Egona Bondyho vyjádření PDF Tisk Email
Napsal uživatel Egon Bondy   
Neděle, 31 Leden 2010 15:41

 

Dopis E. Bondyho nakladateli a jeho vyjádření k FSDŘF

Vážený příteli!

Opatrně jsem bral do rukou knížku kolegy Hoffa - a pak jsem ji přečetl jedním dechem.

Tohle je jediný správný způsob, jak současnému čtenáři umožnit poznat něco o filosofii.

Stará civilizační epocha končí a ta, co začíná, přebírá jen nepatrný zlomek toho, co jsme vykonali za posledních 2.500 let (v prvé řadě Tv a mobily). To je ale normální chod dějin. Ono za staletí se zase vše bude objevovat. Dnes to, co nás 2.500 let vzrušovalo, novou nastupující epochu nudí. A to se ovšem netýká jen filosofie.

Aby se v alespoň 1% populace vůbec udrželo povědomí historické paměti, je třeba psát jen takto. Však to není určeno pár isolovaným odborníkům, ale masám A JEJICH učitelům (jak správně píšete), kteří se už dávno o nic nezajímají.

Kniha cituje v mnoha případech in extenso, vyhýbá se přitom komplikovaným problémům, jež jsou v podstatě nutné v době vzniku, charakterizuje postavy, události, poměry věrně. Komentáře kolegy Hoffa jsou objektivní a přitom dobře čitelné pro všudepřítomný humor. - Prostě: Jakmile by se náklad rozebral, velmi se přimlouvám za reedici.

Kniha není žádná anemická popularizační literatura, ale je to tvůrčí počin, který intuitivně vyhmátl strunu, na níž dnes jedině lze hrát, mám-li čtenáře přitáhnout.

Byla to po delší době zase kniha, kterou jsem pročítal s požitkem.

A tak mnoho štěstí. Váš Bondy

***

V době, kdy už jen úvodní literatura ke kterékoli vědě představuje aspoň pět až deset sáhodlouhých svazků, vzniká v poslední třetině XX. století naléhavá potřeba nového literárního žánru (jako „odvětví“ literatury faktu), a to populárně-vědecká literatura. Její důležitost stále vzrůstá a většinou ji dnes už píší ti nejerudovanější vědci z hlubokého pocitu zodpovědnosti.

Knížka Karla Hoffa již svým takřka haškovským názvem oznamuje, že ji nepíše univerzitní profesor, ale zainteresovaný laik, který chce zainteresovat (a to vášnivě) čtenáře na tématu, které možno opravdu považovat za jedno ze základních. Svěřím se s tím, že jako profesionál jsem přistupoval ke knížce s apriorní nedůvěrou - a zůstal jsem dokonale překvapen. Knížka má text a metatext. Text představuje velice rozsáhlé a uvážlivě vybrané autentické citace filosofů - a metatext je Hoffův spojující (často velmi humorný) „komentář“, jenž mimo jiné zasazuje působení citovaných filosofů do historického a společenského kontextu doby. K mému úžasu jsou zde jmenovitě uvedeni a aspoň stručně charakterizováni i filosofové, které v normálních „skutečně vědeckých“ dějinách vůbec ani nenajdete - a ejhle: obraz doby, v níž se to skutečně filosofy jen hemžilo (čtenářský zájem neobyčejně živý) vystoupí dokonale plasticky. Text a metatext jsou odlišeny i typem písma, takže čtenář se snadno orientuje, humor (leckdy až černý humor) autorův dá čtenáři zapomenout na to, že čte vlastně stručnou, ale vyčerpávající antologii antických filosofů - a ovšem nabuzuje zájem o další bližší poznání. Jakkoli nekonvenční a na akademické uznání neaspirující knížka, dosahuje výborně svého cíle. Poznáváme dobu, v níž podmínky byly zcela odlišné, ale lidi byli titíž jako my. Poznáváme, proč vlastně se na ty „staré Řeky“ pořád odvoláváme. Poznáváme, že i filosofie je dobrodružství a riskantní podnik. Že když byla taková už před 2.500 lety, je taková asi i ta dnešní. A už to samo stačí, aby si člověk vylepšil optiku.

Hoff nechává filosofy mluvit samy za sebe (že nemohl přetisknout mnoho tisíc stránek Aristotelových a jen o něco méně Platónových, dá rozum). Je-li jeho komentář někdy neakademicky drsný, není to na škodu. Dějiny filosofie nejsou vitríny v muzeu.

Egon Bondy

 

 

Aktualizováno Sobota, 11 Prosinec 2010 23:52