomnými argumenty se prokázalo, že Syn je stejně starý jako Otec, tedy je také od věčnosti a stejně tak i Duch svatý, a že tedy Árius se hrubě mýlil. Jeden jsou tři a tři je jeden. Tomu skutečně nerozumím, můj atheistický mozek není schopen porozumět a už vůbec ne pochopit takové složitosti, které chápe pouze ta myslitelská elita, jež nadále ještě i dnes udržuje vysokou úroveň duchovního poznání.

Každý člověk má prý nesmrtelnou duši. Taky s tím mám docela velký problém. Katolíci zajisté duši mají, ale mají duši třeba atheisté? Nebo ženy? Nebo Číňané? Nebo muslimové? Nebo indičtí hinduisté? Problémem byla také otázka, zda mají duši Indiáni - zachovala se pře dvou španělských teologů, jeden tvrdil, že duši mají, druhý že nemají, učené hádání skončilo nerozhodně. Je možnost si to přečíst ve španělštině a latině, ani jeden uvedený jazyk neovládám, takže jsem se ke čtení disputace nedostal. Dlouhá staletí učení doktoři teologie ženám duši nepřiznávali. A má duši pouze člověk, který přijal křest a věří v Ježíše Krista? Kdyby jo, tak nás v ráji nebudou otravovat jinověrci, bude tam pouze katolík vedle katolíka. Dobrý řešení, že? Protože kdyby tam v ráji byli mezi katolíky třeba muslimové, hinduisté či Číňané, vždyť i v nebi by se potom nutně válčilo.

Člověk má duši a ta je nesmrtelná, tělo se po smrti rozloží a rozpadne, ale duše se vrátí k Bohu, duše se rozplyne v jakési vesmírné nadduši, ve vesmírném duchu. Bůh je, jak nás poučili teologové, nehmotný. Cokoliv nehmotného nepotřebuje prostor ani čas, tam je pouze věčnost bez začátku a bez konce, no a tam se duše shromažďují. No ale když je něco nehmotného, tak je to všude a zároveň nikde. Nehmotná duše může být klidně uvnitř Slunce či uvnitř černé díry, je jí to lhostejné, protože je nehmotná. Už staří Řekové racionální úvahou došli k závěru, že cokoliv nehmotného nemá žádnou existenci - nic prostě neexistuje. Potvrzuje to i ona slavná rovnice, že energie rovná se hmota krát rychlost na druhou E=mc2. Že je tedy lidská duše nehmotná a nesmrtelná a rozplyne se v Bohu, tož tomu skutečně můžeme pouze věřit. Ovšem zase nechápu, proč se tito teologové modlí slovy: „Věřím v těla z mrtvých vzkříšení“ a také v Poslední soud, kdy Kristus bude soudit živé i mrtvé, kteří vstanou z hrobů ve svých tělech. To jsou holt ty transcendentní myšlenky, lidskému rozumu nepochopitelné, ale vědecky (teologicky) podložené, že? Vstanou z hrobů ve svém těle i atheisté? A co když někteří nebudou chtít vstát z mrtvých? Budou vzkříšeni násilně? A co když někteří budou vyžadovat, aby byli vzkříšeni ve věku třiceti let i když zemřeli v pěti letech nebo v osmdesáti? Tak jak to mají muslimové, každý vzkříšený muslim bude mít věk třicet let. Nebo dokonce židé tvrdí, že ženy při vzkříšení se stanou muži. Budou s tím ovšem ženy souhlasit, nebo se jich na to nikdo nebude ptát? Pokud ovšem někteří teologové tvrdí, že půjde pouze o vzkříšení duší, tak přece popírají Poslední soud! Měli by to nějak srozumitelně vyřešit, no ne? Asi takto: Budou vzkříšeny pouze duše, to je fakt, ale zároveň budou vzkříšena i těla, to je také fakt. To je právě ta boží transcendence, které nerozumí pouze primitivní mozky. Pro nás, pro myslitelskou elitu, je to samozřejmě naprosto pochopitelné.

Kupodivu, ještě nikdy jsem nenatrefil na teologický výklad Knihy Jozue, ač jsem se usilovně pídil, neb jsem velice zvědavý, jak by to doktoři teologie okecávali, to vraždění a ty genocidy, ale asi by jim to nějaké potíže nečinilo, když dokáží humanitárně bombardovat a humanitárně provádět mučení…

Vynecháme už ty pohádky pro blbé a podívejme se, na co dále přišli ti chytří a velice vzdělaní teologové. Zmíním se pouze o dvou myslitelích, ač jsou jich tisíce a tisíce. O svatém Augustinovi a o Janu Kalvínovi. Svatý Augustin (354 - 430) byl nějak příliš posedlý sexem a tak z toho udělal hřích. Složitými myšlenkovými pochody přišel na to, že Adam s Evou silně hřešili a v následku toho měli děti a ty děti měly další děti atd. až podnes. A ten jejich hřích je dědičný, což znamená, že každý kdo se narodí, má ten prvotní hřích, neboť ho zdědil po rodičích. Zde se naskýtá otázka, kterou ovšem Augustin neřešil - má hřích i děťátko ještě nenarozené, tedy embryo v těle matčině? A když ano, tak od kdy? Hned po splynutí vajíčka se spermií? Asi jo, bylo by to logické. Ale i zde, jak je u teologů zvykem, nacházíme velikánský rozpor. Vždyť Jahve přikázal: „Milujte se a množte se!“ Tedy z božího příkazu Augustin udělal hřích. Teologům to určitě nedělá žádné vrásky na čele. Jiné civilizace či civilizační okruhy nějaký prvotní dědičný hřích neznají, vůbec by je nenapadlo, že mít děti je hřích a že člověk je hříšný, aniž by něco špatného provedl, ba že už jako novorozené miminko je provinilcem. Vždyť to je choromyslná morbidnost.

No a Jan Kalvín (1509 - 1564) byl podobného ražení. Ten zase tvrdil, že být bohatý, znamená boží přízeň, že bůh má v oblibě bohaté lidi a prokazuje jim to tak, že už na zemi mohou okusit nebeského ráje. Tak teda nevím zdali Kalvín četl větu z evangelií, kde Kristus říká, že to „spíše velbloud projde uchem jehly, než by vešel boháč do království nebeského.“ Ten Kalvín byl i jinak duševně (či duchovně?) pomatený až snad k šílenství. Přesto byl neomezeným vládcem Ženevy a třeba jenom roku 1545 bylo ve městě za čarodějnictví upáleno 23 osob. Naprostou choromyslnost prokázal i upálením Michaela Serveta roku 1553, což byl vynikající vědec s ohromujícím vzděláním, mimo jiné také objevitel malého (plicního) krevního oběhu. Ovšem upalování heretiků a čarodějnic bylo častou kratochvílí a libůstkou křesťanského kléru, a za heretika či čarodějnici mohl být prohlášen kdokoliv, nikdo si vlastně nemohl být jistý životem. Protestanti (evangelíci) se v upalování spolubližních náramně činili a vyrovnávali se tak katolíkům v oněch bohulibých činnostech. Lze to dokonce vysvětlit tím, že vlastně přinášeli bohu lidské oběti, aby si získali jeho přízeň. Upálení poslední čarodějnice dle Wikipedie se konalo v Polsku roku 1811, tedy v podstatě nedávno. Ve slezské Nyse také navrhli úspornou pec na spalování čarodějnic, prý až dvacet najednou. Jestli byla ona pec tehdy uvedena do provozu, to nevím, ale za mého života fungovala už určitě třeba v Auschwitz.

Krev, uškvařená lidská těla a třpyt zlata - to je ta pravá, reálná a skutečná Svatá Trojice. Před dvěma tisíci lety se nám narodil Bůh Spasitel, v jehož jménu se po celá dvě tisíciletí válčilo, loupilo, kradlo, vraždilo a znásilňovalo. Pokud ještě i dnes obdivujeme, klaníme se a vzýváme takového Boha - nejsme tedy nějací silní úchyláci? Těch pár Chelčických či Lvů Tolstých na situaci nic nezměnilo. Tož taková je ta naše křesťanská civilizace a její hodnoty. Veliký německý filosof Martin Heidegger (1889-1976) po skončení druhé světové války hořekoval, že Bůh opustil tento svět a že Evropa je odsouzena k zániku, protože ztratila Boha. To po něm vykřikují ti, co by chtěli pokračovat ve válčení, vraždění, loupení a hromadění zlata. Před válkou a během ní ovšem Bůh byl ještě přítomen, velký filosof byl totiž přívrženec Hitlera, hlasatel nadřazenosti árijské rasy, prostě obhájce zrůdného hitlerismu a fašismu.

Že by to byl Stalin, který Boha vyhnal?

***

 

 

 

Hodina náboženství - hinduismus

Ve třetí hodině náboženství, už poslední, se budu věnovat hlavně indickému hinduismu a trošku i budhismu. Hinduismus vytvořili či vymysleli lidé se světlou pokožkou. Kde se ovšem vzali v Indii, když tam přece od pradávna žili lidé s tmavou pokožkou, tedy tzv. negroidní rasy? Kdy se tam ti běloši nasáčkovali? Takže nejdříve si něco malilinko řekneme o lidech se světlou kůží, tedy o neandertálcích a kromaňoncích.

V Evropě, na území od Španělska po Ural, žili od pradávna tzv. neandertálci, tedy původní obyvatelé Evropy. Jsou to naši bratranci a patří už k homo sapiens. Byli robustní postavy, měli světlou pleť a mozek měli až o čtvrtinu větší než máme my dnes. Kdyby na sebe nějaký vlasatý a fousatý neandertálec natáhl svetr a džíny a přes rameno si zavěsil kytáru a třeba jel metrem či vystoupil na jevišti a vydával by ze sebe nějaké neandertálské skřeky, tedy jejich řeč, tož bychom vůbec nepoznali, že k nám nepatří. Na Osel.cz. se uvádí: „Kdybyste ho oblékli do kardinálského či papežského oblečku, nepoznali byste rozdíl.“ Prý obývali Evropu už před půl milionem let. Před 30 tisíci lety záhadně zmizeli, žádné kosterní nálezy se později už nenašly. Kam se ztratili? Odnesli je mimozemšťané? Nebo Plejáďané? Věda nemá zatím k jejich zaniknutí žádné pořádné objasnění, nepomáhá ani rozluštění jejich genomu DNA. Jedno velice divoké vysvětlení celkem náhlého zmizení neandertálců, vědecky zajisté vůbec nepotvrzené, hovoří o tom, že jsme je, my kromaňonci (cromagnonci), snědli či spíše sežrali. Nalezly se totiž kosti neandertálců poblíže ohniště kromaňonců, prý jsme je s oblibou lovili, což samozřejmě není žádný vědecký důkaz. I když - kdoví… Druhé a docela logické vysvětlení podává Matt Ridley. Tvrdí, že neandertálci žili na rozsáhlém území a bylo jich málo, prý pouhých několik desítek tisíc jedinců, tudíž bylo problematické najít partnerku mimo vlastní tlupu, no a příbuzenské křížení mělo devastační důsledky a způsobilo ono vymizení. Degeneraci je jasně vidět třeba i na našich dnešních šlechtických rodech, doufám, že časem tyto rody také vymizí.

No a naši praprapředkové, tedy kromaňonci, se přistěhovali na území neandertálců před nějakými přibližně 40 tisíci lety, takže po několik tisíc let spolu nažívali. Teorie o tom, že se spolu křížili, genetici ve většině odmítají. Bulvární tisk na názory odborníků kašle a píše o křížení jako o samozřejmosti a dokladuje to i fotografiemi. Jedním z nejstarších nálezů potvrzující existenci kromaňonců na našem území je tzv. věstonická Venuše, soška je pozoruhodná tím, že pravěký kumštýř ji uhnětl ze zvláštní modelářské hmoty - ze směsi drcené mamutoviny, hlíny a tuku. Pochází z období kolem 20 tisíc let před námi.

My kromaňonci jsme měli, a máme dodnes, také světlou pleť, ale oproti starousedlíkům jsme měli drobnější postavu a menší mozek. Světlá a tmavá až černá kůže se dá snadno vysvětlit. Bílá kůže obsahuje méně pigmentu, černá více. Pigment v kůži má důležitou úlohu, zabraňuje ultrafialovému záření spálit kůži, no a protože v našem podnebním pásmu svítilo sluníčko méně a spálení pokožky nehrozilo, tak evoluce zařídila, aby i pigmentu nebylo moc, zato v tropech evoluce zařídila, aby ho bylo dostatečné množství, neboť sluníčko tam u nich svítí intenzivněji. Jen proto mají v Africe lidé černou kůži.

Všeobecně je rozšířená představa o tzv. žluté rase, což mají být Číňané. Je to samozřejmě nesmysl, žádná žlutá rasa neexistuje. Žlutý pigment? Číňané a vůbec Asiaté mají v kůži stejně pigmentu jako my v Evropě, možná tedy i v některých oblastech o nepatrné množství více (černé vlasy a oči). Jak vůbec vznikl náhled, že Číňané jsou žlutí? To první evropští cestovatelé při návštěvě u čínského císaře byli překvapení tím, že císař nemá purpurové roucho, jak bývalo u nás zvykem, nýbrž má císařské roucho žluté a zprávu o tom přinesli k nám. No a tak se rozšířila fáma, že obyvatelé Číny jsou žluťáskové. Je to doklad toho, jak snadno lze znetvořit informaci. Podobně to ale také dopadlo v Číně. Naši vyslanci darovali císaři portrét našeho císaře, už nevím kterého, asi nějakého španělského, a tehdy byla v portrétním malířství móda tzv. šerosvitu. Císař při pohledu na portrét našeho císaře pronesl větu: „Váš císař má privilegium nabarvit si půlku tváře na černo.“ No a v Číně se roznesla fáma, že naši feudální vládcové mají polovinu tváře i těla černou. A není to pěkná charakteristika? Půlka tváře andělsky bílá a druhá půlka satansky černá. Zkreslování informací je běžnou záležitostí, horší ovšem je, když se zkreslují záměrně.

Kolem roku 10 tisíc let před n. l. konečně definitivně skončila tzv. doba ledová, kdy zalednění sahající až ke Krkonoším a Jeseníkům ustoupilo. Podnebí se stalo příjemnějším k pobývání a naši předkové kromaňonci se docela činili v rozmnožování. Dřívější Evropa, kde se potulovaly sporadické tlupy a kde počty obyvatel můžeme počítat tak nějak v desítkách tisíc, tedy skoro prázdná země, se zvětšovaly a zvětšovaly, některé tlupy se usadily a většinou se živili pastevectvím. Ovšem žádná města či nějakou větší říši nikdy nevytvořili. Podnebí, dlouhé zimy a poloprázdné území neumožňovaly vznik nějakých centralizovaných státních útvarů, dokonce nevznikala ani města, pouze vesnice od sebe navzájem docela vzdálené. Však také Marcus Aurelius, římský císař v letech 161 až 180 n. l. zvaný filosof na trůně, ve své řecky psané knize „Hovory k sobě“ (literární klenot, vynikající čtení) popisuje zemi nad Dunajem, tedy naše dnešní území, kde není žádná knížecí ani královská moc se kterou by bylo možné uzavřít nějaké spojenectví. A to se jeho legionáři dostali až k místům, kde leží dnešní Olomouc, a pořád nebylo s kým ani bojovat.

Kromaňonci vytvořili v Evropě státy a říše až v prvním tisíciletí našeho letopočtu, řekněme tak od osmého do dvanáctého století n. l. Teď už se sice nenazývali kromaňonci, nýbrž historikové si je pěkně rozškatulkovali na Slovany, Germány, Kelty, Skythy, případně i na Balty a později na jednotlivé národy, dalo by se taky říci na kmeny, a to rozdělení provedli dle jejich jazyků-řečí. Podle barvy kůže, očí, vlasů či postavy to nějak nešlo rozlišit, prostě všichni jsou to běloši. Zajisté dělení dle jazyka (řeči) je oprávněné, máme v tom lepší přehled.

Zněly by libě našim uším třeba v učebnicích dějepisu následující formulace? My, kromaňonci z kmene slovanského, z rodu moravského. Nebo: Nás, kromaňonců z kmene slovanského je nejvíce, nejméně kromaňonců je z kmene keltského. Rumuni by tvrdili, že jsou kromaňonci z kmene Skythů, Maďaři a Finové by tvrdili, že jsou kromaňonci z kmene uralského. A co například tahle věta? My kromaňonci z kmene (tlupy) germánského jsme dali světu ty největší myslitele jako třeba Nietzcheho, Hanse Hörbigera, Rosenberga (Mýtus XX. století) či Heideggera, my jsme tudíž nadřazení všem kromaňoncům, neboť jsme z nich nejlepší. Myslím si, že lingvisté (jazykovědci) učinili dobře s tím dělením na národy dle řeči. Různé jazyky vznikaly normální přirozenou cestou. Už třeba jenom to, že obyvatel Chodska se tak tak domluví s obyvatelem Hané, to prokazuje. To rozrůznění můžeme vypozorovat i u našich příbuzných šimpanzů. Jejich skřeky, tedy jejich řeč, plus výraz obličeje, mimika a pohyby rukou, no a s tím se mezi sebou v tlupě domluví. Sousední tlupa pár kilometrů vedle má jiné skřeky a jiné výrazivo, kterému členové druhé tlupy už nerozumí. Pokud přijmou mezi sebe nějakého cizince, tak mu docela dlouho trvá, než se naučí jejich jazyk. U delfínů to bude podobné.

Nejstarší města (městské státy) měli Sumerové už v pátém tisíciletí před n. l. V té době také vznikala říše egyptská a městské státy v Mezopotámii mezi Eufratem a Tigridem a samozřejmě státní útvary u Gangy a Indusu v Indii a u Žluté řeky v Číně. (Židovští a křesťanští učenci určili datum stvoření světa cca před 6 tisíci lety. Židovský a křesťanský Jahve si nějak nevšiml, že neandertálci a kromaňonci žili už před tím stvořením docela dlouhá tisíciletí. Také se nepodíval na už dva tisíce let prosperující státy Sumerů, tmavých Indů a „žlutých“ Číňanů. Jak učenci vypočítali to datum stvoření světa? Jednoduché počítání. Všechny biblické údaje seřadili pěkně za sebou - Adam žil tolik let, Šét tolik, pak Noe, Mojžíš, Šalamoun a jednotliví králíčkové až po Meneachena Begina, Goldu Meierovou a Netanjahua, no a vyšlo ono slavné číslo. Pro srandu uvedu, kolik roků se dožili potomci Adama. Samotný Adam se dožil 930 let. Šét jenom 912 let, Enóš 905 let, Kénan 840 let, Mahalalel 895 let, Jered 962 let, Enochovi, který chodil s Bohem, bylo pouhých 365 let, kdy si ho živého vzal Bůh přímo do nebe, Metúšelach 969 let, Lámech 595 let. Kolik roků se dožil Noách (tedy nám známý Noe) jsem v Bibli nezjistil, akorát jsem se dověděl, že když mu bylo 500 let, zplodil Šéma, Cháma a Jefeta. To se to teologům snadno počítalo, když se každý praotec dožil málem tisícovky let. Dle mého sčítání je to celkem 7.373 roků, a to jsem nezapočetl Noa a jeho potomky. Asi jsem udělal někde hrubou chybu. (V kolika letech jak který patriarcha zplodil potomka, tak ten čas je potřeba odečíst.) Po skončení Potopy světa, tedy v době po Noem, Bůh nařídil, aby se lidé popotopní dožívali maximálně 120 let, zjistil totiž, že dlouhověkost není příliš vhodná. Archeologové potvrdili, že slavný Jeruzalém krále Šalamouna, byl v jeho době malinkatou horskou vesničkou. Takže ta fakta uváděná v Bibli jsou skutečně nadiktovaná Bohem, s tím nic nenaděláme.)

Kdežto my kromaňonci jsme začali budovat města a státní útvary v podstatě docela nedávno, před nějakým tisícem let, tedy úplně nejpozději ze všech homo sapiens, dokonce i američtí indiáni vytvořili své státy o tisíciletí spíše než my, a jak si o sobě myslíme, že jsme ti nejlepší na světě. Podmínkou pro vznik civilizovaného centra bylo mírné a subtropické podnebí a hlavně - civilizace může existovat pouze tam, kde je lidí hodně. Obě tyto podmínky u nás na kromaňonském území nebyly, takže to nás omlouvá, že jsme se tak moc opozdili s budováním států a s používáním písma. Písmo jsme neznali, nač by nám tehdy taky bylo, daně tehdy ještě nikdo nevybíral.

Takové povodí velkých řek jako Eufrat, Tigris, Nil, Indus, Ganga, Chuang-Che, Jang-c´-tiang, plus úrodná půda, i několik sklizní za rok, to bylo ideální místo pro vznik staroorientálních států a tzv. orientálních despocií. O těch prastarých despociích máme hrubě zkreslené informace i v učebnicích, máme v nich vidět všechno černě a negativně. Samotný pojem despocie má silně pejorativní význam. Ale když si uvědomíme, že v těch nejstarších despociích neexistovali otroci a že obyvatelstvo žilo docela spokojeně, tak bychom si ten negativní obrázek měli alespoň trochu poupravit.

V začátcích byla životní nutností kolektivní spolupráce - zavlažovací kanály, silnice, stavby, to vše vyžadovalo kolektivní úsilí, tam jedinec vychcánek nemohl existovat, sousedi si na takové individuum dali pozor. Můžeme dokonce tvrdit, že to byly společnosti docela rovnostářské. To až časem se vyvinuly despocie a otrokářství, ale také ne všude. Každý despota velice dobře věděl, že vzdělání a spokojenost obyvatelstva je základem funkčního státu. Pokud bude obyvatelstvo vzdělané a spokojené, bude poctivě platit daně, státní pokladna bude přeplněná a v říši bude panovat harmonie, pokud ovšem bude všeobecně rozšířená bída a nevzdělanost, nejenomže nevybere daně, ale hrozí vzpoury. Že ožebračování a nevzdělanost vede ke vzpourám a chaosu, vidíme dnes na vlastní oči. Usmíval jsem se, když jsem četl školní práce žáků (v překladu) psané sumerským klínovým písmem, či spíše ryté, a opravované chyby učitelem, úplně jsem se v tom viděl, žádný rozdíl mezi vyučováním tehdy, před pěti tisíci lety, a mojí praxí.

V Číně měli dokonce uzákoněné, že pokud se za nějaké dynastie lidem vedlo špatně, vzdělanost byla zanedbávána a byl chaos v mezilidských vztazích, tak lid měl právo takovou dynastii smést, neboť ztratila přízeň Nebes, jinak řečeno - ztratila přízeň lidu. To byl první paragraf jejich ústavy. Proč takový paragraf nemáme dnes v demokracii? Prý nám dostačují volby jednou za čtyři či pět let. V tzv. demokraciích vždy vládli z pozadí a vždycky neviditelně a ve stínu oligarchové či plutokrati. Proč by se oligarchové měli otravovat starostmi s vládnutím, na to mají sluhy demokraticky lidem zvolené. A kdyby náhodou někteří chtěli omezovat jejich moc, no tak je demokraticky zase vymění. Občas se chudina bouří, tak ať oběsí a zlynčují vládnoucí figurky, ale oběsit plutokraty, to je vůbec ani nenapadne. No a oni jim zase demokraticky dosadí jiné panáky. Reálně vládne finanční oligarchie. Obyvatelstvo je volebními výsledky nadšené. Sláva! Zvolili jsme si jiné sluhy plutokratů. Hurááá!

Despocie se ve většině případů osvědčily jako vhodné a obyvatelstvo bylo z 90 % spokojeno, platí jednoduché, jasné a všem srozumitelné zákony, kdo je dodržuje, nemusí se ničeho obávat. Akorát nějakým jednotlivcům-disidentům to nevyhovovalo, chtěli se totiž dostat na vládnoucí pozici místo oněch právě vládnoucích. Docela výstižně to vyjádřil neznámý bloger: Aký je rozdiel medzi Diktatúrou a Demokraciou? V diktatúre drží hajzlov pod krkom diktátor. V demokracii držia hajzli pod krkom demokratov.

Despocie je vláda knížete, krále, císaře či papeže, a samozřejmě občas těmto vůdcům přeskočilo v hlavičce a začali nařizovat šílenosti. A hlavně o tom píší historici, kdyby se raději věnovali tomu, jak si žilo těch 90 procent obyvatel, to by bylo vhodnější. Tomu se ovšem vůbec nevěnují, pro ně je to nezajímavé. Takový zvrhlík císař, to je přece perfekt téma, že? Takže historikové místo životopisů králů, císařů a knížat, by se měli raději zabývat otázkou, kde se obyvatelům žilo lépe. Výmysly intelektuálů ponechejme intelektuálům, ať se nadále nimrají v životních příhodách šlechty, jejich rodokmeny, konspiračními intrikami na královských dvorech, zvrácenostmi církevních prelátů, hépeningy výstředních umělců apod., my se nadále věnujme reálnému životu 99 procentům obyvatelstva. Kdyby si mohl běžný obyvatel starého Sumeru či Egypta vybrat, zdali chce žít jako my dnes v Evropě či ve své staré vlasti, no nevím, ale určitě by se raději chtěl vrátit domů. A já kdybych si mohl vybrat? Ve dvaceti bych samozřejmě bral naši dnešní Evropu, ale teď, když jsem zestárl, bych bral raději život v těch prastarých „despociích“.

Co bylo tím nejhlavnějším úkolem despoty či diktátora? Udržet stát či říši pohromadě tak, aby se nerozpadla na kousky, tj. nedovolit, aby mezi sebou měly jednotlivé kmeny vážné rozbroje, nemusely se třeba vzájemně nějak milovat, ale nebylo jim dovoleno, aby se spory změnily na vzájemné vraždění, byly přinuceny žít spolu v míru i když třeba v každé domácnosti byl kalašnikov. To je ten diktát, to je ta despocie, to je ta diktatura, krutovláda a tyranie. Vládce ani v nejmenším nezasahoval do jejich života, ať si věří každý kmen v kteréhokoliv boha či je ateistický, jejich zvyky prostě byly respektovány. Právo na násilí ovšem měla pouze vláda, což všechny kmeny uznávaly za správné. Jednotlivé kmeny, po našem okresy a kraje, měly takovou autonomii a samosprávu, o které si my v demokraciích můžeme nechat pouze zdát. Vojensky by to ostatně nešlo udržovat, tolik vojáků žádný despota neměl a bylo by to příliš nákladné. Občas bylo potřebné „zavřít hubu zbytečným tlachalům“. Praktikovali tuto metodu o několik tisíciletí dřív, než to zapsali křesťané do Bible - je to výrok svatého Pavla z Tarsu v překladu Martina Luthera. Kmeny byly také hrdé na svého despotu, neboť byly součástí veliké říše a v královské radě měly své zástupce. V podstatě se řídili podobnou přísahou, kterou skládala česká šlechta svému králi: „Ty jsi náš král, a my jsme tvoji páni.“ Nebo také: „Já pán, ty pán.“

Starověké despocie můžeme klidně přirovnat k těm dnešním despotům, jakými byli např. Saddám Husain či Muammar Kaddáfí a Assad. Můžeme k nim bezproblémově přiřadit i Stalina, i on je představován jako masový vrah, despota, krutovládce, tyran a diktátor. O Stalinovi vyšla nedávno kniha nazvaná Černá kniha komunismu, jako autor se na ní podílel i náš Karel Bartošek. Propůjčil se k propagandistickému pamfletu, už nikdy nikdo ho nemůže pokládat za seriózního historika. Dostal se na úroveň pisálků, kteří s hrůzou popisují masakry Saddáma, Kaddáfího a Assada na vlastním obyvatelstvu a obdivně píší o NATO a USA, které do těchto despocií přinesly demokracii, svobodu a lidský práva. Nestydí se ti propagandisté omylem o sobě tvrdící, že jsou historikové? Co s takovýma „historikama“? Vždyť jim šlo pouze o to, jak očernit a pošpinit ideu rovnosti a beztřídní společnosti. Přitom je to snůška vyložených lží a ničím nepodložených pomluv. Tomu, že Stalin je masový vrah, jsem i já kdysi dávno věřil, vždyť jeho zločiny do nás hustili od rána do večera, ba i v noci, a začalo to už Chruščovem. Konečně začínají vycházet skutečně historické realitě odpovídající práce o stalinském období.

Idea beztřídní společnosti nevznikla v naší civilizaci, byla známá a v praxi běžně prováděná už ve starověkých kulturách. Tam to bylo samozřejmostí, takže o tom nepsali a ani o tom nefilosofovali. U nás jsme ji objevili zase úplně nejpozději, až v době Velké francouzské revoluce. Tehdy osvícenci přišli na prastarou známou věc - na volnost, rovnost a bratrství. Volnost znamená svobodu, a svobodným mohu být pouze tehdy, pokud neomezuji svobodu jiného. Je to tedy takový kompromis, či poznaná nutnost, jak tvrdil Marx. Rovnost znamená rovnost před zákonem. Musíme uznat, že v despociích byla rovnost oproti naší demokracii reálně praktikována. Pár idiotů považuje za rovnost to, že všichni musí nosit stejně dlouhé vlasy a všichni si musí oblékat stejné montérky. Bratrství znamená spolupráci, či jinak také onen záměrně zprofanovaný pojem solidarita, solidárnost (pospolitost, soudržnost, vzájemnost). Pochopitelně v (kromaňonské) Evropě názory osvícenců byly cosi nevídaného, ba přímo nemyslitelného. Osvícenci jsou šílenci a blázni, přece něco takového není možné hlásat, copak někdy někde ve světě byla rovnost? Vždycky byli páni a rabi, páni a otroci, a jinak to ani v budoucnu nebude.

Takové názory osvícenců samozřejmě vyvolaly zděšení a dokonce někteří jsou z toho zděšeni ještě i dnes, třeba Boris Cvek z Blistů nemůže osvícencům přijít na jméno, neboť dle něho málem zničili evropské křesťanské hodnoty. Revolucionáři za VFR totiž také jenom jakoby mimochodem zrušili náboženství, tedy katolickou církev a veškerá privilegia šlechty, což s Cvekem nemůže vydýchat ani Em Cé Putna. To si raději počtou v básnickém eposu Tak pravil Zarathuštra z roku 1882, kde Nietzsche ohlašuje příchod nadčlověka. Takové čtení se Cvekovi a Putnovi určitě velice moc líbí. Ale italský spisovatel Papini ten epos nazval ožraleckým krkáním.

Velká francouzská revoluce však zkrachovala, i když popravila královskou rodinu a mnoho dalších. Nepodařilo se jí uskutečnit nic z oněch krásných pojednání o rovnosti všech lidí ve světě. Finančníci a burziáni prostě nedovolili nějaké novoty a místo popraveného krále dosadili císaře (Napoleona). A samozřejmě nechali popravit Babeufa s jeho společníky. Tož tak dopadla VFR, skončila nastolením císařství a vládou církve. Tak mne napadá, proč Lenin nepožádal Francii o zapůjčení gilotiny na popravu carské rodiny na Rudém náměstí? (Název Rudé náměstí pochází už ze 17. století a znamená nejenom červený, ale i hezký a krásný.) Přitom Dzeržinskij, zvaný Železný Felix, byl polský žid a měl nadměrně vřelé vztahy s Francií. Proč mu to nezapůjčili? Prý to je vzácná důležitá národní historická památka, kterou nelze půjčovat. Škoda.

Takže idea volnosti, rovnosti a bratrství se neuskutečnila, ale myšlenka přece jenom zůstala. O necelých sto let později se znovu a zase ve Francii pokusili o uskutečnění. Byla to tzv. Komuna z roku z roku 1871. Komuny vznikly demokratickými volbami ve všech větších městech jako Lyon, Toulouse, Marseille. Holt výsledky voleb se nehodily, tak byla Komuna samozřejmě finančníky brutálně a krvavě zlikvidována po 72 dnech existence a demokraticky zvolení poslanci byli „demokraticky“ postříleni. V Rusku pokus o uskutečnění rovnostářské spravedlivé společnosti trval 72 let (SSSR) a byl zase drasticky Západem ukončen až kolem roku 1990, důsledky byly až třikrát destruktivnější než vpád nacistického Německa a celá druhá světová válka. Oba pokusy byly finanční oligarchií zlikvidovány. Pokus za Lenina a Stalina v Rusku ztroskotal ne kvůli špatné myšlence, ale zásluhou oněch demokratických nadlidí, neb to nebylo v jejich zájmu.

Tedy první pokus trval pouhých 72 dnů, v Rusku už ale 72 roků, doufám, že další třetí pokus (že by Čína?) bude trvat po 72 staletí. A ten třetí pokus určitě bude proveden, neboť zdařilo se Anglii a USA a EU vybudovat jakž takž spravedlivou společnost? Ani v nejmenším! Vytvořili akorát demokraticky zdokonalenou otrokářskou despocii. Ostatně Anglie je nejbarbarštější evropský stát, ať hledám sebemenší polehčující okolnosti, nenalézám ani jednu. Jednání v koloniích bylo skutečným barbarstvím, a třeba bombardování Drážďan a Libye je také dokladem zhovadilosti, zvrácenosti a sadismu anglické vládnoucí třídy.

V Anglii (v Království Velké Británie) byl po dlouhá léta ministrem financí a také ministerským předsedou Izraelita Benjamin Disraeli (1804 - 1881), holt evropský kromaňonec by takovou obrovskou koloniální říši neuřídil. Disraeli navrhl zákon, který ustanovil královnu Viktorii císařovnou Indie. Byl povýšen do šlechtického stavu roku 1876 a byl jmenován hrabětem z Beaconsfieldu, tím se také stal členem Sněmovny lordů. Uvedu tři jeho citáty, které ho dokonale charakterizují. Na antisemitský výpad O'Connella odpověděl: „Ano, jsem Žid. Když se předkové tohoto vznešeného gentlemana proháněli coby brutální divoši po jednom neznámém ostrově, moji byli kněží v Šalomounově chrámu.“ Tady se Disraeli velice moc mýlí, když totiž byli jeho předkové kněžími v Šalamounově chrámu v Jeruzalémě a Jeruzalém byl v Šalamounově době pouhou malilinkatou horskou vesnicí, tak to tam mohli být tak akorát šamany pro tři čtyři stovky obyvatel, zato „brutální divoši“ v Anglii vybudovali v té době Stonehenge. Další citát také vystihuje jeho osobnost: „Člověk není výtvorem okolností. Okolnosti jsou výtvorem člověka.“ No, jako hrabě a potomek kněze v Šalamounově chrámu, samozřejmě pro své poddané vytvářel okolnosti, takže nevolníci byli reálně výtvorem okolností, které on pro ně vytvořil. Ale nevolníci přece nejsou lidi, to jsou podřadné bytosti, které musí být řízeni nadlidmi. K poslední citaci není co dodat. „Opovrhuji tou zhoubnou doktrínou moderní doby: přirozenou rovností lidí.“ S tímto výrokem by se určitě plně ztotožnil kdekdo i dnes. Dokonce mně to připadá, jakoby to pronesl odporný rasista Winston Churchill, který se chlubil ve svých Pamětech tím, že si s chutí zastřílel v Indii na podlidi, uvádí i počty ulovených kusů.

Nebude dnes od věci, zopakovat si tak zhruba fakta o rasismu, kterýžto fenomén jsme vymysleli my v Evropě, přesněji v Anglii, nikoliv ovšem v Německu. Co to konkrétně jsou rasy? V podstatě různé druhy homo sapiens. Nejvíce primitivní a debilní je dělení lidí dle množství pigmentu v kůži. Tvrzení, že člověk s černou kůží je podřadný, kdežto člověk s bílou kůží je ten nejlepší, je přímo hovadismus. Však to také vzniklo v Anglii, která byla největší koloniální říší světa. Vládnoucí třídě v Anglii to dávalo pocit, že mohou cokoliv. Těch zrůdností co nadělali, je neuvěřitelná spousta, to i německý nacismus byl pouhým slabým odvarem. Jelikož obyvatelé kolonií jsou tmaví a tudíž podřadní lidé, kolonizátoři neměli žádné výčitky svědomí v konání nelidských činů, ba naopak, byli v domnění, že jim přináší civilizaci a blahodárnost křesťanství. Někteří jsou o tom přesvědčeni podnes. Takže rasismus v Anglii vymysleli učenci a intelektuálové, aby zdůvodnili z kolonií odliv obilí, rýže, nerostů a vůbec všeho, co Anglie potřebovala. Královská rodina, lordové, finančníci a podnikatelé neuvěřitelně bohatli. Kolonie byly po několik století silně ožebračovány. Víra hory přenáší a skutečně, víra v nadřazenost bílého muže přenášela hory bohatství z kolonií do Království Velké Británie. Hlavním ideologem rasismu byl Houston Stewart Chamberlain (1855–1927) knihou Základy XIX. století. Na univerzitách se vyučoval tzv. vědecký rasismus, což je používání vědeckých metod pro ospravedlnění rasismu nebo víry v rasovou nadřazenost. Vysoké školy a univerzity chrlily vědecké práce a profesory v oboru rasismu, mezi nimi vynikli třeba slavný spisovatel Rudyard Kipling (Úděl bílého muže) a ministerský předseda Winston Churchill.

Z Wikipedie: Později v nacistickém Německu se doktrína rasismu dokonce stala součástí státní ideologie. Základem bylo učení Arthura de Gobineau o nadřazenosti árijské rasy, jejíž příslušníci jsou předurčeni k tomu, aby ovládali ostatní, méněcenné rasy a národy. Nadřazené rasy mají nejenom dokonalou fyzickou krásu, ale i lepší schopnosti v myšlení a kreativitě. Stručně řečeno - jsou to nadlidi. (Pojem árijci zavedl v roce 1853 indolog Max Müller, avšak sám už roku 1888 tento pojem zavrhl.) Tato hypotetická árijská rasa přitom byla účelově ztotožněna s národy germánské jazykové skupiny, v této souvislosti také někdy označována jako germánská, nordická rasa. Tato teorie byla jednou z hlavních politicko-propagandistických idejí nacistického Německa. Nacisté ve snaze až o vědeckou přesnost sestavili striktní rasovou hierarchii. Na jejím vrcholu stála Herrenrasse (panská rasa), která byla tou nejčistší z árijské rasy a byla nacisty úzce ztotožňována s nordickou rasou, následovanou dalšími odnožemi árijské rasy. Untermensch byl přiřazován Slovanům, převážně Rusům, Srbům a Polákům. Nacistická ideologie nahlížela na Slovany jako na rasově podřadnou skupinu, která se hodila buď k zotročení, nebo měla být vyhlazena, byli považováni za Lebensunwertes Leben (Život nehodný žití). Alfred Rosenberg, prominentní nacistický ideolog popravený při Norimberském procesu, prohlašoval, že nordická rasa byla stvořena bohem.

Jak je vůbec možné, že něco tak zvrhle sadistického mohlo u nás vůbec vzniknout? Jaké spousty učených knih o nadlidech, o árijcích a podlidech uchovávají naše univerzitní knihovny. Píše se v nich o tom, že my kromaňonci z Evropy jsme mnohem lepší a ušlechtilejší než jiné skupiny homo sapiens a podepíráme to judeo-křesťanskými hodnotami. Církev s tím zajisté plně souhlasí. Dnes je docela běžné tvrzení, že někteří lidé jsou lepší, hodnotnější, krásnější, schopnější atp. než lidé jiní a prý ti nejschopnější jsou pro své zásluhy právem nejbohatšími. Učení intelektuálové a ekonomové zdůvodňují tuto zvrhlost i v televizi a novinách, stačí nahlédnout do textů Sedláčka, Pikory, Šichtařové, Ševčíka a podobných. Copak podvody, podrazy, loupeže a vraždy jsou záslužná činnost? A řádně pracující a slušně se chovající jedinec je podřadný? Je tedy 99% zaměstnanců podřadných? A skutečně takový názor je dnes v televizi a propagandě málem normální. Okradni svého bližního dřív, než okrade on tebe - toť celý liberalismus, to je charakteristický rys thatcherismu, reaganoekonomiky a klausismu.

Ještě si vysvětleme, kdo a co je to oligarcha a plutokrat. Oligarchové od slova oligoi = nejlepší z nejlepších, či také vznešení, dokonalí a jedineční, nebo i krásní a zdatní. Plutokracie od slova Plútos, což byl starořímský bůh bohatství a zlata. Však se jenom podívejme na žebříčky našich českých ale i světových oligarchů, tam uvidíme pořadí vznešenosti. Nejvznešenější je ten nejvíce bohatý vlastnící nejvíc miliard, jak jsou ale krásní, zdatní, dokonalí a jedineční, třeba takový Bakala, Řebíček, Kožený a podobní, přímo zpodobňují ideál spanilosti, líbeznosti, ladnosti a nádhery, až z toho vznešena dostáváme závratě, tedy jenom někteří, ne všichni jsme v transu a ne všichni toužíme pokorně před nimi pokleknout na kolena. Každá ženská jim s nadšením hupsne do postele, že? Plutokrati a oligarchové v podstatě splývají v jedno, akorát oligarcha je krásný, příjemný a vznešený už jenom na pohled, kdežto plutokrat může být třeba hrbatý, kulhající, všelijak pokřivený a ne moc hezký a příjemný na pohled.

Plutokrati, tedy majitelé bohatství a zlata, si zajisté potřebovali zajistit, aby o to nepřišli. A tak jako první uzákonili, že bohatství jakkoliv nabyté je posvátné a nedotknutelné. Také si uzákonili dědičnost funkcí - dědičná monarchie, dědičný šlechtický stav. Takže klidně mohl vládnout imbecilní císař či kníže. Odpovědnou funkci v řízení státu nezastává ten nejschopnější a nejzpůsobilejší, stačí modrá krev. V Číně musel každý uchazeč o státní funkci složit zkoušku způsobilosti a přihlásit se mohl kdokoliv. Někteří (nejenom) naši politici mají také dědičné funkce ve státním aparátu, jejich pradědové měli tytéž funkce už po Bílé hoře, přes Masaryka, Háchu, Gottwalda, Husáka a teď jsou pro změnu demokrati. Berou to jako řemeslo, jako firmu, jako rodinný podnik, podnikají v diplomatických službách, v kultuře, žurnalistice, ekonomii, justici… Jsem zvědavý, kdy někdo sestaví seznam takových rodů, to se budeme divit! Samozřejmě plutokrati nikdy daně neplatili, oni přece daně vybírali. Doba pokročila a šlechta a plutokracie už daně nevybírá, už je místo nich vybírají jejich sluhové, tedy jednotlivé vlády, no a oni se potom o už vybrané daně podělí, přece po nich nemůžeme chtít, aby se zabývali tak podřadnou činností jakou je vybírání daní od jednotlivých obyvatel.

Civilizace kromaňonská, tedy bělošská západoevropská (euroamerická - EU plus USA) má tyto typické charakteristické znaky, je to kastovnictví (společenské třídy), rasismus, násilí a loupení a to vše posvěcené nesmyslným křesťanským náboženstvím. Peter Koenig to vystihl takto: „Války jsou kvintesencí naší západní existence a jsou i fundamentem našeho západního ekonomického systému, zakládajícího si na růstu. Například ekonomika Spojených států (sic) se už bez válek neobejde. Války zabíjejí a ničí a rekonstrukce vytváří růst.“ Naše evropská civilizace měla za sebou teprve pár století, necelých pět set let, a už dokázala zlikvidovat jak mnohem vyšší civilizaci Aztéků, tak značně vyspělou civilizaci Inků a to tak, že po nich nezůstalo skoro nic, ani lidi, tak jsme byli důslední. Dobyvatelé si dělali táborové ohně z jejich písemností, jenom náhodou se zachovaly zbytky pouhých dvou kodexů a nějaké nápisy na pyramidách, které nešlo jen tak snadno zničit, navíc práce s kladivem a dlátem byla pro bělochy docela namáhavá a tak jen proto se zachovaly.

Z Wikipedie o mayské civilizaci - cca 2500 př. n. l.: Jejich matematika používala nulu, kterou v té době v Evropě neznali Římané ani Řekové. Znalosti nuly a matematických operací s ní spojených se připisuje velká důležitost. Ukazují na neobvyklou intelektuální vyspělost národa starověké kultury. Věděli, že Země je kulatá už tisíc let před Koperníkem. Analyzovali dráhy měsíců Jupitera tisíc let před tím, než je v Evropě vůbec objevil Galileo Galilei. Znali cykly oběhu Měsíce, Venuše, spočítali tropický a hvězdný rok. Stavěli dálkové cesty přes džungli, vysušovali močály, stavěli podzemní nádrže na vodu a především umělecky hodnotné pyramidy, paláce a města. Indiánské pyramidy jsou mnohem hezčí a umělečtější než egyptské, jsou překrásně ozdobeny, schodiště ze všech stran, však také nebyly stavěny jako příbytek-hrobka pro posmrtný život panovníka. Velice se rozhořčujeme, že na vrcholku pyramidy byli obětováni slunečnímu božstvu lidé vyříznutím srdce, ale srovnáme-li počty usmrcovaných obětí tam u nich s našimi upálenými a umučenými, tak my na tom budeme mnohem hůře. V jižní Americe Inkové vybudovali největší indiánskou říši amerického kontinentu. Prý neznali peníze a tudíž ani obchod a dokonce ani soukromé vlastnictví, byla to tedy vcelku rovnostářská společnost. Námitku, že prý obyvatelé byli dobře živení otroci, neberu. Dnešní prekariát (proletáři) by takovému otroctví dal s určitostí přednost. Incká civilizace je mi docela sympatická. Obě tyto civilizace, mnohem vyspělejší než byla tehdy naše, jsme do mrtě zničili, anihilovali.

Ale přece jenom najdeme jedno ojedinělé neúspěšné tažení kromaňonců - byl to pokus o podmanění Předního Východu tzv. křižáckými výpravami. Nepodařilo se nám to jenom proto, že muslimové měli lepší zbraně, ale i proto, že chránili své území před vetřelci. Tehdejší arabská muslimská města byla řádově na mnohem vyšší úrovni než naše evropská - o tom, o takové kultuře a vyspělosti se nám mohlo akorát tak zdát v nejdivočejších snech. Saladin (Kurd) ubránil islám a arabský svět před námi Evropany a potupně nás z jejich území vyhnal. O něco později dokonce scházelo málo a Vídeň od roku 1683 mohla být muslimská a všechny katedrály by byly přeměněny na mešity. Kdoví, jak by se potom vyvíjela Evropa. Co kdyby si muslimové zopakovali maurské Španělsko? To byla kdysi kvetoucí země. Bohužel či bohudík? Těžko rozhodnout.

Jak se dostali kromaňonci do Ameriky a jak naprosto zlikvidovali dvě velké indiánské civilizace, to je všeobecně dobře zdokumentováno. Jak se podařilo kromaňoncům z Anglie učinit z více než poloviny světa své kolonie a dokonale je vyloupit a vydrancovat, je také docela detailně zdokumentováno. Ale jak se kromaňoncům podařilo zavést v obrovské Indii hinduismus, o tom toho moc nevíme, o tom se moc nepíše. Tak se do toho pusťme teď.

Musíme se ovšem vrátit do doby před třemi tisíci lety před naším letopočtem, tedy do doby před pěti tisíci lety. Kromaňonské nomádské pastevecké kmeny na území dnešního jižního Ruska (a Ukrajiny) zjistily, že na jihu, kde nejsou nějaká drsná zimní období, se žije příjemněji než na severu, no a tak se tam tlačily. Přes dnešní Afghánistán kmeny přecházely směrem na západ na íránskou náhorní plošinu, usadily se tam a vybudovaly slavnou Perskou říši, dnešní Írán. Zajímavé - dnešní Íránci jsou vlastně kromaňonci muslimského vyznání. Jiné kmeny se daly východním směrem na dnešní Pákistán a Indii. Cestou úplně zničily vysoce vyspělou civilizaci na povodí řeky Indus, kterou vytvořily negroidní plemena, tedy lidé s tmavou až černou kůží. Je to zatím jediná známá několik tisíciletí trvající civilizace beztřídní a rovnostářská. O této civilizaci moc historických studií nenajdeme. Proč historikové (ani indičtí!) neprojevují zájem? Asi by museli měnit své náhledy i na jiné záležitosti, např. psát o černých pozitivně, což by bylo ve slušné kromaňonské společnosti nevhodné. Takže něco o harappské kultuře z běžně dostupných zdrojů.

Říše to byla veliká, mnohem větší než říše egyptská či mezopotámská, odhaduje se, že v ní žilo pět až deset miliónů obyvatel. Město Mohendžodáro obývalo až sto tisíc lidí. Takový počet dosáhla naše Praha až v 18. století. Praha v 15. století měla pouhých 30 tisíc obyvatel, ale takových měst v poříčí Indus byla nejméně stovka a menších měst tam nalezli archeologové na tisíc. Takže my jsme se vyrovnali černé civilizaci až po pěti tisících letech, což je pěkně dlouhá doba, že? Jejich města byla pečlivě projektována, měla 9 až 14 metrů široké hlavní ulice a pravoúhlé uspořádání celého města, žádné křivolaké uličky jako u nás. Domy víceposchoďové z pálených cihel, které vydržely do dneška. Však také vysoce kulturní Angličané používali tyto prastaré cihly jako vhodný materiál na stavbu železnice, takže vrchní vrstvu města spotřebovali. Možná někdy v budoucnu archeologové zase železniční svršek budou rozebírat a hledat ony prastaré cihly staré 5 tisíc let. Najdou se na to ovšem finance?

Architekti byli funkcionalisté, všechna města stejně stavěná, domy jsou všechny přibližně stejně velké bez jakýchkoliv ozdob, zato v každém domě fungoval vodovod a splachovací záchody. Archeologové nenalezli žádné vilové čtvrti boháčů ani monumentální stavby chrámů či paláců a zámků. Z toho můžeme usuzovat, že jejich společnost byla rovnostářská, kde neexistovali kněží, králové ba ani vojáci. (Naopak o současnících harappské civilizace, o antickém Egyptu a Mezopotámii, víme hlavně o nich.) Tedy neznali nějaké náboženství, knížecí či královskou moc a neměli armádu, žádné zbraně se nenalezly, byla to tedy ateistická mírumilovná civilizace. Kolem měst ani nebyly hradby. U Mohendžodára se sice hradby nalezly, ale pouze na straně směrem k řece, tedy byla to vlastně protipovodňová hráz.

V každém městě byla kanalizace. V naší matičce Praze byla vybudována kanalizace až v polovině 19. století v délce 44 km a náklady činily neuvěřitelných 1 034 000 zlatých. Harappská civilizace tudíž musela být neuvěřitelně bohatá, když před 5 tisíci lety vybudovala kanalizaci v každém městě. No, když nestavěli žádné katedrály ani kláštery ani hrady a zámky, ba nefinancovali ani vojsko, tak si to mohli dovolit, že? Mohli si dovolit vybudovat také veřejnou plovárnu na uměle navršeném pahorku o výšce 16 metrů a rozměrech 200x400 metrů. Nahoře byl bazén s dlážděným dnem, který je obklopen lázeňskými místnostmi. Vodu do nádrže o hloubce přes dva metry a délkách třináct a osm metrů určitě nenosili v kýblech, což znamená, že znali čerpadla. Harappané věděli, že hygiena a čistota je základní prevencí proti epidemiím. My jsme na to přišli až v minulém století. Jejich sklady potravin a sila s důmyslným větráním jim můžeme závidět ještě i dnes. Obchodovali s Mezopotámií a Sumerem a zajisté nejenom po souši, nýbrž i lodní dopravou. Určitě znali písmo, aby tak vyspělá civilizace neznala písmo, je velice nepravděpodobné. Ovšem psali na materiál podléhající zkáze, nic, vůbec nic psaného se nedochovalo, škoda že něco nevytesali do kamene. Těch pár zachovalých miniaturních hliněných značek lze těžko považovat za písmo, spíše jsou to loga výrobců a řemeslníků.

Archeologové nenalezli skoro žádné umělecké předměty, konkrétně žádné sochy panovníků v nadživotní velikosti, žádné sochy vojevůdců a zločinců sedících na koních, žádné velkolepé náhrobky a ani žádné Vítězné oblouky a sloupy a obelisky, ani žádné „svaté za dědinú“, dokonce ani žádné fresky na zdech domů ani uvnitř, ani žádné hudební nástroje. Je jasné, že umění považovali za nedůstojné dospělého rozumného člověka. Zato se nalezla spousta důmyslných mechanických hraček pro děti. Buvoli zapřažení do vozíku kývající hlavami a pohybující nohama. Vždyť takové hračky jsme u nás začali vyrábět až v polovině minulého století, to ještě pamatuju ty nejmodernější výkřiky techniky, že to bylo pro nás děti cosi neskutečného, vždyť se to hýbalo. Harappané by bez problémů dokázali odlít taková sousoší v bronzu v nadživotní velikosti. Nedělali to! Ptali se: a k čemu by to bylo dobré, k čemu by to prakticky sloužilo?

Umění bylo vždycky, už od Egypta a antiky, nástrojem mocných k ovládání poddaných. Umění bylo služkou vládnoucích a všech náboženství. Co bylo smyslem umění v naší kromaňonské civilizaci? Ukázat velkolepost, znamenitost, nádheru a skvělost vládnoucí a vedoucí třídy, tedy zdůraznit, že my jsme nadlidé, vy ostatní jste podlidi. Umění s životem pracujícího člověka nemělo nic společného, akorát mělo na něj působit ideologicky, tedy zblbovat jej. Katedrály, kostely, výzdoba, skulptury apod. prezentovaly vznešenost pánů a ukazovaly poddaným, že jsou ničím, pouhé bezvýznamné nuly. A skutečně obyčejní lidi byli ohromeni, omráčeni, konsternováni a vznikl u nich pocit skutečné méněcennosti. Vidět takovou nádheru, vznešenost, důstojnost a zajisté i bohatství a důležitost, sugerovala pocit jejich nepostradatelnosti. Umění a náboženství je dokonalý nástroj na ovládání obyvatel, nic lepšího plutokrati zatím nevymysleli. Četl jsem kdesi, že je snaha ovládat mozek (myšlení) nějakým mikrovlnným zářením. Teď v současnosti prý už působí mikrovlny přímo na lidský mozek (do praxe zavedl Saakašvilli při rozhánění demonstrace, zajisté s pomocí odborníků z USA), což bude lepší než náboženství, ono totiž v současné době náboženství už jaksi nepostačuje a dokonce i umění už takových sto let (od dadaistů) postrádá smysl a význam. Sice se ještě kupují za neskutečně vysoké finance mazanice vyšinutých umělců, ale ty ceny jsou vyšroubované záměrně - jde o pouhou prestiž - já si to mohu dovolit, já na to oproti plebejcům mám.

No a tuto vynikající civilizaci zničili do mrtě naši předkové kromaňonci (stejně jako my dnes Irák, Libyi a Sýrii). Byl to prostě masakr neozbrojených a nebránících se lidí s černou pletí (Drávidů). Neměli žádné zbraně, nechápali, že by někdo mohl vraždit, vždyť mírumilovně nažívali po několik tisíciletí, vůbec netušili nic o zabíjení lidí. Archeologické nálezy ukazují kostry s rozseknutými lebkami žen, dětí, mužů ponechané na schodech domů. Znamená to, že nebyli ani pohřbeni, nezůstal na živu nikdo, kdo by je mohl pochovat. Samotní dobyvatelé se ve městech neusadili, nevěděli nač je tekoucí voda, vana, dům s nábytkem. Ubytovali se dočasně mimo města v polozemjankách a stanech jak byli zvyklí, no a pak se vydali dál do nitra Indie dělat to samé. Zemědělství pro ně bylo cosi naprosto neznámého, čučeli na obdělaná pole jak tele na nová vrata, o zemědělství neměli ani potuchy, nějaká obdělaná pole jim nic neříkala.

V dobytém území se stali vedoucí a vládnoucí silou. „Válka skončila a my jsme vítězové. Já, Vašek Havel, Jirka Dientsbier, Komárek, Miller - my jsme vítězové. Musíme se chovat podle toho. Jako na dobytém území.“ (Reflex 1990/12) Výrok Ivana Jirouse, alias Magora. A naši předkové se taky tak chovali v Indii.

Úplně první co udělali, bylo rozdělení společnost na varny, tedy v překladu na barvy. Varna = třída, stav, rasa. Vyšší varny mají světlejší barvu pleti, i když dnes už to fakticky neplatí, za těch pět tisíc let se to promíchalo, i přesto, že důsledně dbali na čistotu rasy, míšení holt nešlo zabránit, sexualitě nelze rozumově něco přikazovat.

A hlavně prosadili kastovní systém uspořádání společnosti. Samotné slovo kasta je portugalského původu. Kdo se narodil v určité kastě, tak v ní byl po celý život, neměl šanci postoupit výše. Nejnižší kasta jsou tzv. nedotknutelní, tj. obdoba otroků, ale bez pána. Mohou vykonávat jen rituálně nečisté práce a platí pro ně mnohá přísná omezení, např. člověk s varnou by se znečistil už tím, kdyby na něj padl stín nedotýkatelného. Mahátma Gándhí razil termín haridžan - „boží lid“, odhaduje se, že k nim dnes náleží přes 200 miliónů Indů. Od roku 1950 jsou dle ústavy Indické republiky všechny varny i další společenská rozdělení rovnoprávné a diskriminace na základě varen je zakázaná. Toto se ale nepodařilo zcela prosadit, kastovní systém nadále funguje. Z této situace se Indie bude těžko dostávat a nebude tak mít naději vyrovnat se třeba Číně. Navíc Indové přebrali demokracii v podání Anglie, což nerovnost lidí ještě více prohlubuje.

Pro zajímavost uvádím, že Indie zabírá plochu 3 287 590 km², musíme připočíst i Pákistán s 803 940 km². Evropa má rozlohu pouhých 10 058 tis. km².

Do Pákistánu, tedy na bývalé území ateistické harappské kultury, se za pomocí meče rozšířil islám. V samotné Indii je nejvíce rozšířený hinduismus s obrovským počtem bohů, tedy je to spíše takový polyteismus. Vyznavači toho či onoho boha jsou k sobě navzájem velice tolerantní, dokonce se modlí společně ve stejném chrámu. Hlavními bohy (dá-li se to tak říci) je trojice Brahma, Višnu a Šiva. Tito bohové mají i své ženské protějšky. Sarasvatí je Brahmova dcera a podle jiné verze i manželka. Je uctívána jako bohyně literatury a umění. Lakšmí, bohyně štěstí, je manželkou Višnua. Manželkou Šivy je Párvatí, které má mnoho rozličných podob. Jednou z jejích nejznámějších forem je bohyně Kálí. Mně se nejvíce líbí Šiva, který často popíjí sómu (tedy nějaký opiát) a začne tančit, přičemž boří světy a nové tvoří. Svět netrvá věčně, ale je periodicky ničen a znovu tvořen. Při vzniku světa nebylo vůbec nic. „Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy…“. To docela odpovídá teorii kvantových fyziků o Velkém třesku. Před Velkým třeskem, tedy před vznikem světa, nebylo jsoucna, tedy nebyla, neexistovala hmota a tudíž ani prostor. Ale zároveň nebylo ani nejsoucno, nic přece nemá existenci. Na to samé přišli i antičtí Řekové. Co tedy existovalo? No, dle fyziků nehmotné kvarky nepotřebující prostor.

Základní posvátné texty hinduismu jsou tzv. Védy. Je to velice rozsáhlý komplex textů, mnohem obsáhlejší než naše Bible. To, že Védy jsou výtvorem Slovanů, jak se často uvádí na webu Czech Free Press, je vyložený nesmysl. Jsou výtvorem kromaňonců, Slované tehdy ještě neexistovali, copak jsou Védy psány nějakou praslovanštinou? Prý jsou tam nějaké slovanské výrazy, no proč ne. Ve védách si přečteme i slovo lak, tedy ve smyslu lakovat dřevo apod., ovšem původní význam slova lak je nějaký druh ryby a to používali kmeny na Baltu, Védy tedy napsali Finové, že? Védy vynikají svojí nesrozumitelností a mnohovýznamovostí, výklady připomínají postmoderní filosofy u nás, to i scholastické disputace jsou pochopitelnější

Hinduismus je po křesťanství a islámu třetí nejrozšířenější náboženství na světě, které má téměř jednu miliardu vyznavačů. Hinduismus v mnoha případech nejde oddělit od budhismu, docela splývají. Důležitou myšlenkou hinduismu a i budhismu je nauka o reinkarnaci, tedy o převtělování. Je to velice důmyslný způsob, jak udělat z poddaných poslušné tvory, je mnohem sofistikovanější než má křesťanství s posmrtným životem. Když se budeš chovat řádně, nebudeš krást a podvádět atp., po smrti se můžeš převtělit za člena vyšší kasty, pokud ovšem nebudeš poslušný, můžeš se v příštím životě převtělit do nižší kasty, ba dokonce i v nějaké zvíře, třeba v žížalu, extrémní případ je převtělení v kámen. Tedy nejde o žádný život v nějakém nebi či ráji, nýbrž jde o život znovu pozemský, ale už buď na vyšší příčce společenské hierarchie anebo na nižší. Je to mnohem silněji působící naděje než posmrtný život křesťanů či muslimů v nebi či pekle. Mám známého, který nezabije ani komára sajícího mu krev na paži - no co když je to převtělený (inkarnovaný) nějaký člověk?

Hinduismus zakládá především na rituální praxi prováděné bráhmany, je to tzv. cesta obřadů. Samozřejmě bylo potřebné provádět nějaké rituální obřady při pohřbech, svatbách či při různých slavnostních příležitostech. U nás na to máme vyškolené katolické či protestantské kněze, u nich jsou to bráhmani a budhističtí mnichové. Také slavnostním způsobem pronášejí delší řeči stejně jako ti naši. Když se ptali mnicha, aby svou řeč přeložil do srozumitelna, odpověděl, že to neví, že nezná smysl řeči, umí ji sice nazpaměť, přece od nepaměti to samé recitují všichni mniši, ale bůh té řeči přece rozumí, lidé sice nerozumí, ale bůh ano. Docela podobné našemu způsobu, ještě i já pamatuju kázání v latině. Kněží vesnickému lidu kázali latinsky, bylo to vznešené, ta slavnostní roucha prošívaná a vyšívaná zlatou nití, ty divadelní pohyby s kalichem a s pozdvihováním, tedy onou zázračnou proměnou oplatku v tělo Kristovo, kdy kněz pije krev Krista a pojídá jeho tělo. Není to nějak divné? Takový kanibalismus ale nikomu nevadí. To je doplněno kaditelnicí a kropenkou před oltářem s pozlacenými ozdobami. Pro vesničany to ovšem bylo absolutně nesrozumitelné, ale působilo to přímo mysticky. A jsou věřící, kteří tohle berou smrtelně vážně. Divím se, že divadlo nepřebralo od církve používání při představení vůně (či i smrady), vše ostatní ale přebralo, jak kostýmy, tak falešné kulisy. Prý některá avantgardní divadla používají i kropení obecenstva vodou.

No, naučit se zpaměti třeba jenom pouze desetiminutovou řeč složenou z nesmyslných slabik, je fakt docela obtížné, kdysi jsem se snažil naučit se nazpaměť Veliké lalulá, dnes už bych to neodrecitoval. Brahámi a mnichové recitují mystické mantry a tantry, což je většinou nesmyslný shluk slabik. Například: Atté batté natté kunatté, nebo: thaké tharaké, nebo: urumati rurumati turu, nebo: hili mili sarvádžňódupadaga. Prý to lze přeložit takto: Všichni nejvyšší Budhové buďte velebeni, nebo: Nechť toto kouzlo je účinné. Sváhá. Kam se hrabe Morgernstern se svým Velikým Lalulá. Pro mne je to surrealismus existující před mnoha tisíci lety. Každý ví, že jsou to bláboly a taky je tak berou a nepovažují ony nesmyslné shluky slabik za nějakou moudrost. Za pomocí těchto blábolů, těchto manter a tanter, jejich neustálým opakováním, si uklidňují duši, dostávají se do stavu „nevnímání“. Nejznámější a i u nás v Česku často používaná mantra zní: Óm mani padme hjúm. Áúm. Po půlhodinovém opakování opravdu nevím ani jak se jmenuju. Zkuste někdy alespoň deset minut pořád dokola opakovat nějakou tu mantru, skutečně se ocitnete v „transcendentnu“! Dante v Božské komedii použil také blábol, doposud se odborníci přou o smysl tohoto blábolu: Refel mai amech izabi almi. Nesmyslné mantry jsou srozumitelné pouze bohu, ani učeným mnichům ne.

Docela zajímavá realita u všech náboženstev je to, že s bohem je dovoleno mluvit pouze mužům, nikoliv ženám. V synagóze jsou muži v sále, kdežto ženy pouze sedí na pavlači za záclonou, dívat se mohou, ale nesmí být vidět, muže by to prý rozptylovalo při vážném rozhovoru s bohem. Podobně v křesťanství mohou být pouze kněží muži nikoliv kněžky, pouze muži mají právo rozmlouvat s Bohem, muž je poslušný bohu a žena je poslušna muži, nikoliv bohu, tím je pro ni muž. V islámu je to totéž. No a v hinduismus a budhismu se s ženami vůbec nepočítá. Ženy se neúčastnily společenského života a jejich povinností byla oddanost manželovi a mateřství. Ani u Aztéků neobětovali kněží nikdy srdce ženy, nýbrž pouze srdce mužů. Proč? Že by se jim bůh slunce za oběť ženy vysmál? Feministky si tohoto faktu ještě dodnes nevšimly, asi jim to nevadí anebo je jim to lhostejné.

Budhismus původně vůbec nebyl žádné náboženství, nýbrž racionální postoj k životu, ale ironií dějin se i z budhismu stalo náboženství se všemi negativními jevy, které každé náboženství obnáší. Budha pravil, že život je utrpení. Jak se zbavit utrpení? Utrpení se zbavíte tím, že nebudete pracovat a necháte se živit právě těmi pracujícími. Dobře vymyšlené, co?

Čína se bez boha bezproblémově obešla a funguje docela na slušné úrovni, nikdy nenapadla sousední státy, nemá a nikdy neměla imperiální ambice. Wang Čchung († 104 n.l.) byl čínsky filozof a napsal: „Lidé říkají, že Nebesa se zlobí, ale viděli jste někdy Nebesa se smát?“ No a bylo po nadpřirozenu a bylo to vyřešené.

A ještě jeden velice zajímavý fakt. Ve všech společnostech vyznávajících monoteismus (judaismus, křesťanství a islám) se nadmíru často vedou války, tedy provádí se velké vraždění na počest boha - oběti ku poctě boha, to je asi ta blahodárnost náboženství.

Ještě si závěrem řekneme, co znamenají dva pojmy, tedy co je to monoteismus a polyteismus. Polyteismus je z řeckého polys=mnohý a theos=bůh, česky mnohobožství. Monoteismus mono=jeden, theos=bůh, česky asi tak něco jako jednobožství. Polyteismus v podstatě ani náboženstvím není, je to taková jakoby kulturní nadstavba, spíše bych to přiřadil k umění než k teismu. Tak třeba Egypťané měli spoustu bohů, celkově je známo přes tři tisíce egyptských bohů a nepředpokládá se, že jde o kompletní seznam. Egyptský král je nazýván faraonem a byl žijícím bohem. Někteří bohové jak například Re, Usir, Anup a Hor bývali znázorňováni s lidským tělem a s ptačími hlavami. Nebo také naopak, sochy faraona mívaly lidskou tvář a tělo lva. O každém jejich bohu se vyprávěly a byly zapsány hezké příběhy. I dnes si je můžeme přečíst. Bude nám sice občas trochu divné, že potomek nějakého boha je starší než jeho otec, tedy že dítě je starší než rodiče, nebo že jeden bůh rozsekal jiného boha na malinké kousíčky a rozházel je po zemi, ale jeho manželka ty kousíčky posbírala, složila a zase oživila. Egypťané si potrpěli na uctívání posvátných zvířat, snad každé zvíře, které se v Egyptě vyskytovalo, bylo někde posvátné - býk, krokodýl, kočka, had, brouk skarabeus atd., atd. Posvátnost zvířete v nějaké oblasti, nebránila jiné oblasti toto zvíře hubit. Prostě každá vesnička měla svého boha či vícero bohů. Podobně to bylo u nás v době před příchodem křesťanství, tedy před desátým stoletím n. l. Naši předkové uctívali posvátné háje, prastaré duby, studánky, různé tancující víly a divoženky, též strašidelné polednice… Až křesťané nahradili posvátné háje, duby a studánky různými svatými kapličkami, sochami svatých (hlavně Jana Nepomuckého) a kříži s umučeným ukřižovaným Ježíšem.

Moc hezké příběhy o svých bozích vymysleli staří antičtí Řekové. Také jich měli spousty. Nejznámější je Zeus (2. pád Dia - Zeus hromovládný, Dia hromovládného), jeho manželkou je Héra, jejich syn Héfaistos, zvaný také Kulhavec, je uměleckým kovářem. Kováři pracující se železem byli v dávných dobách vysoce ceněni, a aby je nenapadlo někam odcestovat, tedy přestěhovat se třeba na lepší, tak jim většinou majitel přeřízl šlachy nad chodidlem a tudíž většina kovářů tehdy kulhala. Afrodíté je bohyní erotiky a sexu, znázorňuje se vždycky nahatá. Apollón je bohem umění a plete se i do filosofie. Arés miluje bitevní vřavu a spory, bez jeho přítomnosti nemají vojáci rozkoš ze zabíjení a z utrpení ostatních. Hermés je patron pastýřů a zlodějů (zloděj stád), řečníků, podvodníků, myslitelů a hermetiků (esoteriků). Hermafrodítos má znaky obou pohlaví, je tedy mužem i ženou zároveň. Poseidón je vládce moří a oceánů, ale i nížinných luk, býků a koní. Asklépios je napůl bůh a napůl héróos, je lékař a patron lékařství. Dionýsos je bohem vína a opilců. Jeho družinu doprovázeli nejen Siléni, Satyrové a Bakchantky, ale také Kentauři, nymfy i Múzy. K jeho poctě se konaly mnohé velkolepé slavnosti, kde hrála bouřlivá divoká hudba. Účastníci slavností se velice hlučně veselili, no není divu, když byli všichni pěkně opilí. Řekové ovšem oceňovali i to, že přinášel radost ze života, osvěžoval ducha i tělo, podněcoval lásku, uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. To vše ale jenom tehdy, byla-li dodržena antická zásada „ničeho příliš“.

Hádés je podsvětní vládce, král zemřelých. Podsvětí je kraj za řekou Léthé. Přes řeku na lodičce převáží duše zemřelých Charón do podsvětí a chce za převoz zaplatit, proto v těch dobách dávali pozůstalí zemřelému pod jazyk drobný peníz a v některých krajích dávají podnes. Jakmile se přes řeku Léthé duše přeplaví, na všechno co v životě prožila, zapomene, nic si nepamatuje. Podsvětí je vcelku ponuré místo, kde se celkem nic neděje, kde nikdo nic neví a kde duše zemřelých v podobě stínů bezcílně bloudí sem a tam bez radosti ale také bez žalu, po louce s květy asfodelu (symbol smutku) jako nějaké přízraky. Říše mrtvých je bezútěšná rovina a protéká jí pět řek: Styx - řeka nenávisti, Acherón - řeka nářku, Kókytos - řeka zármutku, Pyriflegethón - ohnivá řeka, Léthé - jejíž vody dávají zapomenout na vše pozemské. Vstupní bránu do podsvětí hlídá trojhlavý pes Kerberos (Cerber). Přicházející pouští dovnitř, ven ovšem nepustí nikoho. Hádovým majetkem je vše, co se nachází pod zemí, tedy úrodná půda i nerostné bohatství. Hádés se latinsky řekne Plútó, je tedy také bůh bohatství. Plútó občas vyjde z podsvětí na zem a protože v podsvětí nepotřebuje zrak, je slepý. Má ve zvyku rozdávat náhodným kolemjdoucím zlato, tedy bohatství, a protože je slepý, tak obdarovává kdekoho, velice často i toho, který si to nezaslouží. Takže už i staří Řekové věděli, že k bohatství člověk přijde většinou nezaslouženě. A mají mnoho a mnoho dalších bohů, polobohů, čtvrtbohů a héroů (hrdinů), kteří byli povýšeni do role bohů. Takové bohy bych bral i já dnes spíše než ty jiné či než pouze jednoho. Ani Řekové a ani staří Egypťané neznali vůbec nějaké Nebe a Peklo, to vymysleli až křesťané, a přidali si později ještě i Očistec.

Ekologové přebrali z Egypta náboženskou úctu k žabičkám, motýlkům a všelijakým broučkům. No proč ne? Američtí neokoni převzali od antických bohů boha války Árese. No a spousta lidí v celém světě vyznává boha Dionýsa. A spousta milionářů, miliardářů a bankéřů se klaní a uctívá boha Plútona. Esoterici si vybrali k uctívání Herma Trismegista a egyptského boha Thovta. Takže ta stará náboženství jsou živá podnes. Afroditu vyznávají všichni mladí po celém světě. A já? Já uctívám studánky, staré duby a háje a ještě furt víly.

***

Úplně závěrem trochu odlehčený odstaveček z internetové Necyklopedie: Člověk se vyvíjel na zemi. Některá místa během vývoje byla teplejší, všude kolem rostlo dost ovoce. Pražilo tam pořád slunce, pořád jedli čokoládu a nemyli se. Kvůli tomu jsou Afričané černí. Když měl takový černoch hlad, utrhl si banán a najedl se. Když někoho zamordoval, protože mu sežral jeho banán, exkomunikovali ho ze společnosti. Byl schopen sám přežít a mít potomky, kteří by byli po něm. Kromě trhání banánů si mohl dovolit se zbytek času flákat. Dodnes domorodí Papuánci z Papuy dvě hodiny týdně pracují na své zahrádce a zbytek týdne z toho jedí.

V Evropě například bylo chladněji a bylo tam víc vody, takže se lidi mohli mýt a byli bělejší oproti černochům. Když měli hlad, museli si ulovit nějakého mamuta nebo slona lučního. Aby ho ulovili, museli se domluvit, připravit plán, čekat, pracovat a nakonec se možná najedli. Když někoho exkomunikovali z tlupy, sám nepřežil a neměl potomky, kteří mohli být po něm. Aby přežil, nesměl se nechat exkomunikovat, musel sekat latinu, nevraždit, nekrást atd. Podle některých se pravidla morálky vyvinula přirozeným vývojem, nebyla daná od Boha. Proto otrokáři těžko donutí černochy systematicky od rána do večera tvrdě pracovat na poli, aniž by z toho něco rychle viditelně měli. Možná proto si nikdy černoši sami od sebe nevytvořili vlastní stát, který by byl v G8. Když necháte Nigerijce od rána do večera okopávat zahrádku, nebude ho to bavit a bude se flákat víc než Rus. Tím nechci říct, že by všichni Nigerijci byli horší než Rusové, jistě se najdou výjimky, ale když počítáte v miliónech lidí, můžete se na ty výjimky vykašlat. Nigerijci zase budou mít jiné vlastnosti než Rusové. Budou umět výborně přežít v místech a podmínkách, kde se vyvinuli, třeba takoví Hutuové výborně uměli vést kmenovou válku proti Tutsiům, až se umístili na výborném místě v mistrovství světa v genocidě. V ostatních oblastech jim půjde hůř přežít, ale časem se buď přizpůsobí nebo zahynou. Nebo se přizpůsobí podmínky. Krátce řečeno existuje jednota těla a duše.

Sociologové se dlouho domnívali, že v Česku žádný rasismus nemůže vzniknout, neb toto území bylo během 20. století několikráte rasově vyčištěno. Za protektorátu od Židů, po válce od Němců v roce 1990 od Rusů a v roce 1993 se odtrhla poslední multikulturní část země, totiž Felvidék.

***

 

 

 

Proč je potřebné zničit EU?

Mám takový dojem, skutečně pouze dojem zprostředkovaný médii, že EU spěje nezadržitelně k zániku. Nechápu ovšem, proč a z jakých důvodů je potřebné zničit Evropu. Kdo na tom vydělá? Kdo z toho bude mít prospěch? Začalo to Jugoslávií, to bych ještě chápal, tam bylo potřeba zničit „socialismus“, aby bylo možné nastoupit cestu do feudalismu, což se zdařilo. Rozbití Iráku, Libye a Sýrie lze také zdůvodnit potřebou amerického vojensko-průmyslového komplexu, ten měl zisky ohromné. Naskýtá se ovšem otázka, zdali to ale nebyla pouhá příprava na zničení Evropy. Vždyť počet obyvatel těch tří zlikvidovaných států nedosahuje ani 60 miliónů, vždyť to je drobnůstka, no ne? (Irák - 32 847 000, Libye- 6 244 174, Sýrie- 22 500 000. Ostatně v počtu skoro dvou miliard muslimů je to naprosto zanedbatelné.) Zdemokratizování Ukrajiny mělo za cíl vyprovokovat Putina k obsazení Novorusiji, což ale nějak nevyšlo. Bohatě mu stačil Krym. Tedy k válečnému střetu nedošlo a US jestřábové jsou hrubě zklamáni, už chtěli uzavírat všelijaké výhodné válečné půjčky zemím EU. Takže trošku pozměnili plány. Oželeli finanční injekce Ukrajině, vždyť ji přece podporovali jenom tak z lidumilství, lásky a pravdy, že? Imigranti z Ukrajiny by stejně nepoložili EU na lopatky, to by Angela lehce zvládla levou zadní, takže z Ukrajiny se stáhli. Ale imigranty z Levanty Angela nezvládne, to je nad slunce jasné, a z EU se stane Ukrajina ve velkém. Ostatně, copak je nějaký rozdíl mezi Junckerem, generálem Pavlem a dalšími rozhodujícími představiteli EU a ukrajinskými politiky? Nemluví stejně, jak mluvil šašek Jaceňuk a podobní kyjevští klauni? Nevidím rozdíl. A to skutečně povede k rozbití EU, a každou chvíli může onen papiňák vybouchnout. Komu bude vyhovovat zhroucená EU jako Ukrajina? Půl miliardy obyvatel! Na obnově zničené EU se napakuje kdo? Co když to budou Číňané? Co když z toho „poválečného obnovování“ odsunou USA úplně bokem? Nestaneme se tedy kolonií Číny?

***

PS: A že by Putin do občanské války v EU nějak zasahoval, tož to ani náhodou, to ani kdyby ho o to požádala samotná Angela. Jemu bude stačit počkat, naftu a plyn bude unie (spíše už pouze jednotlivé státy) i po skončení bouří potřebovat. Proč by se do záležitostí EU pletl, no ne?

***

 

 

 

Posedlost humanismem a válčením

Evropa je posedlá humanismem ve všech směrech. Prosazuje humanismus nejenom uvnitř EU, nýbrž ho i vyváží do celého světa. Pojem humanismus jsme vymysleli my v Evropě a funguje nám už od dob italské renesance podnes. Vznikl jako reakce na zvůli a zhovadilosti feudálů a pak kapitalistů a na hrůzné činy křesťanského náboženství. Mimoevropské národy takový pojem ani neznají, protože „lidskost“ berou jako běžnou samozřejmost a nemají potřebu pro to vymýšlet nějaký pojem. Samotné slovo humanismus, humanitární, humánní znamená v běžném jazyku lidumilné. Tedy prosazovat humanismus znamená milovat lidi, milovat spolubližní. Ovšem milujte někoho, kdo je vám protivný, to jaksi ani nejde, že? Přikazovat a zákonem nařizovat to sice lze, ale v reálném životě to nefunguje. I katolíci neustále pindají o lásce k bližnímu. Svatý František z Assisi tu lásku ke všemu živému dovedl až k absurdnu. To jednou seděl v zamyšlení u stolu a podepíral si hlavu loktem, když mu z vlasů na stůl vypadla veš. I vzal jemně vešku prsty a zasunul si ji zpět do svých roky nestříhaných vlasů se slovy: i ty jsi tvor boží.

Také naši vojáci a vojensko-průmyslový komplex předvádí svůj humanismus a humánní přístup k válčení docela originálním způsobem. Ti váleční humanisté už dokonce vymysleli tanky bez lidské posádky, obrněná vozidla s velkorážními kulomety a minomety se obejdou taktéž bez lidské osádky, stejně tak i letadla, ponorky, lodě… vše je řízeno na dálku, člověka uvnitř není zapotřebí. Přece pilot může při sestřelení bombardéru či stihačky dokonce zahynout. I námořníci v ponorkách při zásahu také mohou zahynout, stejně tak dopadnou tankisté uvnitř tanku a řidiči všelijakých obrněných vozidel. Tomu je nutno v rámci humánnosti zamezit, ba úplně jakékoliv člověčí nehody eliminovat. Tak se šetří vzácné lidské životy. Ó jaká humanita, jak humanistický přístup, jaká převeliká lidumilnost našeho zbrojního průmyslu!

Jak tedy bude vypadat současná válka? Generálové sedíce v křeslech v generálním štábu a sledujíce bitvy na obrovské obrazovce budou vydávat rozkazy do přilehlých kanceláří, kde zase budou sedět u monitorů vojáci hrajíce válečné hry na zničení techniky protivníka. Válčící strany si tedy budou vzájemně ničit tu nejvyspělejší vojenskou techniku. Taková podobná bitva jaká třeba proběhla v dávné minulosti u Kurska, dnes nebude mít jednu jedinou mrtvolu či raněného človíčka, a to přitom může najednou bojovat tisícovka tanků na každé straně.

No a takových válečných střetů by se mohlo konat během jednoho roku několik a to nejenom bitev tankových, ale i leteckých, námořních a podvodních-ponorkových. Průmysl obou znepřátelených stran by jel na plné obrátky, furt by se mohlo zbrojit, byla by plná zaměstnanost a vyrábělo by se a vyrábělo by se a vyrábělo by se a zdokonalovala by se technika, dokonce by se mohlo přesunout válčení i do vesmíru. Obyvatelstvo by bylo spokojeno, mzdy by neustále rostly, no co by nám scházelo? Ekonomové by jásali nad neustálým růstem, generalita by byla také spokojena a válečníci u monitorů taktéž. Ty střety tankových bitev by bylo vhodné uspořádat nejlépe v nějakých neobydlených prostorách, jenže v EU je takových míst málo, ale některé státy by jistě za úplatu nějaký ten prostor poskytly, ten náš určitě. A co tak třeba na Sahaře? Alžírsko by zajisté svolilo za nějaký bakšiš. Letecké bitvy bychom mohli sledovat pomocí dalekohledů, a ponorkové a námořní bitvy bychom mohli pozorovat z jachty, pokud jachtu nevlastníte, můžete si pronajat kajutu nějaké výletní lodě apod. Televizní štáby by z bezprostřední blízkosti vysílaly přímé přenosy, novináři by jásali blahem, dokonce by mohly fungovat sázkové kanceláře, kde by sázkaři vsázeli na vítězství té či oné strany, což by také pomohlo ekonomice. Moderní války (současné válčení) budou velice humanistické, humánní a lidumilné a ekonomicky velmi přínosné.

Někde jsem četl (mám dojem, že je to zapsáno v Mahábháratě) docela hezký válečný příběh. V Indii se chystala k bitvě dvě znepřátelená vojska. Užuž měla bitva začít, když přišel zemědělec řka: Pánové, tady nemůžete válčit, mám tu zasetu pšenici, musíte kousek vedle třeba na támhletu louku. A kupodivu generálové obou stran poslechli a jali se uspořádat bitvu o kus vedle. Bitva skončila, generál poražené strany předstoupil před generála vítězné strany a odevzdal se do zajetí. Po chvíli přišli sluhové z jedné i druhé strany, posbírali mrtvé a raněné a odešli. To vše se zájmem pozoroval onen zemědělec, a když to skončilo, jal se pokračovat v okopávání zeleniny motyčkou.

U nás, myslím v Evropě, ještě za I. světové války se také presidenti (někde ještě císařové) válčících stran domluvili na humanitě. Generální štáb jak francouzské tak německé armády nebyl nikdy bombardován, ač blízké okolí, kde žili civilové, bombardováno bylo. Také ocelárny a zbrojovky v Porůří byly tabu, čím by se potom válčilo? Letci té i oné strany měli pod tvrdými tresty striktní zákaz bombardovat ony objekty. Vůdcové států se domlouvali (a uvažovali) takto: Kdyby gen. štáb dostal přímý zásah, kdo by potom velel, s kým bychom pak bojovali, kde by se prokázal vojenský um našich či vašich generálů? Nelze připustit zničení ani našeho ani vašeho generálního štábu. Přineste kaviár a víno značky Henri Jayer, Richebourg Grand Cru, Côte de Nuits - lahvinka věru za čtvrt miliónu. Proč by si to ovšem nemohli dovolit při tak zodpovědné a důležité humanitární domluvě, no ne? Výsledkem bylo 45 milionů mrtvol a třikrát tolik zmrzačených.

No a co právě dnes projednávají na generálním štábu NATO? Asi toto:

Generál Petr Pavel: Zahajuji jednání k nastalé situaci, kdy už konečně došlo k toužebnému střetu našich armád proti armádě protivníka. Nejdříve generál Á podá zprávu o válečné situaci našich vojsk dislokovaných v Německu. Prosím, máte slovo.

Generál Á: Z vojenských základen USA v Bavorsku byly vypuštěny balistické rakety s atomovými hlavicemi, které směřují na území protivníka. Nepříteli se podařilo sestřelit nepatrné množství raket, které dopadly na Vídeň, Plzeň a Prahu. Tato města už neexistují, byla vymizena. Další rakety byly vypuštěny z amerických základen umístěných v severním Německu, ale z této salvy se podařilo nepříteli sestřelit pouhé dvě, z nichž první dopadla na Drážďany a druhá na Varšavu, takže tato města také zmizela. Ostatní rakety úspěšně pokračují v letu na cíle.

Generál Pavel: Už je mi jasné, proč na naší poradě není přítomen Donald Tusk, byl přece na návštěvě právě ve Varšavě. Vyzmizíkování těchto několika nedůležitých měst budeme považovat za běžné kolaterální ztráty, takže do oficiálních ztrát je započítávat nebudeme. Plzeň má smůlu, i minule jsme to město také bombardovali omylem. Vídně není žádná škoda, stejně by tam příští volby vyhrál Hofer. Dráždany též nevadí, toho města také nebude škoda, je tam stejně Pegida, teda byla, no a V Praze sedí Zeman, teda seděl, takže to je vlastně v pořádku. Ve Varšavě omezovali demokracii a svobodu, od teďka už nebudou. Nespadlo to tam těm Američanům záměrně? Děkuji za informace a slovo má generál B z jižního křídla našeho obranného paktu. Prosím, generále, ujměte se slova.

Generál B: Balistické rakety s atomovou náloží byly vypuštěny jak ze základny USA v Kosovu, tak ze základny USA v Rumunsku. Všechny bez problémů letí na určené cíle, nejsou hlášeny žádné ztráty sestřelením, zatím jsou nad mořem.

Generál Pavel: Děkuji za optimistické zprávy, slova se ujme generál C ze severního křídla naší aliance. Prosím, generále, máte slovo.

Generál C: Na severním křídle je prozatím klid, ze základen v Anglii, ani ze severských skandinávských (nordických) států nebyly vypuštěny prozatím žádné balistické střely. Důvody, proč se tomu tak stalo, zatím nejsou známy. Předpokládám, že během takové půlhodinky se dozvíme podrobnosti.

Děkuji generálům a můžeme začít diskutovat. Prosím pánové, začněte.

Slova se ujal Vershbow: Se zármutkem musím konstatovat, že v Německu už neexistuje ani jedna americká základna, neboť byly protivníkem vymazány. Obyvatelstvo Mnichova musí být evakuováno, neboť radioaktivní oblaka směřují právě na něj. Ale Berlín je nedotčen a ani na Brusel neletí žádné rakety, takže to jsou dobré zprávy. A ještě menší doplnění informací - americké základny v Polsku, Rumunsku a Kosovu už také byly vymizeny.

Vershbow ještě nedokončil svou řeč, když do místnosti vešel potácivým krokem blbeček Stoltenberg (šéf NATO) a namířil si to k řečništi. Zjevně silně dezorientovaný a nemající potuchy o nastalé situaci pronesl tuto řeč: „Právě jsem telefonoval s Abú Bakrem al-Bagdádím. Požádal mne o dodávky munice a zbraní pro ISIL, prý jim už dochází střelivo. Takže jsem domluvil, že mu zašleme naše přebytečné zásoby vlakovými soupravami do Turecka, kde si je přebere. Prý fakturu máme zaslat Asadovi. Vynikající transakce. Co vy na to? Jdu zařizovat podrobnosti,“ a vrávoravým krokem odkráčel. Pro jistotu ho ke dveřím doprovázel kupodivu střízlivý Juncker. Stoltenberg samozřejmě dál pokračoval v zapíjení tak vynikajícího byznysu a zpil se tak, že usnul a celou třetí světovou válku prospal.

Rozproudila se diskuze a v křeslech u stolečků se vedly řeči asi následující. Proč nebyly vypuštěny balistické rakety ze základen v Turecku? Turecká armáda obsadila vojenská zařízení USA a nedovolila vypustit bomby. Turecko jako vždy zase zradilo. Anglie také nedovolila Američanům vypustit z jejich území rakety, také jako vždy stojí mimo a proti Evropě, nemá zájem účastnit se naší války. Navíc Angličané nejsou tak blbí, aby si nechali zamořit zemi radioaktivním spadem. Podobně Francie. Však také Putin neposlal ani jednu raketu na tyto země. Bylo mi divné, proč neposílá na Londýn, Paříž, Řím ani na Istanbul jedinou raketu. Dokonce i Berlín ušetřil. No proč, za pár hodin válka skončí a bude potřeba rozjet byznys, s kým by obchodoval, kdyby to zničil? Američané už vypustili všechny rakety, které mají na křižnících a ponorkách, další rakety už nepošlou, protože všechny letadlové lodě a ponorky jsou na dně. Závěr bitvy se blíží.

Za další půl hodiny informoval generál Petr Pavel přítomné o situaci na bojišti. Všechny atomové střely už byly vypuštěny, takže další se už vypouštět nebudou neb už žádné nemáme, bude tedy navýsost nutné začít s pozemní operací. Všichni polní velitelé mají u sebe plány, takže můžeme začít. Sice příkazy a rozkazy z USA nepřicházejí žádné, takže musíme my sami rozhodnout, co budeme dělat. Přes Polsko, jak se běžně chodívalo na Rusa, to nepůjde, poněvadž je silně radioaktivně zamořeno, taktéž to nepůjde ani přes Rumunsko ze stejného důvodu. Zbývá jediná cesta přes Česko, Slovensko a Ukrajinu, tam to dobře znám, takže to bude snadné. Jdeme na to kompatrioti. Leningrad, vlastně Sankt Peterburg už neexistuje, dokonce i Moskva je v rozvalinách, takže to budeme mít snadnější než Hitler. Budeme prozatím ničit vesnice a města. Hitler, teda německý wehrmacht a vojska SS v roce 1941 spolu se svými spojenci vypálila na 250 sovětských měst a 9.000 vesnic a zmasakrovala v nich civilní obyvatelstvo! Musíme ho překonat, tak chlapci, s chutí do práce. Hitlerovi se to nepodařilo, nám se to podaří. Budeme zapsáni v historii, a to na čestném místě, můžeme být hrdi na naši armádu a samozřejmě i na sebe, to můžeme být hrdi ještě více.

Usedl a do výrazu tváře nahodil přemysla. V mozečku mu probíhaly myšlenky jako: Já, Petr Pavel, jsem lepší než Napoleon a Hitler, historie na mne nikdy nezapomene, budu zapsán v análech zlatým písmem coby největší vojevůdce XXI století. Navíc mé jméno Petr znamená „ty jsi skála“ (na které kdysi sv. Pavel vybudoval křesťanství), já na té skále vybuduji největší vítězství v dějinách, neb budu vítěz vítězů!!!

Najednou přemýšlení přerušil, vyskočil ze židle a obrátil se na Vershbowa s dotazem: Tož jaké je skóre?

Hned to spočítám, jenom co najdu kalkulačku. Tak Leningrad (Petrohrad, či Saint Peterburg) má 5 miliónů, Moskva 11, Samara milion a půl a Kaliningradská oblast komplet celá má pouhý jeden milion. Dohromady je to…, chvilinku počkejte, než se ukáže na displeji výsledek. Je to 18 a půl milionu, pokud to kalkulačka správně sečetla. No a na naší straně je to New York 8 a půl, Los Angeles 3 a půl, Chicago skoro 3, Huston 2 a půl, Washington má, tedy měl, pouhých půl milionu obyvatel (bez předměstí) a San Francisko půl milionu. Celkem je to…, moment, sečteno to dělá taky 18 a půl. Kruciš, není někde chyba? Jsou v kalkulačce vůbec baterie? Raději to přepočítám ještě jednou. Je to tak, je to fifty fifty.

Generál Pavel: No, ještě není konec, ještě můžeme výsledek zvrátit v náš prospěch. Vůdce povraždil 30 milionů Rusáků a my jenom pouze 18? To musíme dohnat a předehnat! Co třeba vyzmizíkovat Peking? Hned by číslo v náš prospěch povyskočilo. Kompatrioti generálové popřemýšlejte jak na to. Naše heslo zní: Naše vítězství je jisté, vzhůru na komunisté! (Gen. Pavel se ukázal býti i básníkem.)

Pokračovala diskuze u konferenčních stolečků: Peking se konfliktu neúčastní, zachovává přísnou neutralitu, i když uznává, že Rusko bylo napadeno a pouze se brání. Prý poslední útok byl proveden na Vladivostok. Amerikáni to sice chtěli svést na Japonce, ale ti to odmítli a také zakázali Usarmy ze základen vypouštět rakety. Zato z jižní Koreje rakety vylétly a tak u nich nezůstala jediná americká základna, což Korejci okamžitě využili ke sjednocení. Takže v Německu tedy nejsou žádné americké základny? Tož konečně už není okupované, už může být po dlouhé době zase Německo svobodné.

A jak to vypadá v USA? Kilary se svým doprovodem kontroluje, jak roste ta zeď na hranicích s Mexikem. Kilary pronesla nadšena nádherou patnáctimetrové zdi: Přišla jsem, viděla jsem, zeď je neproniknutelná, ani myš neproklouzne. Když dokončila slavnou větu, pošeptal jí do ouška náměstek (stejně jako Bushovi pošeptal také do ouška onoho 11. září informaci o pádu Trojiček a útoku na Pentagon), že Bílý dům už neexistuje.

Válka skončila za tři hodiny, neboť už žádné balistické atomové střely nezůstaly k dispozici. Podepsání kapitulace se nekonalo, neboť žádný stát se necítil poražen. Kdo byl agresorem? Kdo začal? Nikdo! Přesně v tu samou vteřinu, kdy vylétly bomby z Bavorska, Kosova, Rumunska a Polska vylétly v opačném směru rakety z Ruska. Sice jedna i druhá strana prohlašovala, že protivníkovy rakety vystartovaly o půl sekundy dřív než naše, ale nikdo to nemohl potvrdit ani vyvrátit, takže agresora nelze určit. Stejně o vítězi a poraženém neměl kdo rozhodnout, OSN k tomu neměla žádné pravomoci. (A také po zásluze brzy zmizela z historie.) Znamená to, že válka skončila a zároveň i neskončila.

Výsledek? Nedotčena zůstala Afrika, jižní Amerika a muslimské země, tam nebylo nic moc co zničit. Po pár desetiletí totéž začne znova, lidi jsou nepoučitelní, i když jsou různobarevní, stačí k tomu náboženství.

Generál Petr Pavel byl povýšen na generalissima a byl potvrzen na dalších deset let ve své funkci. Během několika let přestoupil k islámu a stal se šéfem evropského chalífátu, tedy velkým chalífou. Až zemře dnešní imám, stane se jím Pavel, neboť splňuje tři hlavní atributy: 1. Určenost Bohem, tedy Alláhem. 2. Neomylnost. 3. Je Nejlepší z lidí.

Zatím ale sedí v generálním štábu NATO a má poslední závěrečné slovo: Pánové, námi tak… (z pléna se ozvalo, že jsou tu i dámy!). Tedy dámy a pánové, námi tak dlouho toužebně očekávaná válka byla konečně zahájena, mám z toho nesmírnou radost stejně jako vy ostatní, a tak si všichni můžeme připít. Přineste kaviár a víno značky Henri Jayer, Richebourg Grand Cru, Côte de Nuits. No a můžeme začít chlastat.

***

 

 

 

Rodina je základní buňkou státu

Nejprve pár citací. Bedřich Engels napsal ve své knize Původ rodiny a soukromého vlastnictví toto: „Rodina je základní buňkou státu.“ No dobře, s tím se dá souhlasit, ale všeobecně sdílený názor je, že: „Manželství je hrobem lásky.“ A lidová tvořivost popsala situaci ohledně rodiny dokonce písničkou, která zní takto: „Oves, oves, zelený oves, nežeň sa Janko, rači sa obes.“ (Raději se oběsit.) A co řekl premiér Velké Británie Izraelita Benjamin Disraeli? „Láska? Všichni moji přátelé, kteří se oženili z lásky, dnes bijí svoje ženy, nebo je opustili. Provedu asi mnoho hloupostí ve svém životě, ale z lásky se neožením, protože jsem přesvědčen, že je to záruka neštěstí.“ No a psychiatři a sexuologové lásku pokládají za vrchol iracionality. No jo. Dokonce i samotný J. W. Goethe, nejen veliký literát, ale také veliký proutník, kdysi udělal takový jakoby sociologický průzkum mezi svými známými buržoasními a šlechtickými rodinami a zjistil, že ze stovky navenek spořádaných rodin fungovala stěží tak tak jedna jediná. Já jsem sice žádný sociologický průzkum neprováděl, ale ze svého okolí jsem docela dobře znal nejméně pět manželských párů, byli to manželé, kteří spolu prožili II. světovou válku, hlad a poválečný nedostatek snad všeho, vychovali děti, dočkali se vnuků, a když jeden z nich zemřel, tak druhý ho během půl roku či roku následoval, neboť to vzájemné pouto bylo tak silné, že jeden bez druhého už nedokázal žít.

O rodině jako o největší a nejvyšší křesťanské hodnotě velmi často promlouvají lidovci, zvláště ohnivě propaguje rodinný život paní Šojdrová. Pozadu ve žvástání o blahodárnosti rodiny nezůstává ani Marek Benda, který se přesunul od lidovců k ODS a v délce službě lidu v Parlamentu překonává i délku presidentování Gustáva Husáka. Benda se činí i v rozmnožování, je otcem čtyř dětí. Jako silně věřící křesťan zařídil v našem parlamentu křesťanskou modlitebnu, asi proto, aby se vždycky před tvořením a schvalováním zákonů mohli věřící poslanci poradit s Pánembohem. Vzorem jim je G. W. Busch s Cheneym a Wolfowitzem, ti se také nejprve dotazovali Jahveho a teprve potom začali válku. Myslím si, že by bylo vhodné na propagaci rodiny udělat nějaký dokumentární film právě o rodinném životě Bendů, což by klidně zvládla Helena Třeštíková svou časosběrnou metodou, nebo také Fero Fenič by ve svém podniku Febio určitě zvládl pokračování Genu o životě Marka Bendy, kde by prokázal, že Marek dodržuje nejenom křesťanské hodnoty, nýbrž i muslimské, kde žena nemůže chodit do práce, neb se stará o rodinu, o manžela a děti. Tímto počinem by národ byl okouzlen rodinným životem a napodoboval by jej. Copak na natočení kladných stránek rodiny nejsou finance? Takové záběry, jak se paní Bendová přepečlivě stará o děti a o bezchybný chod rodiny a manžel usilovně pracuje pro blaho obyvatel, by byly vzorem pro nás ostatní. Mohl by také pronést pár obdivných vět o generálu Pinochetovi. Kdoví jestli si platí i služku na tak náročnou činnost. No proč ne, vždyť si to mohou finančně dovolit. Ostatně, mít u nás služku, je docela podobné onomu muslimskému mít dvě, tři i čtyři ženy. Muslim si koupí druhou ženu, u nás si křesťan zaplatí zase služku(y), to přece vyjde nastejno.

Proč si ovšem raději i s paní Šojdrovou a premiérem Sobotkou nevezmou příklad ze svých biskupů a kardinálů a nežijí v celibátu? Bůh by je v tom případě měl mnohem raději. Tím, že propagují rodinu coby základní buňku státu, říkají přece úplně totéž co Engels! Že by to byli tajní marxisté? Navíc nejdou stejným směrem jako naše televize, kde důležitosti rodiny je věnováno sotva pět minut, kdežto homosexuálním vztahům a svatbám gayů a leseb více než půl hodiny. Jdou tedy mimo hlavní proud. Slavnostní přímé přenosy homosexuálních svatebních obřadů jsou uváděny mnohem častěji než normální svatby. Už se docela těším na přímý televizní přenos úplně originálního svatebního obřadu napodobujícího pradávný hépening nějakého perského krále, který uspořádal týdenní oslavy své svatby s platanem. Na to dnešní sluníčkáři ještě nepřišli, tedy nečetli ten příběh. A to byl pořádný obřad, ne jako dnes těch pár minut před primátorem či starostou obce, či v kostele nebo na nějakém zámku. Ten platan ještě pořád roste, ač má více než dva a půl tisíce let, je to platan-vdovec a je to poutní místo pro úchyláky. (Platanus orientalis - jedná se o mohutný strom, který dosahuje výšky i přes 40 m.)

O rodině pojednává i biblický příběh Adama a Evy. Prý snědli jablko ze Stromu Poznání, což ovšem měli zakázáno. Dle svatého Augustina, ten to řekl na plnou hubu, ale vůbec nešlo o nějaké jablko, nýbrž o sexování. To jim fakt Nebeský Otec zakázal sex? Tygři, vlci, králíci, blechy, vši, bacily, neštovice… se mohou rozmnožovat a Adam s Evou nikoliv? Možná Jahve neměl v úmyslu mít na zemi více lidí, bohatě mu dostačovali ti dva - Adam s Evou. Ty přece stvořil jako umělec z hlíny a ze žebra. Možná, co možná, určitě byli navíc nesmrtelní. Bůh se kochal krásou svého výtvoru, takže potřeba dalších lidí nebyla, však také dalšího Adama už z hlíny neuplácal. Spokojená rodina žila v Ráji, nic jim nescházelo, ale oni se rozhodli rozmnožovat, což ale v úmyslu Jahve neměl, další lidé by totiž už nebyli jeho výtvorem, nýbrž výtvorem Adama a Evy. To byl dokonce konkurenční projekt, že? A když Hospodin spatřil Evu gravidní, nekompromisně je oba z Ráje vyrazil. (To jsem fakt nevyčetl z Talmudu.) No a když je z Ráje vyháněl, tak prý jim to vyhnání ani nějak nevadilo, stejně chtěli do Německa. Jistěže myšlení Boha je lidskému rozumu nepochopitelné, ale zákaz množit se (sexovat) je jakýsi zvláštní, když jinde, a to hned po stvoření, Bůh pravil: „Milujte se a množte se.“ Nebo že by si to časem rozmyslel a to původní tvrzení popřel? Jaké ho k tomu asi vedly důvody? To se ovšem můžeme pouze domýšlet. Možná to „množte se“ platilo pouze pro zvířenu a nikoliv pro naše prarodiče. Ten zákaz podnes platí pro kněze, biskupy, kardinály, papeže a katolické mnichy a řádové sestry, kteří žijí v celibátu, tzn. že nesexují a nerozmnožují se, prostě jsou asexuální, bohatě jim postačuje, že slouží Pánubohu a nařízení platné pro Adama a Evu pečlivě dodržují a tím pádem jsou Pánubohu nejmilejší. Pánbůh se tedy kochal krásou rajského páru, ovšem kdoví zdali by se nadále kochal dokonalostí svého díla, kdyby uviděl Michelangelova Davida. Ten navíc stvořil Davida z mramoru (kararského), což bylo mnohem obtížnější, než uplácat Adama z hlíny. Kdo byl tedy větší umělec - Jahve nebo Michelangelo? Určitě jste si všimli, že slavný izraelský král David v podání Michelangela není obřezán. Ani Adam neměl obřízku. Ti Židé jsou drze opovážliví, že opravují výtvor Pánaboha a provádějí obřízku, čímž vlastně urážejí schopnosti Boha. Kdyby totiž Jahve chtěl, aby měli muži obřízku, tak by Adama přece mohl stvořit už bez předkožky.

Takže jak to vůbec je s tou rodinou? Podívejme se úvodem trochu do historie a to úplně do jejích začátků, tedy do doby lovců a sběračů. Tehdy nějaká rodina v podstatě neexistovala. Tlupy tehdejších pralidí, u nás kromaňonců, čítaly tak kolem třiceti až padesáti osob, někdy více, jindy i méně. Byl to kolektiv lidí, kteří vzájemně úzce spolupracovali. Nejdůležitějšími a naprosto nejvíce váženými členy tlupy byly ženy, ty byly nejdůležitější, ty udržovaly skupinu při existenci, kdyby totiž nerodily a nepečovaly o děti, rod (tlupa) by zanikla. Tomuto období se proto říká matriarchát. Po celá mnohá dlouhá tisíciletí byly ženy uctívané, vážené, ctěné, zbožňované, ba označované jako bohyně - Velká Matka. Samozřejmě v té době nikoho nenapadlo, aby se pídil po otcovství, děti patřily ženě a zároveň celému klanu. Děti zaručovaly budoucnost. Engels uvádí důvod, proč otcovství bylo podružné, nedůležité a bezvýznamné. V takové společnosti neexistovalo totiž soukromé vlastnictví. Co by tedy případný otec mohl předat svým potomkům? Akorát tak oštěp, luk a šípy a snad i nějakou kamennou sekyrku zhotovenou z pazourku, to bylo tak vše, co by mohl předat potomkům.

Určitě to nebyl žádný zlatý věk, žádný ráj na zemi, kdepak! Obrovská úmrtnost, více než polovina dětí nepřežila do pěti let, nemoce, nebezpečná zvěř, všelijaké infekce (kdyby tak měli antibiotika či alespoň acylpyrin). Ovšem kdo přežil dospívání, získal odolnost, takže i tehdy se nalézali v tlupě sedmdesátníci až osmdesátníci naprosto běžně. Někde jsem četl, že lovcům a sběračům stačilo bohatě k obživě „pracovat“ akorát tři, čtyři hodiny denně a když se jim podařil nějaký větší úlovek, nemuseli do práce třeba čtrnáct dnů. Dle kosterních nálezů to byli lidé docela robustně stavění a mnohem vyšší a urostlejší než pozdější zemědělci. Byla to naprosto kolektivní, dalo by se říci přímo „komunistická“ rovnostářská společnost, která neznala nějaké válčení, proč taky, vždyť prostoru bylo nadbytek, dalo by se dokonce říci, že země tehdy byla skoro neobydlená, prázdná, nebyl tedy důvod k nějakým půtkám a zabíjení.

Ačkoliv tehdy neměli žádné lidskoprávní organizace, přesto se pečlivě starali o nemohoucí. Archeologové nalezli kostru asi šedesátiletého muže a byli velice udiveni, neboť zjistili, že ten člověk už nějak v pubertě přišel k vážnému úrazu, možná mu na nohy šlápl mamut, takže nebyl schopen chůze, a přesto se dožil tak vysokého věku. Tlupa ho tedy musela nosit a živit - a to si neplatil žádné důchodové ani zdravotní pojištění! Naše společnost by se takového mrzáka snažila zbavit, třeba Hitler by zařídil, aby dostal fenolovou injekci přímo do srdce, možná by se nad ním dnes u nás slitovali bezdomovci a přijali ho k sobě do tlupy.

Vznikem zemědělství končí matriarchát a začíná tzv. patriarchát, tedy vláda mužů. Funguje dodnes. Přitom zemědělství prý vytvořily, vymyslely ženy. Ten paradox vývoje, kdy ženy vytvořily snadnější způsob života a zároveň tím ale ztratily vůdčí postavení a dostaly se do podřízeného, málem otrockého, postavení.

Z wikipedie jsem vybral nejstarší vesnice světa. Je to Jericho, kde nejstarší ochranná zeď byla postavena snad už okolo roku 7000 př.n.l. Mezi nejznámějšími nalezišti jsou města Çatal Hőyűk, Alaca Hőyűk a Hacilar nedaleko dnešní Konye. Tamější nálezy se datují až do doby 7 000 až 5 000 let před naším letopočtem. Velmi vyspělá byla také kultura poříčí Indu. Počátky harappské kultury sahají do 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Samozřejmě v té době se zemědělštilo i v povodí Žluté řeky v Číně. Ještě malá perlička - radiokarbonovou metodou se zjistilo, že nejstarší ohniště světa bylo právě tam, tedy oheň nedaroval lidstvu Prométheus, nýbrž jakýsi neznámý Číňánek.

V euroasijském prostoru, tedy v mírném pásu, jsme měli stejně obzvláště veliké štěstí, že se nám podařilo domestikovat spoustu zvířat, to štěstí měli obyvatelé od Lisabonu po Vladivostok (jak pronesl Putin), což jinde, třeba v Americe, Africe, Austrálii takové štěstí neměli. Co by tam taky měli co domestikovat? Ochočit si bizona, klokana, gorilu či paviána, lva, tygra, žirafu, zebru? Prý první domestikované zvíře byl pes, potom teprve koza, ovce a vepř. Připadalo mi vždycky docela podivné, že třeba Inkové neznali (nevymysleli) kolo, tedy dvoukolový vozík, čtyřkolový vůz, třeba i trakař. Proč? Neměli tu potřebu, v horských podmínkách nač by jim to bylo? Žádné silnice, pouze úzké stezky mezi skálami, a tam stačila nosit náklady akorát lama. Olmékové ani Mayové také neznali kolo, nač by jim bylo v pralese a navíc nebyla k dispozici žádná tažná zvířata. Ovšem v hračkách pro děti jim kola fungovala docela dobře.

V 10. tisíciletí př. n. l. došlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce tj. na území dnešního Egypta, Palestiny, Sýrie, Turecka, Iráku a Íránu, ale i v Indii a Číně, ke změnám ve způsobu získávání obživy a přechodu z nomádského způsobu života k usedlému, zemědělskému. Podobná centra se o něco později vytvořila nezávisle i ve Střední Americe. Tato zásadní změna v životě lidí se nazývá neolitickou revolucí. Celý proces neolitizace neproběhl nějak náhle, nýbrž trval několik tisíciletí. Tedy nikoliv neolitická revoluce, nýbrž neolitická evoluce! Začaly vznikat přebytky nejen potravin, ale i textilií, nástrojů a stavebních materiálů. Začalo se žít ve společnosti nadbytku. A v této situaci vzniklo, nikoliv nutně a nikoliv všude, i soukromé vlastnictví. Výstižně to vyjádřil J. J. Rousseau: „To nějaký jedinec ohradil kus území a prohlásil: To je moje!“ Vesničané ho měli zajisté vyhnat, případně svěřit do péče psychiatrů. Neudělali to, což byla samozřejmě osudová chyba. A tady teprve začíná civilizace, tj. existence soukromého vlastnictví půdy, která přece původně patřila všem bez rozdílu.

V takové tlupě kromaňonců sice už měli nějakého toho šamana, který nechodil lovit ani sbírat, ale zato po večerech hrával u ohně divadlo, tancem přivolávat či odvolával déšť, měl určité felčarské schopnosti, dovedl spravit vykloubené rameno, uměl uvařit nějaký léčivý roztok či opojný nápoj a podobně, takže mu členové tlupy ochotně, dobrovolně a rádi předávali ty nejlepší kousky masa a jedlých kořínků a rostlin a vůbec mu nezáviděli to jeho „nicnedělání“, naopak byli moc rádi, že ho mají, divadélku se zasmáli, zatančili si, opojné nápoje popili - co jim scházelo? Šamana měli v úctě, protože takové schopnosti každý neměl. Býval šaman parazit? Ani ne! A když, tak trpěný, ba dokonce milovaný, byl vlastně potřebný. Podobně náčelník tlupy, ten býval tělesně nejzdatnější a měl přirozenou autoritu, kterou nezneužíval. Pokud by se totiž choval nějak diktátorsky či spolubratry (soudruhy) nějak terorizoval, tak to by za chvíli nebyl nejen náčelníkem, ale asi by ani vůbec nebyl.

To teprve v zemědělské společnosti, kdy tlupa vytvořila vesnici a šaman se dal dohromady s náčelníkem, to teprve potom ti dva výtečníci zjistili, že se mohou mít dobře, aniž by sáhli na práci. No a jak se zemědělství rozvíjelo, šaman si k sobě přibral celou rodinu a příbuzenstvo a náčelník udělal totéž. No a vznikla třída (kasta) šamanů-kněží a třída (kasta) hrdlořezů, náčelníků, králů, šlechty a vojáků, a kasta hanebné inteligence, čili škrabáků. E. Gelner píše, že hrdlořezi, šamani a škrabáci uzurpovali pro sebe vládu nad většinou ostatních. Teprve tady můžeme mluvit o zneužívání. Komu vadí pojem třída či kasta, může si místo toho dát zájmová skupina, jak radil president Klaus: Třídy přece neexistují, existují pouze zájmové skupiny.

V některých oblastech světa sice nějaké společnosti nadbytku fungovaly, ale historici o nich toho moc neví. Je to pro ně navíc docela nezajímavé téma - nejsou tam žádní králové, žádní kardinálové, dokonce ani žádní generálové, žádné vraždy, žádné monumentální gigantické stavby, skoro žádné umění… tak co s takovou společností? To by byla velice nudná historie a nikdo by si takovou knížku ani nekoupil…

A tak společnost nadbytku ve velké části světa převážně nevznikla, protože nepracující šamani a náčelníci a jejich družiny si přivlastnili veškeré přebytky pro sebe, a těm ostatním pracujícím ponechali pouze to nejnutnější k přežití. Takže společnost nadbytku sice existovala, ale pouze pro některé, pro vyvolené, kde se vším nesmyslně plýtvalo, a ostatní třeli bídu. Je to tak podnes.

Společnost nadbytku prý nemůže existovat, tvrdí nám často velmi učení mužové, prý je nás velice moc a neuživíme se, prostě je a bude nedostatek potravin. To pronášel už před několika stoletími Malthus. Dnes dokonce občas čtu, jak prý nejmocnější mužové planety (jsou tam mezi nimi kupodivu i ženy) plánují umenšit počty obyvatel, prý jim stačí pouze půl miliardy otroků místo dnešních sedmi miliard. Není to nijak moc originální myšlenka, to při lidových bouřích v Maroku let osmdesátých pohrozil král Hassan II. svým občanům vyvražďováním slovy: „Spokojím se s třetinou obyvatelstva…“ No a to Hasan II. není nějaký ojedinělý případ, takových vládců, kteří to oproti Hasanovi i uskutečnili, nalezneme v historii spoustu. Není už dnes problém uživit 10 miliard obyvatel, ovšem to by se muselo konečně zavést spravedlivé rozdělování a skončit s plýtváním a politikařením. A v blízké budoucnosti bude možné bezproblémově uživit třikrát čtyřikrát více lidí, zemědělství se už vlastně stalo průmyslovým odvětvím.

Teprve vznikem soukromého vlastnictví, mohla vzniknout párová rodina. Už bylo totiž co zanechat potomkům - kus pole, dům, zahradu s ovocnými stromy, případně vinohrad, nářadí, dobytek, řemeslo… A samozřejmě muž chtěl předat nashromážděný majetek svému potomstvu, nikoliv třeba sousedovu. No a jak to zajistit? Říká se, že matka je jistá vždycky, kdežto u otce ta jistota není. Různé kultury to řešily různě.

Takoví Inkové bývali naprosto tolerantní, neboť společnost byla až přespříliš rovnostářská, takže bylo úplně lhostejné, zdali sousedovo dítě žije v mé domácnosti a moje dítě zase v jeho, ono to vyšlo úplně nastejno. Incká civilizace byla stejně velice zajímavá a originální. Z Hoffových Dějin jsem vyčetl docela interesantní poznatky o životě obyvatel incké říše, takže se o ně až moc zestručněle podělím. Inkové dělili měsíc na tři desetidenní části, prvních deset dnů pracovali na polích, druhých deset dnů se věnovali zvelebování obce, údržbě sýpek, skladišť, cest, nádrží na vodu, protipovodňovým zábranám apod. No a posledních deset dnů věnovali oslavám. Tak jim uběhl měsíc. Dle mne to je vynikající rozvrh. Polnosti nebyly rozparcelovány, neboť neznali soukromé vlastnictví půdy, půda prostě patřila všem a také všichni na ní kolektivně pracovali, tedy něco jako naše bývalá JZD. Pěstovali hlavně kukuřici a brambory. Obdivuhodné je, že uměli vyrobit brambory v prášku, stačilo to pak akorát rozpustit ve vodě a byla hotová bramborová kaše, a snadno a na dlouho se takové sušené brambory mohly skladovat. Výnosy byly rozdělovány také na tři části - třetina zůstávala vesničanům, další třetina šla státu, tedy taková jakoby daň a poslední třetina byla uschovávána v sýpkách a skladech jako rezerva pro případ nějaké nouze, katastrofy, neúrody apod. Každým rokem byla obnovována čerstvou sklizní. Takže ta rezerva obyvatelům zůstávala pouze s ročním zpožděním a třicetiprocentní zdanění dle mne není nějak moc, to my na daních dáváme mnohem více. Každá vesnice si zvolila svého starostu a občas náhodně přicházela kontrola z vyšších míst. Jakmile zjistila nějaké nedostatky, třeba neupravené obydlí, děravá střecha, špinavé děti či zanedbané zahrádky, neudržovaný pořádek apod., dostal řádný výprask holí ne ten provinilý vesničan, nýbrž byl seřezán starosta, protože zanedbával své povinnosti. Pokud bylo vše v pořádku, byl pochválen. Kéž by se to dnes zavedlo i u nás.

Jejich náboženství vlastně ani náboženstvím v našem slova smyslu nebylo. Jejich náboženství v podstatě i já dnes vyznávám. Uctívali Slunce jako tvůrce veškerého života, což je nezpochybnitelný fakt. Dále měli za boha toho, kdo vyšlechtil kukuřici. Tedy dva hlavní bohové byli Bůh slunce a Bůh kukuřice. Nedočetl jsem se, zdali měli i Boha brambor, byl bych pro, brambory mám docela rád. Ještě uctívali Měsíc a vodu. Bez deště by nebyla úroda a bez vody by život nebyl možný. No a na oslavu těchto bohů prováděli všelijaké slavnostní obřady. To by bylo přece vhodné i dnes místo těch nesmyslných klanění a modlení se k jakémusi neviditelnému transcendentnu. (Samozřejmě i ten sluneční kult byl zneužit severněji žijícími Aztéky ke krvavým lidským obětem a vládě kněžstva. Prý bez toho vytrhávání srdcí nešťastným obětem by slunce příští den nevyšlo, což by byl konec světa. Takže aztéčtí kněží se naprosto vyrovnávali katolickým kněžím jak v oblbování obyvatel, tak v krutostech vraždění.)

A jak to měli Inkové s párovou rodinou? To je přímo kouzelně půvabné. Jednou do roka se konala veliká slavnost. To se na deset dní sešla většina obyvatel okolních vesnic v nějakém okresním městě či nějaké střediskové obci. A při té příležitosti se konal i hromadný svatební obřad. Všichni dospívající mládenci a mladice ze všech okolních vesnic se seřadili na nějaké větší louce, asi nahatí či pouze s nějakou bederní rouškou. Kluci seřazení v řadě na základní čáře a holky zase v řadě o padesát metrů dál měly náskok, a všichni čekali na povel, asi na zapísknutí píšťalky. Pak se dali do běhu, vlastně do pronásledování dívek. Jakmile mládenec doběhl dívčinu, povalil ji a provedl sexakt, čímž oba dokázali, že jsou schopni manželství a to před zraky všech obyvatel, tudíž nepotřebovali žádné požehnání úřadů. V incké civilizaci by si proto takový Sigmund Freud ani neškrtl.

Samozřejmě holka, která se nechtěla vdávat, či neviděla mezi mládenci vhodného partnera, pořádně sprintovala až na konec louky, no a musela čekat další rok zase na další slavnost. Taková dobrá sprinterka se mohla vyhýbat manželství i několik let, než se nechala ulovit. A totéž čekalo kluka, na kterého žádná nezbyla. Zopakovali si to příštím rokem. Takže u Inků neexistoval tzv. svobodný mládenec či svobodná žena, každý dospělý člověk měl partnera. Nedočetl jsem se, jak řešili problém vdovců a vdov, ale asi už ne běžeckým lovem, nýbrž nějakým dojednáním, vždycky se našel nějaký tzv. „dohazovač“, který to domluvil. Pro novomanžele postavili během pár dnů kolektivně všichni příslušní vesničané domeček se zahradou - no a starejte se. Všechny děti bez rozdílu byly milovány, děti jsou přece poklad lepší zlata, trestat je tělesně, bylo naprosto nepřijatelné pro všechny. To kdyby u nich někdo vydal zákon o zákazu tělesných trestů pro děti (jako u nás ministerstvo školství), tož by ho považovali za šílence, blázna, vola či blba.

A ještě pár vět o těch deseti dnech slavností konaných každý měsíc. Jaképak by to byly slavnosti bez alkoholu, že? Vinná réva u nich nerostla, takže víno neznali a nepřišli ani na výrobu piva a kořalek. Ale opojné nápoje se přece dají udělat z jakéhokoliv sladkého ovoce, stačí je nechat pár týdnů vykvasit, takže znali tzv. ovocná vína. Takové vínko z jablek, z ostružin, jahod, rybízu, šípků, malin… je docela pitelné, však v dobách mého mládí bylo ovocné víno k dostání dokonce i v drogeriích. My jsme takové víno nazývali čučo. Kupodivu Inkové měli stejný název. Kdo ten název od koho okopíroval je jasné. A určitě znali a používali i omamné bylinky. Slavnostní zážitky určitě zpestřovaly různé divadelní obřady a zpěvy. Vzpomínám na proslavenou indiánskou pěvkyni Ymu Sumac (1922-2008), kečuánsky zvaná Quechua, která ve světě neměla a dodnes nemá konkurenci. V roce 1964 zpívala i v Praze. Její hlas v rozsahu pěti oktáv připomíná zpěv ptactva, ale zároveň i zvuky, které se podobají vrčení a opravdu nízko položenému tenorovému hlasu. Takže umělecké zážitky si Inkové vychutnávali také na vysoké úrovni.

Zajisté tak rozsáhlá říše musela mít nějaké centrum, nějakého toho krále či císaře. U nich to byl Inka, byl to král-bůh, což bývalo běžné i u nás ještě před sto lety. Asi to je docela vhodná forma vlády, státy pod vedením diktátora jsou docela prosperující. Zajisté takový samovládce čili despota měl k dispozici rádce, kteří mu dávali rady různé, no a jako autokrat vybral k realizaci takové rady, o kterých si myslel, že jsou nejlepší, no a úředníci to pak realizovali. Jeden čínský císař v 9. století n. l. poslechl radu svých poradců, tehdejších liberálů, a zavedl volnou ruku trhu. Během dvou let ceny rýže neuvěřitelně stouply a nastal hladomor. No a císař nechal ony rádce na Náměstí Nebeského klidu uvařit v kotlech. Takže Číňané mají zkušenosti s volnou rukou trhu silně negativní a určitě se o této smutné epizodě jejich dějin učí na školách. Copak po takové zkušenosti mají dnešní neoliberálové v Číně šanci, aby jim někdo naslouchal? Vyplývá z tohoto příběhu, že i mezi císařovými rádci se mohu občas vyskytnout i idioti. Ovšem bývá to někdy i naopak, rádci jsou vynikající a císař je idiot. Dokonce zase v tomto případě je to činěno někdy i záměrně. Proč třeba v Egyptě faraon a v incké říši Inka měli za právoplatné manželky vlastní sestry? Rádcové to svému pánovi zdůvodnili logicky - je potřeba zachovat bohatství v rodině, tvůj potomek, následník trůnu, tudíž musí nutně být zrozen tebou a tvou sestrou. Samozřejmě rádcové velice dobře věděli, že z takového svazku se narodí zdegenerovaný idiot. To ostatně věděli i všechny tzv. primitivní národy, u nichž byl vždy přísný zákaz incestu, neboť co potom s takovými dětmi-debily? Takže můžeme klidně tvrdit, že rádcové takto radili záměrně, aby jejich pána mohli bez nějakých potíží ovládat, aby rozhodoval tak, jak si oni přejí. No a rozhodující pravomoci tím pádem byly v jejich rukách, nikoli v rukách faraona či Inky. No a historikové se pak přímo vyžívají v popisech intrik na královském dvoře. No a pokud je vládce normální a řídí stát dobře, nazvou ho diktátorem.

Tedy žádná parlamentní žvanírna a žádné kompromisy, ani rozhodující třeba většina jednoho jediného hlasu. Podobným způsobem se rozhoduje i při tzv. kolektivním vedení, jak třeba bývalo v bývalém Sovětském svazu, Jugoslávii a dnes je v Číně, kde vláda vládne a nehašteří se, žádní lobbisté neexistují, neb vše je státní, akorát jsou návrhy na vylepšení toho či onoho a ne jako u nás, kdy se poslanci a senátoři zabývají záležitostmi, které jsou jinde v kompetenci běžných průměrně placených úředníků, není potom divu, že na slušné vládnutí jim proto potom nezbývá čas. Kdyby měli Inkové demokracii našeho způsobu, vyšlo by je to navíc mnohem dráž. Platit jednoho krále-boha, ač štědře, vyjde mnohem laciněji, bohatě stačí daně 30%, ale platit presidenta, parlament, senát, hejtmany, ředitele, manažery toho či onoho atd. a všichni navíc kradou, tož raději bych bral krále-boha, kde to řízení státu vyjde mnohem laciněji. Také něco jako švýcarský systém demokracie je do jiných států nepřenositelný. Proč? Protože internacionální finančníci si tam zřídili banky. Krásná krajina, vysoké hory, jezera, uměli si vybrat příjemné místo. Zařídili proto pro své sídlo neutralitu, aby i v případě válečných událostí měli klid na bankovní operace, aby je při tom bohulibém podnikání nikdo nerušil a neobtěžoval, proto také dali jednotlivým kantonům úplně neuvěřitelné pravomoci a president se střídá co půl roku - je to vynikající způsob řízení státu, bohužel jinde než ve Švýcarsku neuskutečnitelný. Až od nich ale odejdou bankéři, skončí i ta jejich slavná demokracie.

Incká říše měla samozřejmě předchůdce, nespadla jenom tak z nebe, byla to třeba kultura čavínská, civilizace Mačika a Parakas, kultura Tiahuanaků, říše Čimú a další, takže bylo na co navazovat. Zajímavé je, že archeologové podle radiokarbonové metody datovali některé předměty zemědělské společnosti už do doby před 7. tisíci lety, tedy do stejného období, kdy i u nás také začínala zemědělská epocha (Sumer, Egypt, Harappa). Vůbec teda neměli nějaké zpoždění, jako kdyby to bylo synchronizované po celé zeměkouli, přitom neexistovaly žádné vzájemné kontakty. Čím a jak to vysvětlit? Žádné pořádné objasnění jsem nečetl.

No a jak to měl Inka s manželstvím? Jako Bůh měl k samozřejmě k dispozici harém, měl prakticky neomezené množství manželek a milenek, no stejně jak feudálové u nás. Ovšem v incké říši to bylo trošku odlišné od harémů našeho tzv. starého světa. Každý kraj, újezd, provincie, prostě určitý územní administrativní celek měl za povinnost zřídit pro Inku „harém“ a vybrat do něj ty nejlepší a nejschopnější dívky. Museli pro ně zajisté vybudovat nějaký areál, něco jako u nás kláštery, jenomže u nich nesloužili nějakému transcendentnímu bohu, nýbrž reálnému bohu, tedy živoucímu Inkovi. Jenom si představme, že by u nás v každém okresním městě byl harém se stovkou dívek pro presidenta a ty dívky po pětiletém pobytu by byly obměňovány. Je více než jasné, že taková dívka čekajíce několik let na návštěvu vysněného boha se ho s velikou pravděpodobností nikdy nedočkala. Takže nebyl to harém ani klášter, nýbrž něco jako naše průmyslovky či gymnázia, případně odborné učiliště (šití, tkaní, výroba ozdob apod.). Po pěti letech studia složila maturitu a byla převelena na místo buď učitelky či nějaké administrativní pracovnice nebo postoupila do nějakého většího střediska, kde pokračovala ve zdokonalování, tedy něco jako naše univerzity, případně až do centra incké říše měla-li náhodou potomka od Inky. Dívčiny-absolventky už odvykly namáhavé práci zemědělské (takové okopávání brambor při vedru je docela namáhavé, znám z vlastní zkušenosti), takže poslat je nazpět do její vesničky bývalo skutečně pouze ojedinělé za nějaký vážný přestupek. Jejich školství muselo být na vysoké úrovni, chrlilo spousty vynikajících vzdělanců (kupodivu mezi nimi neexistovali žádní kněží!), písařů, inženýrů, matematiků, astronomů, což dokazují ohromující výsledky v architektuře a inženýrských stavbách a třeba i v astronomii byli mnohem lepší než my. Inkové své stavby stavěli z kamene bez použití malty. Kamenné bloky byly neuvěřitelně dokonale opracovány, takže na spojení nemuseli používat maltu a byly skládány tak přesně, že by se mezi ně nevešla čepel nože. To je vskutku obdivuhodné. My máme různé frézy na opracovávání kamene ale kdoví, zdali bychom takové stavby zvládli.

Tak vyspělá civilizace rozhodně musela znát písmo. S určitostí museli nějakým způsobem zapisovat alespoň administrativní úkony. Připadá mi proto úplně zvláštní, když čtu, že neznali písmo. Takže jak to je s tím kipu (quipu)? Vybírám z článku o kipu zveřejněném na Osel.cz.

Dnes je v muzeích uloženo asi 600 kipu. Necelých pět stovek jich evidentně obsahuje jen čísla, čísla a čísla. Ale zbývající stovka je úplně jiná. Zatím nikdo netuší, co na nich je. Téměř s jistotou lze říci, že čísla to nejsou.

Na základní šňůru o průměru 5 až 7 milimetrů vázali speciálně školení odborníci, tzv. kipu-kamayu, různobarevné tenčí šňůrky. Každá barva měla svůj význam, ale ten se měnil i v závislosti na „ústředním námětu“ celého kipu. Pokud v něm byly zaneseny výsledky „sčítání lidu“, jež Inkové prováděli důsledně jednou do roka, pak měly tytéž barvy jiný význam než na kipu zaznamenávajícím těžbu drahých kovů nebo soupis zbraní. Jednotlivá čísla byla zapsána do kipu v podobě uzlů. Čísla byla v desítkové soustavě a platilo, že číselnou hodnotu uzlu udává to, kolikrát se provlékl provázek uzlem. Jednoduché jako facka. Pro jedničku se provlékl provázek uzlem jednou, pro devítku devětkrát. Symbol nuly – šňůrka bez uzlů, umožňoval počítání i nad 10 000. Španělští conquistadoři, kteří měli informace o kipu od Inků z první ruky, přesto věřili, že jsou v nich zaznamenány nejen čísla, ale i příběhy, mýty a dokonce prý i básně. Stále častěji zaznívají z řad odborníků hlasy, že statistická forma kipu byla jen základní výchozí formou a pozdějším vývojem se proměnila v záznam textů. Podle svědectví španělských dobyvatelů četli inčtí kipu-kamayu jak očima, tak i hmatem. Přejížděli po zauzlených šňůrkách prsty, podobně jako čtou nevidomí lidé zápis v Brailleově písmu. Navíc si pomáhali i kamínky, které vkládali mezi šňůrky kipu jako záložky.

Gary Urton došel k závěru, že kipu je záznamem v binárním kódu, jaký používáme pro počítače (informace je tu uložena v řadě nul a jedniček). V kipu můžou být informace binárního charakteru vyjádřeny hned na několika úrovních. Zjevně nebylo jedno, jestli kipu-kamayu použil na výrobu vlnu nebo bavlnu (první 0 a 1 tedy odpovídá volbě „vlna“ nebo „bavlna“). Druhou úroveň binárního kódování mohl představovat směr stočení vlákna (levotočivé versus pravotočivé), třetí pak úhel, v kterém je šňůrka připojena na základní šňůru (kolmo k základní šňůře nebo souběžně s ní). Také postavení uzlu na šňůře mohlo nést binární informaci (osa uzlu je souběžná s osou šňůry nebo je k ní naopak kolmá). V závislosti na tom může mít uzel 26 různých významů. K tomu musíme připočítat 24 barev používaných při vázání kipu a dostaneme se ke konečnému číslu 1536 „uzlových znaků“. Jen pro srovnání, sumerské klínové písmo využívalo 1000 až 1500 znaků. Mayům a Egypťanům stačilo k psaní zhruba 600 až 800 hieroglyfů. Kipu tedy nabízí dostatek možností pro záznam těch nejsložitějších textů. Pokud odpovídají Urtonovy teorie pravdě, pak musíme Inkům přiznat písmo a navíc připustit, že si vyvinuli systém zápisu, který nemá ve světě obdoby – trojrozměrné písmo v binárním kódu. Další zvláštností „uzlového písma“ by byl fakt, že zápis nezaznamenává mluvenou řeč jako písmo čínské, latinské nebo mayské. Místo toho zaznamenává fakta způsobem, který má něco společného s matematickými vzorci.

A ještě pár vět o tom sčítání lidu. Vladař si udržoval dokonalý přehled o stavu své říše. Nejnižší náčelníci sebrali v roli sčítacích komisařů data po jednotlivých rodinách a ve formě kipu je odevzdali vyšším náčelníkům. Ti vypracovali z dodaných „uzlových“ dat jakési „sumární“ kipu za jim svěřený úsek a to podstoupili svému nadřízenému. Nakonec dostal Inka jediné kipu s údaji za celou říši. Pokud se tehdejší „statistický úřad“ dopustil zásadní chyby (jako se to občas povede současným statistickým úřadům vybaveným moderními počítači), padaly hlavy, a to nikoli obrazně ale doslova.

Existuje projekt, v kterém by se mělo dostat do veřejně přístupné internetové databáze všech 600 dochovaných kipu, možná se někomu podaří rozluštit incké písmo, bylo by to fajn. Škoda, že naši jezuité s důsledností hodnou podstatně lepších věcí, ničili tyto pohanské zápisy. Tolik z článku na webu Osel.cz. Ani jeden z těch velmi vzdělaných jezuitů neprojevil zájem naučit se číst kipu. Škoda. A během dvou tří generací to číst už neuměl nikdo.

V podstatě vládla, spíše řídila chod říše, vzdělaná byrokracie či administrativa. No proč ne, pokud nezneužívala své postavení. Zneužívání funkce bylo docela obtížné, takový vykuk mohl dostat nanejvýš dvojnásobný příděl brambor či kukuřice, případně navíc bavlněné tričko, a stejně v situaci kdy každý obyvatel dostal tolik, co spotřeboval, tak ten přebytek by stejně neměl komu prodat, navíc prý neznali peníze.

Inky vůbec nikdy nenapadlo, že by ženy měly být v nějakém podřízeném postavení či dokonce jako otrokyně, byla tam naprostá rovnoprávnost, kterou jim můžeme my ještě i dnes závidět. Dosti často jsem četl názor, že to byla společnost spokojených a dobře živených otroků. Více než tři čtvrtiny našich spoluobčanů (i já) by takové pospolitosti dávala přednost před současným stavem. To jenom hrstka sluníčkářů zajisté dává přednost svobodě a demokracii třeba i o hladu a přespáním pod mostem. Kdoví jak by dopadla mírumilovná a rovnostářská incká civilizace, kdyby jí bylo dopřáno rozvíjet se další staletí, jak by dopadl při rozšiřování říše střet s válečnickou severoamerickou civilizací Aztéků? Už se to nikdy nedovíme, protože k nim přišli zločinci a vrahové jako Cortéz, analfabet Pizarro a další conquistadoři a jezuité.

A ještě jedna poslední drobnůstka k vraždě posledního Inky. Poddaní naplnili zlatem až ke stropu místnost ve které byl Inka vězněn a přidali ještě dvojnásobný objem stříbra. Všechno to byly umělecké předměty, protože zlato a stříbro se jinak k ničemu jinému nehodilo, jsou to měkké kovy. No a evropští barbaři to roztavili na zlaté a stříbrné pruty a odvezli do Španělska, zachovalo se pouze pár nepatrných drobnůstek, které náhodou unikly roztavení, prý jako ukázka nechutného umění primitivů. Sviňák Pizarro ale Inku stejně nechal upálit.

Představme si, kdyby se někdo pokusil učinit totéž s naší evropskou civilizací, spálil by všechny knihy, obrazy, roztloukl sochy, srovnal se zemí muzea a stavby, ponechal by akorát pár vesnických domků. Co by si potom případný návštěvník třeba z vesmíru o naší civilizaci pomyslel?

Od Inků se vraťme zase k nám, do tzv. Starého světa. A začněme antikou. Ve městech antické říše ženy trávily svůj čas většinou pouze v domácnosti, na ulicích bychom potkali poměrně velmi málo žen, většinou tak služebné či otrokyně. Nebylo to sice nějak zákonem zakázáno, ale neslušelo se to. A když se antická římská říše rozpadala, vypadalo to tam podobně jako dnes u nás, plno nevěstinců, spousta homosexuálů a transsexuálů a výstředností. No a do říše už v naprostém rozvalu přišli barbaři a udělali úplně něco jiného. Třeba takoví Vandalové při tom stěhování národů se ocitli v severní Africe, přeplavili se přes Gibraltar a zařídili tam slušně prosperující stát. Řím už neměl legie ani žádnou moc, už neměl sílu zakročit, takže s Vandaly byl nucen uzavřít smlouvu o přátelství a spolupráci. Vandalové v nové vlasti zrušili všechny nevěstince, zakázali prostituci a přinutili všechny prostitutky uzavřít manželství. Pochytali všechny homosexuály a transvestity, naložili je na lodě a odvezli do zhýralého Říma. Takže když dnes přicházejí barbaři, tak s určitostí udělají něco jiného, než na co jsme zvyklí. Nebylo by vhodné prostudovat, jak to ti barbaři tehdy udělali? Ti Vandalové byli ale vandalové, co?

Přeskočme závěrem třeba ještě k Číně. Existence párové rodiny je u nich od nepaměti a docela se dbalo na čistotu svazku. Bylo to vcelku jednoduché, neboť existence široké rodiny, kde každý o každém věděl a viděl snad všechno, ani neumožňovala nevěru, navíc konfuciánské učení vyzvedávalo harmonii v rodině, takže tahle konfuciánská ateistická morálka docela fungovala a funguje podnes. Taková Číňanka by si určitě nezpívala tuto písničku: „Zahla som, za hlasom svojho srdca, zahla som.“ (Mám dojem, že to je Satinský s Lasicou.) Samozřejmě císař měl k dispozici skutečný početný harém.

U civilizace Harappa to bylo podobné. Početná mnohogenerační rodina žila v harmonii pospolu, akorát neměli císaře s harémem. Kupodivu neměli nejenom císaře a vojáky a generály, ale ani policii. Pořádek ve městě zabezpečovali samotní obyvatelé. Na rohu každé ulice byl vybudován balkon, což byla jakási strážní budka, kde se každou noc po stmívání střídali v hlídání jednotliví členové rodin tam bydlící. Pravoúhlé uspořádání ulic umožňovalo docela dobrý přehled v přilehlých ulicích. Pořádek a klid byl dobře zabezpečen. Takovou nějakou výtržnost či opileckou ostudu si dovolil málokdo a málokdy. A také k tomu nepotřebovali nějakou náboženskou morálku.

A úplně závěrem něco málo o naší evropské židokřesťanské civilizaci, kam samozřejmě patří i islám a ne že ne! Nejdříve o Semitech, tedy o Židech a Arabech, což je jedna rasa. Být tedy antisemitou neznamená být pouze protižidovský, nýbrž i protiarabský. Semité bývali většinou pastevci, tedy beduíni žijící ve stanech. U takových lidí žijících v polopouštích bylo mnohoženství normální, racionální a samozřejmé. Jedna manželka by to neustálé stěhování nezvládala. Starat se o děti, jídlo, o domácnost a časté přemisťování z místa na jiné místo, zvládly dvě tři či i čtyři ženy mnohem snadněji. A když se později vývojem donuceni stěhovali a usazovali ve městech, tož ten zvyk mnohoženství zachovávali. Židům usazeným u nás zakázal mnohoženství až kterýsi křesťanský vladař někdy kolem 12. století a židé se kupodivu podřídili. Ještě i v Sámově říši měl panovník kolem deseti žen.

Židovský král Šalamoun měl 800 žen v harému a mimo usilovnou harémovou činnost si i přesto našel čas a sepsal Knihu přísloví (což jsou sebraná přísloví jak sumerská, egyptská a perská…), dále sepsal knihu Kazatel, také Knihu žalmů, což je 151 chvalozpěvů a dokonce i milostnou Píseň písní, která se běžně zpívávala v krčmách. No, když nikdy neexistující Mojžíš sepsal první čtyři knihy Bible, tak proč by také nikdy neexistující Šalamoun nemohl, no ne? Pisatelé si v Bibli také klidně ve své bujné fantasii s čísly nikdy nedělali problémy, běžně přidali tam či onde dvě nuly a místo osmi to bylo hnedle osm stovek. Když Šalamounův otec král David utíkal do hor a do pouště za řeku Jordán, tak jeho syn Abšolom, co provedl převrat, první věc kterou udělal bylo, že vešel do otcova harému. Převraťák byl zabit a král David se vrátil k panování. Co potom? No prodal své, už tedy poskvrněné, harémové souložnice do nějakého nevěstince a zakoupil nové neposkvrněné. I když měl už roky, nařídil zavraždit manžela Batšeby a zplodil s ní nástupce, syna Šalamouna. Pěkné románově pohádkové příběhy to jsou.

Ale biblické příkazy ohledně manželství jsou docela drsné. To právě židé praktikovali drastické tresty za nevěru ukamenováním. V pozdějších staletích to přejali od nich muslimové, tak co se jim divíme? V Novém zákonu si můžeme přečíst, že samotný Ježíš Kristus byl přítomen kamenování. Když se ho účastníci ptali, co o takovém trestu smrti soudí, odpověděl: „Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem.“ A vykonavatelé trestu jeden po druhém nenápadně odcházeli, až zůstala na místě akorát ta hříšnice. Ježíš jí řekl: „Jdi a už nehřeš.“ To je skutečně moc hezký příběh. Ovšem problémy s monogamií bývaly vždycky, těch tzv. nemanželských dětí bývalo za všech časů neúrekom. I ta nejpřísnější opatření docela často selhávala. Nejvíce mně ale na nás křesťanech vadí, že navíc jsme ze sexu udělali hřích, což jiné civilizace vůbec nechápaly - člověčí přirozenost a hřích?

Jedna z příčin mnohoženství u muslimů byla nejenom beduínská tradice, ale také jejich velmi úspěšné válečné výboje, kdy v jejich zemích vznikl velký nadbytek žen. U nás by se v takovém případě rozšířily nevěstince, bordely a různé pajzly. U muslimů platí zákaz prostituce, i když samozřejmě se to všelijak obchází. Núr al-Hussain píše: „Jen málo lidí ze Západu si uvědomuje, že islám dal už v 7. století ženám politická, zákonná a společenská práva, o nichž se Západu ani nezdálo, práva, o něž dokonce ženy v USA a jinde na světě musely bojovat ještě ve 20. století.“ Skutečně mají zákony platné pro ženy mnohem kvalitnější a lépe propracovanější než jsou naše evropské tzv. křesťanské, stačí do nich nahlédnout a přečíst, překladů do češtiny je dost. Zajisté nelze ta výstřední nařízení třeba v Saudské Arábii považovat za platné pro celý islámský svět, to je něco jako mormoni v USA a u nás třeba adamité, tedy naprosto okrajová nedůležitá záležitost.

Nám Evropanům připadá neobvyklé zahalování muslimských žen. Takový hidžáb, tedy šátek na hlavě, nosila moje máti i babička a byly to věrné katoličky. Vždyť je to docela slušivé. Dokonce i na čádor, což je splývavý oděv odhalující ženinu tvář, ale zakrývající zbytek jejího těla, je docela esteticky příjemný pohled. Myslím si, že je to docela dobrý zvyk a slušel by i mnoha našim ženám, ono když vídám nějakou příliš plnoštíhlou či příliš vychrtlou dámu v minisukni či v džínách a přiléhavém tričku, tož určitě by pro ni byl mnohem slušivější čádor. No a příliš extrémní je až nikáb, což je závoj zakrývající obličej mimo očí. Ženy, jež si zahalují obličej závojem, nejčastěji nosí abáju, která zahaluje tělo od hlavy až k patě, no a až absurdní je nošení burky mající síťky pro oči.

Tahle burka zachránila v Afghánistánu život jednomu anglickému lékaři jménem William Brydon, který jako jediný přeživší podal zprávu o kompletním zničení celé britské invazní armády. Převlečen do burky se dostal do Pákistánu. Stalo se to roku 1842 a Angličany to stálo 20 000 000 Ł a životy 15 000 britských vojáků. Ztráty z řad civilistů byly ještě vyšší. Jejím psychologickým důsledkem byl pád mýtu o britské neporazitelnosti. Však tam Angličané neměli lézt, no ne? Později tam zase na devět let vlezli Sověti a od roku 2001 tam ještě pořád bojují Američané, holt jsou nepoučitelní. „Když jdou směrem k naší vesnici tři či čtyři muži, jsou to vítaní hosté. Když jde směrem k naší vesnici třicet či čtyřicet mužů, jsou to nepřátelé.“ Válka USA v Afghánistánu vyžádala až 220 000 obětí. Při tažení Západu proti teroru zatím zahynulo 1,3 milionu lidí. Válka proti teroru a za nastolení trvalé svobody a ještě více trvalejší demokracie nadále pokračuje, prý už napořád. Máme se tedy na co těšit.

Velice často v našem kulturním okruhu se rozebírají návody pro muslimské muže o tom, jak mají bít své ženy. Prý to mají zapsáno v jejich svaté knize, v Koránu. Nedávno nějaký muslimský učenec rozepsal na několika stránkách způsob, jak bíti ženu zubním kartáčkem. Podobných učenců stejných kvalit nalezneme i mezi našimi univerzitními profesory spousty. V nedávné minulosti mezi ně patřil i věhlasný Fridrich Nietzsche, který se proslavil výrokem: „Jdeš-li k ženě, nezapomeň na bič!“ Existuje ale také velmi slavná fotografie Friedricha Nietzcheho, jak je se svým přítelem zapřažen do vozíku na kterém sedí Lou Andreas Salomé s bičíkem v ruce.

Takže muslim má dle Koránu bít manželku(y). A co dotlučené do krve a do žlutomodra manželky českých mužů? Řecký miliardář Onassis řezal nejenom svou první ženu Máriu Calass, slavnou operní zpěvačku, ale i svou druhou manželku Jackelinu Onassisovou (dříve Kennedyovou), tak co máme co vyčítat muslimům? A ty fotografie modřin a opuchlých obličejů jsou z naší kultury nikoliv z islámské. Prostě, hovadští muži se najdou u nás i u nich.

Předpis o bití žen stanovil Prorok (zubním kartáčkem) a přitom Chadídža cvičila s Mohamedem jak chtěla, co řekla, to platilo, to bylo svaté, a Mohamed neodporoval a ani se nevzpouzel, byl naprosto jasně tzv. pod pantoflem. Dle mne takových 99% muslimských žen si nestěžuje, a pokud vím, tak mají zabezpečené živobytí, a na úrovni, což naše ženy nemají! Skutečně potřebuje žena s pěti dětmi nějaká lidská práva? Nestačilo jí bohatě, že její manžel má povinnost ji a děti uživit, ošatit a zařídit slušné bydlení? Přece jí potom taková nějaká lidská práva jako je svoboda slova, svoboda shromažďování a demokracie mohou být absolutně ukradené. Mám chlapa, který mne a naše děti uživí, že má třeba dalších pět manželek, no ať má, pokud i je zvládne uživit. Ženy se starají o děti, domácnost a nějaká politická a náboženská divadélka nechávají v kompetenci mužům. A ženy si to nechávají líbit, neprotestují a nedožadují se také rozhovorů s Bohem. Nemají potřebu a necítí ani nutnost studovat teologii jako naše Véčkařky (Peake a spol.) či plzeňská práva. Proč také neutíkají muslimské ženy před takovým útlakem k nám? Měj si žen i tisícovku, pokud plníš zákon, kde je i sexuální uspokojení, jsi správný muslim, pokud určené zákony neplníš, jsi špatný muslim, nejsi vlastně muslim! Prý když muezzin vyzývá z minaretu k ranní modlitbě, neopomene dodat - mužové splňte si svou povinnost k ženě. Takže Evropanky, co si vyberete? Svobodu a demokracii nebo zajištěné živobytí jak pro sebe tak pro děti?

Ostatně mnohoženství bylo neoficiálně omezeno na pouze čtyři ženy, ale i tak je to pouze výjimečné, čtyři ženy si může dovolit pouze velice bohatý zámožný muž, ke kterému do harému zajisté každá žena ráda půjde, neboť ví, že s nějakým miláčkem, který jí nekoupí ani náušnice, by měla trpět nouzí a bídou? Teď hned na chvilinku je to móc hezké, ovšem pouze na jednu noc, ale co za týden, co za rok, za deset let? Muslimky nejsou blbé. Proto většina muslimů má stejně pouze jednu jedinou ženu. Na docela dost mužů se ovšem žen nedostává, nemají finance, aby si mohli koupit. Kdo má prachy, může si koupit i čtyři (i více) žen, no a kdo nemá prachy, nekoupí si ani jednu. Vždyť to samé platí i u nás! Vždyť to je jasný neoliberalismus v praxi, co proti islámu máme jakési námitky, vždyť plní neoliberalistické ideály. Po skončení II. světové války se vážně probírala otázka, zdali mnohoženství zavést v poraženém Německu a i ve vítězném Sovětském svazu, protože existoval obrovský nedostatek mužů.

Intoši se rozhořčují, že o manželství svých dětí rozhodují rodiče, kde je svoboda výběru? Ale přitom tento způsob se ještě donedávna praktikoval u i u nás. Copak nějaký továrník oženil syna či provdal dceru za nějakého nemajetného námezdního dělníka? Ani náhodou. Copak nějaký sedlák dovolil, aby jeho děti vstoupily do manželství s nějakým bezzemkem? Ani náhodou. O sňatku rozhodovali vždycky rodiče, a to ještě v dobách mého mládí. V jedné lidové písničce dívka prosí maminku: „Škaredý Jura, pěkný Jan, daj ňa mamičko, daj ňa zaň.“ Tak koho asi maminka vybrala pro dceru? Juru nebo Jana? Jednoznačně toho zámožnějšího. A když jsem u těch lidůvek, tak ještě jednu o rovnosti: „Keď som sa narodil, mal som jak císar pán, stejnú dírečku do rici.“

U těch zemědělců, což bylo 90 % obyvatel, existoval neustálý strach z hladu a z přežití, takže rodina byla důležitá, neboť šlo o uchování rodu, museli držet pospolu, to bylo jediné východisko, rozvod nepřipadal v úvahu, poutala je starost o budoucnost potomků. Vládnoucí vrstvy a církev měla také zájem o to, aby fungovala rodina, bylo to pro ně výhodné, neboť měli přehled o vybírání daní. Byla přesná evidence, kdo kde bydlí, jaký má majetek a jak platí daně. Těm úplně dole, těm bezzemkům, chudákům, žebrákům, tulákům a podobným existencím samozřejmě o nějakou rodinu nikdy nešlo, jim šlo o pouhé přežití ze dne na den, a nějaké uchování rodu, tož to jim nepřišlo ani na mysl. Ty nejnižší nemajetné vrstvy naprosto dlabaly na nějakou rodinu, nač a proč by jim byla, ale ženy byly v rovnoprávném postavení, a děti pokud neumřely hladem, většinou neznaly otce a velmi často ani matku. Byli samozřejmě naprosto svobodní, potulovali se z místa na místo, žebrali a zajisté kradli, protože nic jiného jim nezbývalo. V civilizované Anglii je věšeli. No a pro ty nahoře byla také nějaká manželská věrnost a rodina naprosto neznámý pojem, vždyť nejenom král, ale každý feudál vlastnil harém, akorát se tomu říkalo fraucimor. Když to tak shrneme, můžeme učinit závěr, že vyšší vrstvy o nějakou párovou rodinu vůbec neměly zájem, neboť praktikovali polygamii. Akorát musíme politovat ty jejich hlavní či první manželky, které měly za úkol porodit následníka, tož ty bývaly přepečlivě hlídány a šance „zahnout“ prostě u nich byla neuskutečnitelná. Pouze střední nejpočetnější vrstvě obyvatelstva vyhovovala párová rodina.

Jako starý marxista trvám na tom, že rozhodující jsou hmotné podmínky a pokud bude mít každý a každá zajištěné slušné živobytí na tomto světě, proč trvat na manželství? Pak jsem zajisté pro zrušení institutu manželství. Rodinu a její funkčnost může zachránit pouze neoliberalismus tím, jak se snaží naučit široké vrstvy obyvatel žít v chudobě, bídě a hladu, no a v boji o přežití se snáze bojuje ve dvojici než jednomu. Poděkujme tedy neoliberalismu bez přívlastků za zásluhy o udržení rodiny. Soukromé vlastnictví bude zrušeno teprve tehdy, když všechny hmotné statky přestanou být vzácné, tedy když budeme žít ve společnosti nadbytku, což by při racionálním řízení společnosti neměl být nějaký problém, vždyť už se to v několika civilizacích docela dařilo. Bude ale v tom případě fakt potřeba rodiny?

Jak ovšem může racionálně fungovat společnost, když dovolujeme církvím iracionálně zasahovat do řízení státu? Jako naprostý ateista považuji každé každičké náboženství včetně budhismu a katolicismu za zločineckou organizaci, výjimkou potvrzující pravidlo je Církev neviditelného špagetového monstra, rád bych se stal členem této církve, mám dojem, že už je i zaregistrovaná, neboť předložila úřadům veškeré nutné náležitosti.

Katolickým knězem může být pouze muž, nikdy ne žena. Je tedy naprosto jasné, že úplně to nejdůležitější na křesťanských obřadech je falus. Ostatně katoličtí kněží se rekrutovali z velkého procenta, ne-li z většiny, z homosexuálů. Dawkins napsal, že církev katolická byla a je nejúspěšnější obchodní společnost, která kdy na zeměkouli existovala - obchodovala s něčím, co neexistuje, a jak byla a je i dnes úspěšná!

Kdykoliv se vraždilo, mučilo, kamenovalo, upalovalo, věšelo, tam vždycky nacházíme přítomnost nějakého náboženství, které ta zvěrstva zdůvodní božskou morálkou. Církvím dnes začíná konkurovat tzv. tekutá postmoderna, kdy každý má pravdu. Biblí a postmodernou lze zdůvodnit cokoliv. Musím se usmívat, když čtu tvrzení intelektuálů o tom, že každá civilizace a každý národ uctíval nějakého Boha, že společnost bez Boha je špatná a nemorální. Není-li bůh, člověku je pak dovoleno všechno, říká jedna z postav románu Dostojevského. Dřívější kultury uctívaly ovšem boha či bohy nedokonalé a falešné a pouze my křesťané a židé uctíváme toho jediného správného. Ale copak Epos o Gilgamešovi je nějaké teologické pojednání o bohu či bozích? Vždyť je to švanda nejenom k zasmání, ale i úvahy o smyslu života, skvost literatury, docela podobné Rabelaisovu Gargantuovi. Copak antická mytologie pojednává o bohu? Vždyť si z toho dělali vyloženou srandu a šoufky. Inkové, Harappané a Číňané se bez boha naprosto obešli a vůbec jim nescházel, copak jsou proto nemorální a špatní? To akorát válečnické, loupeživé a silně nesnášenlivé kultury měli boha či bohy, viz Aztéky, indický hinduismus a my.

***

 

 

 

Bude 30 miliard moc? Mravenců je mnohem víc!

Prý nás lidí je na světě moc, až nechutně moc, a je nutné naše počty nějak zredukovat. Vládcům světa prý bude bohatě dostačovat půl miliardy lidí (otroků), ti ostatní akorát překáží a pletou se jim pod nohy. Kdyby tito lidé neexistovali, bylo by nám všem bezpochyby lépe. Dnešní přelidnění je hrůzné a nejsou žádné důvody, proč by tolik lidí mělo vůbec žít, jsou stejně pouhým konzumním dobytkem a nic netvoří ať už ve smyslu duchovním, tak ani materiálním. Země beztak nebude mít dostatek potravin pro všechny. Podobných řečí o přelidnění najdeme na internetu habaděj. Jenže tohle začal hlásat už Thomas Robert Malthus (1766-1834). Jeho proslavený bonmot zní: „Chudí lidé jsou prakticky zbyteční.“ Malthus byl reverend, tedy ten, který je hoden úcty (ctihodný), duchovní, kazatel, pastor atd., tedy křesťan vyznávající Ježíše Krista. No jo, ty křesťanské hodnoty jsou ale skutečně až přespříliš transcendentní. Křesťanský duchovní Malthus tvrdil, že lidstvu přestanou stačit potraviny a o ty pak vypuknou války. Aby se předešlo válkám, je potřeba ty chudé vyhladit. Hle, pravdoláskař už před třemi staletími!

Zjistilo se, že války nic neřeší, těch pár desítek milionů povražděných a třikrát tolik zmrzačených, je pořád nedostačující, všechno je sice rozmlácené a zničené, ale přeživší lidé zase všechno uvedou do původního stavu a nadále se budou množit jak králíci. Je potřeba vymyslet něco efektivnějšího na redukci obyvatelstva. Když vládcům světa stačí pouhá půl miliarda, tak to co přebývá, co je navíc, tedy těch 7 miliard, musí zmizet. Mnohem účinnější než válka prý je povinné očkování, dokonce prý už v laboratořích jsou připraveny viry způsobující různé epidemie, proti nimž nebude ale vytvořena protilátka. To takový dřívější černý mor bude oproti novým morům pouhá procházka růžovým sadem. A také velmi účinné je postřikování či práškování z letadel, tzv. chemtrais. Určitě jsou k dispozici i nějaké další zatím utajené metody. Už se těším, jak je najdu na internetu, to mi hned zvedne náladu, podobnou při čtení o chemtrais. Onehdy jsem seděl na pivu v předzahrádce naší vesnické hospody a na obloze se objevily pěkné bílé čáry. Pepa říká: „Vidíš? Už nás zase práškují hliníkem.“ Odpovídám mu: „Pepulko, ty tomu fakt věříš? Přece jako traktorista víš, že kdybys do paliva namíchal nějaký kovový prášek, že zadřeš písty motoru.“ Ale Pepa měl hned pohotovou odpověď: „Do benzínu to nedávají, to sedí u dveří letadla jeden človíček, má před sebou plný barel toho hliníkového prášku a lopatkou to vyhazuje ze dveří, víš? V televizi to potvrdil jeden vojenský pilot, a tomu věřím.“ Já: „No a když to všecko vyháže, tak vyhodí i ten prázdný barel, asi někde do lesa, a může to spadnout na nějakého houbaře, že? Určitě to bylo v kabaretu Jana Krause, ne? Nebo v nějakém pořadu vnadné Báry Štěpánové, té herečky a pouliční běžkyně?“ Od Pepy jsem se pak navíc dověděl, že jsem vůl. No jo.

Nezaškodí si zopakovat pár suchých faktů o počtech obyvatel světa. Wikipedie uvádí, že k 1. lednu 2016 nás bylo skoro 7 a půl miliard. Když jsem já přišel na svět, tak nás tehdy byly pouhé necelé dvě a půl miliardy. Jenom během mého života se počet obyvatel světa ztrojnásobil! Ale podívejme se i do dávné minulosti, tam jsou také velice zajímavá čísla. Počet lidí na Zemi před 70 tisíci lety, tedy od doby začátku existence homo sapiens, se odhaduje na 15 tisíc, což je přímo neuvěřitelně málo. Před 10 tisíci lety př. n. l. začala tzv. neolitická revoluce, tedy počátek vzniku zemědělství, a to už žilo na zemi 5 miliónů lidí. Tedy za 60 tisíc let přibylo pouhých 5 miliónů, což není nic moc, to bylo na hraně přežití, stačila nějaká větší epidemie či výbuch sopky nebo pád většího meteoritu a už bychom tu nemuseli být. Zato na přelomu letopočtu, k roku 1 n. l., už nás bylo 200 milionů, což byl veliký úspěch, za deset tisíc let nás přibylo o 195 miliónů. Pak už to šlo docela rychle. Za tisíc let, tedy k roku 1000 n. l. žilo na Zemi asi 310 milionů lidí. A k roku 1750 - kdy začínají spolehlivější data - žilo na Zemi asi 790 milionů lidí. První miliarda byla dosažena na počátku 19. století (patrně roku 1804). A ještě statistická perlička. Dnes se každou minutu na světě narodí 255 dětí a 106 osob zemře. Za den tak přibude zhruba 215 tis. osob, za rok to představuje 79 milionů.

Poslední doba jasně dokazuje, že jsme docela úspěšný živočišný druh. Je to dáno také tím, že nemáme v přírodní říši žádného přirozeného nepřítele. Ovšem pořád jsme hrubě pozadu za mravenci, kterýžto živočišný druh je mnohem úspěšnější v rozmnožování. Počty mravenců jsou nesrovnatelně (řádově) vyšší a dokonce i na hmotnost, tedy na kilogramy, je jich také mnohem více než nás. Též se rozšířili do všech kontinentů a do všech podnebních pásů. A to nemluvím ještě o světě podvodním, o živočiších v mořích a oceánech, to bychom se divili, kolik mořských živočichů je mnohem úspěšnějších než my. Zajisté spotřebovávají potravu a to mnohem ve větší míře než my lidé a jak vidět, přírodě naší zemičky to nijak nevadí. Proto ty řečičky o tom, že země nás neuživí, jsou pouhé plané řečnění. Když se bezproblémově uživí mravenci, tak i pro nás je potravy sdostatek.

Proč se tedy ozývají hlasy, že jsme se (lidé) nějak moc přemnožili. Kdepak přemnožili, nedomnožili jsme se! Copak mravenčí elity pronášejí mravenčí řečí něco jako: Kompatrioti mravenci, naše počty jsou neúnosně příliš vysoké, musíme je zredukovat alespoň na polovinu, ba až o čtyři pětiny, či dokonce o devět desetin (jak pronášejí naše elity). Ozval se jeden mravenec: „No a k čemu jim to všechno, co jsme vybudovali, bude? Ty dálnice, silnice, cesty, cestičky, stezky, chodníčky, komůrky na bydlení…“ Druhý odpovídá: „No, když to chtějí naše elity, s tím nic nenaděláme, ty se přece nikdy nemýlí a vždycky rozhodují správně a jedině k našemu prospěchu, ostatně to ti může být jedno, jsi už stejně naočkovaný, a pokud ne, tak budeš popráškovaný či posprejovaný.“ První: „No ale stejně na to nenalézám vysvětlení, fakt je nutné čtyři pětiny či devět desetin nechat vymizet? A co když přitáhnou rezatí mravenci?“ Druhý: „Nás už to zajímat nemusí, my tu už nebudeme, my tudíž bojovat nebudeme.“

Ti mravenci jsou stejně fascinující, v mnoha ohledech by nám mohli být vzorem, přitom vlastně ani nemají mozek. Nervová soustava každého z nich má jen asi 250 tisíc neuronů, ale celá kolonie jich má někdy dohromady i tolik co náš mozek. Průměrné mraveniště čítající 40 000 mravenců má zhruba stejný počet mozkových buněk jako člověk. Tito mravenci mají poměr hmotnosti těla k nervovému systému 7 : 1. Jsou tedy v tomto ohledu větší „intelektuálové“ než člověk, jehož tělo je asi 40krát těžší než mozek. Americký druh Atta sexdens dokonce provozuje zemědělství. Velká část komůrek v jejich mraveništi obsahuje známé houbové zahrádky, kam mravenci nosí rozmělněnou listovou hmotu, na které pěstují houbu sloužící jako jejich hlavní příjem obživy. Tato mraveniště dosahují průměru 10 m, hloubky 6 m a až 2000 komůrek s celkovým objemem 20 m3. V dospělé kolonii žije 5-8 milionů mravenců. Ale i ostatní druhy jsou bravurními architekty, zemědělci a také válečníky. Jejich dokonalá organizace nás nepřestává překvapovat. Ne nadarmo se mraveništím říká hmyzí státy. A fungují o poznání bezchybněji než mnohé lidské. Tisíce i milióny mravenců, kteří spolu žijí v jedné kolonii, dokonale spolupracují. Domlouvají se pomocí vůní, dotykem i tichounkým vrzáním, které vyluzují stridulačním orgánem na zadečku. Staví nadzemní části mravenišť jako energeticky úsporné domy. Lesní mraveniště mravence množivého mohou mít až pět metrů širokou základnu a tyčit se do dvoumetrové výšky, často jich stojí i více vedle sebe. Obývat je mohou i dva miliony mravenců, tedy dvojnásobně více než má obyvatel Praha. (To jsem vybral z Wikipedie.)

Každý mraveneček bezpečně trefí do své komůrky na noční spánek, možná se i navzájem spočítají, zdali jsou všichni, zdali některý nezabloudil a neztratil se. U nich neexistují bezdomovci. Pokud nějaký čerstvě vylíhlý mraveneček bloudí a je zřetelně vidět, že neví kudy kam, tož starší kolega ho uchopí a odnese na správné místo. U lidí takové chování je ojedinělé. I to rozmnožování vyřešili velice racionálně, žádný sexuální pud jimi necloumá a neovlivňuje tudíž jejich chování. Jedna jediná královna to zvládne. Pak následuje kolektivní výchova, všichni dostanou stejně, ani jeden z nich se nenarodí v královských komnatách a stejně ani jeden z nich se nenarodí v pastoušce, všichni dostanou stejnou péči, žádný z nich nestrádá ani sexuálně a ani hmotně. Zatím se nepodařilo, a asi ani najít nepodaří, nějaké mraveniště, kde by jejich obyvatelé zmírali nedostatkem potravy a ani se nenalezli žádní hladem vychrtlí ba ani přežraní a příliš tlustí mravenci. Každý mravenec dle svých schopností přispívá k chodu mraveniště a dostává vše, co potřebuje, tedy potravu a střechu nad hlavou, žijí v podstatě v komunismu. Jelikož sex s nimi necloumá, nemají o co soutěžit a nemají si také co závidět a z toho nutně vyplývá, že slabšímu nezištně pomohou. V tuto chvíli jich po světě běhá asi 10 000 trilionů. Mravenci žijí na světě už 130 milionů let. Abych je ale zase moc nepřechválil, měli na to oproti nám o milióny let více času. Lewis Thomas se k mravencům vyjádřil takto: „Mravenci jsou lidem tak podobní, že je to až trapné. Pěstují houby, chovají mšice jako dobytek, vysílají armády do války, rozstřikují chemikálie na zmatení a vystrašení nepřítele, chytají otroky, používají dětskou práci a neustále si vyměňují informace. Dělají všechno co my, kromě koukání na televizi.“ Já bych ještě dodal, že v jejich společenství se nevyskytují jedinci, kteří by páchali sebevraždu z pocitu nesmyslnosti života, dokonce to vypadá, že jsou spokojeni a docela šťastní a ptát se potom po smyslu života u nich tedy vůbec nehrozí.

Naši intelektuálové (i samotný slovutný ekonom Keynes) mají obavy z faktu, že mechanizace, automatizace a robotizace už práci masy dělníků (proletářů) nebude potřebovat a ptají se: „Co ti lidé bez práce na šlechtu, duchovenstvo a kapitalisty budou dělat? Vždyť ztratí smysl života.“ Ty jejich starosti bych chtěl mít. Co je to vůbec ten smysl života? „Kdo přemýšlí o smyslu života je nemocný“, pronesl prý Freud. Jaký smysl života mají třeba naši cikáni? Cikáni ani za tisíc let nepřijali náš způsob života, odmítají i za cenu ztráty života pracovat pro „nadlidi“. Ani křesťanství u nich nemělo sebemenší úspěch. Bez křesťanského boha se bezproblémově obejdou, ještě jsem neviděl, že by Romové houfně navštěvovali katolické či evangelické kostely a modlili se, dokonce i Alláh s Buddhou je jim lhostejný. Ateismus jim plně vyhovuje a dostačuje. V Evropě už žijí málem tisíciletí a nepodařilo se přesvědčit je o víře a ani o uctívání šlechtických vznešeností a ponížené služebnosti k oněm nadlidem. Cikáni jsou prý původem potomky z toho mála přeživších obyvatel námi zničené harappské civilizace, takže to mají asi v genech. Na své původní kořeny by měli být pyšní a hrdě se k nim hlásit, bohužel, po likvidaci své civilizace se už nedokázali vzpamatovat a už určitě ani neví, do jaké vysoce vyspělé kultury kdysi pradávno patřili.

Nepracují a vůbec nejsou z toho nepracování nějak nešťastní, jak se obával Keynes. Ostatně znám i spoustu bílých spoluobčanů, kteří od převratu a nastolení demokracie nesáhli na nějakou práci a také na nich nepozoruji, že by ztratili smysl života, ba naopak vídám rozzářené obličeje. Keynes tedy nebyl znalcem lidské duše. Myslím si, že nehrozí, aby někdo uvažoval následujícím způsobem: „Už nemohu sloužit a pracovat pro knížete, pro kardinála ba ani pro Bakalu, ztratil jsem smysl života a tak spáchám sebevraždu.“ Nebo se i takoví přece jenom najdou?

Také jsem byl určitý čas těsně před důchodem bez práce a takové ponižování jsem nezažil ani na vojně u železničního vojska v šedesátých letech. Při návštěvě úřadu práce úřednice paní T. koukla z okna a upozornila mne, že mám špatně zaparkované auto. Odpověděl jsem jí, že už při minulé návštěvě jsem jí říkal, že auto nevlastním. Pěkný fígl pochycený při školení, že? A jednou mne dokonce tři vyfintěné úřednice přišly zkontrolovat až do bytu, jestli nemám nějaké přepychové věci, které bych přece mohl prodat. Právě jsem po obědě spal. „A to vy takhle spáváte přes den?“ zeptala se jedna. No, ještěže alespoň vykala. Tož to by si úřednice v době totality nedovolily ani ke svému třídnímu nepříteli. Lidem bez práce se vyčítá, že zneužívají sociální dávky. Tak dobře, ze stovky nezaměstnaných lidí pobírají dva tři lidé podporu v nezaměstnanosti neoprávněně, ale ze stovky podnikatelů jsou pouze dva tři, kteří nezneužívají podnikání ve svůj osobní prospěch. Tak kdo je tu příživník a podvodník?

Takže nejenom cikáni mají potěšení z nepracování. Budou naším vzorem v post-robotizované společnosti? Cikáni zvolili k přežití strategii příživnictví a daří se jim, jsou v tom bezesporu docela úspěšní. Po zániku Harappy už nikdy nějaký stát či širší společenství nevytvořili. Krádež je u nich normou i mezi nimi navzájem; kamarád mi něco ukradne, no a co, nadále zůstává kamarádem, vždyť já zase okradu jiného a další okradne mého kamaráda, prostě kradou všichni, takže celkově se to vyrovná tak, že není ukradeno vlastně nic, pouze přemístěno od jednoho k druhému, vlastnictví se přesunuje sem a tam, tam a sem. Jaksi nechápou, že soukromé vlastnictví je posvátné. Jako voják jsem ve Spišské Nové Vsi procházel okolím a narazil jsem na cikánskou osadu, byl jsem v šoku, chatrče bez elektřiny, bez kanalizace, bez silnice, ale ta cikáňata nevypadala nějak nešťastně. Za dva ukradené tisíce gádžovi jde cikán sedět, jako recidivista dostane půl roku. Náklady na jednoho vězně jsou přibližně 30 tisíc měsíčně, za půlroční věznění tedy stát, respektive my daňoví poplatníci, zaplatí 180 tisíc (6x 30 tisíc). No a po propuštění zajisté nic nevrátí, nemá z čeho, nemá práci, tak z čeho by to zaplatil. Je to normální? Není to postavené na hlavu? Číňané místo věznění posílají trestance do zapadlých dědin, kde je nucen trestanec pracovat už jenom proto, aby neumřel hladem. V počtu u nás vězněných je až 70 procent cikánů, ale není tam ani jeden velký zloděj typu Bakaly, Havla a knížete. Přitom kdybychom sečetli všechny zlodějny všech cikánů z celé republiky, tož by jejich celková suma zdaleka nedosahovala zlodějny jednoho jediného méně úspěšného oligarchy u nás. Divnej svět, že? Marx napsal, že každý člověk je produktem svého prostředí, hlavně materiálního, takže co s tím? No nic, jaké společenské prostředí, takoví lidé.

Ovšem tu samou strategii jako cikáni používají bankéři a burziáni - také se pouze navzájem okrádají (jak píše Marx), přemisťují finance od jedné banky do druhé, od jednoho bankstera k druhému, jak v kasinu. Tato strategie je ovšem také odsouzena k zániku, alespoň v to doufám. Takže smysl života cikánů a banksterů je totožný, no ne? Ostatně šlechta (a i duchovenstvo) také žila z práce poddaných, cikáni pouze napodobují jejich příživnický a parazitický styl života.

Máme nějaké přirozené nepřátele? Nemáme! Tygr šavlozubý už vyhynul, a co ten se nadělal paseky v našich řadách. Přirozeného nepřítele tedy nemáme, proč ale nedosahujeme výsledků ani na úrovni mravenců? No, máme nepřítele ne-přirozeného, nadrozumového, transcendentního - je to finanční kapitál a náboženství. A samozřejmě k nim nutně patří i ty tzv. elity národů. Několikrát jsem použil pojem „nadlidi“, takže kdo to vlastně je? Charakterizoval bych je takto: Nadlidé jsou ti, kteří vlastní takové množství financí, že mohou v důsledku toho vlastnictví rozhodovat o osudech národů. Říká se, že jich není nějak moc, prý je to pouhých 130 rodin. Kdosi si dal práci a jejich jmenný seznam i zveřejnil. Většina těch jmen byla pro mne naprosto neznámá.

Ovšem tihle nadlidé se neobejdou bez služebních elit. Co jsou a kdo jsou ty elity, co mají za poslání? Jejich úlohou bylo a je podnes, hlásat a prosazovat, že smysl života je v usilovné práci pro šlechtu a církevní hodnostáře, později pro kapitalistu. Dřívější elity se rekrutovaly z řad šlechty a funkce se předávaly z otce na syna, bývaly to elity dědičné. Dnes máme většinou elity volené, ovšem zvolené elity jsou nadány privilegii stejnými jako dřívější šlechtické. V Číně nikdy nebyly elity dědičné. Když chtěl někdo zastávat funkci ve státním aparátu, musel se podrobit náročné zkoušce, musel absolvovat tzv. konkurz. Přihlásit se mohl kdokoliv, i ten poslední rolník ze zapadlého kraje. Byl to vynikající způsob jak mít kvalitní elitu - úředníky. Však také Říše středu byla až do 17. století nejvyspělejší říší světa. Nějaká protekce neexistovala, komise byla losována a zkoušky probíhaly vždy v jiném kraji než rodném. Měli to prostě vymakané. U nás v Evropě se funkce dědily, synáček mohl být i idiot, ale funkci dle práva zdědil.

Naše elity tedy měly a mají pouze jeden jediný úkol a to přesvědčit masu obyvatel, aby bez nějakých připomínek pracovala pro blaho nadlidí a nekecala do ničeho, neboť prý ničemu nerozumí. Od toho jsme tady my - elity, které všemu rozumíme, máme na to vzdělání a vysoké IQ. Vy blbečci nemáte nárok do čehokoliv mluvit, nemáte k tomu příslušné vzdělání ani IQ, jste prostě plebejci, burani, lůza, chátra, sebranka, holota, svoloč, ksindl (ze slovníku synonym). V nějakém referendu můžete rozhodovat maximálně o tom, kam ve vesnici povede kanalizace. Elity už otevřeně mluví o tom, že je potřebné zbavit tyto lidi volebního práva - démos, tedy lid, nemůže přece rozhodovat o svém životě. Ve staré antické demokracii, byla více než polovina obyvatel pouhé mluvící nářadí, které zajisté nemělo právo volit. Elity z nás chtějí udělat totéž. Fakt jsme pouhé mluvící nářadí? Zajímavé na té athénské demokracii byl také fakt, že jakmile se svobodný občan začal živit prací svých rukou, byl automaticky vyškrtnut z volebních seznamů, prostě pracující člověk nemá právo volit, bylo totiž přímo neslušné a nemravné, aby svobodný člověk pracoval. Tož tak fungovala ta slavná athénská demokracie, kterou intoši tak obdivují a dávají nám za vzor. Ve velmi demokratických a svobodných pobaltských republikách se také řídí antickou demokracií, také mají třetinu obyvatel tzv. neobčanů nemajících volební právo. Když se to zavede i u nás, tedy ta dokonalá demokracie, tak se nedivme. Dnešní elity nic nového originálního nevymyslely.

Neodolám a uvedu, jak charakterizuje elity a tedy i sám sebe, slavný televizák Milan Fridrich: Kdyby elity neměnily svět, nedobývaly svět a nepopisovaly svět, tak jsme stále sběrači a žijeme v jeskyních. Jsou to ti nejlepší z nás, nejchytřejší a nejtalentovanější, kdo tvoří kulturní hodnoty, jsou tahouny společenských změn, daly vzniknout vědeckému pokroku, literatuře a podávají nadpozemské výkony v umění i sportu. Elity přece logicky jsou ozdobou lidstva a národa. I Marx psal, že duše proletariátu je nevědomá, potřebuje zadání a vůdcovství od vzdělané buržoasie, která pochopila dějinný vývoj a přidala se k „lidu“. Ale zase se povolává jakýsi zemitý a „moudrý“ lid a štve se proti jiné „třídě“, teď už ne šlechtě a buržoasii, ale jakési „elitě“. Dával bych na tuto novou ideologii velký pozor, neboť nese známky potřeby vyvolávat nové „proletářské revoluce“ proti „těm, co vládnou, mají peníze a moc. Velká míra nadřazenosti, sebevědomosti a neomylnosti Fridrichovi vskutku neschází.

Elity slouží, služebnost mají zažranou pod kůží, jinak ani nemohou, prý slouží vyšším idejím, křesťanským hodnotám, humanitě, demokracii, svobodě, rovnosti, právu atd. atp. Za těmi vznosnými slovy najdeme ovšem vždycky velice přízemní snahu zbohatnout na úkor jiných a to za jakoukoliv cenu. Tyto elity jsou skutečnými parazity a škůdci. Co světu ty elity přinesly za dobro? Elity šíleným způsobem brzdí pokrok a zařizují války. Většina humanitních oborů je k čemu? Aby rozsévaly nenávist, zlobu, podlost, lži a podvody! Teologické fakulty chrlí profesory a doktory, podobně umělecké fakulty, ale solidní a slušná společnost takové vyžírky vůbec nepotřebuje. Studia na teologických fakultách platí stát. Proč se tedy divíme, že v některých islámských státech tatáž studia v madrásách také financují jejich státy, ale většinou to financují prostí věřící, v tom jsou tedy mnohem dál než my. Co kdybychom je v tom napodobili? Co kdyby teologická studia hradili věřící jak v islámu?

Pojem elita se nezadržitelně stává pejorativním pojmem, urážlivým a hanlivým. Kolega Karel Hoff tyto elity nazval už před půl stoletím Hanebnou inteligencí.

Čáru přes rozpočet jim udělal ale internet. Náhle se zjistilo, že ty služebné elity moc kreativní nejsou, že běžný obyčejný človíček je na tom v myšlení a kreativitě mnohem lépe. Elity přímo zkarikovaly kdysi posvátné pojmy jako svoboda, rovnost, demokracie, humanita, už to nikdo nebere vážně. O dokonalé znehodnocení pojmu humanita se zasloužil náš president srdíčkář pravdoláskař Havel, aspoň v něčem máme prvenství. Podobně byl znevážen pojem socialismus a komunismus. „Dejte slovům pravý význam,“ zní už od středověku. Dle mne je to marné přání, nedá se nic dělat, prostě ta slova nepoužívat, případně s vysvětlením, co si pod tím představuji, ovšem to vysvětlování už málokdo bude číst, v televizi přece vidí, co je to komunismus a socialismus nejen ve filmech, ale i v reportážích ze Severní Koreje, takže nač potřebuje televizní divák jakési vysvětlování.

Umělecké elity ukázaly, co umí a dovedou, ty knihy co se dnes vydávají, ty televizní seriály ala Ordinace v růžové zahradě, výtvarné knížákoviny, to vše je pro ně výstižnou vizitkou. Stačí se jenom podívat na některé hvězdy elit, třeba takový profesor Putna, který sice přečetl všechna díla naší katolické moderny, a píše o přečteném silně učená přeintelektualizovaná pojednání, čímž se živí a za co dostal také profesuru. Ovšem číst Sigismunda Boušku, Xavera Dvořáka, Karla Dostála-Lutinova a jim podobné bych já osobně považoval za příliš ukrutný trest, ba přímo za torturování. To traktorista Pepa je mnohem prospěšnější, sice nikdy nečetl nějaká díla české katolické moderny jak Putna, ale pokud bychom srovnali vědomosti Pepy o traktoru, o fungování motoru a jeho opravách, o tom jak se orá, seje, sklízí to či ono apod., tak ve srovnání těch vědomostí a užitečných znalostí má mnohem víc než profesor Putna. Chvějící se Halík s Putnou v ušance jsou nedočkaví bombardovat Rusko, zato Pepulka by dal přednost popití vodky s nějakým ruským traktoristou, a možná by si spolu i zazpívali nějakou lidůvku, třeba Oči čornyje. Nemůžu si pomoci, ale znalosti traktoristy Pepulky jsou mnohem kvalitnější, prospěšnější a cennější.

Další příslušník naší elity Petr Bakalář (autor knihy Tabu v soc. vědách) byl unesen mimozemšťany a vysazen na území Křováků a Hotentotů, kteří s ním udělali test IQ inteligence, ve kterém dosáhl s velikým úsilím čísla 30, vždyť by v jejich prostředí nepřežil ani týden, inteligent jeden. No a takový zubař Macek s nadmíru vysokým IQ by nepřežil ani den, kdyby se u nich jenom pokusil krást tak, jak to dělal u nás. Filosofové jsou už akorát k posměchu (viz např. prof. Šmajse, Halíka, Bělohradského či Petříčka), neboť přesložitým přeintelektualizovaným rádobyvědeckým žargonem sepisují banality a tím žvaněním o ničem plní stránky webů. Platí o nich vyjádření jednoho polského spisovatele o románech Milana Kundery: „Jsou to důmyslně seřízené mašinky na mletí prázdna.“

No a jaká je ona lidem zvolená i dědičná elita sedící v parlamentu a senátu? Takový Zlatuška, Papoušek, P. Svoboda, Rouček, Kolář, Herman… vědomě lžou a ani hanbu nepociťují. Jejich trapná snaha ukázat černé jako bílé a naopak, už ale nezabírá a je předmětem výsměchu a opovržení, copak si tu trapnost ani neuvědomují? Tyhle elity sice ještě a zase budou i v nové společnosti hledat někoho, komu by mohli sloužit, ale najdou někoho, kdo by chtěl a platil jejich služby? Myslím, že nenajdou, neboť jejich služby budou nepotřebné, a tak tihle slouhové fakt ztratí svůj smysl života. Ale určitě si najdou nějakou obskurní sektu a v ní a z ní se budou obživovat.

Ale tu elitu v pravém slova smyslu, bych už ani nenazýval tím zprofanovaným pojmem elita, bohatě bude dostačovat pojem technická či technologická inteligence a v nové post-robotické společnosti každý hned bude vědět, o co jde a kdo je kdo. Nová společnost, tedy společnost post-robotická, je už na dohled. Už dnes není problém cokoliv kdykoliv a v jakémkoliv množství vyrobit. Problém je to prodat. Robotizace může chrlit výrobky čehokoliv v jakémkoliv počtu. Kdo ty výrobky ale bude kupovat? A za co? Nebude základní příjem nutností? Přemýšlí se o tom už docela vážně, což je pozitivní. Bude navíc holt nutností zavést nějaké centrální (globální) „plánovací komise“, neboť to nesmyslné plýtvání vším je neudržitelné.

Na naší zemi nalezneme vše, co potřebujeme. Je dostatek potravin, dostatek energií, dostatek vody… prostě všeho je dostatek ba až nadbytek. Jak se stalo, jak je vůbec možné, že těchto základních věcí je nedostatek? Babeuf, zaměstnanec celního úřadu před VFR (popraven v době teroru), psal o tehdejších obchodních praktikách, kdy se z lodí naložených rýží a obilím všechno sypalo do moře jenom proto, aby zůstaly ceny chleba stejné či se zvýšily. Že byl ve Francii (a v Indii, odkud se to dováželo) hladomor, to nikoho nevzrušovalo. Potraviny jsou v podstatě zbraní, kdo ovládá trhy s potravinami, ovládá státy bez války. Dnes se obilí pálí v elektrárnách, teplárnách, jedlé oleje se spalují v motorech aut… Není to zvrácenost ba přímo zločin?

Škodlivost genetických modifikací je nesmysl. Všechno, co jíme, je geneticky modifikované šlechtěním - snad až na borůvky, brusinky a houby z lesa. Představa, že vnesením genu z jiného organizmu mohou vznikat nečekané škodliviny, je opět nesmyslná. Jaké riziko by vzniklo mezidruhovým křížením čili kombinací zhruba 15 000 genů s 15 000 geny jiného druhu? Doufám, že se příznivci přírodního života vyhýbají plodinám obsahujícím genomy dvou druhů, jako ředkvičky, švestky, jahody, broskve nebo banány - zhruba třem čtvrtinám veškeré potravy. Pšenice a kukuřice musí být neobyčejně riskantní, obsahují dokonce genomy tří různých druhů a nikdo nemá tušení, co všechno ty kombinace genů mohou dělat. A kvůli předběžné opatrnosti je potřeba chodit jen tunelem, mohlo by nám spadnout něco na hlavu, píše se na webu Osel.cz. Odpůrci geneticky upravených potravin musí tudíž prosazovat zrušení a vykácení všech ovocných stromů a také vrátit se k obilí, kde v klasu bývaly tři či čtyři zrna, ke kravám ne geneticky upraveným, které dávaly dva tři litry mléka denně a to pouze v době laktace, zakázat prodej kuřat a vajíček, zrušit léky, povolit pouze bylinky atd. Představuji si, jak Babiš nařizuje, aby se na všech jeho lánech pěstovala středověká pšenice čtyřzrnka. Ta byla ovšem také vyšlechtěna, tedy geneticky upravena, z planě rostoucích trav! V Rusku sice oficiálně s velkou reklamou zakázali pěstovat geneticky upravené potraviny, ovšem s dodatkem v závorce - pokud se prokáže jejich škodlivost. Pěkně formulovaný zákaz, že? Číňané koupili druhou významnou (po Monsantu) společnost pro genetické úpravy, a kdyby jim bylo umožněno, koupili by i samotné Monsanto. Ono to Monsanto je vynikající ve výzkumu, ovšem jak je v kapitalismu obvyklé, má monopol, tudíž ten kartel je zavrženíhodný a odsouzeníhodný, nikoliv ale ten výzkum. Právě ten monopol je potřeba rozbít, snad se to Rusku a Číně podaří. Utěšuje mne, že ani Číňané nezvládli udržet monopol na výrobu hedvábí, papíru, střelného prachu, kompasu….

Nejenom geneticky upravené potraviny, nýbrž i umělé potraviny už dávno umíme vyrábět průmyslově, třeba konzumujeme cukr, který je z 80% vyroben v továrnách, pouze pro jakousi tradici se přidává pár procent třtinového, a ještě méně z řepy cukrovky, ta se snad už ani nepěstuje. Tuky a bílkoviny se už také v nezanedbatelné míře nepěstují na polích a chovech dobytka. Tzv. umělé potraviny mají před sebou skvělou budoucnost.

Ptejme se ale, kdo způsobil, kdo zapříčinil, kdo vytvořil společnost nedostatku a kvůli tomu neustále válčí? Prostá odpověď - kapitalistický systém. Předpokládám, že thatcherismus, tedy bezuzdná volná ruka trhu, bude odsouzen jako zvrhlý a protilidský systém. Mizivé množství silně duševně nemocných lidí, taková pouhá tisícina promile z obyvatel, ve svých rukách soustředila veškeré bohatství světa a zařizuje ve světě války, rozsévá nenávist, primitivismus, chudobu, nouzi…

Už v dobách mého mládí před půlstoletím, technici vypočítali, že za cenu jedné letadlové lodě by bylo možné postavit moderní město pro sto tisíc obyvatel. Jenom si spočtěme, kolik dnes takových lodí brázdí oceány, kolik stejně nákladných bombardérů brázdí nebe, kolik stejně nákladných ponorek pluje pod hladinou moří, připočteme-li k tomu tanky a vyzbroj pozemních armád, vyjde nám neuvěřitelně vysoké číslo. Co jenom všechno by se místo toho dalo vybudovat užitečného pro lidstvo. Už dávno mohla být vybudována umělá oběžnice kolem slunce hned vedle naší země o rozměrech stovek kilometrů, kde by nebyl problém s energií, která by se mohla posílat na zemi, (bezdrátový přenos energií), což už dávno mohlo být vyřešeno, kdyby těch půl milionů vědců, techniků zabývajících se zbrojením se zabývalo věcmi prospěšnými, tož by svět mohl vypadat jinak.

Když si představím internet jako neuronovou síť spojující miliardy mozků, potom to, co bychom měli k dispozici, jsou přímo fantastické možnosti. Je teda 30 miliard lidí na naší kulaté zemičce moc? Nasycená a vzdělaná mnohamiliardová populace může dokázat divy.

Chomski: Ještě nikdy v historii nemělo lidstvo takové možnosti, jaké máme my dnes a chováme se jako idioti.

***

 

 

 

K srpnu 1968

O vpádu a následné okupaci Československé socialistické republiky vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 bylo řečeno a napsáno snad vše. Celkem málo se ale píše o příčinách a důvodech invaze. O tehdejším presidentu Antonínu Novotném se mlčí, ač původní příčinou byl právě on. President Novotný (1904-1975) byl ve funkci od roku 1957 do 22. března 1968, prvním tajemníkem ÚV KSČ byl od roku 1953 do 5. ledna 1968, kdy ho nahradil Alexandr Dubček. Byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. V roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Dle mne to byl docela dobrý a velice solidní president. Za jeho éry byly odsouzeny procesy z padesátých let a spousta postižených byla rehabilitována, také se zasloužil o pozitivní uvolnění v kulturní politice, viz třeba světově proslavené filmy tzv. Československé nové vlny, cenzura se docela vytratila, začaly vycházet nové velice zajímavé časopisy a vydávaly se pozoruhodné knihy, což bylo dříve nemyslitelné. Byl jsem tehdy takovou politikou docela nadšený.

Takže ty příčiny: Američané měli v tehdejším Západním Německu (NSR) vojenské základny stejně jako Sověti ve Východním Německu (NDR), což bylo dohodnuto velmocemi v důsledku porážky německého fašismu za II. světové války. Jenomže Američané rozmístili v Bavorsku, pár kilometrů od našich hranic, rakety s atomovými hlavicemi. Nevím to jistě, ale domnívám se, že Sověti ve Východním Německu atomové zbraně nikdy nenainstalovali. Samozřejmě to změnilo poměr sil a tak Brežněv žádal, aby mohl v jižních Čechách umístit stejné rakety, jaké byly v Bavorsku. To šlo provést v podstatě docela utajeně a nenápadně, tedy stejně jak to provedly USA, bez humbuku či nějakého rozruchu.

Jenomže president Novotný pronesl: „To nikdy nedovolím, jedině přes mou mrtvolu.“ A tvrdohlavě na tom stál, pacifista jeden. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby byl Novotný povolnější, tož to by potom ale k Pražskému jaru asi vůbec nedošlo. No tak byl odejit a místo něho nastolen A. Dubček, který se znal osobně velice dobře s Brežněvem, tykali si. V Kremlu se tudíž předpokládalo, že s umístěním raket na našem území už nebude žádný problém. Okolnosti, tedy ono slavné Pražské jaro a svoboda tisku, už ovšem nedovolovaly povolit zřízení základny. Dubček lavíroval seč mohl a s umístěním raket s atomovými hlavicemi otálel. Věděl moc dobře, že u obyvatelstva by to prostě neprošlo.

A podívejme se na to, čím vlastně ona první „barevná revoluce“ zvaná Pražské jaro začínala.

Ve dnech 27.- 29. června 1967 se konal sjezd československých spisovatelů. Psavci schůzovali tři dny. Projevy spisovatelů byly ostře zaměřené proti vládnoucí Komunistické straně. Už tehdy se říkalo, že režii sjezdu dirigovalo Tigridovo Svědectví, což byl čtvrtletník pro politiku a kulturu vydávaný od roku 1956 v USA v New Yorku. V roce 1960 se redakce přesunula do Paříže, ale absolutní závislost na CIA trvala nadále. Tigrid se stal po převratu ministrem kultury, asi odměna za zásluhy. IV. sjezd čsl. spisovatelů se zaklínal socialismem, ale prý musí být s lidskou tváří, kterou si ovšem představovala ona elita a svědomí národa jako americkou demokracii a americkou svobodu. Svědomím národa nazvali samotní aktéři suverénně sami sebe. Stenografické projevy ze sjezdového jednání byly snad během dvou dnů vydány jako brožura v nákladu nejméně 200 tisíc výtisků a byly k mání v každé trafice. Mám ji také ve své knihovně. Byly okamžitě rozebrány, možná byl i dotisk.

A co naše vláda na to? Jak reagovala? V podstatě jaksi neslaně nemastně, prostě nijak. Novotný jako president a zároveň i první tajemník KSČ odmítal jakékoliv postihy. Pouze čtyři spisovatelé byli vyloučeni z řad KSČ a Pavel Kohout dostal jenom stranickou důtku. Přestaly vycházet Literární noviny, což byl svazový týdeník. Časopisu Tvář byla zmenšena státní dotace o dvě třetiny a tak Gruša řekl, že za takové situace tomu přestane šéfovat a tak časopis přestal také vycházet. Podobně na tom byly Sešity pro mladou literaturu, jimž zase vévodil Havel a spol. Přece elita a svědomí národa a tak slavní lidé nebudou psát zadarmo, to dá rozum, že? Byla to vcelku přímo absurdní situace v kultuře, kdy komunistická vláda financovala protisocialistické filmy a financovala i vydávání protisocialistických knih a časopisů. Už tehdy se mezi lidmi říkalo, že vláda, která se bojí zavřít stovku intelektuálů, nutně padne. Ale pozavírat intelektuály, kteří se zaklínají socialismem? Šlo by to vůbec? Kdyby president Novotný tušil, že to bude právě on, který za půl roku skončí, možná by poslechl ty radikály s tím zavíráním intošů. Ono stačí se podívat na ty tehdejší slavné aktéry dnes, jeden vedle druhého jsou amerikofilové, USAfilové a zuřiví antikomunisté a rusofobové. Sověti měli zájem o výměnu Novotného, vždyť s ním nebyla žádná řeč o vojenské základně, a tlačili na jeho výměnu za Dubčeka, a nějaký sjezd spisovatelů jim byl samozřejmě naprosto ukradený.

Novotný tedy situaci uklidnil, ale na zasedáních ÚVKSČ bylo pěkně dusno. Jedni tvrdili, že se mělo zakročit tvrdě a pozavírat umělce. Měli argument, že přece všechno řídí americká CIA přes Tigrida v Paříži, naše rozvědka nespí, vždyť si stačí přečíst její zprávy. Druhá skupina se tomu vysmívala a jejich argumentací byly zase zprávy a návrhy ekonomů na změny řízení ekonomiky. No, bývalo tam veselo a všechno se svádělo na Novotného. Je docela možné, že za této situace sám president navrhl, že tedy odejde. Jenže Novotný měl funkce dvě - byl jak prvním tajemníkem KSČ, tak i presidentem. Prvním tajemníkem KSČ se tedy stal Dubček, ale co s presidentem, jak se ho zbavit? Jakoby náhodou právě v té době přijel na návštěvu nějaký sovětský generál a jakoby náhodou poprosil, zdali by se nemohl setkat se svým válečným (sou)druhem generálem Svobodou. Ten pracoval jako účetní v nějakém JZD. Přátelské setkání se samozřejmě uskutečnilo a generál Svoboda nahradil Novotného ve funkci presidenta. Novotný byl konečně definitivně odstraněn, byl tedy odejit z politického života a o politiku se pak přestal naprosto zajímat, chodil si do obyčejné hospody na pivko a zahrát si mariáš a občas prý pronášel: „Vidíte, já jsem vám to říkal.“

Ale v ÚVKSČ získali převahu tzv. progresivisté, no a „jaro“ se rozjelo. Noviny, rádio a televize se předháněly v reportážích o tom, jak my celému světu ukážeme, jak se má budovat socialismus, bude to s lidskou tváří a celý svět nás bude následovat. Nějak ovšem pozapomněli dodat, že to bude lidská tvář za pomoci a pod vedením USA.

Zajisté jsem byl i já nadšený, stejně jako 90 procent obyvatel, to bylo přímo neskutečné, jakou tehdy měli komunisté podporu, to už se holt nikdy opakovat nebude, všichni jsme byli oblbnutí krásnými vznešenými řečmi, věřili jsme těm krasoduchům, co uměli krásně řečnit a taky krásně psát.

Nechal jsem se nachytat na krásné řečičky dokonce ještě jednou a to na Chartu 77, kde se také mluvilo o budování socialismu, o nějakém kapitalismu tam nebyla ani zmínčička, ale šlo o socialismus už ale ne s lidskou tváří, nýbrž s lidskými právy, ovšem zase nebylo řečeno, že se tím myslí lidská práva v podání a v interpretaci USA. Takže, když se dnes někdo bude ohánět lidskými právy a lidskou tváří, tak už přesně vím, že tím myslí Abú Ghrajb, Guantánamo a vraždící drony. Určitě nějaké PR agentury vymyslí po lidské tváři a po lidských právech nějakou další lidskost, jenom doufám, že už napotřetí se nenechám nachytat, že už nenaletím jiným vznešeným frázím, třeba o muslimských imigrantech. Dnes si vyčítám a divím se sám sobě, jak jsem jenom proboha mohl být tehdy tak blbej, no jo, na omluvu mám pouze to, že tehdy nebyl ještě internet.

Jaro kouzelně rozkvétalo tisíci květy a bylo to fajn. Začaly vycházet jakoby fundované články o Stalinově hrůzovládě, o tom, že by se šlechtě a bývalým továrníkům měl vrátit majetek, neboť vlastníci se budou přece pečlivě starat o svůj majetek a nebude to takový šlendrián, jako když to řídí stát (KSČ). Dokonce i z oficiálních míst zaznívaly návrhy o tom, že jako pacifisté máme vystoupit z Varšavské smlouvy a také z RVHP, tedy z Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc, neboť komunisté neumí řídit ekonomiku, ani toaletní papír a banány nedokáží zajistit. Psalo se o tom, že Rusům zadarmo dáváme uran, to Američané by nám za to hradili dvacet let celý státní rozpočet, ale že jsme dostávali naftu a plyn skoro zadarmo, tož o tom zdivočelí žurnalisté nepsali. Spělo to k nastolení kapitalismu a ne že nespělo! Přitom se stačilo podívat na mapu, vždyť vznik kapitalistického Československa, tož to by byl pěkný zářez do tzv. socialistického tábora. No a o to neměli zájem ani racionálně uvažující západní politici, proto také nějak vehementně Pražské jaro nepodporovali, věděli, že přechod Československa do kapitalistického tábora Kreml nikdy nedovolí. To jenom naši tehdy velice populární politici nevěděli. Marně A. J. Liehm nabádal žurnalisty, aby neblbli a nepsali tak nenávistné a urážlivé texty proti SSSR. Nebyl vyslyšen. Kdepak, opojeni tzv. svobodou, neposlechli, už byli tak rozjetí, byli prostě k nezastavení.

No a po srpnových událostech jim nezbývalo, než uprchnout ke svým chlebodárcům. Z rádiových vln Hlasu Ameriky a mnichovské Svobodné Evropy už vůbec nemluvili o socialismu, nýbrž šířili a vysílali do éteru ideály demokracie, svobody, lidských práv, liberalismu a učeně blábolili o židokřesťanských kořenech Evropy, láskyplně a pravdivě nás informovali o tom, co se u nás v ČSSR děje, neboť to z ciziny viděli mnohem lépe než my, co jsme zůstali doma.

Samozřejmě že Gustáv Husák byl nucen provádět čistky jak v samotné komunistické straně, tak ve státní správě, copak mu zbývalo něco jiného? Postižených byly desítky tisíc obyvatel, spousta z nich docela nevinně, byli pouze „pomýlení“, na jejich místa se často dostávali neschopní kariéristé. Vyhození excentrici se zase předváděli a na protest se stali myči oken, zapisovateli množství dešťových srážek a v plně automatizovaných plynových kotelnách kotelníky, kde mohli do práce chodit ve vázance či i s motýlkem pod krkem. Pokud srovnáme počty tehdy postižených, tedy z funkcí odvolaných, kteří ovšem okamžitě mohli nastoupit na jinou práci, s počty postižených za posametových čistek, vyjde nám, že po převratu těch poškozených bylo násobně více a pokud připočteme nezaměstnané, bezdomovce a třetinu obyvatel pod hranicí bídy… Husák ale přece čistky prováděl nedemokraticky, kdežto posametové čistky byly prováděny ryze demokraticky!

Komunisté jako propagandisté byli naprostí neumětelové, žvanit nesmysly na všelijakých školeních o Marxovi a Leninovi, to uměli, ale reagovat na vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy neuměli, to byla jejich veliká chyba, přitom tisk a televizi měli pod palcem, ta neschopnost reagovat byla prostě přímo neuvěřitelná. Holt neměli k dispozici žádné Klvaně, Čulíky, Martiny Fendrychy apod.

Z hlediska Kremlu vstup vojsk, tedy tzv. okupace, byl nutností. Potom se o rozmístění raket u hranic s Bavorskem už nemluvilo, sila pro rakety se vybudovala, ale ani tak k nám Sověti atomové nálože nedali, rakety jo, ale bez náloží, vždyť ty se mohou klidně kdykoliv bude potřeba přisunout.

Podobná situace byla i v době tzv. kubánské krize v roce 1962. O co šlo tehdy? USA nainstalovaly rakety s atomovými hlavicemi v Turecku, blizoučko u hranic SSSR. No a v Moskvě si řekli: „Když vy v Turecku, tak my totéž uděláme na Kubě.“ Američané silně protestovali stylem: „My si můžeme instalovat rakety kde chceme, protože jsme nejlepší, nejsilnější a výjimečný stát, kdežto vy Rusové nikoliv.“ Ministr zahraničních věcí Sovětského svazu Gromyko se při jednáních s americkou stranou docela naštval a pronesl: „Chcete válku? Máte ji mít!“ A bez pozdravu odešel a silně práskl dveřmi. (Podle neoficiálních údajů - neověřených a neověřitelných - v polovině 60. let umístily USA v Západní Evropě, v Řecku a v Turecku více než sedm tisíc kusů jaderných zbraní.)

Fidél nabádal Chruščova: „Hoď to na USA.“ Chruščov ho musel uklidňovat. Skutečně hrozilo, že krize přeroste v jaderný konflikt. Sověti dali diplomatické (tedy neveřejné) ultimátum: „Pokud odvezete více než 100 vašich balistických raket Jupiter vyzbrojených jadernými hlavicemi a schopných zasáhnout Moskvu, které máte v Turecku, tak my odvezeme naše rakety z Kuby. V jiném případě můžeme začít válčit.“ Kennedy dal příkaz k odvozu z Turecka a Chruščov z Kuby. Válka byla zažehnána. Za pár let do Turecka ale Američané zase potichu umístili rakety s atomovými hlavicemi jakoby kubánská krize ani nebyla a mají je tam dodnes. Sověti by tedy logicky měli na Kubu zase dovést svoje, neučinili tak. A USA nadále mají jaderné hlavice v Bavorsku a mermomocí je chtějí rozmístit i v Polsku a Rumunsku. Ještěže Rusko má solidního ministra zahraničí, který sice ještě nepronesl větu jak Gromyko a nebouchl dveřmi, ale pokud se situace vyhrotí, tak klidně může.

V době kubánské krize jsem sloužil jako záklaďák na vojně. Spát jsme mohli pouze oblečení, bylo dovoleno akorát vyzout se z půllitráků (holínky), provětrat onuce a povolit opasek. Celých deset dnů! A to nás spalo v jedné místnosti třicet dvacetiletých mládenců, tj. celá četa.

Tož tak si se světem hraje nejsilnější světová mocnost, Bohem vyvolený národ a nejskvělejší ze všech národů. Někteří intoši s vážnou tváří tvrdí, že to se pouze hrají šachy, ti méně inteligentní intoši to považují zase za karetní hru. Co kdybychom je konečně nazvali skutečným pravým pojmem, že to totiž nejsou žádní šachisté ani karbaníci, nýbrž obyčejní zločinci, vrahové a gangsteři.

***

 

 

Bude i potřetí Evropa dobyta cizími etniky?

Nejprve si definujme pojem Evropa: Je to druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 tis. km², což je pouhých 7 % zemského povrchu, takže onen proslavený bonmot nějakého carského generála (asi Kutuzova), že Evropa je takový menší balkon Asie s výhledem na Atlantik, je docela trefný. Naše domovina se tedy rozkládá od břehů Portugalska po Ural. Přesněji - za rozhraní kontinentů se nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí, Ural tedy leží celý v Evropě. Na tom se kartografové shodli. Na severu je to Severní ledový oceán a na jihu Středozemní a Černé moře. Nadále je problematické zařazení Kavkazu, učení mužové se nemohou dohodnout, zdali Arménie, Gruzie a Ázerbájdžán patří k Evropě či nikoliv, dohoda je v nedohlednu. Tato nedohoda má za důsledek, že nemůžeme určit, která je nejvyšší hora Evropy - je to Elbrus (Эльбрус) 5642 m n. m., nebo Mont Blanc (Monte Bianco) 4810 m n. m.? Nevíme. Na našem evropském území máme dnes celkem 46 nezávislých států a počet obyvatelstva se blíží třem čtvrtinám miliardy, což představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství, které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, což osobně považuji za velice kladný trend a doufám, že křesťanství konečně zmizí v nenávratnu. Nebude ho žádná škoda.

Evropa je kolébkou tzv. Západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století dvacátého, ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými a přijetím amerického dolaru za základní mezinárodní platidlo. V historii jsme tedy byli prvními pouhá tři až čtyři staletí, což je oproti jiným proslaveným říším nicotný čas. Západní civilizací se většinou myslí Evropa bez Ruska, tedy jenom ten pouhý načančaný balkon Asie. No a právě o této miniaturní části světa bude následující povídání.

Západní Evropa byla v historii již dvakráte dobyta cizími etniky a vždycky byla dobyta bez boje, dalo by se dokonce tvrdit, že bez nějakého většího násilí. Bude zanedlouho bez sebemenšího odporu dobyta potřetí?

Takže se úvodem věnujme tomu prvnímu dobytí Evropy.

Původními obyvateli, tedy domorodci, byli Keltové, potomci kromaňonců. S několikatisíciletým zpožděním se z Předního východu (Mezopotámie) i na území Keltů nasunulo zemědělství, a tak od té doby, což je tak 2 tisíce let před n.l., můžeme začít mluvit o docela úspěšné keltské civilizaci. Vytvořili celkem slušnou společnost bez státního zřízení, kde existovalo naprosto rovnoprávné postavení mužů a žen, dokonce se zachoval zákoník o drastických trestech za ublížení ženě, žena byla jakoby posvátná, asi pozůstatek matriarchátu, že? Byl třeba stanoven trest za násilné ublížení na těle, třeba za facku do obličeje či za nakopnutí, ale pokud bylo násilí provedeno ženě, byl trest až trojnásobně vyšší než trest za stejné násilí provedené mužem na muži. Kupodivu o násilí ženy na ženu se v zákoníku nepíše. Co na to dnešní feministky a udatní bojovníci za práva žen?

Neměli žádné vládce, žádná knížata a dokonce neměli ani žádné generály a vojáky a vůbec takové podobné zbytečné vyžírky, a nijak je nepostrádali. Zato měli druidy, což byla keltská inteligence, která ovšem nezneužívala svého postavení, naopak, sloužila ku prospěchu obyvatel. Ojedinělé v historii světa? Ani ne, vždyť podobně se chovala inteligence u civilizací v Číně, Indii (Harappa) a také i u civilizace Inků a určitě i jinde, spíše by se dalo říci, že my v Evropě jsme právě ojedinělou výjimkou s tím zneužíváním. A je to pro nás docela charakteristické. Že by to bylo tím, že funkce u nás bývaly (a jsou vlastně i podnes) dědičné?

O životě v keltské společnosti máme docela dost zpráv i od římských kronikářů. Římané se totiž snažili Kelty vojensky podmanit, podařilo se jim to akorát v Galii, což je dnešní jih Francie, a také v Hispánii, což je zase dnešní Španělsko. Keltský náčelník Vercingetorix dokonce Caesara v jedné bitvě porazil. Francouzi ho dodnes uctívají jako národního hrdinu. Také v Británii se Římanům moc nedařilo. Vzpouru, vlastně národně osvobozenecký boj, vedla Boudicca. Ženská velela! Vzbouřencům se podařilo rozdrtit celou římskou legii, a samozřejmě likvidovali i římské kolonisty, prý jich bylo pobito až 70-80 tisíc. To číslo se mi zdá příliš nadnesené, i když proč ne? Vždyť je do Británie nikdo nezval. Takže mírumilovní Keltové se uměli i udatně bránit.

Keltská inteligence, tedy ti proslulí druidové, byla velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Karnutském lese na území dnešní Francie. Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a mečem. Druidové byli mezi Kelty natolik vážení, že druid mohl pouhým vstoupením na bojiště ukončit probíhající bitvu.

O Keltech na území Česka a Slovenska také něco víme, známe jejich sídliště a ze zápisků Marka Aurélia se dovídáme, že jeho nějaké legionářské průzkumné jednotky se dostaly až na místa dnešního Trenčína a Olomouce. Z textů můžeme vydedukovat, že Keltové neměli žádné státní zřízení, stát u nich prostě nefungoval, nebyl potřebný (naši neoliberálové určitě jásají). Země byla málo osídlená, větší města žádná, jednotlivé vesnice byly od sebe docela vzdálené a bývaly budovány u povodí řek, místa výše 500 metrů nad mořem zela prázdnotou. Žili v míru, neboť nebyl důvod bojovat o nějaké území. Loupeže a krádeže se nevyskytovaly, což je převelice podivné, neboť Keltové neznali vůbec Mojžíšovo Desatero a už vůbec ne učení Ježíše Krista. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou, kornštinou a bretonštinou. Tihle jmenovaní se asi ubránili a nedovolili na své území pustit cizince, což se ale většině ostatních nepodařilo.

No a přenesme se do doby čtvrtého století našeho letopočtu, kdy můžeme začít pozorovat postupný zánik keltského společenství. V onom čase začalo tzv. stěhování národů, což je ovšem vadný pojem, žádné národy se nestěhovaly, stěhovaly se různé, většinou spřízněné kmeny, národy vznikly či ustanovily se mnohem později. A co zapříčinilo ono „stěhování národů“ z východu, tedy z ruských a dnes ukrajinských, běloruských a pobaltských stepí, je podnes záhadou. Klimatické změny? Horoucí suchá léta a kruté zimy? Dlouhé roky trvající neúroda? Nebo ty kmeny z východních krajů vyháněli Mongolové? O důvodech stěhování tedy nevíme skoro nic, ale víme jistě, že k nám do západní Evropy v období, řekněme tak od 4. do 8. století, přišla velká spousta cizích etnik. Někteří, třeba Vandalové, došli ve svém putování až na sever Afriky (přeplavili se přes Gibraltar) a tam založili vzorovou následováníhodnou prosperující říši, která byla později dobyta muslimy. Jiné kmeny přicházely k městům skomírající Římské říše, zachoval se zápis o vyjednávání s příchozím kmenem. Bylo jim nabídnuto zlato, pokud nevstoupí do města a odejdou směrem na sever na místa dnešního Slovinska, Rakouska, Maďarska a třeba i dál. Náčelníci kmene se nechali umluvit, neboť zlato má kouzelnou moc, a odešli. Toho zlata si odnesli přesně tolik, kolik obnášel roční plat jednoho městského senátora.

V těchto stoletích přišlo do naší západní Evropy z východní Evropy velké množství lidí většinou beze zbraní, zato s celými rodinami a dobytkem. Nebyly žádné boje, akorát snad občasné šarvátky. Cizí etnika se u nás usídlila, volného místa bylo dostatek, a svým množstvím původní obyvatelstvo převálcovala. No a Keltové, tedy původní domorodci, se v tom moři lidí rozplynuli. Příchozí něco od Keltů pochytili, něco ne a keltská kultura či civilizace prostě zmizela, přestala existovat.

Zde je namístě důležité upozornění! My Západoevropané jsme potomky oněch přistěhovalců! Je úplně jedno, zdali se nazýváme Francouz, Němec, Čech či Polák. (Genetikové zjistili, že nejvíce keltských genů si prý zachovali Moravané!) To my jsme se do Evropy přistěhovali, to my jsme zlikvidovali keltskou kulturu, to my jsme sebe nazvali Evropany! Pro některé bude přiznání, že jsme původem z Východu docela šokující, že? Spousta lidí přímo nenávidí země svého původu, hlavně Rusko a to někteří rusofobní intoši (rusožrouti) přivandrovali z té země docela nedávno. Důvody proč nenávidí svou původní vlast, jsou naprosto iracionální. Na vysvětlení by byl docela dobrý Sigmund Freud, no ne?

Zálusk na dobytí Evropy, tedy chuť přivlastnit si už naše území, dostali také muslimové. Obsadili Iberský poloostrov (Španělsko), kde vytvořili výborně fungující a prosperující říši a chtěli pokračovat obsazením Galie. Jejich úmysl překazil Karel Martel v říjnu roku 732 bitvou u Tours (známá též jako bitva u Poitiers). Historické prameny o této bitvě se silně rozcházejí, jedni tvrdí, že to byla ohromná bitva s mnoha tisíci mrtvých, jiní tvrdí, že byly zahnány pouze muslimské průzkumné oddíly. Ale Hispánie bez ohledu na tuto bitvu (šarvátku?) vzkvétala až do roku 1492, kdy byli Maurové ze Španělska a Portugalska vyhnáni. Kdo byl někdy na dovolené ve Španělsku, byl určitě okouzlen pozůstalou maurskou architekturou.

Ale na Evropu muslimové šli také přes Balkán a došli až k Vídni. Evropa tehdy měla namále a už už jsme mohli být muslimy. Útok byl u Vídně odražen roku 1683 a mohamedánští Turci byli postupně vytlačování jak z Maďarska, tak i z celého Balkánu, zanechali ovšem také nesmazatelnou stopu a to v pozůstalých přestoupivších Slovanech k islámské víře a je jich na Balkáně docela dost podnes.

Samozřejmě i my Evropané jsme měli zálusk zase na arabské muslimské území a tak jsme vypravili do jejich zemí několik křížových loupeživých výprav, aktivně se angažovala církev svatá katolická. No a když už jme tam byli, tak jsme jako bokem vydrancovali snad největší a nejbohatší město tehdejšího světa - křesťanský Konstantinopol (Cařihrad či Istanbul), čímž jsme ale usnadnili pozdější dobytí oslabeného Cařihradu muslimy a napomohli islámu k jeho dalšímu rozšiřování. Vydrancování křesťanského města křesťany je nesmrtelná ostuda a hanebnost církve svaté a samozřejmě i nás Evropanů. Naše snaha dobýt muslimské země křižáckými výpravami se nezdařila, muslimové odolali a naopak se vrhli směrem k nám.

Loupežení oblibovali i Mongolové, kteří ve 12. století prošli i naším územím-Moravou, ale zjistili, že není co loupit, vždyť Evropa byla tehdy snad nejubožejší území světa, tak alespoň podpálili doškové střechy hliněných chalup a odtáhli na jih. (Doškové střechy ze slámy i já ještě pamatuju.) Čingischánovi vojáci hledali na jihu bohatší země, kde by bylo co loupit a došli až do Bagdádu, tedy do Mezopotámie tehdy už islámské, kde měli střechy ze zlatých plátů, a krásně dokonale onu zemi vyloupili a vyplenili. No, stejně jako o osm set let později to provedl J. W. Bush. Američané s pomocí evropských národů udělali v té zemi stejnou spoušť jak Čingischánovi lupiči. Mongolové ovšem neměli zájem o obsazení Evropy, nýbrž jim šlo o pouhé loupení.

Keltové zmizeli z historie o něco málo později než antická říše římská, ta ovšem do Evropy patřila pouze malou částí, neboť se rozkládala hlavně na Předním Východě, tedy v Asii - dnešní Turecko, Sýrie, Irák (Mezopotámie) a Irán (Persie), Egypt a celý sever Afriky, z Evropy k ní patřila malinká část, tedy pouze dnešní Itálie a Řecko. Římská říše holt keltskou Evropu nedobyla, pouze na krátký čas ovládla nepatrnou část Francie a Španělska, což je nicotné a nepodstatné. Jaképak potom řeči o jakémsi dědictví antiky, nic takového vůbec nebylo, to až v renesanci intelektuálové překládali z arabštiny díla antických autorů. Na přišedší kmeny z Východu, tedy na nás, antika neměla sebemenší vliv. Vliv antiky byl veškerý žádný, nulový.

Podobně na tom bylo křesťanství. V prvním tisíciletí n.l. nikdo z nás nic nevěděl a ani neslyšel něco o židovském bohu Jahvovi ani o Ježíši Kristu. Jaképak křesťanské kořeny! Těch pár irských (keltských) klášterů vcelku nic neznamenalo, byla to spíše jakási docela hezká rarita. To teprve až jsme my přivandrovalci začali vytvářet státy a národy bylo nám křesťanství násilně naroubováno. Ale přece jenom sehrálo roli jakéhosi „sjednocovatele“, byl to skvělý ideologicko-mocenský nástroj.

Germánské kmeny sjednotil v národ teprve nedávno kancléř Bismarck, ale české kmeny sjednotili v národ už o tisíc let dříve Přemyslovci. Bismarckovi musím připsat k dobru, že sjednotil germánské kmeny cestou mírumilovnou, kdežto naši Přemyslovci vyvraždili nejenom elitu konkurenčních kmenů (Slavníkovce a Vršovce), ale vraždili se vesele i navzájem mezi sebou, taktak že se nevyvraždili úplně. Holt tehdy byla taková doba. Kmeny mezi sebou začaly běžně válčit a vzniklé státečky-národy měly válčení ve veliké oblibě, přímo jako koníček. A tak se mydlili navzájem pořád, katolíci proti protestantům, katolíci proti katolíkům, protestanti proti protestantům, jednou katolíci s protestanty proti jiným katolíkům s protestanty, fakt koníček a záliba v loupení a vraždění. Třeba taková stoletá válka mezi Francií a Anglií, německá selská válka, třicetiletá válka katolíků s protestanty, vpád Napoleona a Hitlera na Východ, to ovšem pořád válčili mezi sebou Evropané s Evropany! Vrcholem byla tzv. I. světová válka, ale vždyť to byla evropská válka, nikoliv světová. Druhá světová válka byla také v podstatě evropská, to akorát západní civilizace přenesla svůj loupeživý apetit mimo území USA. Historikové a intoši píší obdivně o velkých vojevůdcích, o generálech, o jejich hrdinství, chrabrosti a vlastenectví, ale Marx k tomu poznamenal: „Skuteční vojevůdci seděli za účtárenskými stoly.“ Sdílím Marxův náhled.

Taková násilnická a loupeživá je naše evropská civilizace, takovou podobnou brutálně neurvalou násilnickou civilizaci vlastně ve světě nenajdeme, sice i v Indii a v Číně se také občas válčilo, ale nikdy ne v takovém měřítku a tak často jako u nás. My jsme to brali jako sport, na lidském životě moc nezáleží, stejně se pak dostanu do nebe, že? Že by hlavní vliv na to násilí a vraždění mělo příčinu ve vzývání umučeného a ukřižovaného Boha? Vždyť každý den to měli obyvatelé na očích, neustále jim intoši mleli o smrti, že to za nás a pro nás se obětoval, takže jim vraždění a mučení připadalo jako docela normální.

Závěrečné shrnutí: Evropa byla dobyta námi, přivandrovalci! Budiž nám ke cti, že jsme původní obyvatelstvo nevyhubili, jak bývalo zvykem v některých civilizačních okruzích. A také vzdejme chválu Keltům za to, že nás mezi sebe bezproblémově přijali, ač to pro ně bylo sebevražedné, což oni ovšem tehdy vůbec netušili.

A kdo dobyl naši už evropskou civilizaci podruhé?

V druhém případě malá hrstka cizího etnika ovládla mocenské páky (tedy finance) a podřídila si veškeré obyvatelstvo svým zájmům. Ano, myslím tím židovské etnikum. Určitě budu nařčen z antisemitismu, což je ale chybné, měl bych být spíše nařčen z antižidovství nebo z antiizraelitství. Semité jsou totiž i Arabové, takže antisemita je individuum nenávidící jak Židy, tak i Araby, ale já budu mluvit o Židech, nikoliv o Arabech.

Židé se v Evropě, konkrétně v Praze, objevují kolem 10. století jako obchodníci s otroky, slovanští otroci byli v muslimském světě mnohem žádanější a cennější než otroci z Afriky. Obchod nebývale kvetl. Židovští obchodníci se postupně nenápadně usídlovali po celém území Evropy a zabývali se obchodem. Obchod je důležitá a velmi potřebná složka života společnosti, takže s usídlováním neměli žádné problémy, ba naopak, byli docela vítáni, vždyť jsme u nich mohli nakoupit, co se nám jenom zachtělo. Je naprosto logické, že obchodem, pokud není alespoň trochu kontrolován státem, lze nadměrně zbohatnout, což platí dodnes a po celém světě. Obchodníci tedy bohatli a bohatli a už ve dvanáctém století zakládali peněžní ústavy na půjčování peněz, což je ovšem také velice důležitá a prospěšná funkce pro společnost.

Židé nám tedy nějak nevadili, ba jsme je považovali za přínosný společenský element. Proto také dostávali od vládnoucích všelijaká privilegia. I po stránce náboženské víry to bylo přijatelné, přece to právě židé vymysleli křesťanství. Židům křesťané nevadili a křesťanům židé také nevadili, vždyť jsme také vyznávali stejného boha Jahveho, boha Mojžíšova, boha Šalamounova a my navíc i boha Ježíše Krista, boha židovských apoštolů a Pavla z Tarsu. Problémy v soužití v podstatě nižádné, i když se židé vždycky od většinové společnosti separovali do svých ghett. Nikdy se nepřizpůsobili, vždycky si zachovali svou trošku odlišnou víru a neklaněli se katolickým domorodým modlám, jsou přece pouhými hosty, jejich vlastí je Jeruzalém s přilehlým územím, hustili do nich rabíni.

Je třeba si uvědomit, že většina obyvatelstva neuměla číst a psát, 99,99 procent populace bylo negramotných. Naše elita sice vlastnila meč, koně a brnění, tedy i pravdu a jejich slova znamenala zákon, číst a psát ale neuměli a už vůbec nic jim neříkala matematika. Králové a šlechtici bývali přečasto analfabety. Král byl v úžasu, když něco řekl a písař to zapsal a jeho slova přesně zopakoval, zavolal tedy král z vedlejší budovy mnicha-písaře, aby to přečetl, a on fakt také zopakoval králova slova, za týden znovu to přečetl a bylo to stejné. Král nechápal, jak je to možné, to jsou nějaké kouzla a čáry, bylo mu to nepochopitelné. To je zápis z kronik, to jsem si nevymyslel! U židů tomu bylo naopak - meč, koně a brnění neměli vůbec žádné, zato všichni dokonale ovládali psaní a čtení a hlavně matematiku. Tu matematiku převzali od svých semitských bratrů Arabů.

Kladnou roli sehráli i ve vztahu k sedlákům a řemeslníkům. Nejenomže od nich vykupovali obilí a různé výrobky, ale vykupovali i obilí, které se teprve za rok urodí, a takový sedlák byl v sedmém nebi, dostal zaplaceno předem za úrodu příštího roku. Také řemeslníkům zaplatili za výrobek, který je potřeba teprve vyrobit. Podobně zadávali zakázky manufakturám na to či ono, a platili předem. Všichni byli nadšeni. Šlechtě i králům a různým králíčkům půjčovali obrovské sumy peněz. Proto si také vymohli všelijaká privilegia a byli vládnoucími ochraňováni. Že občas byly na židy prováděny pogromy? To je historický fakt. Jenomže se už neříká, že škody napáchané pogromem musely být vždy uhrazeny, vždyť židé byli králův majetek a tudíž bylo-li něco provedeno na židech, bylo to v důsledku provedeno na králi, tak krásně to měli pojištěné, byl dokonce sepsán i ceník za zabitého, městská rada z daní platila jak mourovatá. Pokud čteme historii pogromů, neodoláme domněnce, že některé pogromy byly vyvolány schválně záměrně, nebylo to pouze vyjádření hněvu plebsu, i na pogromu se dalo slušně vydělat.

Naskýtá se ještě otázka, proč židé byli a jsou i nadále úspěšní v prostoru křesťanské Evropy a proč nějakých podobných úspěchů nedosahují mezi islámskými Araby, což jsou také Semité, a třeba mezi Peršany, nemluvě o Pákistánu, Indii, Indonésii, Číně a vůbec v Africe a jižní Americe. Proč právě v Evropě byli a jsou tak úspěšní a jinde nikoliv? Elity těchto mimoevropských národů sice vždycky dovolili i židům zřizovat obchodní střediska, ale nikdy jim nedovolili zřídit a řídit bankovní systém. Myslím, že právě v tom je ten háček. A ještě taková perlička - císař Claudius, velmi inteligentní, vzdělaný, mírný a tolerantní člověk, vydal nařízení o zákazu pobytu ve Městě (Římu) všem židům. Asi proto, že bylo příliš mnoho stížností na podvodné jednání židovských obchodníků. Musel odejít, tedy byl vyhnán, i apoštol svatý Pavel z Tarsu.

V učených knihách se intoši nemohou dohodnout, jaké příčiny vedly ke vzniku průmyslové revoluce. Proč průmyslová revoluce nevznikla třeba už v antických dobách, vždyť ty základní vynálezy byly vynalezeny už tehdy. Za císařem Vespasiánem přišel človíček a ukázal mu fungující miniaturní model přístavního jeřábu. Vespasiánus pochválil vynálezce, obdaroval ho, ale nedovolil žádný jeřáb v přístavu postavit se zdůvodněním, že to by potom přišli o práci nosiči. Byl to holt lidumil. Jméno vynálezce se nedochovalo, ale ten funkční model ano. A třeba Herón dokonce vynalezl princip parního stroje, ovšem měli to jako hračku, či na kouzla v chrámech, ale do praxe to nezavedli, lidí-otroků bylo dostatek.

Tady musím přiznat židům, že to byli oni, kteří zapříčinili vznik a rozvoj průmyslové revoluce, která trvale a už navždy obrovsky změnila celý svět. Kdo si mohl dovolit postavit místo manufaktury továrnu a vyrábět sériové výrobky ve velkém? No jedině ten, kdo měl dost peněz. Sice takový šlechtický velmož měl plné truhlice zlaťáků a mohl se kochat leskem zlata a chlubit se tím přátelům a pořádat slavnostní žranice a chlastačky, ale stavět továrnu ho ani ve snu nenapadlo. Židovský obchodník neměl ve své skromné domácnosti snad ani jeden měďák, zato v zásuvce měl spoustu dlužních úpisů a také si dovedl spočítat, jaké výnosy budou v budoucnosti, až továrna začne fungovat a vyrábět. Šlechtic mohl nanejvýše přemýšlet, kde by mohl začít válku a kde by mohl loupit, aby měl další truhlici plnou zlaťáků. To byl ten hlavní rozdíl mezi nimi.

Manufaktury, kde převažovala ruční práce, začaly mizet, neboť v továrnách zastaly tutéž práci stroje. A kdo vymýšlel či vynalézal pořád lepší a dokonalejší stroje? Obyčejní dělňasi v montérkách, žádná inteligence se na rozvoji výroby nepodílela. Vzdělanci dumali a psali učená pojednání o vlastnostech Boha, o jeho Trojjedinosti, o zázračné proměně oplatku a vína v tělo a krev Krista, vytvářeli moralistní eseje o ušlechtilosti králů a šlechty a sepisovali podobné zhovadilosti. Architekti se předháněli, který z nich vytvoří vznešenější kostel či katedrálu. Vybudovat místo toho kanalizaci, což by bylo pro obyvatele vhodnější, je nenapadlo. Z kazatelen se linula vznešená slova, no bylo to podobné jako dnes televize. Co řekl farář z kazatelny, to byla pravda pravdoucí, a kdo o ní zapochyboval, byl upálen. U nás se dnes určuje pravda zákonem (to či ono je zavrženíhodné a zločinné), není potřeba potom o pravdě pochybovat, neb by to bylo trestné. Takže jakýpak rozdíl? Akorát neupalují, nýbrž pošlou do vězení. Co je a co není pravda, určovali a určují podnes vládnoucí.

Teologové a vůbec feudální inteligence lautr ničím nepřispěla k průmyslové revoluci. Všechno to vymysleli obyčejní dělníci a řemeslní odborníci, právě ti vynalézali důmyslnější stroje, nikoliv od života odtržení super inteligenti, ti se zajímali a zajímají ještě i dnes o Boha a o jeho vlastnosti, o morálku, svobodu a později o demokracii a lidská práva a práva homosexuálů a podobné zhůvěřilosti, ale svět kupředu posunuli právě ti obyčejní dělňasové v ušpiněných montérkách. Čím třeba i dnes přispěje takový Putna, Duka, Halík a podobní? Lautr ničím! Byl při vynálezu parního stroje, spřádacích strojů, telegrafu… přítomen nějaký inteligent? Ani jeden, to by bylo přece pod jejich úroveň. Samotný veliký Gustave Flaubert nemohl po tři noci spát, neboť pořád cítil ten smrad z továrny, kde se byl jedinkrát v životě podívat. Dnešní inteligence je na tom stejně jako ten Flaubert.

Měl jsem při psaní obavy, že budu příliš antižidovský, ale zatím jsem židy vlastně pouze chválil, takže závěrem musím uvést i nějaká negativa.

První: Jako študentík jsem se ptal otce, proč skoro každý má v neoblibě židy, vždyť mají vynikající vědce, vynikající lékaře, umělce, politiky, právníky… Odpověděl mi: „No protože žijí z práce jiných.“ Stručná a výstižná odpověď, že?

Druhé negativum: Životní poměry dělníků v továrnách bývaly příšerné, ba až nelidské. Fakt to bylo nutné? Myslím si, že to nutné nebylo. Byl jsem docela šokován knihou továrníka Engelse Postavení dělnické třídy v Anglii, kdybych byl ministrem školství, zařadil bych tu knihu mezi povinnou četbu. Jak přinutit bývalé zemědělce, kteří se řídili dle roční doby, počasí a dle denního času, za rozbřesku vstávali a za setmění šli spát, kasárenskému režimu? V továrně to byl a je dodnes skutečně kasárenský vojenský režim bez ohledu na denní čas a počasí se musí plnit rozkazy nadřízeného mistra. Jak byli přinuceni ke změně životního stylu? Jedině hladem. Lidem byla odebrána půda a aby neumřeli hladem, museli se kasárenskému či vězeňskému režimu přizpůsobit. Třeba imigranti z arabských zemí nechápou náš pracovní režim, neboť u nich něco podobného nikdy nebylo, v jejich zemích žádná průmyslová revoluce neproběhla. Totéž vidíme v zemích Afriky a jižní Ameriky. Pochybuji silně, že ti lidé na takový náš způsob života někdy vůbec přistoupí. Já se jim ale vůbec nedivím. Vždyť je to proti přirozenosti života. Místo abychom těm takovým „zaostalým“ zemím pomohli vybudovat průmysl, tak je raději vybombardujeme a pošleme do doby kamenné. Náběhy k dosažení průmyslově vyspělé země třeba byly v Libyi, Iráku a Sýrii - úplně jsme je rozmetali. Že by proto, aby nám nebyly za pár let konkurencí?

No a poslední, třetí negativum k židům, je jejich vynález lichvy, to je to nejhorší, co mohlo svět potkat. Jako jeden z prvních velmi ostře a tvrdě vystoupil proti lichvě Martin Luther. Také Karel Marx se přímo sarkasticky vysmíval praxi složeného úroku, tedy placení úroků z úroků. Cituje text Richarda Price z roku 1772, který zní takto: „Pence půjčená při narození našeho Vykupitele na pětiprocentní úroky z úroků, by už dnes vzrostla na větší sumu, než by představovalo 150 miliónů zeměkoulí udělaných z ryzího zlata. Půjčena na jednoduchý úrok, vzrostla by však za tutéž dobu jen na 7 šilinků a čtyři a půl pence. Až dosud zlepšovala naše vláda své finance raději tímto druhým způsobem, než aby použila prvního.“ Marx píše: „Prý jeden šilink půjčený při narození našeho Spasitele (tedy patrně v chrámě jeruzalémském) na 5% úroky z úroků by vzrostl na větší částku ve zlatě, než by mohla obsáhnout celá sluneční soustava, kdyby se z ní udělala koule o průměru, který se rovná dráze Saturnově. Proto nemusí být stát nikdy v nesnázích, neboť velmi malými úsporami může splatit sebevětší dluh, jak to vyžaduje jeho zájem. Jak pěkný teoretický úvod k anglickému státnímu dluhu. Pitt bere tuto mystifikaci dr. Price naprosto vážně. Není možné nažvanit na několika řádcích víc nehoráznějších nesmyslů.“ (Více podrobností na toto téma a o Lutherovi a Marxovi jsem uvedl v článku Úroky z úroků uveřejněný 22. prosince 2011 v OM.)

Židům se začátkem minulého století podařil husarský kousek - založili vlastní soukromou banku zvanou FED a americká vláda jim to odsouhlasila. Dodnes je FED soukromá banka a vlády si od těchto soukromníků půjčují asi tak stejně jako dřívější evropští králové a císařové od židovských lichvářů. Tím bylo nenásilné dobytí Evropy a jejího mláděte USA dokonáno. Ovšem zároveň s vítězstvím se ukazuje konec a pád do propasti nebytí. Ono to skutečně tak dál nejde. FED je přesvědčen, že ovládl už celý svět a že pro sebe vytvoří kouli zlata sahající až k Saturnu. Už Marx se Pricemu vysmál, ale kupodivu nikdo nedbal na jeho slova a židé nadále řídili svět Priceovou metodou a kupodivu, ten nesmysl funguje ještě i dnes, i když už má na kahánku, ale trvalo to dvě staletí, než se uznalo, že Marx měl pravdu. Závěrečnou etapou jejich vlády je neoliberalismus. Ten slavný kapitalismus zmizí. No a co? Zůstane po něm ale přece jenom cosi kladného - ta průmyslová revoluce, která se už dnes bez kapitalismu (neoliberalismu) obejde a bude se neustále rozvíjet a snad už v prospěch všech obyvatel planety.

Obě vlny dobývání Evropy proběhly v podstatě nenásilně. A i židé ovládli Evropu docela nenápadně a nenásilně. Bude i potřetí Evropa dobyta cizími etniky? Jak dopadne třetí obsazení Evropy islámem je zatím neznámo, že by si zopakovali naše obsazení keltského území svým množstvím? A co když si ale obyvatelé třeba řeknou: „Než být pod vládou lichvy, to raději pod vládou islámu.“ Jenomže islám v posledních staletích ničím nepřispěl k rozvoji společnosti, žádné průmyslové revoluce se neúčastnil, žádná věda u nich dnes vlastně neexistuje, mají akorát tu naftu. A co když přejdeme na jiný způsob získávání energie a ropu nebudeme v takové míře potřebovat? Islám bez vědy a techniky bude znamenat chudobu.

Budoucnost bude patřit ateistickým vědeckým společnostem, tedy Číně a Rusku. Škoda, že my Evropané už mezi ně nebudeme patřit. Nebo přece jenom se vzpamatujeme? My Evropané máme ještě poslední šanci se k nim přidat, ale zvládneme to?

***

 

 

 

Pravý důvod brexitu

Když šel Napoleon do Moskvy, měl všechny evropské státy u svých nohou a ty ho finančně a ekonomicky podporovaly. Mimo Anglie, samozřejmě.

Když přišel Hitler až k Moskvě, měl také všechny evropské státy u svých nohou a ty ho finančně a ekonomicky podporovaly. Mimo Anglie, samozřejmě.

Když bude vytvořena tzv. evropská armáda a půjde směrem na Moskvu, tak ji budou finančně a ekonomicky podporovat všechny evropské země. Mimo Anglie, samozřejmě. Velení EU armády bude mít v rukách Německo, taky má zase všechny evropské státy u nohou. Že by se jim to napotřetí podařilo?

Anglii se do Moskvy nějak nechce, proto raději z EU vystoupila, holt drží se tradice.

Za Napoleona kozácké koně pili vodu ze Seiny.

Za Hitlera sovětské tanky kralovaly nad zříceninami Berlína.

Anglie skutečně nemá zájem, aby se Putinovi vojáci ubytovali v Londýně.

Tož to je ten pravý důvod brexitu.

***

peter. • 7. října 2016 Keď tchor zacíti nebezpečenstvo, zalezie do svojho pelechu. My home, my castle. Do hradov sa ľudia uchyľovali v časoch nebezpečenstva. Keby tá EÚ nesmrdela, neodišli by z nej.

Sio • 7. října 2016 zamp1 napsal: Věřím tomu, že to tak mají naplánováno, ale s vlastním provedením bude problém. Dovedete si představit armádu ČR jak útočí na Moskvu?! Kolik branců se dostaví k odvodu v den mobilizace? Jedině v Polsku by mohli dát nějakou armádu dohromady. Už vidím jak útočí proti Rusku po boku bratrů Němců! Nevím, nevím, bude mít ten náš generál Šedivý těžký úkol!! Snad bude bungr gen. štábu dost hluboko, aby se mu ještě něco proboha nestalo!

Jaká armáda. Maximálně vystřelí pár raket z ušáckých základen na Rusko a pak bude v Evropě tma. Ušáci mohou doufat, že pak odveta půjde jen na Evropu, ale nejspíše marně. Takže i ušáci se dočkají své tmy dříve, než něco sami vystřelí ze svého území. A na závěr přijde jaderná zima a milé elity si mohou užívat v bunkrech se zásobami na 1000 let. Jenže pokud si dovolí přepych mít sluhy a ochranku, tak ti je mohou zamordovat v krátké době. Pokud ne, budou se muset obsluhovat sami. Konec slastného života v bohatství. To by si fakt měli rozmyslet.

***

 

 

 

Zemědělské dotace

U nás, tedy v naší dědince, hospodaří pouze jeden soukromý zemědělec na 20 hektarech. Tak jsem byl zvědavý, kolik dostává od státu dotací. Klikl jsem si na odpovídající stránku a dověděl se vše potřebné, akorát jsem byl překvapen, že dostal dotaci i na chov kozy, asi 800 korun ročně. Samozřejmě jsem si klikl i na stránky zemědělské s.r.o. která taky hospodaří v naší obci na necelé tisícovce hektarů. Též jsem se dověděl příslušné údaje o tom, kolik dotací od státu společnost pobírá. No a když už jsem byl v tom klikání, tak jsem klikl na zemědělské dotace pana Schwarzenberga - a nic, žádné stránky s uvedením dotací nejsou k nalezení. Prý předal veškerý majetek svému synovi, který ovšem nemá české občanství a tak nemusí stránky v češtině vést. Na německé stránky jsem nešel, neumím německy, i když dcera by mi to mohla bez problémů překládat. Bylo by to ale stejně zbytečné, dotace jsou určeny zákonem z Bruselu a jsou pro každého všude stejné. Snadno to lze spočítat. Náš soukromý zemědělec dostává dotace v celkové výši xy korun. Naše zemědělská společnost s.r.o. protože hospodaří se stokrát větší výměrou, logicky dostává stokrát větší dotace. Pokud knížecí syn hospodaří s výměrou tisíckrát větší (prý 32 tisíc hektarů získalo v restituci naše kníže), tož má dotace tisíckrát vyšší. Je to naprosto logické, dle zákona.

Potom jsem si ještě jen tak z hecu klikl kolik dotací dostává anglická královna. I u ní to odpovídá bruselským zákonům o dotacích. Bylo mi docela nevolno, když jsem si přečetl celkovou sumu zemědělských dotací pro královnu. Doufám, že po brexitu už ty dotace z EU Alžbětě plynout nebudou, nebo jo? Dle našich presstitutů je ale přece anglická královna ve střetu zájmů – vládne a pobírá dotace – neměla by abdikovat?

No a když ministr Babiš hospodaří na zemědělské výměře xy hektarů, tak má naprosto stejné dotace jako náš soukromě hospodařící spoluobčan. Prostě řečeno: na jeden hektar je tolik a tolik a to platí pro každého. Dokonce lze i snadno vypočítat kolik dotací dostává či bude dostávat církev katolická. Stačí si to potom akorát znásobit počtem hektarů. Proč tedy novináři a podobní napadají Babiše, ale nenapadají našeho soukromníčka? Nikoho ovšem nenapadne prohlásit, že dotace jsou nemravné. Copak v zemích mimo EU, USA a Kanadu dostávají zemědělci od státu dotace? Modrý oči! Prý by bez dotací byly potraviny mnohem dražší, prý až na dvojnásobek. Ale kdepak! Státem nedotované obilí z Ukrajiny a Ruska a nedotované hovězí z Argentiny a podobných zemí by bylo mnohem lacinější než naše dotované. Že by bez dotací naši zemědělci zkrachovali? No a co, vždyť máme tržní hospodářství, nebo snad ne?

Pěstujeme na polích pohonné hmoty do aut, přitom např. na 1 litr tzv. bionafty se spotřebuje něco přes jeden litr normální nafty. Takže kdyby se místo dotací nakoupila levná nafta třeba od Saudů, tož i ceny benzínu by šly naopak dolů. Nějak nechápu to moudré rozhodnutí bruselských úředníků. Proč třeba nedotují mého souseda instalatéra? Jo, vlastně chápu, to by potom kníže, kardinál a ani anglická královna dotace nedostávali, protože oni přece nebudou v montérkách opravovat splachovací záchod, že?

***

Zemědělské dotace aneb O tom strašném střetu zájmů

Jan Kadubec • 18. prosince 2016

U nás, tedy v naší dědince, hospodaří pouze jeden soukromý zemědělec na 20 hektarech. Tak jsem byl zvědavý, kolik dostává od státu dotací. Klikl jsem si na odpovídající stránku a dověděl se vše potřebné, akorát jsem byl překvapen, že dostal dotaci i na chov kozy, asi 800 korun ročně. Samozřejmě jsem si klikl i na stránky zemědělské s.r.o. která taky hospodaří v naší obci na necelé tisícovce hektarů. Též jsem se dověděl příslušné údaje o tom, kolik dotací od státu společnost pobírá. No a když už jsem byl v tom klikání, tak jsem klikl na zemědělské dotace pana Schwarzenberga – a nic, žádné stránky s uvedením dotací nejsou k nalezení. Prý předal veškerý majetek svému synovi, který ovšem nemá české občanství, a tak nemusí stránky v češtině vést. Na německé stránky jsem nešel, neumím německy, i když dcera by mi to mohla bez problémů překládat. Bylo by to ale stejně zbytečné, dotace jsou určeny předpisem z Bruselu a jsou pro každého všude stejné. Snadno to lze spočítat. Náš soukromý zemědělec dostává dotace v celkové výši xy korun. Naše zemědělská společnost s.r.o. protože hospodaří s padesátkrát větší výměrou, logicky dostává padesátkrát větší dotace. Pokud knížecí syn hospodaří s výměrou šestnáctsetkrát větší (prý 32 tisíc hektarů získalo v restituci naše kníže), tož má dotace šestnáctsetkrát vyšší. Je to naprosto logické, dle zákona.

Potom jsem si ještě jen tak z hecu klikl, kolik dotací dostává anglická královna. I u ní to odpovídá bruselským předpisům o dotacích. Bylo mi docela nevolno, když jsem si přečetl celkovou sumu zemědělských dotací pro královnu. Doufám, že po brexitu už ty dotace z EU Alžbětě plynout nebudou, nebo jo? Dle našich presstitutů je ale přece anglická královna ve střetu zájmů – vládne a pobírá dotace – neměla by abdikovat?

No a když ministr Babiš hospodaří na zemědělské výměře xy hektarů, tak má naprosto stejné dotace jako náš soukromě hospodařící spoluobčan. Prostě řečeno: na jeden hektar je tolik a tolik a to platí pro každého. Dokonce lze i snadno vypočítat kolik dotací dostává, či bude dostávat církev katolická. Stačí si to potom jenom znásobit počtem hektarů. Proč tedy novináři a podobní napadají Babiše, ale nenapadají našeho soukromníčka? Nikoho ovšem nenapadne prohlásit, že dotace jsou nemravné. Copak v zemích mimo EU, USA a Kanadu dostávají zemědělci od státu dotace? Modrý voči! Prý by bez dotací byly potraviny mnohem dražší, prý až na dvojnásobek. Ale kdepak! Státem nedotované obilí z Ukrajiny a Ruska a nedotované hovězí z Argentiny a podobných zemí by bylo mnohem lacinější než naše dotované. Že by bez dotací naši zemědělci zkrachovali? No a co, vždyť máme tržní hospodářství, nebo snad ne?

Pěstujeme na polích pohonné hmoty do aut, přitom např. na jeden litr tzv. bionafty se spotřebuje něco přes jeden litr normální nafty. Takže kdyby se místo dotací nakoupila levná nafta třeba od Saudů, tož i ceny benzínu by šly naopak dolů. Nějak nechápu to moudré rozhodnutí bruselských úředníků. Proč třeba nedotují mého souseda instalatéra? Jo, vlastně chápu, to by potom kníže, kardinál a ani anglická královna dotace nedostávali, protože oni přece nebudou v montérkách opravovat splachovací záchod, že?

***

 

 

 

Patafyzika a kvarky

Nejprve si řekneme, co to vůbec je ta patafyzika. Základní postuláty ba přímo axiomy a principy vědy nazvané patafyzika sepsal Alfred Jarry (1873-1907) ve své velevýznamné pamětihodné knize „Podivuhodné postřehy a názory doktora Faustrolla“. Samotné jméno Faustroll je složenina ze dvou slov, ze slova Faust a slova troll. Některé teze uvedu: Patafyzika je odvětví filosofie anebo vědy, které se věnuje analýze imaginárních jevů vymykajících se fyzice i metafyzice. Jinými slovy, jedná se o vědu zabývající se imaginárními řešeními, která symbolicky přisuzuje imanentně virtuální vlastnosti objektů jejich základní podstatě. Patafyzika je nadřazená metafyzice ať už v rámci či mimo rámec jejích hranic, zkoumá prostor natolik vzdálený metafyzice, jako je pole metafyziky vzdálené fyzice. Patafyzika usiluje o analýzu zákonitostí, podle nichž se řídí výjimky a popisuje dosud neprozkoumaný svět obsažený ve světě známém.

Patafyzika je trpělivá. Patafyzika je laskavá. Patafyzika nikdy nezávidí, nikdy bezcílně nebloumá, nezabývá se svou důležitostí, nemá vlastní ambice ani je nehledá. Je vyrovnaná a čistá od všeho zhoubného. Nezesměšňuje bezpráví, plně se soustřeďuje na hledání vědecké pravdy. Podporuje vše, důvěřuje všemu, věří ve vše a vše obhajuje. Patafyzika snadno přechází mezi jednotlivými skupenstvími různorodých pokusů o definování, může tedy být nahlížena ze zřetele plynu, kapaliny či pevné látky. Je to veselá věda, která nejvíce vzkvétá ve chvílích, kdy v nás tyranie pravdy vyvolává úctu ke lži. Jarry duchovní otcovství této veselé vědy přisoudil Ibikratovi a Sofrotatovi Arménskému. Vyznavač patafyziky se nazývá patafyzik nebo patavědec. Kolegium patafyziky bylo založeno roku 1948 v Paříži. Je to společnost věnující se erudovanému a neužitečnému výzkumu. Funkci stálého předsedy Kolegia zastává dr. Faustroll, který je Neodvolatelný kurátor.

V soukromém Musée Patamécanique zřízeném ve městě Bristol v USA můžeme pozerat na animatronický model zpívajících Chipmunků, čichové hodiny, lustr se zabudovanými zpívajícími skřivánky, Odzažívač (přístroj, který údajně dokáže znovu vytvořit již strávené jídlo), Zvětšovač arašídů, Orákulum syzygie, Houslucho (zhruba 60 cm dlouhé holografické ucho hrající na housle) nebo přístroj pro záznam snů čmeláků. Velmi zajímavé, nebyl jsem tam z důvodu mizivého množství financí a nevlastnění jediného dolaru.

Profesor Andrew Hugill provozuje patafyzikální hudbu, široce známá je jeho skladba „Patafyzika pro klavír zvuk a ticho.“ Dadaistický filozof Jean Baudrillard byl často označován za patafyzika a opravdu se s touto rolí po určitou část života ztotožňoval, jeho spisy vydávané i v češtině jsou super dadapatafilosofické, při čtení jsem se hodně bavil. Anomálie je potlačená část pravidla, která zaručuje neplatnost tohoto pravidla. Patafora umožňuje utvářet systémy domněnek založených na domněnkách, například systémy přesvědčení nebo rétorické útoky a umožňuje řešit vysoce imaginativní problémy a objevuje se dokonce velmi často v politice na mezinárodní úrovni.

No a závěrem konečně konečná definitivní definice Boha: „Bůh je dotykový bod setkání nuly s nekonečnem“, pronesl Jarry a tím definitivně uzavřel diskuze o Bohu. (Výše uvedené věty jsem vybral z Wikipedie.)

***

V srpnu 2016 přistál na naší zahradě kvark. Jak vypadá, je zřetelné z přiložené fotografie. Zatím se kvark ještě nevybarvil, nechce o sobě tak hned poddat veškeré informace, ale prý na jaře příštího roku by už měl být vybarvený. Tak uvidíme. (Ten kvark se hned tak rychle vybarvit nemůže, neb je z betonu a ten musí nějaký ten měsíc zrát.) Zatím se pouze nevěřícně rozhlíží po okolí a ptá se sám sebe, jak se tomu přizpůsobit. Musí se zorientovat v novém čtyřrozměrném prostoru. Jaké kusé informace ale zatím o něm mám? Vím, že připutoval z jiné dimenze. Kvark totiž žije (existuje) v jednorozměrném, případně dvojrozměrném světě a náš svět je čtyřrozměrný, takže to přizpůsobování bude mít docela obtížné.

Donedávna byly známé pouze tři dimenze - výška, šířka a délka. Jednorozměrná (jednodimenzionální) je třeba přímka, má pouze jeden rozměr, tedy délku. Plocha filmové plátna či listu papíru (pokud nebereme v úvahu tloušťku toho plátna a papíru) je dvojrozměrná, tedy dvojdimenzionální, má jak délku, tak i výšku. Trojrozměrná je třeba krychle či koule, má tři dimenze - šířku, výšku a hloubku. Einstein přidal další dimenzi - čas. Ovšem ta dimenze v našich pozemských podmínkách má zanedbatelnou roli, pouze při rychlostech světla má zásadní důležitost.

My lidé tedy žijeme ve čtyřech dimenzích, které jsou nebo mohou být proměnlivé - délku, šířku a výšku můžeme zkracovat nebo prodlužovat, čas nám plyne také různě, v mládí trvá jeden rok (třeba ve škole) strašně dlouho, kdežto ve stáří uběhne rok zase strašně rychle. Ale ten kvark, který přistál na naší zahradě to má úplně jinak, žije pouze v jedné dimenzi, neboť jeho hrana má pouze délku, schází jí jak tloušťka, tak výška a ani čas nepotřebuje. Tedy jeho hrana je jednodimenziální. Kvark má ovšem i plochu, tedy délku a šířku, ale nemá tloušťku či hloubku, žije tedy i ve dvou dimenzích, existuje i ve světě dvojdimenziálním. Kvark nemá vůbec žádnou šanci na nějakou změnu či proměnlivost, jeho hrana má pouze nekonečnou délku a tam v nekonečnu je jakákoliv změna nemožná. Taktéž plocha kvarku (nemá rub a líc) je na tom stejně, je také nekonečná. Nemají totiž, ta hrana a plocha, nikde začátek a ani konec, což je charakteristika nekonečna. Tedy nekonečno existuje? No a to je převelice divné, přece všechno v našem vesmíru má začátek a konec, a u kvarků to neplatí? A to dvojí nekonečno (hrana a plocha) existuje na naší zahradě, což ale absolutně popírá fyzikální zákon, že totiž vše má začátek a konec.

No a samozřejmě u něj neexistuje nějaký čas. Nač by byl kvarkovi čas? K ničemu! Absolutně nepotřebný! V našem čtyřrozměrném (čtyřdimenzionálním) prostoru se takový kvark cítí nějak divně, na nic nereaguje, nic ho nezajímá. Je akýsi divný, ale není divu, neboť žije v nekonečném jednodimenziálním a dvojdimenziálním vesmíru.

Nedávno jsem četl v Literárních novinách esej, kde se nějaký umělec chlubil, že žije v jedenácti dimenzích. Neupřesnil ale, jaké ty dimenze jsou, tak jsem přemýšlel, v jakých dalších dimenzích to tedy žije? Že žije v těch čtyřech jak my ostatní, je samozřejmé. Pátou dimenzi jsem odhadl na dimenzi alkoholickou. No proč taky ne, že? Šestou by mohla být dimenze drogová. Sedmá zajisté sexuální mnohodruhová. Osmou dimenzí by mohlo být náboženství, k němuž bych přiřadil i to kosmické vědomí a také tu božskou inspiraci (nebo ji přiřadit spíše k alkoholu?). Na devátou, desátou a jedenáctou dimenzi jsem už holt nepřišel. Možná je časem ještě objevím, nevzdávám to. Třeba onen umělec to v příštím článku uvede, rád se nechám poučit.

***

O tom, že na svět můžeme nahlížet všelijak různě, jsme my patavědci a patafilosové naprosto přesvědčeni, vždyť prohlašujeme, že svět (vesmír) má být nahlížen ze zřetele plynu, kapaliny či pevné látky. Takže v následujících větách budeme nahlížet svět z hlediska kapaliny a bude to voda. Chemická značka vody je H2O, což znamená, že molekula vody se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Jádro vodíku se skládá z jednoho protonu a jednoho neutronu, jádro kyslíku se skládá z osmi protonů a osmi neutronů. Každý proton se skládá ze tří kvarků, které při sobě drží gluony jako jakési lepidlo. Proton se skládá se ze dvou kvarků jménem u a jednoho jménem d. Neutron to má opačně, skládá se ze dvou kvarků jménem d a jednoho jménem u. Neutron se kamarádí s protonem, a pokud toho kamaráda nenalezne, rychle se rozpadá na ty tři kvarky, asi má slabší gluonové lepidlo. Dalo by se tvrdit, že existence neutronu je závislá na přátelství s protonem. Kolem nich, kolem jádra, obíhají slupky elektronů. Protony, neutrony a elektrony jsou základní stavební částice veškeré nám známé hmoty. Elektronem se nebudeme zabývat, protože vzhledem k protonu a neutronu je naprosto nepatrný, hraje roli akorát při vzájemném kamarádění se atomů.

Pokusím se spočítat kolik je to celkově kvarků. Jeden atom vodíku má pouze jeden proton a jeden neutron, celkem tedy 6 kvarků. Jeden atom kyslíku má osm protonů a osm neutronů, tedy celkem 48 kvarků. V H2O jsou ale dva atomy vodíku, tedy celkem 12 kvarků. Dohromady je to 60 kvarků (30 kvarků jménem d a 30 kvarků jménem u). Jiný způsob výpočtu: 10 protonů má 30 kvarků a 10 neutronů také 30 kvarků, vychází to také na 60 kvarků. Další způsob výpočtu počtu kvarků, třeba kolik je d-kvarků a kolik je u-kvarků, už ani není nutný.

A teď si představme (třeba v rámci nanotechnologií), že my lidstvo jakože žijeme na tom jádru vody a nad námi jako mračna plují oblaka elektronů. Prostě molekula vody je jakoby naše zeměkoule a oceán je něco jakoby námi pozorovaný vesmír. My lidé (miniaturní nanolidé) jsme umístěni na jedné jediné molekule vody uprostřed oceánu. Co můžeme z takového místa zjistit? No nic moc, akorát co je pod námi, tedy těch 60 kvarků a co je nad námi, tedy ta mračna elektronů, které znemožňují vidět sousední molekuly. Dále nám naše zkušenosti jasně ukazují, že žijeme na nějaké rovné desce, nad námi je kupole elektronů a tam kde ona kupole splývá s naší deskou, tak tam je konec světa, tam už je pouze bezedná propast a kdo by došel na ten konec světa, mohl by uklouznout a spadnout do bezedné propasti. Jasné a naprosto srozumitelné. Jenomže pár zvědavých jedinců se pokusilo dojít na ten konec světa a žádnou propast neuviděli, a když šli dál a dál, došli nazpět na to samé místo z kterého vyšli, z čehož vyvodili, že to není placka nýbrž koule. Jaká byla reakce na jejich poznatky? Jsou to blázni, popírají to, co vidíme na vlastní oči, nevěřte jim. A když pár nano-lidiček uvidělo přes elektronová mračna jiné kuličky vody a začali tvrdit, že takových stejných molekul vody je velice velmi moc okolo nás, tak to bylo šokující tvrzení. Cože? On tvrdí, že kolem nás jsou stejné molekuly vody, jakou jsme i my, a dokonce se prý velikou rychlostí pohybují sem a tam? Taková bláznivost! Upálit ho! My jedineční jsme středem vesmíru, nás přece stvořil všemocný Nano-bůh. Tož to vědecké poznání to mělo v minulosti docela těžké, že?

To se jednou v nano-kavárně u nano-stolečku a u nano-kávy sešli tři nano-patavědci, všichni to byli obyvatelé na (či lépe v) molekule vody. Jeden pochází z molekuly vody v oceánu, druhý pochází z molekuly vody z ledovce Antarktidy a třetí pochází z molekuly vody v atmosféře (vodní pára). Shodli se na těch základních poznatcích, jako že se procházejí po dvaceti nukleonech (což je společný název pro protony a neutrony) a tedy šedesáti kvarcích a nad nimi plují mraky elektronů. Na tom se shodli, vše souhlasí, ale jinak se neshodli v ničem.

Jeden, ten co žije v oceánu, vyprávěl, že sousední docela vzdálené molekuly se chaoticky pohybují sem a tam a občas do sebe vrazí a odrazí se od sebe jak kulečníkové koule, ale do naší molekuly se zatím nestrefily, ale veliký problém máme s šíleně se řítícím proudem molekul (my víme, že je to tzv. Golfský proud), občas se přibližuje a čas od času se vzdaluje, důvody neznáme, máme ale obavy, že nás přece ten proud může strhnout a odnést do neznáma, silně se všichni modlíme, aby tak neučinil. Občas nepravidelně kolem nás proletí bublina prázdna (unikající plyny z mořského dna) a pěkně s náma zatřese, způsobí silné otřesy, nevíme co to je, ale asi vakuum. Vysoko nad náma (nad oceánem) je podobné nekonečně veliké prázdno (atmosféra) či nám neznámá forma energie, nazýváme ji temnou energií. Hluboko pod náma je zase neznámá forma hmoty, nazýváme ji temnou hmotou (zemská kůra). Nemáme tušení, z čeho se skládá, akorát víme, že to nejsou molekuly H2O.

Druhý, ten co žije v ledovci v Antaktidě, se tomu velice podivoval. U nás je všechno v nehybnosti, všechny sousední molekuly jsou stále na stejném místě (krystaly ledu). My žijeme ve světě statičnosti a pevnosti, kde se nic nehýbe. To u nás je vše v naprostém klidu, nic se nepohne, máme jistotu, že to tak potrvá věčně, nic nás nerozptyluje, proto jsme šťastni.

Zato ten třetí, co žije uvnitř molekuly vody-vodní páry, to má úplně opačně. U nás se všechno nesmyslně pohybuje (tzv. Brownův pohyb), nelze předpovědět, kam se co řítí, všechno do sebe navzájem naráží, odráží se, naprosto nelze určit směr pohybu. My žijeme v naprostém chaosu, je to úplně stejné jako proces tvorby ceny akcie na burze. (To je přesně ta Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí.)

Taková molekula vody H2O se chová v závislosti na prostředí naprosto odlišně, tedy úplně stejně, jako se chová člověk různě a odlišně v závislosti na prostředí (společnosti) ve kterém se nachází. Člověk je na tom úplně stejně jako ty molekuly vody - v různých společenských systémech se chová různě, takže žádný vesmírný duch na nás ani na molekuly vody nepůsobí, jak tvrdí Kalabus v Czech Free Press.

A všichni tři nano-lidičkové byli ve při a navzájem se častovali urážkami jako: „Ty jsi mimooxidan!“ „Kdepak já, to ty jsi mimooxidan!“ Česky mimovodňan, podobně jako u nás mimozemšťan. Ten třetí zase pronášel: „Lhu-li, laj mi.“ (Vančura?). Navzájem se neustále tak haněli, ale fakt se nefackovali.

U sousedního nano-stolku seděl osamělý nano-patavědec, který se ale do debaty ani do hádky vůbec nezapojil, furt mlčel, i když samozřejmě všechny ty řeči slyšel. O těch, co seděli u sousedního nano-stolku, si akorát myslel, že jsou to cvoci: „Ó, jak jsou primitivní, přidat se k nim, dát se s nimi do řeči je zbytečné, stejně by nic nepochopili, jsou velice zpozdilí, asi před pár lety teprve slezli ze stromů, civilizace k nim ještě vůbec nedorazila, jsou příliš zaostalí, moderní svět spěje přece k uranové éře, čím více protonů a neutronů v jednom jádru, tím modernější je svět.“ Pocházel totiž z atomu uranu, jež má 92 protonů a 146 neutronů, celkem 238 nukleonů, což je 714 kvarků. U stabilních prvků se vždy jeden proton kamarádí s jedním neutronem, u prvků nestabilních jeden proton kamarádí se dvěma ba i s více neutrony. Je to něco jako monogamní rodina, tedy jeden muž a jedna žena a mnohoženství, tedy jeden muž a více žen, nebo jako jing a jang, tedy harmonie, anebo jeden jing a mnoho jangů, tedy disharmonie. Však se také neustále rozpadají.

Opusťme ale onen nano-svět a vraťme se domů.

***

V minulém povídání o patafyzice jsme se dověděli, že existuje nejmenší částečka hmoty, menší už nic nemůže být, a nazývá se to kvark. Ten už nelze dělit třeba na půl kvarku, či na čtvrt kvarku. Kdepak, kvark je už nedělitelný. Není to ovšem nic moc nového co tvrdí dnešní kvantoví fyzikové, na to už před dvěma a půl tisícem let přišel Demokritos a Leukippos s tím, že existuje nejmenší částečka, kterou už dělit nelze a nazvali ji atom, čímž vyvrátili tvrzení Zenóna z Eleje, že jeho hůlka se dá nekonečněkrát dělit na poloviny. Tedy na to samé, na co ti dva antičtí materialisté, přišli i dnešní kvantoví fyzikové, kteří tvrdí, že ta nejmenší částečka sice není atom, nýbrž je to kvark. Atom se ještě skládá z protonů a neutronů a kolem se vlní jako slupky od cibule elektrony. Ten starý model atomu, kde jsou elektrony zobrazovány jako kuličky, je velice matoucí, pro názornost jsou lepší ty slupky cibule, neboť elektrony jsou vlny nikoliv korpuskule. Existuje tudíž nejmenší částečka hmoty. Kvark je sice pouhá nehmotná energie, ale už dávno (od Einsteina) víme, že hmota a energie jsou pouze různé formy téhož. Můžeme klidně tvrdit, že hmota je pouhá forma energie a také naopak, že energie je pouhá forma hmoty.

Demokritos a Leukippos v podstatě tehdejším výrazivem definovali dnešní fyziku a chemii, kterou popsali moc hezky poeticky. Použili výrazy jako láska (přítulnost, náklonnost, příchylnost), lhostejnost (netečnost, nevšímavost, indiference), svár (nenávist, odpor, zášť, nepřátelství). Tyto tři vlastnosti (atributy) rozhodují, určují, řeší, prostě hýbou chováním nejenom člověka ale celého vesmíru, tedy od atomu přes člověka až po hvězdné nebe nad námi (galaxie), všichni a všechno je podřízeno těmto třem základním principům.

Jak podle těch starých materialistů třeba probíhá spojování atomů do molekul. To má každý atom k sobě připevněn jakýsi háček, a když takový atom potká jiný atom, mohou nastat tři situace: 1. Buď si jsou sympatičtí, a tož se do sebe zaháčkují. 2. Nebo kolem sebe lhostejně nevšímavě projdou a bez zájmu se míjejí. 3. Anebo do sebe surově vrazí, až jiskry lítají, někdy až do sebezničení. U lidí je to přece stejné, no ne? U atomů je takový nejvíce přítulný uhlík, ten se zaháčkne snad s každým jiným atomem, ale i vodík a kyslík ba i křemík se velice rádi skoro s každým kamarádí. Zato takový neon, xenon, argon, hélium jsou neteční k okolí, preferují samotu a neradi se s kýmkoliv přátelí. A samozřejmě takové transurany napadnou všechno, co potkají. Vždyť tihle dva filosofové definovali svými poetickými pojmy gravitaci, elektromagnetické odpuzování, atomovou bombu ba i černé díry.

Zopakujme si ještě, co tvrdil Zenón z Eleje, tedy ty jeho proslavené aporie. Šíp nikdy nedoletí do terče, přece nejdříve doletí do poloviny vzdálenosti, pak do další poloviny té poloviny, pak do další poloviny… Prostě vždycky doletí do poloviny a bude se neustále přibližovat terči, ale nikdy terč nezasáhne. Podobně názorně ukazoval, že hůl, kterou držel v ruce, můžeme rozdělit na dvě poloviny, tu polovinu můžeme zase rozdělit na poloviny atd. atd., ale nikdy nemůžeme s tím dělením na poloviny přestat, vždycky zůstane ať sebemenší nepatrná částečka, kterou můžeme rozpůlit. Ale hned, ještě za života Zenóna, Leukippos a Demokritos tvrdili, že existuje již nedělitelný atom, takže šíp do cíle doletí a hůl nelze na poloviny dělit do nekonečna.

Naskýtá se otázka, zdali existuje i největší možné množství hmoty (či energie), které větší ani o miligram už nemůže být. Když existuje nejmenší možný kousíček hmoty, musí nutně existovat i největší možné kusisko hmoty.

Takže tady je řešení. Musím začít zase nekonečnem. Nekonečno se nejlépe ukáže na číslech. Můžeme počítat od jedné a pořád a pořád přidávat další jednotku a nikdy s tím přidáváním nebudeme u konce, vždycky lze přidat další jednotku. Matematicky je to naprosto nezpochybnitelné, stejně jako matematicky je naprosto nezpochybnitelné dělení oné Zenonovy hole na poloviny. Fyzikové přišli s tímto řešením: Matematikové mají zajisté pravdu s tím, že řada abstraktních čísel je nekonečná, že vždycky lze přidat další číslo, že hůl můžeme (teoreticky) dělit nekonečně furt. Proti tomu nic nenamítáme. Ale v konkrétním světě, který je hmotný, tato matematická abstrakce neplatí. Ani ta s tím dělení hole na poloviny ani s tím nekonečným přidávám čísel.

Dokladem faktu, že nekonečno v realitě neexistuje, stačí následující úvaha: Všechny atomy ve vesmíru klidně můžeme spočítat, ale další atom už přidat nemůžeme, protože není k dispozici. Nelze tedy další atom přidat, neboť už není v našem vesmíru přítomen, tím pádem nekonečno končí, už není nekonečnem, není už co přidat. Matematicky samozřejmě přidávat můžeme furt a furt, ale v realitě totéž nelze. Obory tzv. vyšší matematiky (infinitezimální počet) sice operují s nekonečným počtem a vyřeší tím spoustu úkolů, takže to asi k něčemu prakticky vhodné a upotřebitelné je, když se přibližují k nekonečnu či k nule. A nula, čili nic, také ve fyzikální realitě neexistuje a přesto bychom se bez ní už neobešli. Abstraktní pojem nuly prý vymysleli Indové a rozvinuli arabští učenci. Nula v realitě neexistuje, nemá existenci a přesto si matematiku bez nuly ovšem nedovedeme vůbec představit. Nulu považujeme za číslo a používáme ji naprosto běžně, existuje dokonce celý obor matematiky zabývající se přibližováním se k nule. Jak charakterizovat, jak popsat ono nic? Pokud má něco existenci, tak musí mít nutně nějaké vlastnosti. Nic žádné vlastnosti nemá, tudíž nemá ani existenci.

Přímo absurdní by bylo, kdybychom si třeba chtěli ukrojit z nekonečna pět procent. Odkrojili-li bychom si z nekonečna třeba pouhé jedno procento, tož i to jedno procento by bylo nekonečné. Taktéž takové ty řeči o tom, že svět-vesmír vznikl z ničeho, mne vždycky docela vytočí. Bůh řekl: Budiž svět…, tak takový názor přenechejme náboženským fanatikům.

A ještě jeden důkaz neexistence nekonečna. Teoreticky předpokládejme, že existují dvě nekonečna - nekonečno hmotné a nekonečno kvarkové. Kdyby existoval nekonečný počet hmotných atomů, tedy protonů a neutronů, jinak také nekonečné množství hmoty, tož by se hmota vlastní gravitací, nekonečnou gravitací, řítila nekonečně dlouhou dobu do černé díry, která by nikdy nezanikla, furt by do ní padala hmota, neb by jí bylo nekonečné množství. A naopak, kdyby existovalo nekonečné množství kvarků, tož by zase neustále trval velký třesk, trval by nekonečně dlouhou dobu, nikoliv miliardtinu nanosekundy, protože nekonečné množství kvarků by neustále trvale nekonečně dlouho živilo velký třesk. Že by to bylo takové kolečko? Hmota mizí v černé díře a mění se na kvarky. A zase ty kvarky se mění na hmotu velkým třeskem a nikdy tomu nebude konec. No není to fajnová teorie, no ne? Má jenom jednu vadu, neodpovídá realitě.

***

No a závěrem konečně něco o těch záhadných kvarcích. Kvarky si můžeme představit jako jakési energetické balíčky. Kvarky jsou ale různě energeticky nabité. Zatím známe šest kvarků a šest antikvarků. Jsou to: kvark down (dolů, d), kvark (nahoru, u), kvark strange (podivný, s), kvark charm (půvabný, c), kvark J, kvark bottom (dolní, b). Zajímavá realita je, že protony a neutrony, tedy nukleony jsou složeny jenom z d-kvarků a u-kvarků. Kde jsou schovány ty ostatní kvarky? Před tím tzv. velkým třeskem, tedy před čtrnácti miliardami let, neexistovala hmota a logicky ani prostor ni čas, prostě náš vesmír tehdy nebyl. A co bylo? No právě jenom ty kvarky! Svět kvarků je diametrálně odlišný od našeho světa. Kvarky jsou nehmotné, tudíž nemají žádný rozměr. Pro kvarky proto žádná dimenze neexistuje, žijí tedy v nulové dimenzi, pokud to tak vůbec lze říct. Prostor u nich neexistuje, neboť prostor je vlastností hmoty. Zajisté u nich neprobíhá ani čas. Co je to ta jejich energie, jakou má formu, o tom nemáme tušení. Víme jenom, že to nemůže být třeba gravitace, ani elektromagnetická přitažlivost a odpuzování, ani radioaktivita, ba nemůže to být ani teplota. Energie, které my známe, jsou vlastností hmoty, a když u nich hmota není, tak ty všechny nám známé energie to také nemohou být.

Při velkém třesku ale v nepředstavitelně krátkém okamžiku vznikla hmota a tudíž i prostor, který se vmžiku okamžitě nafoukl do dnešních rozměrů bez ohledu na Einsteinův zákon, že nelze nikdy za žádných okolností překročit rychlost světla. K tomu nafouknutí mělo dojít někdy mezi 10 na mínus 36 sekundy a 10 na mínus 32 sekundy. Opravdu, rychlost světla je mezní, a je fakticky nepřekročitelná, ale to přece platí pouze v našem hmotném vesmíru, kdežto tehdy při velkém třesku ovšem žádný hmotný vesmír ještě neexistoval, takže prostor se mohl bez problému nafouknout naprosto nepředstavitelnou nadsvětelnou rychlostí. A právě v tom okamžiku začal také fungovat (probíhat) čas. A to nafouknutí proběhlo synchronizovaně se vznikem času, takže žádný přírodní zákon porušen nebyl. Kdyby čas vznikl o miliardtinu nanosekundy dříve, tak by žádný náš vesmír nemohl už vzniknout, neb by už platila mezní rychlost.

No a jako patafyzik přidávám úplně závěrem vyřešení té největší kosmologické záhady. Samozřejmě to řešení je patafyzické a zároveň i patafilosofické. Nejdříve definování problému: Při velkém třesku, tedy při vzniku našeho vesmíru, se pouze necelých pět procent kvarků přeformátovalo na hmotu, tedy na náš vesmír, který pozorujeme a o kterém bádáme. Devadesát pět procent kvarků ovšem proměna na takovou hmotu vůbec nezajímala. Vědátoři ale odhadují, že dalších 25 procent kvarků se sice také přetransformovalo na hmotu, nazýváme ji temnou hmotou, ale o tom, jaké vlastnosti ta temná hmota má, nemáme páru. No a ten zbytek, těch sedmdesát procent kvarků, se na nějakou proměnu na hmotu úplně vykašlalo a zůstalo beze změny nadále kvarky, nazýváme je temnou energií.

Velký třesk vznikl celkem primitivním a velice jednoduchým způsobem. Tři kvarky obalilo gluonové lepidlo a vznikl první proton, tedy hmota, a samozřejmě prostor a čas. Všechny kvarky, co jich jen ve všehomíru existuje, se ocitly najednou v prostoru, což pro ně byla naprosto šokující záležitost, vždyť ještě před chviličkou žily v nulové dimenzi a teď se najednou ocitly v prostoru čtyřrozměrném. A můžeme popsat, jak na tu změnu reagovaly. 95 % kvarků to ponechalo v klidu a nezájmu, nadále si žijí i dnes svým dřívějším životem, velký třesk neberou prostě na vědomí. Pro ně nějaká vysoká teplota, nějaká gravitace, nějaký prostor jakoby ani nebyl, vždyť to se přece týká pouze té nepatrné části, těch pěti procent.

No a právě ta pětiprocentní menšina ostatní kvarky nezajímá, ale zato zajímá nás. Tam se děly zajímavé věci, přímo divoké řádění a orgie nevázanosti. Gluony při té vysokánské teplotě hledaly d-kvarky a u-kvarky, aby je mohly obalit a slepit dohromady. No a když jich už slepily a obalily celých pět procent, došlo gluonové lepidlo a další protony proto už nevznikaly. Náš vesmír byl plný protonů a neutronů. A ty se vzájemně kamarádí, takže vznikl vodík. No a nějaké jiné kvarky zvané elektrony se ze zvědavosti na to kamarádění z výšky dívaly. Občas se potkali dva vodíci a dali se dohromady a vzniklo hélium. A náš vesmír se zaplnil vodíkem a héliem a zase se všichni vzájemně přitahovali a až jich bylo pohromadě velice moc, začaly vznikat hvězdy první generace atd., atd. A to je celý náš čtyřrozměrný vesmír, to je všechna ta pozorovatelná hmota, tedy Mléčná dráha, galaxie a metagalaxie. To je těch pět procent, které máme už docela dost prozkoumané a které neustále divoce řádí jako pominuté a provádí přímo neuvěřitelné kousky, vylomeniny a neskutečné skopičiny. Takové černé díry jsou toho dokladem.

Co to vlastně ta černá díra je a jak vznikne? Naše hmota, tedy protony a neutrony, atomy a jejich sloučeniny mají takovou normální (jakoby lidskou) vlastnost, navzájem se přitahují, říká se tomu gravitace. Když vyhodíme kámen směrem k nebi, tak přece do nebe nedoletí, nýbrž zase tou přitažlivostí (gravitací) spadne na zem, nebo na hlavu házejícího. A je jasné, že čím větší shluk hmoty, tím má větší gravitaci. Třeba naše sluníčko je taková obyčejná běžná hvězda, která k sobě přitáhla docela dost hmoty, no a ta hmota se k sobě příliš natlačila, ale to se nějak nelíbí elektronům a tak hromadně opouštějí jádra a prchají pryč. Nukleony jsou také namačkány k sobě, což způsobuje vysokou teplotu atd., atp.

Ale v našem vesmíru jsou i obrovitánské hvězdy, které k sobě přitáhly té hmoty až příliš moc. No a jak víme, všeho moc škodí. No a taková hvězda-Otesánek pořád jenom žere a žere a žere a tím vlastně páchá sebevraždu. A co se děje uvnitř oné obézní hvězdy? Elektrony samozřejmě stejně jako u našeho Slunce opouští atomy, ale protože uvnitř je velice silná gravitace, nemají tu sílu už odletět ven, gravitace je prostě nepustí. Atomy se rozpadají vlivem tlaku na jednotlivé nukleony, no a na nukleonech se vlivem takového prostředí rozpouští gluonové lepidlo a tím pádem se nukleony rozpadají na ty tři kvarky, dalo by se říci, osvobozují se od gluonového lepidla. Takže uvnitř hvězdy vzniká směsice, přímo hustý guláš, kvarků, elektronů a nefunkčního lepidla-gluonů.

Vše uvnitř se mění (přetransformuje) na kvarky. No a těm je hmota lhostejná a ani teplota jim nevadí, je jim lhostejné, zdali je horko nebo zima, to se jich přece netýká. I gravitace je jim k smíchu. Kvarky s hmotou vůbec nemluví, nereagují na ni. Nějaké protony a neutrony jakoby pro ně neexistovaly, však také snadno a bez problémů proletí naší zeměkoulí a stejně tak naším sluncem, aniž by to nějak zaregistrovaly (a ani my to nezaregistrujeme).

Kvarky z černé díry odplují, přesněji - rozšíří řady tzv. temné energie. Mohou sice rozšířit třeba i řady temné hmoty, ale o tom panují neshody, protože pořád nevíme, co to je. Obrovitánsky tlustá hvězda tedy svou gravitací vlastně páchá sebevraždu, tzn., že v černé díře mizí naše hmota a mění se na temnou energii (či na temnou hmotu?). No a černá díra se prostě vypaří, odletí z ní všechny kvarky, a jakmile se gravitace tím únikem zmenší na přijatelnou míru, tož vznikne bílý trpaslík, menší než naše zeměkoule, bude to studená hvězda složená z těsně na sebe namačkaných nukleonů, to je pozůstatek těch, u kterých ještě zůstalo to gluonové lepidlo. Tak tragicky končí nenažranost vždycky, že?

***

Další kvarky, těch 25 procent, na které už nezbylo to gluonové lepidlo, se prý také chtělo stát hmotou, ovšem jak to provést bez gluonového lepidla? Víme málem tutově, že jsou hmotné, ale také víme, že to nejsou protony a neutrony. Čím teda jsou? Nevíme. Jsou to prostě obrovitánská mračna, shluky kvarků, které se chovají jako náš miniaturní proton. Představme si obrovitánský proton složený ne ze tří kvarků, nýbrž složený z miliard a miliard kvarků! Tož to je ta temná hmota. Jsou dokonce teorie, že existuje nějaké lepší lepidlo než to gluonové, a to lepidlo slepí třeba tisíce kvarků v nějaký příliš těžký jakoby proton. Zatím se ale takový slepenec nepodařilo objevit a už vůbec ne vytvořit, ani v ženevském CERNu se to nezdařilo. Takové lepidlo holt neumíme vytvořit a není jisté, zdali by mohlo vůbec existovat.

Temné neviditelné hmoty je pětkrát více než hmoty viditelné, ale žádné hvězdy, žádné černé díry, prostě nic podobného se u ní nevyskytuje, navíc ta temná (spíš by se měla nazývat neznámá) neviditelná hmota je vůči běžné hmotě prakticky netečná. Takové mračno, či shluk oné hmoty projde přes naši sluneční soustavu, aniž by nějak někdo zareagoval, my ani dokonce nezjistíme, že tu prochází a ona zase nezjistí, že my tu nějak jsme, prostě se lhostejně mineme. Určitě ale ty chuchvalce drží pohromadě něco jiného než gluonové lepidlo, možná i elektrony vůbec neobíhají kolem jádra, třeba se jenom tak bezcílně potulují, aniž by zakotvili u nějakého nukleonu, a samozřejmě potom bez elektronové slupky se nijak nesdružují v molekuly. Třeba jeden nukleon s tisícovkou kvarků se potká s jiným nukleonem skládajícím se také z tisíce kvarků, no a klidně se spojí v jeden nukleon se dvěma tisíci kvarky, ale zanedlouho se zase bezproblémově rozdělí na nukleon s pěti sty kvarky a druhý s tisícem a pěti sty kvarky, jsou k sobě absolutně tolerantní, takže žádná nedorozumění nejsou, všechno to dělení a rozdělování probíhá v poklidu. Přirovnal bych to k lidským komunitám, jako byla třeba květinová mládež či komunity vojáků, komunity úředníků, učitelů, lékařů, dělníků ba i států, ty se také mohou různě bezproblémově spojovat a rozpojovat a přecházet od jedné komunity k druhé bez nějakého rozruchu.

***

No a těch zbývajících 70 procent jsou kvarky jakoby původní netoužící po změně, které vůbec neberou v úvahu, že jsou ve čtyřrozměrném prostoru, nereagují na nějakou gravitaci, nezajímá je teplota a naprosto ignorují naši hmotu. Třeba takové neutrino proletí naší zeměkoulí, aniž by si toho všimlo, proletí sluncem jakoby nic. My sice můžeme zjistit, že kolem nás prolétlo, ale chytit se nám neutrino zatím nepodařilo. Půjde to vůbec, když si nás vůbec nevšímá, jako kdybychom neexistovali? Nedělá si z nás srandu? No a to je těch 70 procent kvarků, které nějak nechápou, že jsou už v prostoru a nadále si myslí, že prostor neexistuje. No a ty kvarky, které ignorují hmotu, vědci nazývají temnou (lépe neznámou) energií a právě ona způsobuje i současné rozpínání našeho vesmíru, asi se jim nelíbí pobyt v prostoru, asi se v něm cítí jakoby uvězněné a tak prostor neustále zvětšují. Kdyby totiž ta temná energie neexistovala, tož by se náš vesmír vlivem gravitace naopak neustále smršťoval až k nule. Temná energie má ovšem převahu nad hmotou v poměru 70 ku 30, takže gravitace nemá šanci. V budoucnu tudíž nastane tzv. velký roztrh, kdy náš vesmír a prostor zase zmizí. Prostor se bude neustále zvětšovat rychlostí světla, hvězdy postupně pohasnou a vše se bude měnit zase na vodík a hélium a pak ještě na protony a ty se také rozpadnou na kvarky a zase znova vznikne vesmír bez prostoru a bez hmoty a bez času a budou zase existovat pouze nehmotné kvarky. No a může zase začít nový velký třesk a tak pořád dokolečka dokola.

A když o kvarcích vůbec nic nevíme, tak můžeme popustit uzdu imaginaci a vymýšlet různé fantastické teorie. Kvarky nemohou mít nějaký tvar, jsou přece nehmotné, kvark tudíž nemůže být něco jako malinkatá úsečka, kružnice či kruh, spirála (struna), kulička, něco jako nepravidelný kousíček zaschlého bláta, prostě nemůže mít naprosto žádný tvar. To ovšem platilo v neprostoru před velkým třeskem. Jenomže když se ocitly v prostoru, tak se jejich životní prostředí radikálně změnilo, prostor na kvarky nutně musel nějak zapůsobit, podobně jako když se lidé dostali z feudální společnosti do společnosti kapitalistické. Nebo podobně, jak jsem uvedl výše, molekuly vody v různém prostředí nabývají různé formy, proč by to nemohlo platit i pro kvarky? Před velkým třeskem měly všechny kvarky nulovou hmotnost, tedy žádnou. A co když v prostoru přece jenom nějakou nepatrnou hmotnost právě vlivem prostoru získaly? Fyzikové o tom říkají, že získaly nenulovou hmotnost, tedy tak malilinkatou, že to nedokážeme našimi prostředky změřit, ale přece jen, ač nepatrně miniaturní a docela nepostřehnutelnou hmotnost mají. A co když v prostoru právě proto takové všelijaké podoby nabývají? Přece tři kvarky v protonu už můžeme změřit a vypadají jako kulička. A když nukleon změříme a vydělíme třemi, tož máme rozměr kvarku. A co když je každý kvark trošičku jiný, trošičku odlišný, stejně jako lidé, každý jsme přece trošku odlišný od druhého, ač cizinci, třeba Vietnamci a černoši nám připadají naprosto stejní, my jim také. Takže může dle mne existovat „nekonečné“ množství kvarků, z nichž každý je alespoň trošičku jiný a odlišný od jiného. A proč by kvarky (některé) nemohly mít i tvar kvarku umístěného na naší zahradě? Tedy tvar toho Möbiova pásku?

Vlastně všechny kvarky celého Všehomíru jsou soustředěny na hraně Möbiova pásku umístěného na naší zahradě. Je to logické, neboť ona hrana je totiž nekonečná, nemá nikde ani začátek ani konec, což je znak či charakteristika nekonečna, jinde být nemohou, copak jsou nějaké dvě nekonečna? Tedy všechny kvarky jsou na mé zahradě, což je velice velmi zajímavé, no ne?

Z uvedeného pojednání je naprosto zřejmé, že patafyzika je nadvěda, která zná odpovědi na všechny otázky všehomíra a uvádí také řešení všech problémů světa. Samozřejmě že odpovědi a řešení otázek a problémů je patavědecké a patafilosofické, jiné ani být nemůže.

***

 

To je ten nad-kvark, který přistál na naší zahradě.

 

 

 

 

 

 

 
„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich